Bethel Henry Strousberg

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bethel Henry Strousberg
Bethel Henry Strousberg.jpg
Narození 20. listopadu 1823
Nidzica
Úmrtí 1884 (ve věku 60–61 let)
Berlín
Politická strana Conservative Party
Funkce Member of the Customs Parliament
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Dr. Bethel Henry baron von Strousberg
Rodinná hrobka v Berlíně

Dr. Bethel Henry Strousberg (20. listopadu 1823, Neidenburg, Prusko31. května 1884, Berlín), rodným jménem Baruch – později poangličtěným na Bethel, byl německý podnikatel židovského původu, později konvertoval ke křesťanství. Jeho manželkou byla Mary Ann Swan, která pocházela z chudé anglické šlechty a se kterou měl 7 dětí. Vlastnil několik sídel v Německu a Čechách.

Kariéra „krále železnic“[editovat | editovat zdroj]

Ve dvanácti letech pomáhal svému strýci v Londýně v obchodu s uhlím. Tamtéž a v Americe pracoval jako žurnalista. V roce 1850 získal doktorát práv na filozofické fakultě Univerzity v Jeně. Od roku 1856 působil jako pojišťovací agent společnosti Waterloo. Následně se věnoval výhradně budování železnic a s tím spojeného železárenského průmyslu v Evropě (Německo, Rumunsko, Francie, Rakousko). Provozoval lokomotivku v Egestorfu, válcovny v Dortmundu a hutě v Neustadtu. V roce 1862 získal první koncesi na stavbu železnice z Insterburgu do Tilsitu. V příštích letech následovaly další tratě, jako Berlín-Görlitz. V roce 1868 získal koncesi pro stavbu rumunské železnice. V následujících letech koupil panství Zbiroh, Mirošov a Osek. Z této lokality měl v plánu vybudovat středisko železářského průmyslu v Rakousko-Uherské monarchii. Ve Františkově, Kařezu, Holoubkově a Strašicích postupně instaloval bessemery posledního typu.

V Mirošově postavil velkokapacitní koksovnu. Zbudoval železnici, kterou napojil na dráhu Františka Josefa a dráhu Duchcovskou a Protivínskou. Následovala stavba železnice ze zbirožského nádraží a spojení Svaté Dobrotivé a Strašic. Na místo starého hradu ve Zbirohu byl postaven novorenesanční zámek. Plánoval dráhu od nádraží na Borku směrem na Kařez, Zbiroh a Františkov. V roce 1869 budoval uhelnou dráhu Rokycany-Mirošov. 10. května 1873 padla vídeňská burza, což způsobilo pád hodnoty akcií Strousbergových podniků. Další ztráty mu přinesl krach rumunského železničního podniku. Přes snahu vědců a techniků se nedařilo zpracovat zbirožskou rudu, obsahující fosfor. Přesto rozšiřoval výrobní kapacity koupí vagonky v Praze-Bubnech a dolů v žacléřské pánvi. V roce 1875 postavil ocelárny a válcovny v Kařeze. Přes fingovanou společnost vydal v Rusku novou sérii akcií, které však měly minimální krytí. V moskevské komerční bance uložil tyto nekryté akcie, avšak Rusové žádali zaplacení dluhů. V roce 1875 se vydal do Moskvy a Petrohradu jednat, ale byl zatčen, obviněn z podvodů při dodávkách vagonů pro ruské železnice, uvězněn a poté vypovězen z Ruska.

V říjnu roku 1875 byl krajským soudem v Plzni a okresním soudem ve Zbirohu vyhlášen konkurz s celkovým dluhem 90 milionů zlatých. Roku 1877 byl Strousberg odsouzen do vězení pro dlužníky, kde pobyl dva roky. Poté se vrátil do Berlína a následně do Londýna, kde psal autobiografii. V roce 1884 zemřel v Berlíně ve velmi špatné finanční situaci. Je pohřben na hřbitově sv. Matyáše v Berlíně.

Pokračovatel firmy[editovat | editovat zdroj]

Max Hopfengärtner byl německý železářský odborník. V roce 1874 byl vedoucím Strousbergovy válcovny v Dobřívě a v ocelárnách v Borku. Do roku 1880 působil jako ředitel celého podniku, který po konkurzu vídeňská Hypoteční banka pronajala Strousbergovi. Nakonec odkoupil zbytky firmy a obnovil část železářských závodů v Holoubkově.

Sídla[editovat | editovat zdroj]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • Nositelem řady pruských a rakouských vyznamenání.
  • V roce 1857 obdržel Korunní řád IV. stupně
  • Poslancem říšského sněmu ve Vídni

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]