Maltézský řád

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Řád rytířů svatého Jana v Jeruzalémě
Ordo Fratrum Hospitalis Sancti Ioannis Hierosolymitani (la)
Symbolem řádu je bílý osmihrotý kříž.

Symbolem řádu je bílý osmihrotý kříž.

Mapa řádových sídel v Evropě roku 1300

Mapa řádových sídel v Evropě roku 1300

Základní info
Aktivita: 1050 – dodnes
Kategorie: rytířsko-vojenský monastický církevní řád podřízený Svatému stolci
Úloha: služba trpícím,
původně také ochrana poutníků a vojenská obrana křesťanství
Sídlo: hlavní historická sídla:
Jeruzalémské království Špitál sv. Jana, Jeruzalém
Jeruzalémské království Margat, Akko
Flag of the Sovereign Military Order of Malta.svg Rhodos, ostrov Rhodos
Flag of the Sovereign Military Order of Malta.svg Valletta, ostrov Malta
řád v českých zemích:
České království Maltézské náměstí, Praha
současné hlavní sídlo:
Itálie Palazzo di Malta (Maltské palác), Řím
Země původu: Jeruzalémské království Jeruzalémské království, Palestina (Svatá země)
Republika Amalfi Republika Amalfi (řád založen kupci z Amalfi)
Poslední představený: Fra Matthew Festing, kníže-velmistr
Působnost: Západní, střední a jižní Evropa, Středomoří, Blízký východ
Jazyk: italština, latina
Motto: „Tuitio Fidei et Obsequium Pauperum“ (Ochrana víry a služba chudým)
Odznak:
Croix de Malte.svg
Cross of the Knights Hospitaller.svg
Blason znaku: řád užívá dvou druhů křížů bílé barvy, kříž latinský (vlajka řádu) a kříž osmišpičatý (pro pláště a standarta velmistra) na červeném poli, známý jako tzv. maltézský kříž. Někdy je místo červené barvy užívána barva černá (původní barva řádu), později se začalo pro vojenské účely užívat barvy červené.
Oděv: Černé oděvy doplněné o typicky osmišpičaté kříže. Uniformy v červené barvě s křížem latinským, případně doplněné o černý plášť s osmišpičatým křížem.
Stuha: čestný rytíř
Stuha

Řád rytířů svatého Jana v Jeruzalémě (latinsky Ordo Fratrum Hospitalis Sancti Ioannis Hierosolymitani) neboli Řád johanitů či hospitalitů (Fraternitas Hospitalaria), dnes spíše známý jako Řád maltézských rytířů či zkráceně Maltézský řád, je jeden z velkých rytířských duchovních řádů, který vznikl v 11. století na území křesťanského Jeruzalémského království ve Svaté zemi. Byl jedním z největších a nejmocnějších křesťanských rytířských řádů středověku. S jeho mocí a rozšířeností může být srovnáván už jen pouze Řád německých rytířů nebo ve středověku zaniklý Řád templářů. Jako Řád maltézských rytířů je označován od svého působení na Maltě, která mu byla věnována v roce 1530. Během svého předchozího působení na ostrově Rhodos vešli ve známost také jako „rhodští rytíři“ a označení „maltézští rytíři“ získali až po přesídlení centra řádu na ostrov Malta. Sídlem současného řádu je dnes Řím v Itálii.

Název[editovat | editovat zdroj]

Název řádu a jeho četná pojmenování se během historie často měnily na základě změny jeho organizace nebo oblasti působení.

Původní název řádu zněl Špitální bratři sv. Jana Křtitele Jeruzalémského (latinsky Fratres Hospitalarii Sancti Ioannis Hierosolymitani)[1]. Z toho se odvozovala další česká pojmenování Rytíři hospitalité sv. Jana v Jeruzalémě, Řád johanitů, Řád hospitalitů sv. Jana, Řád špitálníků, svatojánští rytíři apod. Usídlení řádu na Rhodu v roce 1309 podnítilo vznik dalších pojmenování Řád rhodských rytířů, Řád rytířů v Rhodu, rhodští rytíři apod. a označení „maltézští rytíři“ získali až po přesídlení centra řádu na ostrov Malta.

