Rokycany

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
O obci na Slovensku pojednává článek Rokycany (okres Prešov).
Rokycany
Kostel Panny Marie Sněžné a mariánský sloup na náměstí

Kostel Panny Marie Sněžné a mariánský sloup na náměstí

znak obce Rokycanyvlajka obce Rokycanyznakvlajka

status: město
LAU 2 (obec): CZ0326 559717
kraj (NUTS 3): Plzeňský (CZ032)
okres (LAU 1): Rokycany (CZ0326)
obec s rozšířenou působností: Rokycany
pověřená obec:
historická země: Čechy
katastrální výměra: 30,98 km²
počet obyvatel: 13 969 (1. 1. 2016[1])
nadmořská výška: 362 m n. m.
PSČ: 337 01
zákl. sídelní jednotky: 4
části obce: 4
katastrální území: 2
adresa městského úřadu: Masarykovo náměstí 1

337 01 Rokycany

starosta / starostka: Václav Kočí
Oficiální web: www.rokycany.cz
E-mail: posta@rokycany.cz
Rokycany na mapě
Rokycany
Red pog.svg
Rokycany
Zdroje k infoboxu a částem obce
Kostel Nejsvětější Trojice
Morový sloup a radnice, Masarykovo nám.
Dům čp. 88/25, Masarykovo nám.

Rokycany (německy Rokitzan) jsou okresní město v západních Čechách, v Plzeňském kraji. Leží na soutoku řeky Klabavy a Holoubkovského potoka, 17 km východně od Plzně. Město je uloženo v Rokycanské kotlině, severovýchodním okrajovém okrsku Švihovské vrchoviny, při úpatí jednoho z výběžků Brd s vrchy Žďár, Čilina, Kotel a Vršíček. Městem prochází hlavní železniční trať Praha–Plzeň–Cheb a severně od města dálnice D5 Praha–Plzeň–Rozvadov. Žije zde zhruba 14 000 obyvatel.

Historie města[editovat | editovat zdroj]

Před 20. stoletím[editovat | editovat zdroj]

První zmínka o Rokycanech pochází již z roku 1110, kdy se připomíná v místě dnešních Rokycan biskupský dvorec s osadou, která byla ve 14. století povýšena na město. Dříve byl ve městě biskupský hrad, který ale za husitských válek zanikl, stejně jako augustiniánské proboštství. Dodnes se dochovaly zbytky středověkého opevnění, které dříve město obklopovalo. V gotickém slohu byl také vystavěn např. děkanský chrám Panny Marie Sněžné na náměstí. Město ve středověku mnohokrát vyhořelo. V roce 1397 se v Rokycanech narodil utrakvistický biskup Jan z Rokycan.

V roce 1584 byly Rokycany povýšeny na královské město. V období baroka byl přestavěn chrám na náměstí a postaven například morový sloup, který dodnes stojí také na náměstí. Na Malém náměstí vznikl sloup sv. Jana Nepomuckého. Významnou budovou v barokním stylu je městská radnice. V roce 1702 žilo ve městě 2262 obyvatel. Během 18. století došlo k více požárům. Při nejtragičtějším z nich v roce 1874 vyhořelo téměř celé město. Po požáru byl opraven kostel Panny Marie Sněžné, přestavěna radnice a zástavba obnovena v pozdně barokním a klasicistním slohu. Rokycany v 1. polovině 18. století postihla i morová epidemie a v roce 1771 hladomor. Začátkem 19. století žilo ve městě 2350 osob. V roce 1813 došlo k poslednímu velkému požáru.

V roce 1850 se staly Rokycany sídlem okresu, 14. července 1862 byla otevřena železnice Praha–Plzeň, což umožnilo rozvoj průmyslu v Rokycanech a okolí, později, v roce 1869, byla uvedena do provozu odbočná trať Rokycany–Mirošov. V tomto období byl vybudován cukrovar (později Marila), hutě a pila. Zakládaly se nové školy, počet obyvatel města v roce 1890 převýšil číslo 5000 a stále rostl.

