Mýto
| Mýto | |
|---|---|
 Náměstí v Mýtě | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | město |
| LAU 2 (obec) | CZ0326 560014 |
| Pověřená obec | Rokycany |
| Obec s rozšířenou působností | Rokycany (správní obvod) |
| Okres (LAU 1) | Rokycany (CZ0326) |
| Kraj (NUTS 3) | Plzeňský (CZ032) |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°47′21″ s. š., 13°44′5″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 1 511 (2022)[1] |
| Rozloha | 17,80 km² |
| Katastrální území | Mýto v Čechách |
| Nadmořská výška | 443 m n. m. |
| PSČ | 338 05 |
| Počet domů | 606 (2021)[2] |
| Počet částí obce | 1 |
| Počet k. ú. | 1 |
| Počet ZSJ | 2 |
| Kontakt | |
| Adresa městského úřadu | Náměstí 109 338 05 Mýto info@mestomyto.cz |
| Starosta | František Končel |
| Oficiální web: www | |
 | |
  Mýto | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 560014 |
| Kód části obce | 100935 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Město Mýto (německy Mauth) se nachází v okrese Rokycany v Plzeňském kraji, v údolí Holoubkovského potoka asi jedenáct kilometrů severovýchodně od Rokycan. Žije v něm přibližně 1 500[1] obyvatel.
Mýto leží na hlavních spojnicích Prahy a Plzně: osu města tvoří historická silnice II/605, ze severní strany město míjí dálnice D5 (západně od Mýta je položen exit 50 Mýto), z jižní strany pak železniční trať 170 (zastávka Mýto). Součástí města je též osada Kařízek II, situovaná při železniční trati (zastávka Kařízek) necelé tři kilometry severovýchodně od Mýta.
Název[editovat | editovat zdroj]
Název Mýto (lidově též Mejto) označuje poplatek za použití silnice nebo vykácenou část lesa (mýtinu). Pojmenování města pravděpodobněji vychází z mýtního poplatku. V historických pramenech se objevuje ve tvarech: Muta (1336, 1352 až okolo roku 1405, 1379), „w Mytie“ (1478), Mayto (1505), „Meytha mčka polovici“ ( 1522) nebo Mauth a Meyto (1788 a 1849).[3]
Historie[editovat | editovat zdroj]
První písemná zmínka o Mýtu pochází z roku 1296, kdy se zmiňuje zdejší farář Gottfried. Roku 1336 král Jan Lucemburský prodal nejvyššímu komorníkovi Království českého Petrovi I. z Rožmberka hrad Zbiroh včetně dalších statků[4]. To byl pro město důležitý mezník, protože za Rožmberků získalo několik privilegií, včetně vlastního znaku. Dne 4. listopadu roku 1359 pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic potvrdil, že bratři z Rožmberka připsali plat zdejší kapli svatého Jana Evangelisty a že její plebán Bláha obdržel další donaci, aby založil druhou kapli ve vsi Poděhusy[5]. Zanedlouho Mýto obdrželo znak: pětilistou rožmberskou růži. V roce 1360 bylo přemísťováno kvůli nedostatku vody.
V roce 1379 byla v Mýtě sladovna, mlýn, lazebníci a osm masných krámů. Zbirožské panství, jehož částí se městečko stalo, připadlo za husitských válek panovníkovi. 4. června 1450 proběha v prostoru mezi Mýtem a Rokycany tzv. bitva u Rokycan (někdy též uváděna jako bitva u Mýta), rozhodující střet mezi vojsky Poděbradské a Strakonické jednoty na počátku faktické vlády Jiřího z Poděbrad jakožto zemského správce.[6] Mezi majiteli se v dalších letech vystřídali Kolovratové, Šternberkové, Lobkovicové a roku 1594 královská komora. Během té doby Mýto získalo další privilegia.
Následně začala třicetiletá válka. Kdysi výnosná zemská silnice přinášela jen pohromy v podobě vojsk. Roku 1639 Mýto vypálila švédská armáda generála Banéra. Z roku 1641 je první zmínka o poště. V osmnáctém století Mýto ožilo. Ve třicátých letech byl přestavěn kostel svatého Jana Křtitele. Nastal rozvoj cechů. V Mýtě bylo třetí nejznámější cvočkařské centrum na Podbrdsku. Ve stejném cechu se sdružovali i pekaři. Rozvíjely se i ženské spolky. Cvočkaři si v té době ale moc dobře nežili. Za svůj denní výdělek si mohli koupit 3 kg černého chleba, 2/3 kg hovězího, 300 g vepřového, 150 g másla, případně 6 vajec. Dne 7. června 1905 povýšil císař František Josef I. Mýto na město, a zároveň mu potvrdil užívání původního znaku. Tou dobou bylo založeno divadlo.
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
- Kostel svatého Jana Křtitele (původně sv. Jana Evangelisty), gotická stavba z první poloviny 14. století na náměstí
- Kostel svatého Štěpána na návrší směrem východně z města, gotická stavba; ke kostelu vede z města Stromořadí Svatopluka Čecha, lipová alej vysázená roku 1906
- Socha svatého Antonína Paduánského u cesty ke kostelu svatého Štěpána
- Kaple svatého Vojtěcha na návrší severně od města, místo s výhledem na Mýto a Brdy
- Socha svatého Jana Nepomuckého na náměstí
- Fara
- Štěpánský rybník, paleontologické naleziště klabavského souvrství českého ordoviku, u stejnojmenného rybníka zhruba jeden a půl kilometru východně od města
- Kařízský dub s břečťanem, památný strom (dub letní a břečťan popínavý) v zahradě u železniční trati v osadě Kařízek II
- Sladovna – bývalý parostrojní pivovar roku 1895 přestavěný na sladovnu, technická památka
Pověsti[editovat | editovat zdroj]
Když byla kaple sv. Jana Křtitele rozšířena na kostel, a občanům chyběl zvon, chtěli jej vzít z nedalekého kostela sv. Štěpána. Vůz se zvonem však nedokázaly utáhnout ani dva páry koní, a tak jej museli nechat na původním místě.
Rodáci[editovat | editovat zdroj]
- Josef Kyselka (1846–1911), kněz a spisovatel
- Alois Šmolík (1893–1952), konstruktér letadel
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
- ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek III. M–Ř. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1951. 632 s. Heslo Mýto, s. 167–186.
- ↑ Josef Emler (editor), Regesta diplomatica necnon epistolaria Bohemiae et Moraviae, tomus IV., Praha 1892, s. 141–142, č. 352
- ↑ Josef Emler, O rukopisu privilegií pánů z Rožmberka, ZK CSN Praha 1877, s. 322, c. 62
- ↑ VHU PRAHA [online]. [cit. 2021-10-14]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- ŠORM, Antonín. Pověsti o českých zvonech. Praha: V. Kotrba, 1926.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mýto na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Mýto v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Oficiální stránky
- Katastrální mapa Mýta v Čechách na webu ČÚZK
- Mýto v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