Úřední název současného řádu je Suverénní vojenský hospitální řád sv. Jana v Jeruzalémě, na Rhodu a na Maltě[2] (italsky Sovrano Militare Ordine Ospedaliero di San Giovanni di Gerusalemme di Rodi e di Malta, latinsky Supremus Ordo Militaris Hospitalis Sancti Ioannis Hierosolymitani Rhodius et Melitensis), zjednodušeně Suverénní řád Maltézských rytířů či jen Maltézský řád, který je pro literární účely různě zkracován a komolen např. Suverénní vojenský řád rytířů na Maltě apod. Přestože jméno Rhodu stále figuruje v oficiálním názvu řádu, tak po ztrátě Rhodu se již pojmenování rhodských rytířů pro řád běžně nepoužívá, ale užívá se již jen pro historické účely.

Dějiny řádu[editovat | editovat zdroj]

Původ[editovat | editovat zdroj]

U kolébky řádu stál špitál sv. Jana Slitovníka v Jeruzalémě, založený kolem roku 1050 italskými kupci z Amalfi. Nemocnici, která byla schopna pojmout na 2000 nemocných především z řad poutníků, spravovali benediktini. Po příchodu křižáků se špitální bratrstvo začalo rychle rozmáhat. Zasvěcení špitálu bylo změněno na významnějšího sv. Jana Křtitele. 15. února 1113 papež Paschalis II. potvrdil bratrstvo jako církevní řád. Řehole řádu johanitů, potvrzená 1137, obsahovala prvky benediktinské i augustiniánské řehole, slib chudoby, celibátu, poslušnosti, povinnosti ochraňovat věřící, pomáhat potřebným a bránit Jeruzalém před muslimy.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Počátkem 12. století vznikly první pobočky řádu v jihoitalských přístavech pro poutníky ze všech zemí. Roku 1153 byly založeny první johanitské komendy v Německu, a asi 1250 v českém Kladsku. V té době začal mistr Raimund de Pui organizovat johanity podle vzoru templářů jako vojenské duchovní společenství. Šlechtičtí členové řádu byli ozbrojeni a vedle charity plnili také vojenské úkoly. Tak došlo v praxi života řádu k symbióze mnišství a rytířství, později převážil rytíř nad mnichem. Johanité se vedle templářů stali nejvýznačnějším vojenským faktorem ve Svaté zemi.

Úlohou řádu byla zpočátku péče o nemocné poutníky do Svaté země, se vzrůstajícím nebezpečím turecké expanze pak stále více i ochrana posvátných křesťanských míst v Jeruzalémě a poutních cest, především jejich vojenská obrana proti Seldžukům.

Členové řádu se dělili do třídy bojových rytířů, kněží a bratří ošetřovatelů. V čele řádu stojí velmistr (srovnej velmistry Maltézského řádu). Po rozpuštění Řádu templářů roku 1312 byla velká část majetku a pozemků tohoto řádu v evropských zemích věnována Řádu johanitů (později pak Maltézskému řádu), ne vždy se však dostala do jeho rukou.

V důsledku této skutečnosti se řád začal dělit do tzv. jazyků (jazyk přitom odpovídal spíše území, kde se nemovitosti řádu nacházely). Původně existovalo sedm jazyků: provensálský, auvergnský, francouzský, italský, aragonský, německý a anglický, roku 1492 pak vzniká osmý jazyk kastilský (odtržením od aragonského).

Rhodos[editovat | editovat zdroj]

Po dobytí Jeruzaléma sultánem Saladinem roku 1187 přesídlil řád do Margatu, Akko, posléze na Kypr (1291), roku 1309 se pak usídlil na byzantském Rhodu (odtud pochází jejich dočasné pojmenování rhodští rytíři). Tady johanité vytvořili suverénní stát v čele s velmistrem, kde úspěšně rozvinuli svoji lékařskou praxi a péči o nemocné. Vybudovali také mocnou flotilu, která bránila dalšímu pronikání osmanských Turků Středomořím. Úspěšně odráželi pirátské nájezdy a zabránili dvěma invazím muslimů na Rhodos (1444 invazi egyptského sultána a 1480 invazi tureckých vojsk).