Začátek 20. století[editovat | editovat zdroj]

Na konci 19. století a ve 20. století zaznamenaly Rokycany další rozvoj průmyslu, vzdělání, kultury i zdravotnictví. V roce 1896 byl obnoven politický okres Rokycany. Zrychlenému tempu rozvoje města ustoupila už tehdy část historické zástavby, včetně úseků městského opevnění. V roce 1900 byla například zbořena gotická Saská brána a v letech 1897–1898 byla na místě historických domů mezi dnešními ulicemi Míru, Komenského a Smetanovy postavena novorenesanční budova školy. Velká část nových staveb vyrůstala i mimo areál historického jádra. Zejména podél dnešní Jiráskovy ulice se začala rozvíjet okružní třída s reprezentativními budovami (sokolovna čp. 208/II, gymnázium čp. 112/I nebo okresní dům čp. 64/III). Za městem při silnici na Volduchy byl roku 1898 zřízen rokycanský židovský hřbitov.

Město se rychle vzpamatovalo z důsledků první světové války. Po vzniku Československa v roce 1918 došlo k přejmenování některých ulic. Do Rokycan byla brzy po válce také zavedena elektřina. V roce 1919 město navštívil prezident Tomáš Garrigue Masaryk. V roce 1921 dosáhla populace 6728 obyvatel. Za první republiky se ve městě hodně stavělo, vznikaly obytné čtvrtě i nové budovy kulturní a administrativní budovy. Plánovitě došlo k založení nových zahradních čtvrtí Rašínov a Hořicov. Vystavěn byl i nový hřbitov.

Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]

V roce 1938, po Mnichovské dohodě, do města přišlo asi 300 českých rodin odsunutých z pohraničních oblastí, které připadly Německu. Dne 15. března 1939 byly Rokycany okupovány německými vojsky. Vlivem přistěhování odsunutých českých občanů ze Sudet se počet obyvatel zvýšil až na 9865 v září 1939.

V roce 1940 opět došlo k přejmenování ulic, tentokrát zmizely připomínky prvorepublikového období. V roce 1942 byl zrušen okres Rokycany a připojen k okresu Plzeň. 5. května 1945 začalo povstání proti nacistické vládě, byl vytvořen národní výbor pod českou správou, 7. května 1945 město, jako poslední na našem území, osvobodila americká armáda. U Rokycan se americká armáda podle dohod zastavila a vyčkávala na příchod Rudé armády, která dorazila 10. května 1945. Na místě dotyku obou armád stojí pomník na demarkační čáře.

Socialismus[editovat | editovat zdroj]

V roce 1948 nastoupili k moci komunisté, bylo zahájeno zestátňování veškerých podniků, nová fáze industrializace města a bouřlivá bytová výstavba. Šlo o sídliště Hrudkovanka, U Václava, v Knihově ulici, později i Na Pátku. Věsměs jim musela ustoupit historická městská a předměstská zástavba. V roce 1950 byla zbourána historická Plzeňská brána a byly odstraněny veškeré památky na to, že město osvobodili jako první Američané, nikoliv Sověti. 1. března 1950 žilo v Rokycanech a Borku 9209 obyvatel. V roce 1957 byla na Voldušském kopci dostavěna nová budova Okresního ústavu národního zdraví (nemocnice). V roce 1958 byla odvedena tranzitní silniční doprava z náměstí do Jiráskovy ulice. 24. května 1960 byl k Rokycanům připojen Borek. Po reformě státní správy z roku 1960 zůstaly Rokycany okresním městem. Okres Rokycany se stal součástí Západočeského kraje. Byl rozlohou nejmenším okresem v kraji (575 km²) a počtem obyvatel nejmenším v celé České socialistické republice. V roce 1961 dosáhla populace 11 934 lidí. 60. léta znamenala další rozvoj průmyslu a sídlišť. Po vpádu a okupaci území ČSSR vojsky Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 rozhořčení občané města strhli sochu krasnoarmějce na náměstí. V roce 1970 žilo v Rokycanech již 12 585 obyvatel, dochází k nárůstu počtu dětí. V tom roce byla do územního plánu zanesena výstavba budoucí dálnice D5.

