České velkopřevorství řádu maltézských rytířů

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Suverénní řád Maltézských rytířů - České velkopřevorství
Velkopřevorský palác v Praze na Malé Straně
Velkopřevorský palác v Praze na Malé Straně
ZakladatelŘímskokatolická církev v Česku
Vznik1. ledna 1994
Právní formaevidovaná církevní právnická osoba
SídloVelkopřevorské náměstí 485/4, Praha 1, 118 00, Česko
Souřadnice
Oficiální webcvp.maltezskyrad.cz
Datová schránka8if75az
IČO00569623 (VR)
LEI3157005XOL11J1UR6620
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data můžou pocházet z datové položky.

České velkopřevorství řádu maltézských rytířů je je jedním ze šesti velkopřevorství tohoto řádu na světě. Nejvyšším představeným české frakce řádu je kníže-velkopřevor, volený obvykle na dobu šesti let z řad profesních rytířů. V současné době stojí na místě velkopřevora prokurátor jmenovaný řádovým velmistrem.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Malá Strana, maltézský kostel Panny Marie pod řetězem

V Českém království byla první komenda zřízena za vlády druhého českého krále Vladislava I. (vládl v letech 1140–1172, králem byl od 1158) mezi lety 11591168 nedaleko Juditina mostu na levém břehu Vltavy, kde byl založen kostel Panny Marie pod řetězem konec mosta (sub catena in pede pontis). Po benediktinech, premonstrátech a cisterciácích byli maltézští rytíři teprve čtvrtým církevním řádem, který se usídlil v Čechách.

Postupně vznikaly další komendy ve Strakonicích, Horažďovicích, Manětíně a v Českém Dubu.

V roce 1325 začal představený řádu v Čechách užívat titul generální převor (prior generalis, případně prior humilis). Od roku 1626 byl nejvyššímu představenému řádu v Čechách přiznán titul velkopřevora (magnus prior). Od vydání Obnoveného zřízení zemského v roce 1627 do roku 1748 byl velkopřevor řádným členem místodržitelského kolegia.

Císař František Josef I. (českým králem 1848–1916) 2. dubna 1881 udělil česko-rakouskému velkopřevorovi řádu maltézských rytířů sídlícímu v Praze titul kníže-velkopřevor.

Seznam představených maltézských rytířů v Čechách[editovat | editovat zdroj]

Preceptoři a mistři[editovat | editovat zdroj]

  • 1. 1183–1186 Bernard
  • 2. 1186–1194 Martin
  • 3. 1194–1234 Menhart
  • 4. 1234–1238 Hugo
  • 5. 1238–1245 Mladota
  • 6. 1245–1252 Petr ze Strážnice
  • 7. 1252–1255 Klement
  • 8. 1255–1272 Jindřich z Fürstenbergu
  • 9. 1273–1278 Jindřich z Bocksbergu
  • 10. 1278–1283 Hermann z Brunshornu
  • 11. 1284–1287 Hermann z Hohenlohe – poprvé
  • 12. 1287–1289 Berengar z Laufen
  • 13. 1290–1292 Gottfried z Klingenfelsu, rezignoval
  • 14. 1293–1298 Hermann z Hohenlohe – podruhé
  • 15. 1298–1301 Jindřich z Kindhausenu (z Kindhuže)
  • 16. 1301–1313 Helphrik z Rudigkheimu
  • 17. 1313–1325 Berthold z Hennebergu

Generální převorové[editovat | editovat zdroj]

Velkopřevorové[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec - Veduta, 2002. 240 s. ISBN 80-903040-3-6. S. 106. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BUBEN, Milan. Encyklopedie řádů a kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích. I. díl: Řády rytířské a křížovníci. Praha: Libri, 2002. 216 s. ISBN 80-7277-085-3. 
  • PALACKÝ, František. Dílo Františka Palackého I. Příprava vydání Jaroslav Charvát. Praha: [s.n.], 1941. Dostupné online. Kapitola Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků, s. 321–417. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]