Jejich převaha ve východní části Středomoří se stala trnem v oku sílících osmanských panovníků. Roku 1522 obléhal osmanský sultán Sulejman I. Rhodos (k dispozici měl 400 lodí a 200 tisíc vojáků, zatímco řád disponoval jen 7 tisíci rytíři). Po šestiměsíčním obležení byl rytířům povolen odchod z ostrova.

Malta[editovat | editovat zdroj]

Malta
15301798
Vlajka státu
vlajka
Státní znak
znak
geografie
Mapa
hlavní město:
obyvatelstvo
státní útvar
mateřská země:
Bandiera del Regno di Sicilia 4.svg Sicilské království (1530-1753vazalství), suverénní stát (1753-1798)
Scudo
Státní útvary a území
Předcházející:
Sicilské království Sicilské království
Habsburské Španělsko Habsburské Španělsko
Compagnie des Îles de l'Amérique Compagnie des Îles de l'Amérique
Nástupnické:
Francouzská okupace Malty Francouzská okupace Malty
Osmanské Tripolsko Osmanské Tripolsko
Francouzská Západoindická společnost Francouzská Západoindická společnost

Roku 1530 jim císař Svaté říše římské a španělský král Karel V. a papež Klement VIII. udělili v léno souostroví Malty za symbolickou povinnost odvádět jednoho maltského sokola ročně.

Velmistr s rytíři ve 14. století

K výrazně důležitější roli řádu však patřil boj proti muslimským pirátům, kteří ze svých malých přístavů na severoafrickém pobřeží znepokojovali velký počet měst a osad na evropském pobřeží Středozemního moře. K nejznámějším korzárům patřil např. Chajruddín Barbarossa (zvaný též Khair ad-Din) a jeho bratr Oruč, později pirát Dragut, kteří stáli ve službách osmanských sultánů. Roku 1551 přepadli piráti ostrov Gozo na Maltě a unesli do otroctví 5000 až 6000 obyvatel ostrova (téměř veškeré obyvatelstvo), 1561 zajali katánského biskupa Niccolu Carraciolu, který cestoval na galéře Maltézského řádu.[3]

Ve velké a krvavé bitvě zde řád po dlouhém obležení 1565 zvítězil nad osmanskými vojsky. Založil hlavní město a pevnost Vallettu a opevnil celý ostrov (pod vedením tehdejšího velmistra Jean Parisot de la Valette). V nově zřízené nemocnici byli ošetřováni pacienti z celé středomořské oblasti. Johanité vybudovali správní aparát. Pod jejich vedením se Malta stala suverénním státem.

Roku 1798 musel řád kapitulovat před Napoleonem Bonaparte, táhnoucím se svou armádou na své egyptské tažení (řídíce se svým heslem „nepozvedni meče proti bratru křesťanovi“[zdroj?]), a usadil se na několik desetiletí v Rusku, přičemž ztratil během dalších desetiletí většinu svých převorství (tzn. pozemků a jmění) a tím i na významu.

Maltézský řád dnes[editovat | editovat zdroj]

Suverénní vojenský hospitální řád sv. Jana v Jeruzalémě, na Rhodu a na Maltě
Sovrano Militare Ordine Ospedaliero di San Giovanni di Gerusalemme di Rodi e di Malta,
Supremus Ordo Militaris Hospitalis Sancti Ioannis Hierosolymitani Rhodius et Melitensis
Vlajka Maltézského řádu
Vlajka
Znak Maltézského řádu
Znak
Hymna: Ave Crux Alba
Motto: Tuitio Fidei et Obsequium Pauperum
(Ochrana víry a služba trpícím)
Geografie

SMOM relations.svg Mezinárodní vztahy Maltézského řádu se světem, diplomatické vztahy (červeně), ostatní kontakty (oranžově). Řád nemá vlastní území.

