Jan z Dražic
| Jan IV. z Dražic | |
|---|---|
| 27. biskup pražský | |
 Pečeť Jana IV. z Dražic na oltáři kostela sv. Jana Křtitele, Jindřichův Hradec | |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | mohučská |
| Metropole | Mohuč |
| Diecéze | pražská |
| Sídlo | Praha |
| Období služby | 1301–1343 |
| Předchůdce | Řehoř Zajíc z Valdeka |
| Nástupce | Arnošt z Pardubic |
| Znak |  |
| Svěcení | |
| Jáhenské svěcení | 1287 |
| Biskupské svěcení | 10. prosinec 1301 světitel Petr z Aspeltu |
| Osobní údaje | |
| Datum narození | kolem r. 1260 |
| Datum úmrtí | 5. ledna 1343 |
| Místo úmrtí | Praha,  České království |
| Místo pohřbení | Chrám svatého Víta v Praze |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jan IV. z Dražic (kolem 1260 – 5. ledna 1343 Praha) byl v letech 1301–1343 předposlední biskup pražský; jeho nástupce, Arnošt z Pardubic, se během svého episkopátu stal prvním pražským arcibiskupem. Biskup Jan se podílel na uvedení Lucemburků na český trůn, dal postavit řadu významných staveb a dal patrně podnět k prvnímu úplnému českému překladu Bible.[zdroj?]
Život[editovat | editovat zdroj]
Jan pocházel ze šlechtické rodiny pánů z Dražic, jeho otec, Řehník (Řehoř) z Litovic, zastával významné úřady na dvoře krále Přemysla Otakara II. a z jeho rodu pocházeli i dva dřívější pražští biskupové: Jan II. z Dražic († 1236) a jeho synovec Jan III. z Dražic († 1278).
Jan IV. z Dražic je poprvé zmiňován roku 1274 jako kanovník v Praze, roku 1287 byl vysvěcen na podjáhna a po smrti biskupa Řehoře Zajíce z Valdeka roku 1301 byl zvolen jeho nástupcem. Po investituře králem Václavem II. byl 10. prosince 1301 vysvěcen na biskupa basilejským biskupem Petrem z Aspeltu, který byl zároveň českým kancléřem. Roku 1310 Jan podporoval volbu Jana Lucemburského českým králem a vojensky mu také pomáhal proti odbojným městům. Roku 1313 doprovázel krále na říšský sněm v Norimberku a roku 1315 byl krátce zemským správcem.[1]
Jako biskup prosadil proti odporu šlechty svrchovanost biskupa nad faráři a roku 1308 na synodě vyhlásil nový statut podle norem církevního práva. V letech 1311–1312 se zúčastnil koncilu ve Vienne a po návratu svolal opět diecézní synodu. Vedle sporů se šlechtou a městy se dostal do sporu s dominikány kvůli tehdy začínající inkvizici, protože neschvaloval tvrdé trestání beghardů. Litoměřický probošt a dominikán Jindřich ze Šumburka ho proto roku 1316 obžaloval u papeže, že chrání kacíře. Roku 1318 proto papež Jana zbavil úřadu a povolal ho do Avignonu, kde Jan IV. z Dražic strávil 11 let. Teprve roku 1326 byl uznán nevinným, vrácen do úřadu a roku 1329 se mohl – jako téměř sedmdesátiletý – vrátit do Čech.[1]
Po návratu se věnoval reformám církevního uspořádání, omezil působení žebravých řádů a začal zvelebovat biskupské město Roudnici, kde opravil hrad a z Říma povolal mistra Viléma, aby postavil kamenný most (1333–1338). Roku 1333 Jan v Roudnici založil augustiniánský klášter a věnoval mu mnoho knih, které přivezl z Francie nebo dal napsat. V tomto klášteře a z jeho podnětu patrně vznikl někdy kolem roku 1360 první český překlad celé Bible.[zdroj?]
Všestranně podporoval umění a z jeho podnětu napsal probošt František Pražský pokračování Zbraslavské kroniky Petra Žitavského, v níž pak pokračoval Beneš Krabice z Veitmile. Vzácná biskupova knihovna se stala základem Kapitulní knihovny při chrámu svatého Víta v Praze, kde byl Jan z Dražic také pohřben v rodové kapli svatého Silvestra.[1]
Stavby[editovat | editovat zdroj]
Vedle svých zásluh o český překlad Bible byl Jan z Dražic také velkým stavebníkem: dal přestavět kostel svatého Jiljí na Starém Městě v Praze, biskupský dvůr na Malé Straně, rodinnou tvrz v Litovicích, biskupský hrad a klášter v Roudnici. Založil město Nové Benátky (dnes Benátky nad Jizerou), dal postavit roudnický most, kostel svaté Ludmily v Dražicích a další.
Po Janu z Dražic je pojmenováno dolní náměstí v Roudnici nad Labem. Také je po něm nazváno Dražického náměstí u Malostranské věže Karlova mostu v Praze, kde stával středověký biskupský dvůr. Jeho čtyřhranná věž, postavená za Jana z Dražic, se zachovala ve dvoře domu čp. 47/III., Mostecká 16.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Johann IV. von Dražice na německé Wikipedii.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- HLEDÍKOVÁ, Zdeňka. Biskup Jan IV. z Dražic (1301–1343). Praha: Karolinum, 1991. 206 s. ISBN 80-7066-611-0.
- V. Chaloupecký, Jan IV. z Dražic, poslední biskup pražský. Praha 1908
- Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 270.
- A. Sedláček, heslo „z Dražic“ in: Ottův slovník naučný, sv. 12, str. 1059.
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 14. sešit : Dot–Dvo. Praha: Libri, 2011. 339–466 s. ISBN 978-80-7277-451-7. S. 368–369.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan z Dražic na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan z Dražic
- Životopis Jana z Dražic
- Jan IV. z Dražic Archivováno 17. 6. 2020 na Wayback Machine. v Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918
| Předchůdce: Řehoř Zajíc z Valdeka |
|
(26.) 27. biskup pražský 1301–1343 |
|
Nástupce: Arnošt z Pardubic |