V 70. letech bylo vlivem stále se zvyšujícího počtu obyvatel potřeba stavět další byty. Proto byla stavěna další panelová sídliště, např. v letech 1972–1978 sídliště Jižní předměstí nebo v letech 1979–1984 sídliště Na Železné. V roce 1975 navštívil město prezident Gustáv Husák. Město roku 1980 dosáhlo obyvatel 15 041 obyvatel. V roce 1982 zadal Okresní národní výbor Rokycany u Krajské projektové organizace Stavoprojekt v Plzni studii asanace části historického jádra města. Projekt se ale uskutečnil jen zčásti, na dnešním Masarykově náměstí vznikl komplex obchodního centra Žďár (v letech 1986–1990) a na nynějším Malém náměstí hotel Bílý Lev (v letech 1986–1989). V téže době vyrostlo na místě malebné historické předměstské čtvrti sídliště Pod Kostelem. V roce 1989 pak došlo k posledním velkým demolicím historické zástavby v Soukenické ulici, na náměstí U Saské brány a v prostoru městských lázní. Kromě tohot bylo v roce 1983 otevřeno nové autobusové nádraží, v letech 1984–1986 došlo k rekonstrukci železniční stanice a železniční tratě. Trať byla kompletně elektrifikována, první elektrický vlak tu projel v roce 1986. Počet obyvatel Rokycan dosáhl historického maxima 31. prosince 1988, kdy populace čítala 16 270 lidí (ovšem včetně tehdy připojených obcí Borek, Litohlavy, Kamenný Újezd a Svojkovice). Od té doby počet obyvatel klesá. Dne 29. května 1989 byla obnovena městská hromadná doprava v Rokycanech, zajišťovaná autobusy.

Po pádu komunismu[editovat | editovat zdroj]

Po sametové revoluci v roce 1989 docházelo i v Rokycanech k protestům proti komunistickému režimu (např. 27. listopadu). Mezi největší změny během 90. let patřilo zvýšení automobilové dopravy v centru města, přejmenování ulic a hlavně opětovný rozvoj soukromého podnikání. 14. srpna 1990 se od Rokycan oddělily obce Kamenný Újezd a Svojkovice. Postupně byla redukována a později zrušena místní vojenská posádka. V letech 1990–1992 vyrostlo poslední panelové sídliště v Polní ulici. V roce 1991 byla otevřena pěší zóna ve středu města, v Palackého ulici. V 90. letech zaniklo v Rokycanech mnoho podniků, mezi největšími například Marila, Hamiro, ale také do města přišli noví zahraniční investoři, kteří vybudovali nové závody zejména v nové průmyslové zóně na Jižním předměstí. Nezaměstnanost ve městě je pod celostátním průměrem. 27. října 1993 byl otevřen úsek dálnice D5 MýtoKlabava, který odvedl tranzitní dopravu z centra Rokycan. 1. ledna 1994 se od Rokycan oddělily Litohlavy. Zbylá historická zástavba prošla opravami, na okraji historického jádra vyrostlo několik velkoplošných prodejen. Reforma veřejné správy přiřadila v roce 2000 okres Rokycany do Plzeňského kraje. V roce 2002 byl zrušen Okresní úřad Rokycany. V letech 2002 a 2006 zasáhly město povodně.

Územní členění[editovat | editovat zdroj]

Město Rokycany je oficiálně rozděleno do čtyř místních částí, a to na Střed (vlastní město), Nové Město, Plzeňské Předměstí a vesnici Borek.

