Žacléř

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Žacléř

Zámek Žacléř
Znak obce ŽacléřVlajka obce Žacléř
znakvlajka
Lokalita
Status město
LAU (obec) CZ0525 579874
Kraj (NUTS 3) Královéhradecký (CZ052)
Okres (LAU 1) Trutnov (CZ0525)
Obec s rozšířenou působností Trutnov
Pověřená obec Žacléř
Historická země Čechy
Katastrální výměra 21,82 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 3 207 (2017)[1] (e)
Nadmořská výška 612 m n. m.
PSČ 542 01
Zákl. sídelní jednotky 8
Části obce 3
Katastrální území 6
Adresa městského úřadu Rýchorské náměstí 181
Žacléř
54201 Žacléř 1
Starosta Miroslav Vlasák
Oficiální web: www.zacler.cz
Email: posta@zacler.cz
Žacléř
Red pog.svg
Žacléř
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Žacléř (německy Schatzlar) je město v okrese Trutnov v Královéhradeckém kraji. Je sídlem mikroregionu Žacléřsko. Leží v podhůří Krkonoš, v nadmořské výšce kolem 600 m pod Žacléřským hřbetem. Ke dni 1. 1. 2012 zde žilo 3 440 obyvatel.

Městem prochází silnice II/300 a končí zde železniční trať 043, na které však byl zastaven provoz. Přes Žacléř vede jedna autobusová linka, která začíná i končí v Trutnově. Hned za městem se nachází cyklistický hraniční přechod do Polska. Kvůli své horské poloze Žacléř neleží na žádném vodním toku, ale ve městě pramení řeka Bobr a Lesní potok. Každý tok se navíc nachází v jiném úmoří.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Na výběžku Žacléřského hřbetu byl pravděpodobně ve 13. století postaven zeměpanský hrad Scheczler (německy Schatzlar), jehož první písemná zmínka pochází z roku 1334, kdy byl českým králem Janem Lucemburským zastaven Bertoldovi z Lipé. Hrad měl pravděpodobně sloužit k ochraně obchodní stezky vedoucí z Prahy přes Hradec Králové do slezské Vratislavi. Od roku 1346 byl hrad lénem kladského purkrabího Albrechta z Křenovic. Pod hradem byla vybudována osada Bornfloss, která je poprvé zmíněna v roce 1352 a která byla po povýšení na město přejmenována na Bernstadt. Roku 1360 se zde uvádí farní kostel. V roce 1365 císař Karel IV. převedl Žacléř spolu s trutnovským lénem a městem Dvůr Králové na svídnicko-javorského knížete Boleslava II. a jeho manželku Anežku. Po Boleslavově smrti v roce 1368 připadl Žacléř spolu se Svídnickým knížectvím zpět české koruně, přičemž Anežka vykonávala vrchnostenská práva až do své smrti v roce 1392. Purkrabím byl v roce 1368 Hans von Seidlitz, kterého po roce vystřídal kněžnin lovčí Hinko von Seidlitz.

Za husitských válek sloužil žacléřský hrad Slezanům jako základna při boji proti husitům. Hrad byl obléhán, a podhradí bylo vypáleno. Od roku 1436 byl hrad často zastavován, mj. v roce 1440 Hanušovi z Varnsdorfu, který z hradu opakovaně podnikal ozbrojené nájezdy na slezská města. Třebaže se Slezanům podařilo získat a zničit některé hrady, byl žacléřský hrad ušetřen. S podmínkou, že do hradu budou moci kdykoliv vstoupit, pronajali Slezané hrad Žacléř v roce 1447 bratřím Hanušovi, Kunešovi a Oldřichovi Liebenthalerům, které následovali Jiří a Kryštof Cedvicové. Ti žacléřské panství prodali zemskému správci Jiřímu z Poděbrad, který se později stal králem. V roce 1454 Jiří Žacléř opět udělil jako dědičné léno královskému hejtmanovi na Trutnově Hanušovi z Varnsdorfu, který jej připojil k trutnovskému panství. Hanuš předal v roce 1471 Žacléř a v roce 1472 Trutnov svému zeti Fridrichovi ze Šumburka, zemskému hejtmanovi královéhradeckého kraje. Jeho majetek zdědilo společně jeho pět synů. V roce 1511 Žacléř vlastnili bratři Heřman a Karel. V roce 1521 Heřman Karla ze spoluvlastnictví vypudil. Kvůli zadlužení musel v témže roce žacléřský hrad postoupit bratrům Janu a Vilému Krušinovi z Lichtenburka, nadále si však zachoval právo pobytu na hradě. Poté, co byl obviněn ze znehodnocování půdy, byl hrad v roce 1523 vypálen trestnou výpravou pod vedením nejvyššího hejtmana Království českého, Karla z Minsterberka. Heřman uprchl do Lužice.

