Augustín Ráth

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
prof. JUDr. Augustín Ráth
Ráth Augustin.jpg

Rektor Univerzity Komenského
Ve funkci:
1921 – 1922
Předchůdce Kristián Hynek
Nástupce Jozef Hanuš

Děkan Právnické fakulty UK v Bratislavě
Ve funkci:
1921 – 1921
Předchůdce funkce vznikla
Nástupce Karel Laštovka
Ve funkci:
1923 – 1924
Předchůdce Karel Laštovka
Nástupce Otakar Sommer
Ve funkci:
1927 – 1928
Předchůdce Bohuš Tomsa
Nástupce Karel Laštovka

Narození 2. června 1873
Ružomberok
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 12. března 1942 (ve věku 68 let)
Bratislava
SlovenskoSlovensko Slovensko
Choť Růžena roz. Kolářová
Děti Olgerd, Mahuliena provd. Krčméry, Ilja a Askold
Profese právník, advokát, profesor, děkan a soudce
Podpis Augustín Ráth, podpis
Commons Kategorie Augustín Ráth
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Augustín Ráth, plným jménem Kazimír Augustín Ráth[1] (2. června 1873 Ružomberok12. března 1942 Bratislava), byl slovenský právník, advokát a profesor občanského práva, rektor Univerzity Komenského v Bratislavě a první děkan její právnické fakulty. Patřil k nejvýznamnějším slovenským právním teoretikům meziválečného období se zaměřením na filosofickou a sociologickou problematiku právní vědy. Specializoval se na slovenské zvykové a rodinné právo, sepětí práva a morálky a studium orientálních a judaistických právních pramenů. Používal také literární pseudonym Kazimír Konšel[2][3], a jméno se v tisku objevuje ve variantách August, Gustav.

Život a působení[editovat | editovat zdroj]

Otec, též Augustin, byl zámečnický mistr, matka Lukrécia (1853–1891) pocházela ze známého ružomberského rodu Krčméry. Augustín studoval na církevních gymnáziích v Ružomberoku, Levoči a Egeru (maturitu složil roku 1891). Absolvoval právnickou fakultu na univerzitě v Kluži a roku 1897 byl na fakultě státních a právních věd budapešťské Královské uherské univerzity po složení rigorózních zkoušek promován doktorem práv. Praxi advokátního koncipienta vykonal v Martine a Myjavě. V roce 1899 složil advokátské zkoušky a v Námestově převzal po tehdy padesátiletém Pavolu Országhovi Hviezdoslavovi advokátní praxi, kterou zde vykonával deset let. Manželka Augustina Rátha později vzpomínala na dům P. O. Hviezdoslava ve Slovenském denníku.[4] Kromě právní činnosti zde Ráth založil politicko-společenský měsíčník Orava.[5][6][7] Při volbách do uherského národního sněmu v roce 1906 jako kandidát Slovenské ľudové strany za dolnokubínský volební okres a blízký spolupracovník Andreje Hlinky obdržel 1224 hlasů oproti 1454 hlasům maďarského protikandidáta Csitáriho.

Byl členem představenstva Úvernej banky v Ružomberku,[8] ve své době jediném ryze slovenském bankovním domě, která se z lokálního úvěrového ústavu vypracovala na přední místo slovenských bank. Kolem roku 1910 se stala Úverná banka největší slovenskou bankou, závislou na pražské Živnobance.

V kanonickém procesu zastupoval Andreje Hlinku v jeho sporu s biskupem Alexandrem Párvym. Z důvodu finančních problémů Ĺudových novín, v nichž působil, se redakce tohoto listu v dubnu 1910 přestěhovala na popud Andreje Hlinky do Bratislavy a noviny byly přejmenovány. Předsedou redakce se stal A. Hlinka, dále v ní působil Ján Vojtaššák a hlavním redaktorem těchto nových Slovenských ľudových novín se stal až do března 1911 A. Ráth.[9][10][11] V roce 1912 ze Slovenské ľudové strany vystoupil.

Od listopadu roku 1909[12] až do vypuknutí války v roce 1914 vykonával advokátskou praxi v Bratislavě (dnes již neexistující Cesta arcikňaza Fridricha č. 12). Během první světové války působil jako sedriální soudce v Novém Sadě, Valjevě a Kruševaci, i jako vojenský soudce na obsazených srbských územích. Byl vyznamenán rytířským stupněm řádu Františka Josefa s vojenskou dekorací.[13] Po první světové válce působil od roku 1919 na žádost srbochorvatské strany jako sekční ředitel na bělehradském ministerstvu spravedlnosti, kde měl na starosti legislativu a organizaci soudnictví nově vzniklého Království Srbů, Chorvatů a Slovinců.[14] Za své zásluhy byl vyznamenán řádem sv. Sávy. Následně působil v Československo-jihoslovanské lize.[15]

