Holoubkov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o obci v okrese Rokycany. O sídlišti v Lovosicích pojednává článek Holoubkov (Lovosice).
Holoubkov
Náves

Náves

znak obce Holoubkovvlajka obce Holoubkovznakvlajka

status: obec
LAU 2 (obec): CZ0326 559814
kraj (NUTS 3): Plzeňský (CZ032)
okres (LAU 1): Rokycany (CZ0326)
obec s rozšířenou působností: Rokycany
pověřená obec:
historická země: Čechy
katastrální území: Holoubkov
katastrální výměra: 4,21 km²
počet obyvatel: 1 425 (2017)[1] (e)
nadmořská výška: 432 m n. m.
PSČ: 338 01
zákl. sídelní jednotky: 1
části obce: 1
katastrální území: 1
adresa obecního úřadu: Holoubkov 48
33801 Holoubkov
starosta / starostka: Ing. Lukáš Fišer
Oficiální web: www.obecholoubkov.cz
E-mail: ouholoubkov@netro.cz
Holoubkov na mapě
Holoubkov
Red pog.svg
Holoubkov
Zdroje k infoboxu a částem obce

Holoubkov je obec v okrese Rokycany, kraji Plzeňském, zhruba 8 km severovýchodně od Rokycan. Rozkládá se v širokém údolí Holoubkovského potoka ohraničeném vrchy Trhoň (624 m n. m.) a Vydřiduch (513 m n. m.). Geomorfologicky leží Holoubkov v Holoubkovské kotlině, která představuje nejjihozápadnější výběžek Hořovické brázdy, potažmo Hořovické pahorkatiny, vklíněný mezi Brdy na jihu a Křivoklátskou vrchovinu na severu. Katastr obce má velikost 421 ha. Okolí zastavěné lokality tvoří především lesy, na východě lužní louky a zemědělská pole. Přímo do centra obce zasahuje 14,5 ha velký Holoubkovský rybník, který tvoří místní dominantu. Nedaleko zástavby na severní straně obce probíhá v zářezu dálnice D5, naopak jižní část obce protíná železniční trať č. 170 Praha - Plzeň - Cheb. Holoubkov má dlouhou průmyslovou tradici, v dnešní době převažuje průmysl strojírenský, elektrotechnický a dřevařský.

Panorama holoubkov.jpg

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka pochází z roku 1379, kdy byla „ves Holúbkov“ (villa Holubcow) uvedena v Urbáři rožmberském, soupise rožmberských statků. Ve zdejším kraji se dařilo železářství, které využívalo místních zdrojů surovin – železné rudy a dřeva okolních lesů. První vysoká pec je uváděna již na počátku 17. století spolu s několika hamry. Z toho vyplývá, že již v této době se musel nad vsí rozlévat rybník. Za třicetileté války byl Holoubkov vypálen a znovu osídlen až za 20 let. V 60. letech 19. století kupuje zbirožské panství německý baron Bethel Henry Strousberg, který má velké plány na industrializaci místního kraje. V Holoubkově rozšiřuje výrobu v železárnách a staví továrnu na železniční vagony. Plány jsou však příliš ambiciózní a tak čeká Strousberga zanedlouho bankrot. Železárny kupuje jeho bývalá pravá ruka Maxmilián Hopfengärtner. Už od poloviny 19. století se výroba začíná přeorientovávat na strojírenství - přesněji na obráběcí stroje. Tento výrobní program si místní závod udržuje do dnešních dnů. V třicátých letech 20. století těžce dolehla na zaměstnance strojírny Velká hospodářská krize. V roce 1886 vznikla místní škola a ve stejném roce i sbor dobrovolných hasičů.

Od počátku 20. století se stává Holoubkov vyhlášeným letoviskem obyvatel Plzně i Prahy, hlavně díky okolním lesům, rybníku a dobré dopravní dostupnosti. O tom svědčí i velký počet vil v obci, nejznámější je Markova vila projektovaná Janem Kotěrou. Na konci druhé světové války byla nedaleko obce u Rokycan vytyčena demarkační linie mezi Sověty a americkými jednotkami. Sám Holoubkov byl osvobozen 10. května 1945 vojsky Rudé armády. V 70. a 80. letech změnilo centrum obce zcela svoji původně malebnou tvář letoviska z důvodu výstavby panelových bytových domů a objektů občanské vybavenosti. Vznikl také nový park, kam je přenesena socha granátníka z areálu továrny. Na přelomu tisíciletí byly opraveny dvě nejvýznamnější památky v obci – Markova a Hopfengärtnerova vila.

