Štěpánský rybník (přírodní památka)
 Štěpánský rybník | |
|---|---|
| IUCN kategorie III (Přírodní památka) | |
.JPG) Štěpánský rybník | |
| Základní informace | |
| Vyhlášení | 5. září 1989 |
| Vyhlásil | Okresní národní výbor Rokycany |
| Nadm. výška | 442–450 m n. m. |
| Rozloha | 0,22 ha[1][2] |
| Poloha | |
| Stát |  Česko |
| Okres | Rokycany |
| Umístění | Mýto |
| Souřadnice | 49°47′27,24″ s. š., 13°45′16,56″ v. d. |
  Štěpánský rybník | |
| Další informace | |
| Kód | 1160 |
 Obrázky, zvuky či videa na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Štěpánský rybník je přírodní památka východně od města Mýto v okrese Rokycany. Nachází se západně od Štěpánského rybníka ve stráni nad železniční tratí Praha–Plzeň. Předmětem ochrany území je klasické naleziště fosilií fauny v nejvyšších partiích klabavského souvrství českého ordoviku.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Zkameněliny na lokalitě sbíral Celda Klouček ve dvacátých letech dvacátého století. Odkryvy horninových výchozů pravděpodobně vznikly těžbou kamene v drobném lomu. Určité terénní úpravy na lokalitě proběhly při stavbě železniční trati Praha–Plzeň, ale od té doby se území nijak nevyužívá. Díky tomu lokalita zarůstá náletovými dřevinami a příležitostně je využívána jako černá skládka. Při rekonstrukci železniční trati v letech 2010–2011[3] došlo ke zničení jižní části přírodní památky.[4] Geologické profily byly obnoveny v roce 1999 při přípravě na exkurzi mezinárodní konference.[3]
Chráněné území vyhlásil rokycanský okresní národní výbor s účinností od dne 5. září 1989 v kategorii chráněný přírodní výtvor. Přírodní památka je v Ústředním seznamu ochrany přírody evidována pod číslem 1160.[5]
Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]
Chráněné území měří 0,2213 hektaru a nachází se v nadmořské výšce 442–450 metrů v katastrálním území Volduchy. Rozloha zákonem stanoveného ochranného pásma je 1,86 hektaru.[5]
Abiotické faktory[editovat | editovat zdroj]
V geomorfologickém členění lokalita leží v Hořovické pahorkatině v podcelku Hořovická brázda a okrsku Holoubkovská kotlina.[6] Reliéf se stupňovitě svažuje mírně ukloněný a nadmořská výška klesá směrem od východu k západu.[7]
.JPG)
Předmětem ochrany území v přírodní památce je skalní výchoz s fosiliemi živočichů, přičemž pro některé druhy trilobitů a ramenonožců je Štěpánský rybník typovým nalezištěm. Geologické podloží tvoří prvohorní horniny klabavského souvrství ze spodního ordoviku. V nižší úrovni se nachází jílovité břidlice. Ve vyšší úrovni lomem odkrytého výchozu jsou šedomodré tufity překryté prachovci[7] a tufitickými břidlicemi.[8] Jejich nadložím z přeplavených tufitů pronikla diabasová žíla,[7] která způsobila slabou kontaktní metamorfózu okolních sedimentů. Na těchto horninách se vyvinul půdní typ kambizem, který v blízkosti rybníka přechází do typických glejů a pseudoglejů.[8]
Fosílie prvohorní fauny se vyskytují ve spodních jílovitých břidlicích a v tufitických polohách. V břidlicích se objevují obvyklé druhy graptolitů Tetragraptus reclinatus abbreviatus a ramenonožců Celdobolus punctatus. Významným druhem nacházejícím se v tufitech je ramenonožec Ranorthis lipoldi nebo trilobit Pricyclopyge binodosa cyanea. Kromě nich se v tufitech vyskytují další zástupci plžů, konulárií a mechovek. V nadložních tufitických břidlicích se objevují stratigraficky důležité mikrofosilie Desmochitina bulla.[8]
Vodu z okolní krajiny odvádí Holoubkovský potok, který se v Rokycanech vlévá do Klabavy, a patří tedy k povodí Berounky.[9] V rámci Quittovy klasifikace podnebí se chráněné území nachází v mírně teplé oblasti MT10,[5] pro kterou jsou typické průměrné teploty −2 až −3 °C v lednu a 17–18 °C v červenci. Roční srážkový úhrn je 600–700 milimetrů. Počet mrazových dnů je 110–130, zatímco počet letních dnů se pohybuje mezi čtyřiceti a padesáti.[10]
Flóra a fauna[editovat | editovat zdroj]
Ve fytogeografickém členění lokalita spadá do okresu Holubkovské Podbrdsko.[4] V chráněném území nebyl proveden inventarizační průzkum,[4] ale střední část přírodní památky porůstají ruderální trávníky s lipnicí luční (Poa pratensis), třtinou křovištní (Calamagrostis epigejos), hadincem obecným (Echium vulgare) a pryšcem chvojkou (Euphorbia cyparissias). Na okrajích chráněného území rostou keře hlohu (Crataegus sp.) a trnky obecné (Prunus spinosa).
Přístup[editovat | editovat zdroj]
Území je volně přístupné a nachází se blízko západního břehu Štěpánského rybníka. Leží mimo turistické trasy, ale vede k němu odbočka z cesty od kostela svatého Štěpána, po které je červeně značena turistická trasa z Mýta do Kařízku.[9]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Otevřená data AOPK ČR. Dostupné online. [cit. 2020-11-19]
- ↑ Common Database on Designated Areas. Dostupné online. [cit. 2021-06-26]
- ↑ a b KRAFT, Petr; SÝKORA, Roman. Plán péče o přírodní památku Štěpánský rybník na období 2013–2025 [PDF online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2012-03-05 [cit. 2019-12-26]. S. 10. Dále jen Plán péče. Dostupné online.
- ↑ a b c Plán péče, s. 9.
- ↑ a b c Štěpánský rybník [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2019-12-26]. Dostupné online.
- ↑ CENIA. Katastrální mapy, geomorfologická mapa, geologická a půdní mapa ČR [online]. Praha: Národní geoportál INSPIRE [cit. 2019-12-26]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Plán péče, s. 8.
- ↑ a b c Chráněná území ČR. Příprava vydání Jiří Zahradnický, Peter Mackovčin. Svazek XI. Plzeňsko a Karlovarsko. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2004. 588 s. Dostupné online. ISBN 80-86064-68-9. Kapitola Štěpánský rybník, s. 400.
- ↑ a b Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2019-12-26]. Dostupné online.
- ↑ VONDRÁKOVÁ, Alena; VÁVRA, Aleš; VOŽENÍLEK, Vít. Climatic regions of the Czech Republic. Quitt's classification during years 1961–2000. S. 425–430. Journal of Maps [online]. 2013-05-13 [cit. 2019-05-16]. Čís. 9, s. 425–430. Dostupné online. DOI 10.1080/17445647.2013.800827.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Štěpánský rybník na Wikimedia Commons