  • Střed zahrnuje historické jádro města kolem dvou hlavních náměstí, s hlavním kostelem Panny Marie Sněžné a radnicí. Od roku 1992 je historické jádro Rokycan prohlášeno za památkovou zónu s cílem chránit jeho cennou architekturu. Středověké hradby se dochovaly v několika krátkých úsecích. Na jižní straně bylo městské opevnění nahrazeno reprezentativní třídou (Jiráskova ulice) s několika významnými veřejnými budovami, jako jsou sokolovna z roku 1903, prvorepubliková železniční stanice z roku 1931, novobarokní gymnázium z roku 1905 nebo funkcionalistická budova banky od architekta Františka Alberta Libry z roku 1933.
  • Nové Město je zdaleka nejlidnatější čtvrti obklopující historické jádro od severu, východu a jihu. Vyvinulo se z historického Pražského předměstí, které se rozkládalo na obou březích řeky Klabavy na cestě do Prahy (Pražská ulice) a kolem Nerudova náměstí. V době po druhé světové válce byla větší část staré předměstské zástavby zbořena a nahrazena několika obytnými soubory sídlištního typu. S růstem populace se zastavěná plocha Nového Města rozšířila do všech směrů, daleko za rámec původního Pražského předměstí. Existuje zde několik různých moderních čtvrtí: „Práchovna“ se nachází v jihovýchodní části Rokycan na břehu řeky Klabavy. Tvoří ji několik průmyslových areálů a kolonie dělnických nájemních domů z počátku 20. století. „Páclovna“ se nachází při silnici do Borku na východním okraji Rokycan. Zástavbu tvoří především rodinné domy. Je zde též památník demarkační linie připomínající setkání amerických a ruských vojsk, ke kterému zde došlo v roce 1945. Na „Oseckém vrchu“ byla roce 1957 postavena nemocnice. Kolem ní se rozkládají velké parky pokrývající okolní svahy (Husovy sady a Kalvárie) a je zde i rozsáhlý městský sportovní a oddychový komplex: krytý plavecký bazén, koupaliště a fotbalový stadion. „Jižní předměstí“ zahrnuje velké území na jih od železnice Praha-Plzeň. Zástavbu tvoří průmyslové areály, velké sídlišťní soubory z 50. a 70. let 20. století a též individuální rodinné domky. Nová kasárna postavená v roce 1933 byla na přelomu 20. a 21. století transformována na obytnou a podnikatelskou zónu.
  • Plzeňské předměstí tvoří západní část Rokycan. Ve středověku šlo o malý shluk venkovských domů na dotyku s historickým jádrem Rokycan. Počátkem 17. století byl zde postaven protestantský kostel Nejsvětější Trojice. V 19. století Plzeňské předměstí rychle rostlo podél silnice do Plzně (Plzeňská ulice). Rozvíjel se zde průmysl, později doprovázen výstavbou obytných domů. Ve 20. letech 20. století započala na jižním okraji Rokycan masivní výstavba. Nová čtvrť výhradně tvořená rodinnými domy ve stylu moderny byla později nazvána Rašínov podle tehdejšího ministra financí Aloise Rašína. Před druhou světovou válkou pak započala výstavba i v další čtvrti na západním okraji města, která se nazývá Za Rakováčkem. Tvoří ji rodinné domy.
  • Borek, dříve samostatná obec, se nachází cca 2 km východně od Rokycan. V roce 1960 se stal součástí Rokycan. Borecký rybník je nejznámější místní dominantou. Koncem 20. století vedla pokračující výstavba na plochách mezi Borkem a Rokycany k faktickému splynutí intravilánů obou sídel.


Panoramatický pohled na město z jihu
Panoramatický pohled na město z jihu

Vybavení města[editovat | editovat zdroj]

