Řád Františka Josefa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Řád Františka Josefa
Kaiserlich-Österreichische Franz-Joseph-Orden
Hvězda řádu a odznak řádu (avers a revers)
Hvězda řádu a odznak řádu (avers a revers)
Uděluje
Familienwappen Habsburg-Stroehl.jpg
Habsburkové
Typ záslužný řád
Založeno 2. prosince 1849
Stát Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Dynastie Habsburkové
Heslo Viribus Unitis
Způsobilost občanské a vojenské zásluhy
Status nevyužívaný od roku 1918
Zakladatel František Josef I.
Hlava řádu Karel Habsbursko-Lotrinský
Třídy velkokříž
komtur s hvězdou
komtur
důstojník
rytíř
Popis zlatý, rovnoramenný kříž (zvaný rupertský) zdobený červeným smaltem, mezi rameny kříže je černý císařský, dvouhlavý orel držící v zobáku zlatý řetěz, uprostřed je umístěn bíle smaltovaný menší medailon s iniciálami FJ
hvězda stříbrná, briliantující, šesticípá na jejímž středu je umístěna miniatura řádového odznaku
Statistiky
Poprvé uděleno 1849
Naposled uděleno 1918
Ostatní vyznamenání
Vyšší Řád železné koruny
Řád Alžběty
Nižší Řád sv. Jiří z Korutan
Řád Alžběty a Terezy
Ord.Franz.Joseph-CAV.png

Řád Františka Josefa (německy kaiserlich österreichischer Franz Joseph-Orden) byl rakouský (po roce 1867 rakousko-uherský) všeobecně záslužný řád, který založil císař František Josef I. 2. prosince roku 1849. Zanikl rozpadem rakousko-uherského mocnářství roku 1918. Na rozdíl od starších záslužných řádů monarchie, Leopoldova řádu a Řádu železné koruny, nebyla s jeho udělením spojena žádná další privilegia.

Dějiny řádu[editovat | editovat zdroj]

Řád založil císař František Josef I. 2. prosince roku 1849 přesně rok po svém nástupu na trůn a to s cílem oceňovat vynikající zásluhy bez rozdílu stavu. Řád byl původně rozdělen do tří tříd, ovšem v důsledku pozdějších úprav se jejich počet zvýšil na pět:

1)   velkokříž

2)   komtur s hvězdou (od roku 1869)

3)   komtur

4)   důstojník (od roku 1901)

5)   rytíř

K řádu byl formálně (nikoli ale oficiálně) přičleněn i Záslužný kříž o čtyřech (později šesti) stupních (zlatý Záslužný kříž s korunou, zlatý Záslužný kříž, stříbrný Záslužný kříž korunou, Záslužný kříž, železný Záslužný kříž s korunou, železný Záslužný kříž), který mohl být na rozdíl od řádu udílen i ženám.

Udílení řádu[editovat | editovat zdroj]

Již krátce po svém založení se tento řád stal nejčastěji udílenou dekorací podunajské monarchie a pouze v letech 1859, 1866 a 1878 byl početně výrazně přečíslen III. třídou řádu Železné koruny, která se na rozdíl od řádu Františka Josefa udílela i za statečnost v boji. V této době totiž řád Františka Josefa neměl válečnou dekoraci a v souvislosti s bojovými operacemi jej získávali pouze příslušníci logistických složek armády – lékaři, zvěrolékaři, vojenští úředníci, ženisté, trén a duchovní, stejně jako zaměstnanci železnic a telegrafů, tedy organizací důležitých pro přesun vojsk a  materiálu. Ve srovnání se staršími řády (zejména Leopoldovým řádem a Řádem železné koruny) byla jeho prestiž poměrně dlouho nižší a to nejen díky pozdnímu datu založení. Na rozdíl od nich totiž svému nositeli nepřinášel žádná privilegia (především právo na udělení šlechtictví) a tento stav trval až do zrušení tzv. nobilitačních paragrafů těchto řádu roku 1884.

Vzhled řádu[editovat | editovat zdroj]

Odznakem je zlatý, červeně smaltovaný tlapatý kříž, převýšený císařskou korunou. Kříž je položen na černě smaltovaném rakouském orlovi, který drží v zobácích zlatý řetěz s heslem císaře Františka Josefa VIRIBUS UNITIS (Společnými silami) překrývající dolní rameno kříže. V bílém středovém medailonu se nachází zlaté iniciály zakladatele, na zadní straně pak letopočet 1849. K řádu patřily i řetízky, které se nosily k civilnímu oděvu. Velkokříž byl tvořen střídajícím se císařským orlem s korunovanou iniciálou, komtur orlem s císařskou korunou a rytíř pak bílými medailonky s iniciálou a korunou. Hvězda je osmícípá a brilantující s řádovým odznakem na středu. Hvězda komtura je totožná, jen o něco menší.

