Bessemerův konvertor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bessemerův konvertor - pohled a řez

Bessemerův konvertor bylo první metalurgické zařízení, umožňující velkovýrobu oceli ze surového železa.[1] Vynalezl jej Henry Bessemer (a je po něm pojmenován[1]), který si konvertor i celý proces, nazývaný dnes bessemerizace, nechal patentovat v říjnu 1855. Nezávisle na něm objevil tento proces dříve Američan William Kelly[1] a podobná metoda (byť jen v malém měřítku) byla známa již dříve.

Hlavní myšlenkou bessemerizace je odstranění nečistot z roztaveného železa pomocí jejich oxidace vháněným vzduchem. Bessemerův konvertor je okolo 6 metrů velká nádoba[1] hruškovitého tvaru, do níž je nalito roztavené surové železo. Ve dně nádoby jsou kanály, jimiž je do železa vháněn vzduch. Ten oxiduje nežádoucí příměsi, jako je uhlík, křemík nebo mangan. Vznikající oxidy pak ve formě par unikají otevřeným ústím konvertoru.[1]

Pokud je vyzdívka konvertoru provedena ze zásaditých látek (například dolomit), může konvertor sloužit i k odstranění nežádoucích příměsí fosforu. Toto vylepšení se nazývá Thomasův konvertor, a vynalezl jej Sidney Gilchrist Thomas.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e Britannica - Bessemer process [online]. [cit. 2013-07-25]. Dostupné online. (anglicky) 

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bessemer process na anglické Wikipedii.