Budova nákupního střediska Žďár z roku 1990

Město Rokycany má relativně kvalitní síť služeb. Školství reprezentují tři základní školy, gymnázium a střední odborná škola, dvě střední odborná učiliště, jedna základní umělecká škola a jedna speciální škola. Zdravotnické služby zajišťuje Rokycanská nemocnice. Ve městě a jeho okolí je docela dostačující nabídka zaměstnání, mezi nejdůležitější podniky patří podnik Kovohutě nebo např. nová výrobní hala společnosti ProWell. Mnoho obyvatel dojíždí za prací do Plzně nebo do Hrádku. V Rokycanech je Muzeum Dr. Bohuslava Horáka, soukromé Vojenské muzeum na demarkační linii[2] a městská knihovna. Široké jsou možnosti sportovního vyžití – ve městě je zimní, letní stadion, hřiště na streetball, basketbalová, házenkářská hala, několik bowlingových drah, hřiště na squash, venkovní koupaliště a krytý bazén a tenisový areál. Možnosti nákupu poskytují samoobsluhy – např. COOP (Žďár) na náměstí, Billa v Jiráskově ulici, Albert na sídlišti Jižní předměstí, Penny Market a Lidl – oba na Plzeňské ulici, Kaufland v ulici Josefa Růžičky. Ubytování je možné v šesti penzionech, třech hotelech a jedné ubytovně.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Rokycanech.
  • Zbytky středověkého opevnění na severní a západní straně starého města.
  • Kostel Panny Marie Sněžné ze 14. století, přestavěn roku 1784 Ignácem Palliardim, věž s ochozem postavena 1823 F. Hegerem. Trojlodní basilikální stavba s gotickým presbytářem a křížovou klenbou v hlavní lodi a s plackami v bočních lodích. Západní průčelí s mohutnou věží v ose a s původním gotickým portálem. Cenné barokní vnitřní zařízení ze zrušeného kostela sv. Michala na Starém Městě v Praze.
  • Ve zdech budovy muzea v sousedství kostela Panny Marie Sněžné se dochovaly fragmenty zdiva jinak zaniklého rokycanského hradu postaveného na přelomu 13. a 14. století na místě staršího biskupského dvorce. Hrad zanikl během 16. století.[3]
  • Hřbitovní kostel Nejsvětější Trojice blízko nádraží z roku 1609, upraven v 18. století. Zvenčí zajímavé litinové náhrobní desky z 18. a 19. století. Bývalý hřbitov upraven jako park.
  • Radnice na Náměstí T. G. Masaryka, dvoupatrová rokoková budova s rizalitem a věží s hodinami, vystavěná v letech 1784-1810 za účasti I. A. Palliardiho. V zasedací síni je obraz Jana Husa v Kostnici od Alfonse Muchy.
  • Měšťanské domy ze 17.–19. století na Masarykově nám. i jinde.
  • Morový sloup na náměstí se sochami Panny Marie a 9 světců z roku 1770 (V. Bauer).[4]
  • Kaple Panny Marie Bolestné a neorománská kaplička Panny Marie, které spojuje Křížová cesta.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Budova nádraží

Přímo středem města prochází dnes již silnice II/605 (dříve silnice I/5), která byla až do dokončení dálnice D5 tranzitním tahem na Plzeň a Rozvadov. Samotná dálnice, která byla severně od města otevřena 27. října 1993, má v blízkosti města sjezd (Exit 62 Rokycany) a odpočívku. Sjezdem z dálnice u Rokycan začíná také silnice II/183, která dále pokračuje přes Šťáhlavy, Přeštice, Merklín a Koloveč až do Domažlic.

Železniční dopravu zajišťuje hlavní železniční trať Praha–Plzeň–Cheb. V Rokycanech z ní odbočuje lokálka Rokycany–Nezvěstice.

Autobusové nádraží najdeme nedaleko nádraží vlakového, poblíž centra města. Vyjíždí z něj většina příměstských spojů obsluhující celou plochu okresu Rokycany a částečně také okres Plzeň-jih. Mnoho spojů pokračuje z vesnic v okrese přes Rokycany až do Plzně. Dálkové autobusové spoje reprezentují linky Plzeň–Praha a Plzeň–Pelhřimov. Tato linka o víkendech jezdí až do Jihlavy, resp. do Brna. Městská hromadná doprava je zajišťována autobusovou okružní linkou MHD s řídkými intervaly. Linka zajišťuje hlavně spojení nemocnice a sídliště Jižní předměstí s centrem města.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Během 19. století se populace Rokycan rychle rozšířila až na 5 000 v roce 1880. V důsledku dlouhé deprese po krachu na vídeňské burze roku 1873 se poté růst zastavil. Koncem roku 1890 však populace začala expandovat znovu, až do časů první světové války. Po vyhlášení ČSR roku 1918 nastal rychlý růst obyvatelstva města. Koncem 30. let byl tento nárůst ještě umocněn přílivem etnických českých uprchlíků ze Sudet. V roce 1939 rokycanská populace nakrátko dosáhla počtu 10 000. Po druhé světové válce mnoho občanů z Rokycan opustilo město kvůli osídlení pohraničních oblastí, odkud byli vyhnáni etničtí Němci. Od roku 1950 začala nová vlna masivního růstu, počet obyvatel města dosáhl opět 10 000 v polovině roku 1950 a kolem 15 000 v roce 1980. Demografického maxima bylo dosaženo v roce 1989 s více než 16 000 obyvateli. Od té doby počet obyvatel klesl na cca 14 000 v důsledku hospodářské a sociální transformace a také osamostatněním 3 obcí.