Průmysl[editovat | editovat zdroj]

V obci bývala až do konce 19. století velká železárna. Postupně výrobní program přecházel na strojírenskou výrobu. Po druhé světové válce byl podnik zestátněn a pod několika názvy (TOS, Kovosvit) se držel osvědčeného výrobního plánu velkých obráběcích strojů – hlavně soustruhů, frézek a vrtaček. Areál podniku byl postupně rozšiřován, takže dnes zabírá zhruba čtvrtinu zastavěné plochy obce. Na konci 90. let se podnik Kovosvit dostává do nesnází a areál je prodán dvěma německým firmám působícím v oboru. Jedna z nich si udržela část původního výrobního programu Kovosvitu. Tradice strojírenské výroby tedy pokračuje.

Dále v obci působí podnik vyrábějící slaboproudé rozváděče a kabelové skříně. A to již od 50. let minulého století. V dnešní době patří k lídrům oboru v České republice, kam míří i většina produkce. Posledním odvětvím průmyslu je dřevařský. U nádraží se nachází velký manipulační sklad dřeva, kde jsou kmeny nařezány na požadované délky a expedovány po železnici k zákazníkům. V obci působí také firma vyrábějící dřevěné přepravní palety.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Železniční nádraží

Holoubkov se nachází přímo v přepravním koridoru mezi západem a východem republiky, významném i v celoevropském měřítku. Již od počátku historie obce přes ni vedla potahová stezka, později přeměněná na silnici. Rostoucí doprava směrem na Západ v 90. letech 20. století si vyžádala urychlenou dostavbu dálnice D5. Tato liniová stavba probíhá v zářezu 300 metrů za severním okrajem obce. Nejbližší sjezd je EXIT 50 Mýto. Dnešním velkým problémem obce je opět narůstající kamionová doprava na silnici č. 605 vedoucí centrem obce i místních komunikacích. A to jak tranzitní, tak i doprava pro místní průmysl. Ten je plně závislý na silniční dopravě.

Železnice protla Holoubkov v roce 1869, kdy byla zprovozněna Česká západní dráha Praha-Plzeň-Brod nad Lesy. V roce 1914 se stala v Holoubkově velká železniční nehoda rychlíku s osobním vlakem, která byla jedním z důvodů pro výstavbu druhé koleje. Ta je zprovozněna ve 30. letech. V letech 1986 a 1987 je trať elektrifikována, mezi roky 2009 a 2012 byla trať jako součást třetího železničního koridoru optimalizována. V Holoubkově je neobsazená železniční stanice, zastavují zde jen osobní vlaky. Ty jezdí v základním dvouhodinovém taktu mezi Berounem a Plzní. Nejbližší rychlíková stanice jsou Rokycany. Místní železniční nákladní doprava je vcelku čilá, tvoří ji však výhradně polenové dřevo a piliny z místního manipulačního skladu dřeva.

Okolí[editovat | editovat zdroj]

Okolí obce tvoří dva přírodní parky – na jihu Přírodní park Trhoň a na severu Přírodní park Radeč. Součástí těchto přírodních parků jsou jednolité lesní komplexy, vhodné pro turistiku i cykloturistiku. Podobně i v CHKO Brdy, která začíná za Strašicemi, cca 7 km jižně. Na západ od obce se nacházejí Rokycany (8 km) a Plzeň (23 km), které slouží jako lokální centra.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Hopfengärtnerova vila
  • Markova vila – postavena 1908, architekt Jan Kotěra, rekonstrukce 2002.
  • Hopfengärtnerova vila (zvaná Zámeček) – postavena 1890, rekonstrukce 2001, v současné době slouží jako dům s pečovatelskou službou pro seniory
  • Plastika rakouského granátníka – socha granátníka z doby Marie Terezie, výrobek místních železáren, materiál litina; technická památka. Je více identických kopií této plastiky - u Slavkova, na zámku v Dobříši a novodobá replika na dvoře slévárny ve Strašicích.
  • Bartošova vila – postavena 1902 pro ředitele železáren
  • Šťastný domov – secesní vila naproti nádraží, postavena 1908
  • Lípa v Kovosvitu – památný strom

Slavní rodáci[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2017. Praha. 28. dubna 2017. Dostupné online. [cit. 2017-05-04]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HORA, Antonín. Historie obce Holoubkov : 1379-1945. Holoubkov : Obecní úřad Holoubkov, 1994. 115 s.
  • ZIEGLEROVÁ, Věra. Holoubkov na pohlednicích. Holoubkov : Obecní úřad Holoubkov, 1999. 58 s.
  • ZIEGLEROVÁ, Věra. Holoubkov 1900-2000. Holoubkov : Obecní úřad Holoubkov, 2000. 51 s.
  • BÁLINTOVÁ, Kateřina. Markova vila:Jan Kotěra. Praha, 2003. 110 s.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]