V nové Československé republice krátce působil na ministerstvu spravedlnosti, věnoval se řešení právního dualismu a roku 1920 byl ministrem Vavrem Šrobárem povolán jako sekční šéf na ministerstvo unifikací,[16] v Praze bydlel v Dittrichově ul. č. 24, 2. patro (dnes č. 22). Téhož roku se habilitoval na české právnické fakultě a už o rok později (jmenován T. G. Masarykem dne 20. 5. 1921) se jako řádný profesor občanského práva vrátil do Bratislavy, aby se zde stal prvním děkanem Právnické fakulty Univerzity Komenského.[17] Tuto funkci vykonával ve třech obdobích (1920–1921, 1923–1924, 1927–1928), jako proděkan působil v letech 1924–1925 a 1928–1929. Mezi roky 1921–1922 byl také rektorem[18] celé univerzity, následně pak v letech 1922–1923 působil jako prorektor. V letech 1929–1930 uspořádal přednáškové turné po USA.

Celý zbytek života pilně přednášel a působil v právních vědách a udržoval na Slovensku čilý společenský život.[19] Zemřel po delší chorobě 12. března 1942.[20] Pochován je v rodinném hrobu v Bratislavě-Ružinově, sektor 22, č. 696.[21] Po politických změnách v roce 1948 slovenští vládní představitelé odmítli žádost univerzity o zhotovení a umístění Ráthovy busty ve vstupní hale Komenského univerzity.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Udržoval čilé styky s představiteli české, slovansky orientované, inteligence a dne 10. 2. 1900[22][23] se v Praze oženil s učitelkou[24], překladatelkou, publicistkou a etnoložkou Růženou, roz. Kolářovou[pozn. 1] (30. srpna 1872 Praha[26] – 22. října 1959 Bratislava), dcerou profesora slovanských jazyků Josefa Koláře (1830–1910).[27] Byla členkou výboru ženského spolku Živena[28] při Muzeálnej slovenskej spoločnosti.

Z jejich manželství se narodily čtyři děti. Nejstarší syn Olgerd Blažej Ráth (3. února 1901 Námestovo – 23. února 1921 Praha), student medicíny na Karlově universitě[29], pohřben v Praze v rodinném hrobu Ráthova tchána Josefa Koláře.[30]

Druhá v pořadí byla dcera Mária ad Nives Margelona, „Mahuliena“ (4. srpna 1902 – 21. března 1943, pohřb. Ružomberok[31]), studovala právo, provdala se v roce 1922 za MUDr. Karola Krčméryho (5. března 1887 Dumbrăveni – 18. března 1934 Trnava, pohřb. Ružomberok), tragicky zesnulého primáře Župní nemocnice v Trnavě. Mahuliena Krčméry byla také předsedkyní ve Slovenském katolickém skautingu SKS.[32]

Třetím dítětem byl JUDr. Eliáš Martin Ráth, „Ilja“ (12. listopadu 1904 Námestovo – 25. září 1987 Bratislava), poválečný diplomat v Londýně a v sekretariátu OSN v New Yorku. Vystudoval práva a historii v Bratislavě.[pozn. 2] Eliáš dále studoval v letech 1924–1925 v USA (Indiana University Bloomington) a roku 1928 v Londýně (London school of economics and political sciences). Před přerušením diplomatických styků s Vatikánem v roce 1950 vykonával složitou funkci posledního československého diplomata (chargé d’affaires) u Svatého stolce. Po stažení do Československa mu byla jako nečlenovi KSČ ukončena také jeho kariéra v diplomatických službách.[35]

Nejmladším synem byl JUDr. Askold Servác Ráth[36] (13. května 1907 Bratislava – 1982), který se věnoval také básnictví.

Publikační a spolková činnost[editovat | editovat zdroj]

Augustin Ráth byl prvním předsedou Učenej spoločnosti Šafárikovej[37][38][pozn. 3] a vykonával také funkci předsedy slovenské odbočky Státovědní společnosti. Od 29. června 1924 byl zakládajícím členem Slovenské župy Ústřední jednoty československých šachistů, jejíž předsedou byl Dr. Vavro Šrobár.

Augustin Ráth působil v mnoha unifikačních a zkouškových komisích (pro státní zkoušky, pro jednotné soudcovské a notářské zkoušky, pro absolventy bývalých maďarských právnických fakult v Bratislavě a Košicích, stavební komisi Univerzity Komenského).

