V tomto článku je použita zastaralá šablona "Příbuzenstvo".

Emanuel Václav Krakowský z Kolowrat

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Emanuel Václav Krakowský z Kolowrat
224-b. Emanuel Václav hrabě Krakowský z Kolowrat.jpg
Narození 26. prosince 1700
Praha
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí 14. června 1769 (ve věku 68 let)

Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Místo pohřbení Strakonice
Titul 51. český velkopřevor řádu Maltézských rytířů (1754-1769)
Rodiče Maximilián Norbert Krakowský z Kolowrat
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
otec Maxmilián Norbert Krakowský z Kolowrat
1660-1721
matka Marie Barbora Bruntálská z Vrbna
1666-1712
bratr Jan Josef Hyacint Krakowský z Kolowrat
1691-1766
bratr František Norbert Krakowský z Kolowrat
1693-1728
děd Vilém Albrecht Krakowský z Kolowrat
1600-1688
babička Marie Alžběta Libštejnská z Kolowrat
praděd Bernard Alexander Krakowský z Kolowrat
prababička Ludmila Týřovská z Einsidle
synovec Emanuel František Dominik Krakowský z Kolowrat
1728-1790
synovec Maxmilián Emanuel Krakowský z Kolowrat
1779-1821
Emanuel Václav hrabě Krakowský z Kolowrat v mladém věku
Emanuel Václav hrabě Krakowský z Kolowrat vyobrazen jako velkopřevor maltézských rytířů

Emanuel Václav hrabě Krakowský z Kolowrat (26. prosinec 1700, Praha14. červen 1769) byl příslušník krakovské větve šlechtického rodu Kolovratů a 51. český velkopřevor řádu Maltézských rytířů (1754–1769).

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 26. prosince 1700 v Praze jako sedmý syn a poslední z 10 potomků hrabětě Maxmiliána Norberta Krakowského z Kolowrat (pokřtěn 14. června 1660 Praha - 25. březen 1721), který byl komořím, skutečným tajným radou, prezidentem vrchního apelačního soudu v Čechách (1700–1704), nejvyšším zemským komořím v Čechách (1704–1721), rytířem řádu Zlatého rouna a majitelem statků Týnec, Běšiny, Srbice, Dešenice, Janovice, Královský Hvozd, Petrovice, Dobrá Voda, Horní Krušec, a Hořejší Těšov. Jeho matkou byla Marie Barbora hraběnka z Wrbna a Freudenthalu (1666–1712).

Studium a kariéra[editovat | editovat zdroj]

Svými rodiči byl určen pro řád Maltézských rytířů již ve věku 3 let. Jeho studia byla zaměřena na státovědu a vojenství. Dostalo se mu také výjimečného jazykového vzdělání, hovořil německy, francouzsky, italsky a španělsky a dorozuměl se česky, polsky a rusky.[1] V 17 letech vstoupil do řádu a v roce 1731 stal se komturem a 3. uživatelem rodové řádové komendy Corporia Christi (Těla Kristova) ve Vratislavi a v Losiowě, která byla v roce 1690 dědičně svěřena rodu Kolovratů (drželi ji až do jejího zrušení v roce 1839). V tzv. rodinných komendách, commenda iuris patronatus, mají přede všemi ostatními členy řádu výluční právo členové rodiny, pro niž byly zřízeny.

Pak pobýval několik let na Maltě. V roce 1738 byl jmenován viceadmirálem maltézského řádového loďstva a byl těžce raněn v bitvě s Turky.[2] Emanuel Václav se musel stát oblíbencem velmistra řádu Fra Manuela Pinty de Fonseca (1741–1773), neboť jej velmistr povýšil do hodnosti velkého bailiva a přidělil mu uherské převorství.

