Holoubkov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek je o obci v okrese Rokycany. O sídlišti v Lovosicích pojednává článek Holoubkov (Lovosice).
Holoubkov

Náves
Znak obce HoloubkovVlajka obce Holoubkov
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0326 559814
Kraj (NUTS 3) Plzeňský (CZ032)
Okres (LAU 1) Rokycany (CZ0326)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Rokycany
Historická země Čechy
Katastrální území Holoubkov
Katastrální výměra 4,21 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 1 425 (2017)[1] (e)
Nadmořská výška 432 m n. m.
PSČ 338 01
Zákl. sídelní jednotky 1
Části obce 1
Katastrální území 1
Adresa obecního úřadu Holoubkov 48
33801 Holoubkov
Starosta Ing. Lukáš Fišer
Oficiální web: www.obecholoubkov.cz
Email: ouholoubkov@netro.cz
Holoubkov v rámci okresu a obvodu obce s rozšířenou působností
Holoubkov
Red pog.svg
Holoubkov
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Holoubkov je obec v okrese Rokycany, kraji Plzeňském, zhruba 8 km severovýchodně od Rokycan. Rozkládá se v širokém údolí Holoubkovského potoka ohraničeném vrchy Trhoň (624 m n. m.) a Vydřiduch (513 m n. m.). Geomorfologicky leží Holoubkov v Holoubkovské kotlině, která představuje nejjihozápadnější výběžek Hořovické brázdy, potažmo Hořovické pahorkatiny, vklíněný mezi Brdy na jihu a Křivoklátskou vrchovinu na severu. Katastr obce má velikost 421 ha. Okolí zastavěné lokality tvoří především lesy, na východě lužní louky a zemědělská pole. Přímo do centra obce zasahuje 14,5 ha velký Holoubkovský rybník, který tvoří místní dominantu. Nedaleko zástavby na severní straně obce probíhá v zářezu dálnice D5, naopak jižní část obce protíná železniční trať č. 170 Praha - Plzeň - Cheb. Holoubkov má dlouhou průmyslovou tradici, v dnešní době převažuje průmysl strojírenský, elektrotechnický a dřevařský.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka pochází z roku 1379, kdy byla „ves Holúbkov“ (villa Holubcow) uvedena v Urbáři rožmberském, soupise rožmberských statků. Ve zdejším kraji se dařilo železářství, které využívalo místních zdrojů surovin – železné rudy a dřeva okolních lesů. První vysoká pec je uváděna již na počátku 17. století spolu s několika hamry. Z toho vyplývá, že již v této době se musel nad vsí rozlévat rybník. Za třicetileté války byl Holoubkov vypálen a znovu osídlen až za 20 let. V 60. letech 19. století kupuje zbirožské panství německý baron Bethel Henry Strousberg, který má velké plány na industrializaci místního kraje. V Holoubkově rozšiřuje výrobu v železárnách a staví továrnu na železniční vagony. Plány jsou však příliš ambiciózní a tak čeká Strousberga zanedlouho bankrot. Železárny kupuje jeho bývalá pravá ruka Maxmilián Hopfengärtner. Už od poloviny 19. století se výroba začíná přeorientovávat na strojírenství - přesněji na obráběcí stroje. Tento výrobní program si místní závod udržuje do dnešních dnů. V třicátých letech 20. století těžce dolehla na zaměstnance strojírny Velká hospodářská krize. V roce 1886 vznikla místní škola a ve stejném roce i sbor dobrovolných hasičů.

Od počátku 20. století se stává Holoubkov vyhlášeným letoviskem obyvatel Plzně i Prahy, hlavně díky okolním lesům, rybníku a dobré dopravní dostupnosti. O tom svědčí i velký počet vil v obci, nejznámější je Markova vila projektovaná Janem Kotěrou. Na konci druhé světové války byla nedaleko obce u Rokycan vytyčena demarkační linie mezi Sověty a americkými jednotkami. Sám Holoubkov byl osvobozen 10. května 1945 vojsky Rudé armády. V 70. a 80. letech změnilo centrum obce zcela svoji původně malebnou tvář letoviska z důvodu výstavby panelových bytových domů a objektů občanské vybavenosti. Vznikl také nový park, kam je přenesena socha granátníka z areálu továrny. Na přelomu tisíciletí byly opraveny dvě nejvýznamnější památky v obci – Markova a Hopfengärtnerova vila.

