Mlečice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Mlečice
Kostel Nejsvětější Trojice
Kostel Nejsvětější Trojice
Znak obce MlečiceVlajka obce Mlečice
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU 2 (obec) CZ0326 560006
Pověřená obec Zbiroh
Obec s rozšířenou působností Rokycany
Okres (LAU 1) Rokycany (CZ0326)
Kraj (NUTS 3) Plzeňský (CZ032)
Historická země Čechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 296 (2020)[1]
Rozloha 10,66 km²
Nadmořská výška 392 m n. m.
PSČ 338 08
Počet částí obce 3
Počet k. ú. 2
Počet ZSJ 3
Kontakt
Adresa obecního úřadu Mlečice 11
33808 Zbiroh
mlecice@wo.cz
Starosta Hana Chaloupková
Oficiální web: www.mlecice.cz
Mlečice na mapě
Mlečice
Mlečice
Další údaje
Geodata (OSM): OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pomník padlým, stojící u čp. 32, zřízený roku 1926.jpg

Obec Mlečice se nachází v okrese Rokycany, kraj Plzeňský. Asi 12 km severozápadně od Zbiroha, cca 28 km severně až severovýchodně od Rokycan. Žije zde 296[1] obyvatel. V obci je pošta, MŠ a ZŠ (1. stupeň), zdravotnické zařízení i obchod se smíšeným zbožím.

Od července 2019 se rekonstruuje obecní knihovna, která se bude snažit navázat na úspěchy z let 1977-1985, kdy získávala Čestná uznání za kvalitní služby.

Autorem fotografie je pan Z. Rídl

Současné vedení obce se snaží o celkovou revitalizaci a kulturní vyžití pro občany.

Historie[editovat | editovat zdroj]

"V písemných pramenech se ves objevuje poprvé k r. 1227, kdy byla v majetku pražského svatojiřského kláštera. Koncem 13. století byly Mlečice, tehdy zvané Bnečice (též Benětice), královským majetkem připojeným k Týřovu. K polovině 14. století je ve vsi připomínán farní kostel, souběžně s tím zde existoval i vladycký statek Února z Mlečic. V pozdějším období byla i pro Mlečice typická feudální rozdrobenost, kdy ves najednou vlastnilo několik většinou menších feudálů. Vladycký dvůr je zde uváděn ještě k polovině 15. století, stopa po mlečických feudálech se ztrácí někdy na přelomu 15. a 16. věku. V polovině 60. let 16. století byla ves připojena ke zbirožskému panství, při kterém poté setrvala až do konce feudalismu. Na Mlečické zle dolehlo období třicetileté války, když ves vydrancovali v průběhu "ložírování" císařští vojáci. Berní rula zaznamenala v lokalitě krátce po polovině 17. století 17 selských a 2 chalupnické usedlosti, jejichž počet stoupl do následujícího věku na 25. Roku 1885 ves zasáhl mohutný požár, který zničil nejen zdejší kostel, ale i 23 popisných čísel "se vším příslušenstvím". K r. 1839 bylo ve vsi 75 popisnýcz čísel a 460 obyvatel. K r. 2001 bylo v obci evidováno 100 domů a 262 obyvatel."[2]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Kostel Nejsvětější Trojice, jednolodní obdélná stavba s pětibokým závěrem a věží v průčelí ze 14. století. Kostel byl po požárech několikrát přestavěn, v roce 1886 regotizován. Loď má plochý strop, v presbytáři jsou křížové klenby. Z původního kostela se zachovaly profilované portály (jižní vchod, vchod do sakristie). Zařízení z 19. století, 5 dřevěných barokních soch a několik obrazů z 18. století.[3]
  • Socha Panny Marie Svatohorské z 18. století na návsi
  • "V ploše návsi stojí u čp. 32 pomník padlým, který zde byl zřízen roku 1926. Připomíná 16 mlečických mužů, kteří zemřeli na frontách 1. světové války. Pomník doplňuje plastika lkající ženy."[4]

Části obce[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2020. Praha. 30. dubna 2020. Dostupné online. [cit. 2020-05-01]
  2. FOUD, Karel. Vesnice Plzeňského kraje - Rokycany. [s.l.]: [s.n.], 2016. 240 s. S. 123. 
  3. E. Poche (vyd.), Umělecké památky Čech II., str. 407.
  4. FOUD, Karel. Vesnice Plzeňského kraje - Rokycany. [s.l.]: [s.n.], 2016. 240 s. S. 124. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • E. Poche a kol., Umělecké památky Čech II. Praha 1980, str. 407
  • FOUD, Karel. Vesnice Plzeňského kraje - Rokycany. Plzeňský kraj/ Karel Foud, 2016. 240 s.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]