Když 5. července 1754 zemřel v řádovém paláci na Malé Straně v Praze český velkopřevor Václav Jáchym hrabě Čejka (Czeyka) z Olbramovic, jmenoval velmistr Pinto 3. října 1754 hraběte Kolowrata novým velkopřevorem s tím, že si smí ponechat kromě rodové vratislavské komendy také komendu Losiów. S tím nakonec vyjádřil svůj souhlas i nový vladař té části Slezska, pruský král Fridrich II. Veliký (1740–1786), ač měl s oběma komendami zpočátku zcela jiné úmysly a plány. Jako velkopřevor Čech, Moravy, Slezska, Polska a Rakouska vládl Emanuel Václav Kajetán vedle Strakonic ještě na statcích komendy Ad S. S. Corpus Christi ve Vratislavi a v Liosówě a byl i komturem ve Striegau a Crossen.

Nový český velkopřevor pak opustil Maltu a vrátil se do Čech, aby převzal správu velkopřevorství. Stal se také vyslance řádu u císařského dvora ve Vídni. Jedním z jeho prvních počinů bylo rozšíření kostela Pany Marie Bolestné na Podsrpu u Strakonic, postaveného jeho předchůdcem Čejkou. Poutě k Panně Marii Podsrpenské se tehdy staly velice oblíbenými a paradoxně oslabily návštěvnost jiného řádového poutního místa sv. Jana Křtitele nad Radomyšlí. Tato skutečnost měla dokonce i hospodářské důsledky pro obyvatele Radomyšle, kde nejprve zanikl dosud kvetoucí cech perníkářský a záhy poté i cech plátenický a soukenický. Na druhé straně však mohl díky velkopřevorově munificenci farář v Radomyšli Fra Mathias Mindlent (1762–1768) opravit zpustlou faru a hospodářské zázemí. Na řádových panstvích také zahájil emfyteutický (podle práva dědičného pachtu) prodej dominikálních (panských) pozemků, které se vrchnostenskému hospodaření již nevyplácely, zejména pro berní zatížení.

V roce 1768 byla dokončena přestavba starších renesančních domů na barokní zámek ve Varvažově (14 km severně od Písku), a to na velkopřevorův příkaz, aby pak nové sídlo sloužilo jako residence velkopřevorů a členů řádu. Tomuto účelu sloužil varvažovský zámek až do roku 1847, kdy jej koupil Karel II. kníže ze Schwarzenbergu z orlické sekundogenitury a připojil jej k Čimelicím.

Jako důstojník se zúčastnil řady bitev – u Malvic (10. dubna 1741), u Chotusic (17. května 1742) a u Hohenfriedbergu (7. června1745) a pak i dalších bitev v průběhu Sedmileté války. Vyznamenal se zejména ve slavné bitvě u Kolína nad Labem (18. června 1757), kde pruský král Friedrich II. Veliký utrpěl svou první vojenskou porážku. Velkopřevorovo jméno je uvedeno na pomníku bitvu u Křečhoře u Kolína a nejspíše to byl on, kdo dal postavit i Boží muka nedaleko Lošan u silnice do Kolína. Jde o 7 metrů vysoký masivní sloup z cihel a kamene, jímž chtěl poděkovat Bohu za přežití.

Velkopřevor hrabě Kolowrat byl pohřben do hrobky v řádovém kostele sv. Prokopa na Strakonickém hradě.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. JUŘÍK, Pavel. Kolowratové. Věrně a stále. Praha: Euromedia - Knižní klub, 2016. 152 s. ISBN 978-80-242-5163-9. S. 64. 
  2. JUŘÍK, Pavel. Kolowratové. Věrně a stále. Praha: Euromedia - Knižní klub, 2016. 152 s. ISBN 978-80-242-5163-9. S. 63. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • JUŘÍK, Pavel. Kolowratové. Věrně a stále. Praha: Euromedia - Knižní klub, 2016. 152 s. ISBN 978-80-242-5163-9. S. 63-64. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Václav Jáchym Čejka z Olbramovic
Znak z doby nástupu 51. Český velkopřevor maltézských rytířů
17541769
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Michael Ferdinand z Althannu