Hrad nebyl obnovován. Byl zastaven Jindřichovi Berkovi z Dubé. Z důvodu majetkových sporů se král Ferdinand I. v roce 1532 nastěhoval na trutnovské a žacléřské panství. V roce 1534 přepsal hrad a panství na hraběte Jana z Hardeka, jako zálohu za Kladské hrabství, které Hardek dříve postoupil Koruně české. Hardek se panství vzdal ještě v témže roce ve prospěch horního hejtmana Kryštofa z Gendorfu, kterému od roku 1533 patřilo také vrchlabské panství. V roce 1551 převedl panství na svých šest dcer, které však majetek ve skutečnosti zdědily teprve po Gendorfově smrti v roce 1563. V r. 1555 začala na místě rozbořeného hradu výstavba renesančního zámku. V roce 1570 bylo na Žacléřsku objeveno černé uhlí a započala jeho těžba. Po sporech mezi úřady a poddanými císař Rudolf II. v roce 1590 žacléřské panství rozpustil a v roce 1599 ho prodal Gendorfovu zeti, Heřmanu Četrycovi z Karyše.

Na začátku třicetileté války žacléřské panství patřilo svobodnému pánovi Albrechtu Rychnovskému z Rychnova. Po bitvě na Bílé hoře v roce 1620 mu bylo panství zkonfiskováno a bylo oceněno na 7980 kop, 3 groše a 2 denáry. V roce 1622 ho zakoupil Jan Rudolf Trčka z Lípy. V únoru 1628 v protestantském Žacléři přenocoval Jan Amos Komenský při své cestě do Lešna. Byla to jeho poslední zastávka v Čechách, než je na česko-sezské hranici u Černé Vody navždy opustil. Po smrti Jana Rudolfa Trčky z Lípy v roce 1634 panství přešlo na jeho manželku Marii Magdalénu, rozenou Popelovou z Lobkovic, a pak na jejich syna Adama Erdmana Trčku z Lípy. Po zavraždění Adama Erdmana v roce 1634 připadlo panství státu. V r. 1644 ho císař Ferdinand III. dal jezuitskému noviciátu při kostelu sv. Anny ve Vídni. Pod jejich vládou bylo obyvatelstvo rekatolizováno, v roce 1677 byl postaven nový kostel a v roce 1732 první škola. Během slezských válek procházejí městem pruská vojska. V r. 1766 město navštívil císař Josef II. Po zrušení Jezuitského řádu v r. 1773 bylo panství přiděleno náboženskému fondu, a tedy se opět stalo státním majetkem. Během války o bavorské dědictví městem opět procházela pruská vojska. Po jejím skončení v roce 1779 do města znovu zavítal Josef II. V roce 1838 bylo panství a zámek prodáno rytíři Karlu Pulpánovi z Feldštejna. Po zrušení dědičných panství je Žacléř od roku 1850 okresním městem vlastního soudního okresu patřícího do trutnovského politického okresu. Během prusko-rakouské války v roce 1866 přes Žacléř k Trutnovu pochodovaly jednotky pruského 1. sboru 2. armády. V roce 1879 byla založena porcelánka. V roce 1889 byla v Žacléři vybudována kanalizace. Na náměstí byla na místě bývalé radnice postavena nová budova okresního soudu čp. 10 (dnes sídlo pošty a muzea). V druhé polovině 20. století bylo v severní části města vystavěno síldiště Boženy Němcové.

Žacléř se nachází v oblasti Sudet, které byly už od středověku hustě osídleny sudetskými Němci. Po skončení druhé světové války v roce 1945 bylo ze Žacléře odsunuto do Německa mnoho německých rodin, některé okolní obce zcela zanikly nebo byly později přidruženy k městu Žacléř jako osady.[2] Ve sčítání lidu 2001 se k české národnosti přihlásilo přes 83 % obyvatel, k německé přes 10 % obyvatel a zbylé, podle deklarované národnosti, početněji zastoupené skupiny jsou Slováci a Poláci.[3] Do roku 2000 se na zdejší základní škole učila jako cizí jazyk pouze němčina (když se nepočítá ruština do roku 1989). Dodnes se každoročně pořádají posezení německých starousedlíků a jejich potomků.

Historické jádro města je od roku 2003 městskou památkovou zónou.