Průmysl[editovat | editovat zdroj]

V obci bývala až do konce 19. století velká železárna. Postupně výrobní program přecházel na strojírenskou výrobu. Po druhé světové válce byl podnik zestátněn a pod několika názvy (TOS, Kovosvit) se držel osvědčeného výrobního plánu velkých obráběcích strojů – hlavně soustruhů, frézek a vrtaček. Areál podniku byl postupně rozšiřován, takže dnes zabírá zhruba čtvrtinu zastavěné plochy obce. Na konci 90. let se podnik Kovosvit dostává do nesnází a areál je prodán dvěma německým firmám působícím v oboru. Jedna z nich si udržela část původního výrobního programu Kovosvitu. Tradice strojírenské výroby tedy pokračuje.

Dále v obci působí podnik vyrábějící slaboproudé rozváděče a kabelové skříně. A to již od 50. let minulého století. V dnešní době patří k lídrům oboru v České republice, kam míří i většina produkce. Posledním odvětvím průmyslu je dřevařský. U nádraží se nachází velký manipulační sklad dřeva, kde jsou kmeny nařezány na požadované délky a expedovány po železnici k zákazníkům. V obci působí také firma vyrábějící dřevěné přepravní palety.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Železniční nádraží

Holoubkov se nachází přímo v přepravním koridoru mezi západem a východem republiky, významném i v celoevropském měřítku. Již od počátku historie obce přes ni vedla potahová stezka, později přeměněná na silnici. Rostoucí doprava směrem na Západ v 90. letech 20. století si vyžádala urychlenou dostavbu dálnice D5. Tato liniová stavba probíhá v zářezu 300 metrů za severním okrajem obce. Nejbližší sjezd je EXIT 50 Mýto. Dnešním velkým problémem obce je opět narůstající kamionová doprava na silnici č. 605 vedoucí centrem obce i místních komunikacích. A to jak tranzitní, tak i doprava pro místní průmysl. Ten je plně závislý na silniční dopravě.

Železnice protla Holoubkov v roce 1869, kdy byla zprovozněna Česká západní dráha Praha-Plzeň-Brod nad Lesy. V roce 1914 se stala v Holoubkově velká železniční nehoda rychlíku s osobním vlakem, která byla jedním z důvodů pro výstavbu druhé koleje. Ta je zprovozněna ve 30. letech. V letech 1986 a 1987 je trať elektrifikována, mezi roky 2009 a 2012 byla trať jako součást třetího železničního koridoru optimalizována. V Holoubkově je neobsazená železniční stanice, zastavují zde jen osobní vlaky. Ty jezdí v základním dvouhodinovém taktu mezi Berounem a Plzní. Nejbližší rychlíková stanice jsou Rokycany. Místní železniční nákladní doprava je vcelku čilá, tvoří ji však výhradně polenové dřevo a piliny z místního manipulačního skladu dřeva.

Okolí[editovat | editovat zdroj]

Okolí obce tvoří dva přírodní parky – na jihu Přírodní park Trhoň a na severu Přírodní park Radeč. Součástí těchto přírodních parků jsou jednolité lesní komplexy, vhodné pro turistiku i cykloturistiku. Podobně i v CHKO Brdy, která začíná za Strašicemi, cca 7 km jižně. Na západ od obce se nacházejí Rokycany (8 km) a Plzeň (23 km), které slouží jako lokální centra.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Hopfengärtnerova vila
  • Markova vila – postavena 1908, architekt Jan Kotěra, rekonstrukce 2002.
  • Hopfengärtnerova vila (zvaná Zámeček) – postavena 1890, rekonstrukce 2001, v současné době slouží jako dům s pečovatelskou službou pro seniory
  • Plastika rakouského granátníka – socha granátníka z doby Marie Terezie, výrobek místních železáren, materiál litina; technická památka. Je více identických kopií této plastiky - u Slavkova, na zámku v Dobříši a novodobá replika na dvoře slévárny ve Strašicích.
  • Bartošova vila – postavena 1902 pro ředitele železáren
  • Šťastný domov – secesní vila naproti nádraží, postavena 1908
  • Lípa v Kovosvitu – památný strom

Slavní rodáci[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]


Celkový pohled na obec
Celkový pohled na obec


Panorama Holoubkovského rybníka
Panorama Holoubkovského rybníka

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2017. Praha. 28. dubna 2017. Dostupné online. [cit. 2017-05-04]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HORA, Antonín. Historie obce Holoubkov : 1379-1945. Holoubkov : Obecní úřad Holoubkov, 1994. 115 s.
  • ZIEGLEROVÁ, Věra. Holoubkov na pohlednicích. Holoubkov : Obecní úřad Holoubkov, 1999. 58 s.
  • ZIEGLEROVÁ, Věra. Holoubkov 1900-2000. Holoubkov : Obecní úřad Holoubkov, 2000. 51 s.
  • BÁLINTOVÁ, Kateřina. Markova vila:Jan Kotěra. Praha, 2003. 110 s.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]