Bethel Henry Strousberg

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bethel Henry Strousberg
Bethel Henry Strousberg.jpg
Narození20. listopadu 1823 nebo 1823
Nidzica
Úmrtí1884 (ve věku 60–61 let)
Berlín
Povolánípodnikatel a politik
Politická stranaConservative Party
FunkceMember of the Customs Parliament
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Dr. Bethel Henry baron von Strousberg
Rodinná hrobka v Berlíně

Dr. Bethel Henry Strousberg (20. listopadu 1823, Neidenburg, Prusko31. května 1884, Berlín), rodným jménem Baruch – později poangličtěným na Bethel, byl německý podnikatel židovského původu, později konvertoval ke křesťanství. Jeho manželkou byla Mary Ann Swan, která pocházela z chudé anglické šlechty a se kterou měl 7 dětí. Vlastnil několik sídel v Německu a Čechách.

Kariéra „krále železnic“[editovat | editovat zdroj]

Ve dvanácti letech pomáhal svému strýci v Londýně v obchodu s uhlím. Tamtéž a v Americe pracoval jako žurnalista. V roce 1850 získal doktorát práv na filozofické fakultě Univerzity v Jeně. Od roku 1856 působil jako pojišťovací agent společnosti Waterloo. Následně se věnoval výhradně budování železnic a s tím spojeného železárenského průmyslu v Evropě (Německo, Rumunsko, Francie, Rakousko). Provozoval lokomotivku v Egestorfu, válcovny v Dortmundu a hutě v Neustadtu. V roce 1862 získal první koncesi na stavbu železnice z Insterburgu do Tilsitu. V příštích letech následovaly další tratě, jako Berlín-Görlitz. V roce 1868 získal koncesi pro stavbu rumunské železnice. V následujících letech koupil panství Zbiroh, Mirošov a Osek. Z této lokality měl v plánu vybudovat středisko železářského průmyslu v Rakousko-Uherské monarchii. Ve Františkově, Kařezu, Holoubkově a Strašicích postupně instaloval bessemery posledního typu.

V Mirošově postavil velkokapacitní koksovnu. Zbudoval železnici, kterou napojil na dráhu Františka Josefa a dráhu Duchcovskou a Protivínskou. Následovala stavba železnice ze zbirožského nádraží a spojení Svaté Dobrotivé a Strašic. Na místo starého hradu ve Zbirohu byl postaven novorenesanční zámek. Plánoval dráhu od nádraží na Borku směrem na Kařez, Zbiroh a Františkov. V roce 1869 budoval uhelnou dráhu Rokycany-Mirošov. 10. května 1873 padla vídeňská burza, což způsobilo pád hodnoty akcií Strousbergových podniků. Další ztráty mu přinesl krach rumunského železničního podniku. Přes snahu vědců a techniků se nedařilo zpracovat zbirožskou rudu, obsahující fosfor. Přesto rozšiřoval výrobní kapacity koupí vagonky v Praze-Bubnech a dolů v žacléřské pánvi. V roce 1875 postavil ocelárny a válcovny v Kařeze. Přes fingovanou společnost vydal v Rusku novou sérii akcií, které však měly minimální krytí. V moskevské komerční bance uložil tyto nekryté akcie, avšak Rusové žádali zaplacení dluhů. V roce 1875 se vydal do Moskvy a Petrohradu jednat, ale byl zatčen, obviněn z podvodů při dodávkách vagonů pro ruské železnice, uvězněn a poté vypovězen z Ruska.

V říjnu roku 1875 byl krajským soudem v Plzni a okresním soudem ve Zbirohu vyhlášen konkurz s celkovým dluhem 90 milionů zlatých. Roku 1877 byl Strousberg odsouzen do vězení pro dlužníky, kde pobyl dva roky. Poté se vrátil do Berlína a následně do Londýna, kde psal autobiografii. V roce 1884 zemřel v Berlíně ve velmi špatné finanční situaci. Je pohřben na hřbitově sv. Matyáše v Berlíně.

Pokračovatel firmy[editovat | editovat zdroj]

Max Hopfengärtner byl německý železářský odborník. V roce 1874 byl vedoucím Strousbergovy válcovny v Dobřívě a v ocelárnách v Borku. Do roku 1880 působil jako ředitel celého podniku, který po konkurzu vídeňská Hypoteční banka pronajala Strousbergovi. Nakonec odkoupil zbytky firmy a obnovil část železářských závodů v Holoubkově.

Sídla[editovat | editovat zdroj]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • Nositelem řady pruských a rakouských vyznamenání.
  • V roce 1857 obdržel Korunní řád IV. stupně
  • Poslancem říšského sněmu ve Vídni

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]