Průmysl[editovat | editovat zdroj]

Těžba černého uhlí[editovat | editovat zdroj]

V roce 1570 bylo v okolí města nalezeno černé uhlí. Nejprve byly primitivními způsoby těženy sloje vycházející na povrch. Od roku 1775 přicházeli horničtí odborníci ze saských a kutnohorských dolů, aby zkoumali možnosti těžby. První dvě šachty byly zřízeny koncem 18. století. V roce 1863 zde pracovalo již 800 horníků. Pro zlepšení komunikace byla postavena nová silnice z Horního Starého Města přes Babí a v roce 1882 byla uvedena do provozu železniční trať Královec - Lampertice - Žacléř. V první polovině 20. století probíhala výrazná modernizace dolů: V roce 1913 činilo strojní dobývání 1 % těžby, v roce 1930 už 90 %. Během druhé světové války zde pracovali váleční zajatci. V roce 1945 byly doly znárodněny a v roce 1950 přejmenovány na jeden závod Důl Jan Šverma (dnes kulturní a technická památka). 31. 12. 1992 byla těžba ukončena, v podzemí zůstalo několik miliónů tun nevytěženého uhlí.

Textilní výroba[editovat | editovat zdroj]

V roce 1845 založil Franz Gaberle přádelnu lnu, za druhé světové války byl provoz pozastaven, po válce obnoven a po roce 1989 zrušen.

Výroba porcelánu[editovat | editovat zdroj]

V roce 1878 byla Heinrichem Pohlem založena porcelánka, v roce 1881 ji převzal jeho bratr Reinhold. V roce 1902 ji koupil Theodor Albert Pohl. Do sortimentu přibyly sošky svatých, figurky zvířat, hračky a dále také elektrotechnikcý porcelán. Ve 30. letech 20. století se začaly vyrábět lisované výrobky z umělé pryskyřice a z plastické hmoty vlastního vývoje - Theopolitu. Po válce byl podnik znárodněn. Po revoluci byl zprivatizován a od roku 1994 se jmenuje Keramtech.

Demografie[editovat | editovat zdroj]

Rok 1834 1900 1970 1980 1991 2001 2003 2008 2012 2013
Počet obyvatel 1 074 2 931 4 608 4 298 3 700 3 633 3 613 3 601 3 425 3 385

V roce 1834 má Žacléř 1074 obyvatel. V roce 1900 zde žilo 117 obyvatel českých, 2613 německých a 201 jiné národnosti, tedy celkem 2931 obyvatel. Do roku 1990 počet obyvatel prudce klesal i přesto, že přímo v Žacléři byla k dispozici řada pracovních příležitostí. Ale nové byty se už nestavěly a spousta horníků dala přednost bydlení v okresním městě a nechat se do práce svážet hornickými autobusy. Možná právě proto zůstal počet obyvatel poměrně stabilní i po roce 1990, kdy byly v Žacléři doly, věznice a další továrny zrušeny. Většina obyvatel proto musí dojíždět za prací do nedalekého Trutnova, ovšem dosti krkolomným způsobem přes horský průsmyk v Babí.

Kultura a pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Muzea[editovat | editovat zdroj]

V roce 1999 bylo na Rýchorském náměstí č. 10 otevřeno regionální muzeum Městské muzeum Žacléř. Na stejné adrese sídlí i Turistické informační centrum.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Žacléři.

Hrob rudoarmějců[editovat | editovat zdroj]

Na Žacléřském hřbitově se nachází společný hrob rudoarmějců, hned vedle něj je hrob francouzských vojáků. Oba hroby jsou z konce druhé světové války a jsou v neudržovaném stavu. Za éry socialismu se zde konaly pompézní vzpomínky s kladením věnců. Oslav se účastnily všechny tehdejší podniky ve městě, státní orgány a mládežnické organizace. Dnes oslavy výročí konce války probíhají za naprostého nezájmu občanů.

Části města[editovat | editovat zdroj]

Město skládá se z následujících částí:

Partnerstsví měst[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2017. Praha. 28. dubna 2017. Dostupné online. [cit. 2017-05-04]
  2. O Žacléři. Krátké představení [online]. Žacléř: Městský úřad, 2011-01-19, [cit. 2017-07-18]. Dostupné online.  
  3. http://www.czso.cz/sldb/sldb2001.nsf/obce/579874?OpenDocument Sčítání lidu 2001, Žacléř

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • RENNEROVÁ, Eva; MACH, Daniel. Historie Žacléřska. Učební pomůcka k výuce regionální historie. Žacléř : Městké muzeum, 2008. 89 s. ISBN 978-80-254-1940-3.  
  • FLOUSEK, Jiří; HARTMANOVÁ, Olga; ŠTURSA, Jan; POTOCKI, Jacek. Krkonoše. Příroda, historie, život. Praha : Baset, 2007. 863 s. ISBN 978-80-7340-104-7.  
  • DOLEŽAL, Daniel. Trutnovská manská soustava a její kniha z let 1480–1539. Sborník archivních prací. 1992, roč. 42, čís. 2, s. 207–259. ISSN 0036-5246.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]