Mýto

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o městě v okrese Rokycany. Další významy jsou uvedeny na stránce Mýto (rozcestník).
Mýto
Náměstí v Mýtě
Náměstí v Mýtě
Znak města MýtoVlajka města Mýto
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
LAU 2 (obec)CZ0326 560014
Pověřená obec a obec s rozšířenou působnostíRokycany
Okres (LAU 1)Rokycany (CZ0326)
Kraj (NUTS 3)Plzeňský (CZ032)
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel1 526 (2021)[1]
Rozloha17,80 km²
Katastrální územíMýto v Čechách
Nadmořská výška443 m n. m.
PSČ338 05
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ2
Kontakt
Adresa městského úřaduNáměstí 109
Mýto
33805 Mýto v Čechách
info@mestomyto.cz
StarostaFrantišek Končel
Oficiální web: www.mestomyto.cz
Mýto na mapě
Mýto
Mýto
Další údaje
Kód obce560014
Kód části obce100935
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Město Mýto (německy Mauth) se nachází v okrese Rokycany v Plzeňském kraji, v údolí Holoubkovského potoka asi jedenáct kilometrů severovýchodně od Rokycan. Žije v něm přibližně 1 500[1] obyvatel.

Mýto leží na hlavních spojnicích Prahy a Plzně: osu města tvoří historická silnice II/605, ze severní strany město míjí dálnice D5 (západně od Mýta je položen exit 50 Mýto), z jižní strany pak železniční trať 170 (zastávka Mýto). Součástí města je též osada Kařízek II, situovaná při železniční trati (zastávka Kařízek) necelé tři kilometry severovýchodně od Mýta.

Název[editovat | editovat zdroj]

Název Mýto (lidově též Mejto) označuje poplatek za použití silnice nebo vykácenou část lesa (mýtinu). Pojmenování města pravděpodobněji vychází z mýtního poplatku. V historických pramenech se objevuje ve tvarech: Muta (1336, 1352 až okolo roku 1405, 1379), „w Mytie“ (1478), Mayto (1505), „Meytha mčka polovici“ ( 1522) nebo Mauth a Meyto (1788 a 1849).[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o Mýtu pochází z roku 1296, kdy se zmiňuje zdejší farář Gottfried. Roku 1336 král Jan Lucemburský prodal nejvyššímu komorníkovi Království českého Petrovi I. z Rožmberka hrad Zbiroh včetně dalších statků[3]. To byl pro město důležitý mezník, protože za Rožmberků získalo několik privilegií, včetně vlastního znaku. Dne 4. listopadu roku 1359 pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic potvrdil, že bratři z Rožmberka připsali plat zdejší kapli svatého Jana Evangelisty a že její plebán Bláha obdržel další donaci, aby založil druhou kapli ve vsi Poděhusy[4]. Zanedlouho Mýto obdrželo znak: pětilistou rožmberskou růži. V roce 1360 bylo přemísťováno kvůli nedostatku vody.

V roce 1379 byla v Mýtě sladovna, mlýn, lazebníci a osm masných krámů. Zbirožské panství, jehož částí se městečko stalo, připadlo za husitských válek panovníkovi. 4. června 1450 proběha v prostoru mezi Mýtem a Rokycany tzv. bitva u Rokycan (někdy též uváděna jako bitva u Mýta), rozhodující střet mezi vojsky Poděbradské a Strakonické jednoty na počátku faktické vlády Jiřího z Poděbrad jakožto zemského správce.[5] Mezi majiteli se v dalších letech vystřídali Kolovratové, Šternberkové, Lobkovicové a roku 1594 královská komora. Během té doby Mýto získalo další privilegia.

Následně začala třicetiletá válka. Kdysi výnosná zemská silnice přinášela jen pohromy v podobě vojsk. Roku 1639 Mýto vypálila švédská armáda generála Banéra. Z roku 1641 je první zmínka o poště. V osmnáctém století Mýto ožilo. Ve třicátých letech byl přestavěn kostel svatého Jana Křtitele. Nastal rozvoj cechů. V Mýtě bylo třetí nejznámější cvočkařské centrum na Podbrdsku. Ve stejném cechu se sdružovali i pekaři. Rozvíjely se i ženské spolky. Cvočkaři si v té době ale moc dobře nežili. Za svůj denní výdělek si mohli koupit 3 kg černého chleba, 2/3 kg hovězího, 300 g vepřového, 150 g másla, případně 6 vajec. Dne 7. června 1905 povýšil císař František Josef I. Mýto na město, a zároveň mu potvrdil užívání původního znaku. Tou dobou bylo založeno divadlo.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Kostel svatého Jana Křtitele

Pověsti[editovat | editovat zdroj]

Když byla kaple sv. Jana Křtitele rozšířena na kostel, a občanům chyběl zvon, chtěli jej vzít z nedalekého kostela sv. Štěpána. Vůz se zvonem však nedokázaly utáhnout ani dva páry koní, a tak jej museli nechat na původním místě.

Rodáci[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2021. Praha. 30. dubna 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-30]
  2. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek III. M–Ř. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1951. 632 s. Heslo Mýto, s. 167–186. 
  3. Josef Emler (editor), Regesta diplomatica necnon epistolaria Bohemiae et Moraviae, tomus IV., Praha 1892, s. 141–142, č. 352
  4. Josef Emler, O rukopisu privilegií pánů z Rožmberka, ZK CSN Praha 1877, s. 322, c. 62
  5. VHU PRAHA [online]. [cit. 2021-10-14]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ŠORM, Antonín. Pověsti o českých zvonech. Praha: V. Kotrba, 1926.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]