Hlavní město: Palazzo di Malta (Via dei Condotti 68, Řím, Itálie)
Poloha: 41°54′19″ s. š., 12°28′50″ v. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 13 000 členů a 80 000 dobrovolníků
Jazyk: italština, latina
Státní útvar
Státní zřízení: suverénní nestátní subjekt podle mezinárodního práva,
teokratická volená monarchie
Kníže-velmistr: Matthew Festing
Měna: 1 Scudo = 12 Tari = 240 Grani ()
Mezinárodní identifikace
MPZ: SMOM

Suverénní řád Maltézských rytířů (celý úřední název je italsky Sovrano Militare Ordine Ospedaliero di San Giovanni di Gerusalemme di Rodi e di Malta, latinsky Supremus Ordo Militaris Hospitalis Sancti Ioannis Hierosolymitani Rhodius et Melitensis) zkráceně Maltézský řád, má od roku 1879 sídlo v Římě v Paláci Malta. Řád se dnes mezinárodně dělí do velkopřevorství, převorství a podpřevorství. Jeho dnešní činnost je převážně charitativního charakteru. V Českém království byla první komenda zřízena ve 12. století a funguje nepřetržitě dodnes, a to i přesto, že byla po dlouhou dobu, tedy v letech trvání Protektorátu Čechy a Morava a později komunistického Československa téměř nefungující. V čele Českého velkopřevorství stojí kníže velkopřevor, tento titul byl tomuto hodnostáři udělen rakouským císařem Františkem Josefem I. a je na světě téměř ojedinělý.[4] Členů Českého velkopřevorství je 140. Zatímco v jiných zemích jsou členy řádu převážně šlechtici, v České republice je mezi jeho členy jen asi 20 procent příslušníků starých šlechtických rodů. Patří k nim např. Karel Schwarzenberg[5]Jiří Lobkowicz. Dalším významným členem řádu je pražský arcibiskup Dominik Duka.

Znak ozbrojených sil
Emblém vzdušných sil

Podle mezinárodního práva je Svrchovaný řád maltézských rytířů suverénním nestátním subjektem bez vlastního území. Znalci mezinárodního práva ovšem na takový výklad postavení řádu nemají zcela jednoznačný názor. Řád má dvě malá exteritoriální území, mimo jeho sídla v Římě je to pevnost St. Angelo na Maltě, vydává vlastní mince a poštovní známky a má vlastní značku aut. Udržuje také plné diplomatické styky s 94 státy světa včetně České republiky. Jeho velvyslanectví se nachází ve Velkopřevorském paláci na Malé Straně (Lázeňská ulice) v Praze.[6] V dalších šesti státech je řád zastoupen a má status pozorovatele v OSN atd.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Obdobná seskupení[editovat | editovat zdroj]

V minulosti, především po druhé světové válce, vznikl větší počet řádů a organizací, které se svým názvem (resp. znakem) odvolávaly na tradici řádu a tento imitovaly. Většinou se jednalo o krátkodobé úkazy, některé byly zcela fiktivního rázu. Patří sem například tzv. Velkopřevorství Podolské, založené jedním Italem, vydávajícím se za polského prince, Velkopřevorství Nejsvětější Trojice z Villeneuve atd.

Jedinou jinou organizací, která se dnes může úspěšně odvolávat na tradici tohoto řádu, je seskupení čtyř národních řádů, známých povětšinou pod jménem Řád Johanitů, které jsou seskupeny v Alianci řádů sv. Jana (jedná se o řády v Německu, Nizozemí, Švédsku a ve Velké Británii). Tyto řády vznikly jako protestantská odštěpení původního katolického řádu v 16. resp. 19. století. Dnes jsou výlučně dobročinnými organizacemi a udržují mnoho poboček v dalších zemích. Jsou jedinými následovníky bývalého Řádu sv. Jana v Jeruzalémě, uznávanými i dnešním Maltézským řádem. V Německu působí velká dobročinná organizace Johanniter-Unfall-Hilfe (Johanitská úrazová pomoc) s vlastními sanitními vozy atd.

