Kostel svatého Jiljí (Praha)
| Kostel svatého Jiljí na Starém Městě v Praze | |
 Kostel svatého Jiljí a klášter dominikánů | |
| Místo | |
|---|---|
| Stát |
 Česko |
| Kraj | Hlavní město Praha |
| Městská část | Praha 1 |
| Obec | Staré Město |
| Lokalita | Jilská ulice |
| Souřadnice | 50°5′5,94″ s. š., 14°25′7,08″ v. d. |
| Základní informace | |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | Čechy |
| Diecéze | Arcidiecéze pražská |
| Vikariát | První pražský vikariát |
| Farnost | Římskokatolická farnost u kostela sv. Jiljí Praha-Staré Město |
| Status | farní a klášterní kostel |
| Datum posvěcení | 4. května 1371 |
| Světitel | Jan Očko z Vlašimi |
| Architektonický popis | |
| Architekt | Abraham de Parigi |
| Stavební sloh | románský, gotika |
| Typ stavby | trojlodní kostel |
| Odkazy | |
| Adresa |
Zlatá Praha 1-Staré Město |
| Ulice | Zlatá a Jilská |
| Kód památky | 38192/1-26 (PkMnMISSezObr) (součást památky Dominikánský klášter) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kostel svatého Jiljí je gotický kostel románského původu při klášteře dominikánů na Starém městě pražském. Komplex kláštera s kostelem zasahuje do ulic Zlatá, Husova a Jilská, a Jalovcova.
Obsah
Historie[editovat | editovat zdroj]
Původní kostel[editovat | editovat zdroj]
Již před rokem 1238 zde bývala kapitula při starším románském kostelíku[1]. Z roku 1238 pak pochází první zmínka o románském kostele v souvislosti s řádem německých rytířů, kteří se usadili vedle kostelíka. Podle dochovaných záznamů byl kostel mnohokrát stavebně upravován, zejména v roce 1293.
Gotická přestavba[editovat | editovat zdroj]
Současná gotická obdélníková podoba trojlodního kostela (původně bez samostatného presbytáře) se dvěma věžemi na západní pochází přestavbu kostela, kterou v roce 1339 inicioval pražský biskup Jan IV. z Dražic (1250(51)–1343). Ve stavební činnosti pokračoval také jeho nástupce, první pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic (1297–1364). Erby obou primasů se nacházejí na průčelí vstupu do chrámu: erb se třemi listy vinné révy partří Janovi IV. z Dražic, erb s horní částí koňského těla pak Arnoštovi z Pardubic.
Kostel byl vysvěcen byl 4. května 1371 arcibiskupem Janem Očkem z Vlašimi za přítomnosti krále Karla IV., jeho manželky Alžběty Pomořanské a syna Václava IV.
Významným místním kazatelem byl od roku 1364 Jan Milíč z Kroměříže. Členem kapituly byl pravděpodobně i sv. Jan Nepomucký, který zde zřejmě působil v letech 1387-1388.
Husitská doba[editovat | editovat zdroj]
Během husitských nepokojů, roku 1420 místní kapitula zanikla a kostel se stal farním strany podobojí pod správou Jana z Příbramě.[1]
28. června 1432 střechu kostela zachvátil silný požár po úderu blesku. Silnému čtyřhodinovém požáru podlehla celá střecha a dokonce byly roztaveny zvony. V pravé-jižní věži dnes opět visí tři zvony, které byly po požáru znovu ulity v roce 1437 pražským zvonařem Jeronýmem. Největší z nich „Jiljí” vážící asi 2800 kg, je nejstarší zvon v Praze. Zvon „Dominik” pochází ze 17. století a zvon „Maria” byl nově vyroben teprve roku 1831. Dnešní charakteristická silueta chrámu nese stopy rekonstrukce z patnáctého století, protože pouze pravá věž byla v roce 1826 opravena, kdy dostala svou podobu jehlanu, zatímco levá věž již nebyla dokončena.
7. května 1625 král Ferdinand II. předal kostel do užívání dominikánům,[2] kteří zde v místech původního hřbitova a staré farní školy vystavěli rozsáhlý čtyřkřídlý klášter podle staveních plánů italských architektů Carla Luraga a Givanniho Domenica Orsiho.
Interiér[editovat | editovat zdroj]
Jedná se původně o gotické síňové trojlodí o stejně vysokých lodích. V dnešní podobě je barokně zaklenut plackami na čtveřici pilířů. Malířskou výzdobu provedli Václav Vavřinec Reiner, Jan Petr Molitor, Josef Vojtěch Hellich ad., řezbářské práce Jan Antonín Quitainer, František Weis, Richard Prachner (kazatelny) ad.
Slavný malíř V. V. Reiner je pohřben před oltářem sv. Vavřince.
Ve filmu[editovat | editovat zdroj]
Na začátku 80. let 20. století v tomto kostele režisér Miloš Forman natočil některé scény svého filmu Amadeus.[2]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
Kostel od jihovýchodu
Kostel od jihu
Kostel od severu
Střechy kostela z Michalské ulice
Průčelí kostela
Portál kostela s erby dvou biskupů
Hlavní oltář kostela
Klenba kostela
Postranní oltář
Grota
Pieta
Refektář dominikánského kláštera u kostela sv. Jiljí
_(8352357931).jpg)
_(8352357883).jpg)
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Emanuel Poche: Prahou krok za krokem. Orbis, Praha 1958. S. 112-113.
- ↑ a b Praha 1 - Staré Město, kostel sv. Jiljí [online]. Noc kostelů, 2014-5-23. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- KRATOCHVÍL, Josef V. Sv. Jiljí a jeho klášterní a farní chrám na Starém městě v Praze. Praha: Konvent dominikánů, 1926. Dostupné online. Stručný životopis sv. Jiljí. Dějiny kostela sv. Jiljí v Husově ulici na Starém městě pražském. Založení dominikánského řádu, jeho příchod do Čech a usazení v Praze. Památné budovy farního obvodu a náboženské organizace u sv. Jiljí..
- EKERT, František. Posvátná místa král. hl. města Prahy. Svazek I. Praha: Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1883. Dostupné online. - kapitola Farní chrám sv. Jiljí, s. 384-394.
