Mýto

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o městě v okrese Rokycany. Další významy jsou uvedeny na stránce Mýto (rozcestník).
Mýto
Náměstí v Mýtě
Náměstí v Mýtě
Znak obce MýtoVlajka obce Mýto
znakvlajka
Lokalita
Status město
LAU (obec) CZ0326 560014
Kraj (NUTS 3) Plzeňský (CZ032)
Okres (LAU 1) Rokycany (CZ0326)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Rokycany
Historická země Čechy
Katastrální území Mýto v Čechách
Katastrální výměra 17,79 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 1 538 (2019)[1]
Nadmořská výška 443 m n. m.
PSČ 338 05
Zákl. sídelní jednotky 2
Katastrální území 1
Adresa městského úřadu Náměstí 109
Mýto
33805 Mýto v Čechách
Starosta František Končel
Oficiální web: www.mestomyto.cz
Email: info@mestomyto.cz
Mýto v rámci okresu a obvodu obce s rozšířenou působností
Mýto
Mýto
Geodata (OSM): OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Město Mýto (katastrální území Mýto v Čechách, něm. Mutha, čes. lidově Mejto[1]) se nachází v okrese Rokycany v Plzeňském kraji, v údolí Holoubkovského potoka asi jedenáct kilometrů severovýchodně od Rokycan. Žije v něm přibližně 1 500[1] obyvatel.

Mýto leží na hlavních spojnicích Prahy a Plzně: osu města tvoří historická silnice II/605, ze severní strany město míjí dálnice D5 (západně od Mýta je položen exit 50 Mýto), z jižní strany pak železniční trať 170 (zastávka Mýto). Součástí města je též osada Kařízek II, situovaná při železniční trati (zastávka Kařízek) asi 2¾ km vsv. od Mýta.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o Mýtu pochází z roku 1297, kdy se zmiňuje zdejší farář Gottfried, obec tedy musela patřit do farní sítě. Roku 1336 král Jan Lucemburský prodal nejvyššímu komorníkovi Království českého Petrovi I. z Rožmberka hrad Zbiroh včetně dalších statků, v latinské kupní smlouvě bylo Mýto výslovně označeno termínem městečko - opidum[2]. To byl pro obec důležitý mezník, protože za Rožmberků získala několik privilegií, včetně vlastního znaku. 4. listopadu roku 1359 pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic potvrdil, že bratři z Rožmberka připsali plat (census) zdejší kapli sv. Jana Evangelisty že její plebán Bláha obdržel další donaci, aby založil druhou kapli v obci Poděhusy[3]. Zanedlouho Mýto obdrželo znak: pětilistou rožmberskou růži. V roce 1360 bylo přemísťováno kvůli nedostatku vody.

V roce 1379 byla v Mýtě sladovna, mlýn, lazebníci a 8 masných krámů. Zbirožské panství, které zatím převzalo obec, připadlo za husitských válek královi i s Mýtem. V čele obce se vystřídali Kolovratové, Šternberkové, Lobkovicové, a poté roku 1594 Koruna česká → další privilegia.

Následně začala třicetiletá válka. Kdysi výnosná zemská silnice přinášela jen pohromy v podobě vojsk. Roku 1639 Mýto vypálila švédská armáda generála Banéra. Z roku 1641 je první zmínka o poště. V osmnáctém století Mýto ožilo. Ve třicátých letech byl přestavěn kostel svatého Jana Křtitele. Nastal rozvoj cechů. V Mýtě bylo třetí nejznámější cvočkařské centrum na Podbrdsku. Ve stejném cechu byli i pekaři. Rozvíjely se i ženské spolky. Cvočkaři si v té době ale moc dobře nežili. Za svůj denní výdělek si mohli koupit 3 kg černého chleba, 2/3 kg hovězího, 300 g vepřového, 150 g másla, případně 6 vajec. Dne 7. června 1905 povýšil císař František Josef I. Mýto na město, a zároveň mu potvrdil užívání původního znaku. Tou dobou bylo založeno divadlo.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Pověsti[editovat | editovat zdroj]

Když byla kaple sv. Jana Křtitele rozšířena na kostel, a občanům chyběl zvon, chtěli jej vzít z nedalekého kostela sv. Štěpána. Vůz se zvonem však nedokázaly utáhnout ani dva páry koní, a tak jej museli nechat na původním místě.

Významní rodáci[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2019. Praha. 30. dubna 2019. Dostupné online. [cit. 2019-05-04]
  2. Josef Emler (editor), Regesta diplomatica necnon epistolaria Bohemiae et Moraviae, tomus IV., Praha 1892, s. 141-142, č.352
  3. Josef Emler, 0 rukopisu privilegií pánů z Rožmberka, ZK CSN Praha 1877, s. 322, c.62

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ŠORM, Antonín. Pověsti o českých zvonech. Praha: V. Kotrba, 1926.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]