Max Hopfengärtner

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Max Hopfengärtner
Narození 25. prosince 1842
Norimberk
Úmrtí 25. října 1918 (ve věku 75 let)
Holoubkov
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Adam Maxmilian (Max) Hopfengärtner (25. prosince 1842 Norimberk, Bavorsko25. října 1918 Holoubkov, Rakousko-Uhersko) byl německý podnikatel. S manželkou Wilhelmine Hüttennau měli 8 dětí.

Život[editovat | editovat zdroj]

Po studiích působil jako mistr v Maxhütte Haidorf v Bavorsku. V roce 1874 ho povolal do funkce vedoucího válcovny v Dobřívě a ocelárny v Borku u Rokycan německý podnikatel Bethel Henry Strousberg.

Po Strousbergově krachu spolupracoval dále jako tichý společník nového nájemce firmy Friedricha Merorese. Do roku 1880 působil jako ředitel celého podniku a nakonec roku 1885 odkoupil zbytky firmy a obnovil část železářských závodů v Holoubkově, Strašicích a Dobřívi pod názvem Zbirožské strojírny a závody. V roce 1903 přikoupil ještě zrušenou Bedřichovu huť Fridrichshütte v Rokycanech a zřídil z ní válcovnu a strojírnu.

Rodinná firma se roku 1912 změnila na Zbirožské strojírny Max Hopfengärtner a.s. V letech 1904 – 1912 nechal vystavět v Rokycanech pro své dělníky 24 řadových domků v údolí u Padrťského potoka. Dnes se čtvrť nazývá Práchovna.

Vyhlášení republiky 28. říjen 1918 byl i dnem pohřbu majitele železáren, který zemřel několik dnů předtím.

Hopfengärtnerova vila Holoubkov

Sídlo[editovat | editovat zdroj]

Sídlil v zámečku, který se jmenuje Hopfengärtnerova vila, v Holoubkově. Nyní objekt slouží jako dům s pečovatelskou službou.

Další aktivity[editovat | editovat zdroj]

Byl viceprezidentem Prvního akciového pivovaru v Plzni a prezidentem Železáren a smaltoven Bartelmus.

Pokračovatelé díla[editovat | editovat zdroj]

Syn Adolf Hopfengärtner a jeho švagr Ing. František Bartoš, manžel Agnes Therese Hopfengärtnerové, vedli firmu až do roku 1928, kdy nad podnikem převzala správu Union banka.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • Řád Františka Josefa za zásluhy o rozvoj monarchie a západních Čech, čestné občanství ve Strašicích a Dobřívi.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Robert Šimek, Soustružnická symfonie
  • Historie podnikatelů, Weiler Holoubkov, encyklopedie Domažlický deník
  • Baron Strousberg – Král železnice