Svatý stolec podle oficiálního prohlášení ze dne 16. října 2012 uznává a zaručuje pouze dvě instituce rytířských řádů: Suverénní vojenský hospitální řád sv. Jana v Jeruzalémě, na Rhodu a na Maltě (neboli Suverénní řád maltézských rytířů) a Rytířský řád Svatého hrobu Jeruzalémského (Ordo Equestris Sancti Sepulcri Hierosolymitani), u kterého je jmenování velmistra vyhrazeno papeži, a nechystá v této oblasti žádné změny. „Všechny ostatní řády, nově založené a odvolávající se na zaniklé středověké řády, nejsou Svatým stolcem uznány a nemohou si nárokovat, že navazují na jejich historickou a právní legitimitu, jejich cíle a organizační strukturu,“ uvádí se v prohlášení.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Milan M. Buben: Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích, I. díl
  2. a b Svatý stolec o legitimitě rytířských řádů a vyznamenání
  3. Srovnej mimo jiné VALLAR, Cindy, Famous Barbary Corsairs, http://www.cindyvallar.com/BCcaptains.html
  4. PALÁN, Aleš. Lidé za ta staletí vědí, že je na nás spolehnutí. Katolický týdeník [online]. 2008 [cit. 2007-01-17]. Dostupné online.  
  5. http://www.novinky.cz/domaci/320757-maltezsti-rytiri-maji-sanci-na-pozemky-u-prahy-za-miliardy.html
  6. http://www.mzv.cz/jnp/cz/o_ministerstvu/adresar_diplomatickych_misi/cizi_urady_pro_cr/Svrchovany_rad_Maltezskych_rytiru__.html – Velvyslanectví Suverénního řádu Maltézských rytířů

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BARBER, Malcolm, a kol. The military orders : fighting for the faith and caring for the sick. Aldershot : Variorum, 1994. 399 s. ISBN 0-86078-438-X. (anglicky)  
  • BUBEN, Milan. Encyklopedie řádů a kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích. I. díl. Řády rytířské a křížovníci. Praha : Libri, 2002. 215 s. ISBN 80-7277-085-3.  
  • HAZARD, Harry W., a kol. A History of the Crusades. Vol. 3, The fourteenth and fifteenth centuries. Madison : University of Wisconsin Press, 1975. 813 s. Dostupné online. ISBN 0-299-06670-3. (anglicky)  
  • HUNYADI, Zsolt. The hospitallers in the Medieval Kingdom of Hungary, c. 1150–1387. Budapest : Magyar Egyháztörténeti Enciklopédia Munkaközössége, 2010. 354 s. ISBN 978-963-9662-44-5. (anglicky)  
  • KUKÁNOVÁ, Zlatuše. Dr. Josef Pluhař - kancléř a vyslanec řádu maltézských rytířů. (K navázání diplomatických styků s Československem v roce 1939). Sborník Národního archivu, Paginae historiae 13, 2005, s. 32-80. ISBN 80-86712-31-1.
  • NICOLLE, David. Rytíři řádu johanitů. Brno : Computer Press, 2010. 128 s. ISBN 978-80-251-2813-8.  
  • PEŠKA, Lukáš. Miesto Rodýz leží skuoro polowicí w moři a jest náramnie pewné (Vztahy českých johanitů s centrem řádu na Rhodu ve druhé polovině 15. století). In CHOCHOLÁČ, Bronislav; MALÍŘ, Jiří. Pocta Janu Janákovi. Brno : Matice moravská, 2002. ISBN 80-86488-07-1. Kapitola I. Správa, právo, politická moc…, s. 97–115.
  • POŘÍZKA, Jiří. Maltézští rytíři v Čechách a na Moravě 1870–1998 : české velkopřevorství řádu maltézských rytířů a jeho představitelé. Olomouc : Votobia, 2002. 207 s. ISBN 80-7198-547-3.  
  • POŘÍZKA, Jiří. Řád maltézských rytířů : z Palestiny na Via Condotti. Praha : Elka Press ; Knižní klub, 2008. 246 s. ISBN 80-901694-8-1, ISBN 80-7176-582-1.  
  • SKŘIVÁNEK, František. Rytíři svatého Jana Jerusalémského u nás. 2. vyd. Praha : Klub pro českou heraldiku a genealogii, 1998. 78 s. ISBN 80-902448-3-1.  
  • WALDSTEIN-WARTENBERG, Berthold. Řád johanitů ve středověku : kulturní dějiny řádu. Praha : Academia, 2008. 473 s. ISBN 978-80-200-1381-1.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]