Baltasar Marradas

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Baltasar Marradas
Blatasar Marradas.jpg
Narození28. listopadu 1560
Valencie
Úmrtí12. srpna 1638 (ve věku 77 let)
Praha
Povolánívojevůdce
Dětisyn Gaspar Baltasar de Marradas a dcera v klášteře na ostrově Malta
PodpisBaltasar Marradas – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Baltasar Marradas

Baltasar Marradas i Vich (28. listopadu 1560 Valencia28. srpna 1638 Praha) byl šlechtic a  rytíř Maltézského řádu a císařský polní maršál španělského původu. Svoji vojenskou kariéru započal už na dvoře Rudolfa II., později se zúčastnil boje proti českému odboji třicetileté války, stal se guvernérem Prahy a českých zemí, kde působil také jako význačný mecenáš českého barokního umění.

Život[editovat | editovat zdroj]

Na dvůr Rudolfa II. přišel Marradas v roce 1599. Bojoval proti Benátkám ve friulské válce v roce 1617. V roce 1619 a 1620 velel jízdnímu regimentu proti armádě Fridricha Falckého.

Přestože nedosáhl žádných velkých vojenských triumfů, stal se roku 1621 říšským hrabětem s příslušným vlastnictvím půdy. Potom prožil vzestup své vojenské kariéry, když se roku 1626 stal polním maršálem a o rok později generál-lajtnantem. V roce 1630 se v Řezně podílel na jednáních, jejichž výsledkem bylo zbavení Albrechta z Valdštejna vůdčí pozice v císařské armádě a také se stal generálem Prahy a českých zemí, tedy nejvyšším vojenským i civilním velitelem. Ovšem už bez boje opustil svoje působiště již v roce 1631, poté, co k Praze přitáhli Sasové pod velením Jana Jiřího z Arnimu. Poté se dále aktivně podílel na protivaldštejnském spiknutí na dvoře Ferdinanda II., které vedlo v roce 1634 k zavraždění bývalého císařského generalissima v Chebu.

Od roku 1620 bydlel v Českých Budějovicích v domě na severní straně náměstí, dnes náměstí Přemysla Otakara II. č. 15, tento dům pak v letech 1624 – 1627 vlastnil, v roce 1627 tento dům daroval Servatiovi della Fossovi, zeti českobudějovického primátora Kašpara Daudlebského, odměnou za věrnost.[1][2][3] V roce 1622 byl jedné větvi Malovců z Malovic kvůli jejich účasti na stavovském povstání zkonfiskován majetek a Marradas získal jejich hlubocké panství. V roce 1623 se na hlubocký zámek odstěhoval.[1] V roce 1623 koupil panství Mladá Vožice, které v roce 1628 prodal. Od Jana Řepického ze Sudoměře koupil ves Doubravice na Českobudějovicku a roku 1631 dále prodal rytmistrovi Juanu Salazarovi de Montalban.[4] Marradas neuzavřel manželský sňatek (byl příslušník Maltézského řádu), v Českých Budějovicích měl s dcerou českobudějovického měšťana Lorenze Oellera Doroteou († 1649) nemanželského syna Gaspara Baltasara de Marradas, jemuž císař potvrdil legitimitu, který byl velitelem jezdecké kompanie (1645) a který zemřel po roce 1659.[1] Měl patrně ještě dceru, která pobývala v klášteře na ostrově Malta.[3] Hlubocké a dříteňské panství a město Vodňany však zdědil synovec Francesco de Salant y Marradas.[4][3]

Úmrtí a hrob[editovat | editovat zdroj]

Marradas zemřel v roce 1638 jako tajný rada a místodržitel v Čechách. Umístění jeho hrobu zůstává dodnes bez důkazů. V úvahu přichází krypta karmelitánského kostela Panny Marie Vítězné v Praze na Malé Straně nebo kostel sv. Jiljí na Starém Městě pražském, kde proběhl roku 2012 průzkum vytipovaného hrobu,[5] ale také České Budějovice,[6] Vídeň či Valencie.

Osobní pečeť

Mecenáš umění[editovat | editovat zdroj]

S intelektuálními aktivitami v Čechách začal roku 1634. Jako první dal v Českých Budějovicích při kostele Obětování Panny Marie opravit kapli pro gotický mariánský obraz[7]. Mezi jeho větší mecenášské činy patří přestavba kostela Panny Marie Vítězné jako symbol vítězství této patronky na Bílé Hoře. S jeho podporou bylo odhaleno mnoho obrazů v českých kostelích, které jsou k vidění dodnes.[8] Například ve Vodňanech, které Marradas od roku 1620 držel zástavou, daroval do děkanského kostela votivní obraz Panny Marie Montserratské s vyobrazením dvou klečících rytířů: sebe a svého bratra Bartoloměje,[9] originál obrazu je vystaven ve vodňanském muzeu. Dále se objevil při inauguraci Rubensových obrazů sv. Tomáše a sv. Augustina v kostele sv. Tomáše v Praze na Malé Straně, odhalených roku 1637, a odhalil barokní oltář v kostele Panny Marie v Praze Emauzích, tehdy španělských benediktinů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c PLETZER, Karel. Marradas Baltasar de. encyklopedie.c-budejovice.cz [online]. [cit. 2021-04-07]. Dostupné online. 
  2. KUBÁK, Jaroslav. Topografie města Českých Budějovic 1540–1800. [s.l.]: Jihočeské muzeum České Budějovice, 1973. S. 14. 
  3. a b c FORBELSKÝ, Josef. Španělé, Říše a Čechy v 16. a 17. století : osudy generála Baltasara Marradase. Praha: Vyšehrad, 2006. ISBN 80-7021-812-6. S. 598–600. 
  4. a b Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: Jižní Čechy (V). Příprava vydání Karel Tříska a kolektiv. [s.l.]: Svoboda, 1986. S. 58, 70, 129. 
  5. Zkoumají v Praze ostatky obávaného vojevůdce Baltasara Marradase [online]. dosmundos.cz, 2012-8-13 [cit. 2021-08-23]. Dostupné online. 
  6. Don Bathasar de Marradas a město Budějovice [online]. kohoutikriz.org [cit. 2021-08-23]. Dostupné online. 
  7. Pavel Štěpánek, Kapitoly z dějin česko-španělských kulturních styků a vztahů, Praha 2018, s. 541
  8. DEKANOVÁ, Alexandra. Praha španělská [online]. ČRo, 2009-4-7 [cit. 2009-04-18]. Dostupné online. 
  9. Pavel Štěpánek, Kapitoly z dějin česko-španělských kulturních styků a vztahů, Praha 2018, s. 131

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FORBELSKÝ, Josef. Španělé, Říše a Čechy v 16. a 17. století : osudy generála Baltasara Marradase. Praha: Vyšehrad, 2006. 716 s. ISBN 80-7021-812-6. 
  • Pavel Štěpánek, Kapitoly z dějin česko-španělských kulturních styků a vztahů, Karolinum Praha 2018, ISBN 80-246-3671-9
  • Ottův slovník naučný, díl XVI., 1900, heslo Baltasar Marradas, s. 890-891

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]