Stuha řádu byla původně jen malinově červená, ale od 14. října 1914 mohl být řád udílen i za válečné zásluhy a to na stuze červeno-bíle šrafované (tzv. stuha Vojenského záslužného kříže). Od 13. prosince 1916 mohly být ke všech třídám řádu přidány meče za válečné hrdinství. Podle nejvyššího rozhodnutí císaře Karla I. ze 17. února 1918 bylo umožněno za zvláštní zásluhy udílet komturský, důstojnický a rytířský kříž i podruhé. Civilní nositelé řádu mohli při každodenním nošení použít řádovou miniaturu zavěšenou v knoflíkové dírce na zvláštních ozdobných řetízcích, které si lišily podle jednotlivých tříd.

Dělení[editovat | editovat zdroj]

Původně byl řád dělen do tří tříd. V roce 1869 přibyla třída komtura s hvězdou a v roce 1901 pak třída důstojníka. Celkově se potom dělil do 5 tříd.

  • Ord.Franz.Joseph-GC.png I. třída: velkokříž – velkostuha, hvězda
  • Ord.Franz.Joseph-COMplacca.png II. třída: komtur s hvězdou – u krku, menší hvězda
  • Ord.Franz.Joseph-COM.png III. třída: komtur – odznak u krku
  • Ord.Franz.Joseph-UFF.png IV. třída: důstojník – připínací kříž na prsou
  • Ord.Franz.Joseph-CAV.png V. třída: rytíř – na prsou

Významní nositelé[editovat | editovat zdroj]

Roku 1853 byl jako mimořádné ocenění udělen vídeňskému měšťanovi Josefu Ettenreichovi a pobočníkovi císaře hraběti Maximilianu O´Donnelovi, kteří 18. února téhož roku zachránili Františku Josefovi I. život při atentátu.K významným nositelům řádu z českého prostředí patřili například historik Jaroslav Goll, politik a ministr Antonín Randa, vynálezce František Křižík, baron František Ringhoffer II. (všichni II. třída), vědec Johann Gregor Mendel, vydavatel Jan Otto (III. třída), heraldik a historik August Sedláček (IV. třída) a dále malíř Alfons Mucha, sochar Josef V. Myslbek, malíř Joža Úprka, herec Eduard Vojan, spisovatel Alois Jirásek[1], právník Augustín Ráth, ředitel a prokurista Ringhofferovy firmy František Adolf Hering (V. třída).[2]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Řád mu byl udělen dne 30. 11. 1898 → VORLÍČKOVÁ, Marie. Tou cestou jsem šel: nástin životopisu Aloise Jiráska. 3. díl : V Praze. In: MAŇÁKOVÁ, Marcela, ed. a MIKULÁŠEK, Alexej, ed. Sborník Společnosti Aloise Jiráska. 3. Praha: Společnost Aloise Jiráska, 1998. 245 s. ISBN 80-86117-12-X. [Práce M. Vorlíčkové je otištěna na str. 3–210; viz str. 16.]
  2. KOLÁČNÝ, Ivan. Řády a vyznamenání Habsburské monarchie. Praha: Elka Press, 2006. ISBN 80-85983-71-0. S. 122-123. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • STOLZER, Johann – STEEB, Christian (Hrsg.), Österreichs Orden vom Mittelalter bis zur Gegenwart, Graz 1996, ISBN 3-201-01649-7.
  • ŽUPANIČ, Jan, Nová šlechta Rakouského císařství, Praha 2007, ISBN 80-86781-08-9.
  • POUZAR, Vladimír, Rok 1848, přelom v udělování rakouských záslužných řádů, Heraldická ročenka 2006, s. 149-162.
  • MĚŘIČKA, Václav. Orden und Ehrenzeichen der Österreichisch-Ungarischen Monarchie. Vídeň: [s.n.], 1974. 
  • VON PROCHÁZKA, Robert Freiherr. Österreichisches Ordenshandbuch. Mnichov: [s.n.], 1979. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]