Co se týče etnického složení obyvatel, Rokycany měly převážně české osídlení již od středověku. Německá menšina tvořila ne více než několik desítek jedinců. V roce 1938 byla populace města posílena přílivem etnických Čechů prchajících z pohraničních oblastí Československa, které byly postoupeny nacistickému Německu. Po roce 1945 byli odsud vyhnáni většinou etničtí Němci. Národnostní složení Rokycan bylo v poválečném období rozšířeno o Romy a Slováky.

Městská samospráva[editovat | editovat zdroj]

V čele města je starosta. Zastupitelstvo má 21 členů. Městská rada má podle dohody po volbách v roce 2014 sedm členů.

Po komunálních volbách roku 2014 byl 3. listopadu zvolen starostou města Václav Kočí z hnutí Pro naše Rokycany. Radu města tvoří zástupci hnutí Pro naše Rokycany, Rokycanští patrioti a ODS.[5]

Související informace naleznete také v článku Seznam starostů Rokycan.

Významné osobnosti města[editovat | editovat zdroj]

  • Jan z Rokycan (cca 1396, Rokycany – 1471, Praha), husitský teolog, spisovatel, hudební skladatel, arcibiskup pražský
  • Antonín Kraft (1749, Rokycany – 1820, Vídeň), violoncellový virtuos, hudební skladatel
  • Josef Wünsch (1842 Rokycany – 1907 Plzeň), pedagog a cestovatel, objevitel východního pramene Tigrisu
  • Adolf Kraus, (1850, Chocenice – 1928, USA), právník, mecenáš, vydavatel, prezident lóže B'nai B'rith, v mládí žil v Rokycanech
  • Adolf Srb (1850, Rokycany – 1933, tamtéž), český novinář a spisovatel
  • Bohumil Vendler (1865–1948), český sbormistr, dirigent, hudební pedagog a skladatel
  • Rudolf Zamrzla (1869, Rokycany – 1930, Praha), český hudební skladatel a překladatel, sbormistr a dirigent Národního divadla
  • Bohuslav Horák (1877, Praha - 1942, Osvětim, Polsko), pedagog, komunální politik, odbojář, zakladatel Okresního muzea v Rokycanech
  • Jiří Stříbrný (1880, Rokycany – 1955, Valdice), politik, novinář, účastník prvního odboje, jeden z mužů 28. října, několikanásobný ministr československé vlády
  • Alois Laub (1896, Rokycany – 1945, Brandenburg), ruský legionář, důstojník, odbojář za 2. světové války
  • Čestmír Řanda (1923, Rokycany – 1986, Praha), český herec a divadelní režisér
  • Miloš Sedmidubský (1924, Rokycany – 1995, Proseč), český hudební skladatel
  • Jana Preissová (1948, Plzeň), česká herečka, v mládí žila v Rokycanech
  • Věra Bílá (1954, Rokycany), zpěvačka
  • Jiří Pehe (1955, Rokycany), politolog a publicista
  • Zdeněk Tyc (1956, Rokycany), český filmový a televizní režisér a scenárista
  • Irena Budweiserová (1957, Rokycany), zpěvačka, textařka, skladatelka, pedagožka
  • Ondřej Giňa (* 1971), bývalý zpravodaj ČRo a moderátor hlavních zpráv ČT, publicista a občanský aktivista
  • Jaroslav Špaček (1974, Rokycany), bývalý hokejový obránce HC Škoda Plzeň i několika klubů NHL, reprezentant ČR
  • Václav Procházka (1984, Rokycany), fotbalový obránce momentálně hrající za FC Viktoria Plzeň, reprezentant ČR

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2016 [online]. Český statistický úřad, 2016-04-29, [cit. 2016-06-07]. Dostupné online.  
  2. stránky Vojenského muzea
  3. DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha : Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Heslo Rokycany, s. 476.  
  4. E. Poche, Umělecké památky Čech 3. Praha: Academia 1980, str. 230-234.
  5. Rokycany povede podnikatel Kočí, starostou jej zvolili v tajné volbě [online]. idnes.cz, [cit. 2014-11-03]. Dostupné online. (česky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]