V roce 1907 zpracoval[39] pro Ottův slovník naučný heslo Moderní ústava. Dále napsal:

  • Otáznik k sbieraniu slovenského obyčajového práva[40] (1906–1907)
  • Moja programová reč vo volebnom okrese novobanskom v aprili 1906 (Námestovo, 1906, 16 s.)
  • Práva a povinnosti medzi mužom a ženou v Uhorsku (Praha: Alois Wiesner, 1906, 59 s.)
  • Úver hypotekárny a zmenkový (1911)
  • Maličkosť z terminológie (1919)
  • Socializácia súkromného práva (1921)
  • Predslov k slávnostnej promócii doktora honoris causa pána prezidenta Dr. Edvarda Beneša na univerzite Komenského v Bratislave (1937)

Význam[editovat | editovat zdroj]

Augustín Ráth byl svého času jediným slovenským profesorem práva. Stal se tak zakladatelem slovenské teorie soukromého práva, zabýval se právními dějinami a otázkami právní filosofie. Byl významně slovensky vlastenecky orientován, buditelsky pracoval pro slovenský lid a spolupracoval Andrejem Hlinkou, se kterým se však později názorově rozešel. Je zmiňován Karlem Čapkem v monografii Hovory s T. G. Masarykem: „Koncem devadesátých let byla schůze Slováků v Martine; oposice, mladší křídlo, Šrobár, Makovický, Ráth, zašli ke mě na Bystričku; mluvil jsem s nimi o slovenském programu, o práci kulturní a politické – z toho vznikla revue Hlas; to bylo v roce devadesát osm.[41] Byl rozhodným zastáncem myšlenky společného československého státu[25] a vymezoval se proti nucenému odchodu Čechů ze Slovenského státu. Stejně rozhodně odmítal myšlenky komunismu. V současnosti[kdy?] se bádání o jeho životě a odkazu věnuje zejména doc. PhDr. Jozef Vozár, CSc., ze Slovenské akademie věd, autor monografie Augustín Ráth. Prvý slovenský rektor Univerzity Komenského v edici Významní slovenskí právníci[42] a publikace Významní slovenskí právnici z Liptova.[43]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Jozef Beňa v Antologii československé právní vědy v letech 1918–1939 chybně uvádí rodné příjmení Kollárová.[25]
  2. Jeho diplom o absolvování právnického studia z ledna 1927 je nejstarším v originále zachovaným dokladem o vzdělání, vydaným Právnickou fakultou UK, a v roce 2013 byl archívním odborem Ministerstvem vnitra SR zapsán do Klenotů slovenských archivů pod č. KSA/2013-107.[33][34]
  3. Tu založili převážně čeští profesoři Univerzity Komenského v Bratislavě 2. prosince 1926, tajemníkem byl prof. Albert Pražák. Po nuceném odchodu českých pedagogů v roce 1939 společnost zanikla, ale záhy ještě v létě 1939 ji nahradila Slovenská učená spoločnosť, jež se stala základem při vzniku SAVU a od roku 1953 Slovenské akademie věd.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Křestní matrika kostela Sv. Ondřeje, Ružomberok. [s.l.]: [s.n.] S. svazek VII., strana 226. 
  2. Obzor časopisov (str. 295). Prúdy: revue mladého Slovenska [online]. [cit. 2018-02-22]. Dostupné online. 
  3. VOPRAVIL, Jaroslav. Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1973. 1540 s. S. 174. 
  4. RÁTHOVÁ, Růžena. Rozpomienky na dom Hviezdoslava v Námestove. Slovenský denník [online]. 1921-11-12 [cit. 2018-02-21]. Dostupné online. 
  5. Ze Slovenska. Našinec [online]. 1905-12-20 [cit. 2013-03-03]. S. 2. Dostupné online. 
  6. Literatura - Orava. Samosprávný obzor [online]. 1905-11-24 [cit. 2013-03-03]. S. 376. Dostupné online. 
  7. Pronásledování Slováků. Národní politika [online]. 1907-03-06 [cit. 2018-03-03]. S. 4. Dostupné online. 
  8. DERFIŇÁK, Patrik. Annales historici Prešoviensis. Anno 2005. [online]. Prešov: Universum, 2005 [cit. 2018-03-02]. Kapitola Začiatky posobenia Úvernej (Slovenskej) banky v rokoch 1879-1918, s. 158. Dostupné online. ISBN 80-89046-27-4. 
  9. Poznámky (str. 149). Prúdy: revue mladého Slovenska [online]. [cit. 2018-02-22]. Dostupné online. 
  10. HERTEL, Maroš. Adepti moci a úspechu [online]. Bratislava: Historický ústav SAV, 2016 [cit. 2013-03-02]. Kapitola Vzostupy a pády Floriána Tománka, s. 27-29. Dostupné online. ISBN 978-80-224-1503-3. 
  11. RÁTH, August. Milým čitateľom !. Slovenské ľudové noviny [online]. [cit. 2018-03-05]. S. 1. Dostupné online. 
  12. Preloženie pravotárskej kancellárie. Národnie noviny [online]. 1909-11-16 [cit. 2018-03-04]. S. 2. Dostupné online. 
  13. Vyznačenie. Národné noviny [online]. 1918-01-28 [cit. 2013-03-03]. Dostupné online. 
  14. ŠTEFÁNIK, Igor. Dr. August Ráth v Srbsku. Národné noviny [online]. 1922-09-27 [cit. 2018-03-03]. S. 2. Dostupné online. 
  15. Z činnosti ústředí LIgy a místních odborů. Československo-jihoslovanská liga [online]. 1922-03-01 [cit. 2018-03-03]. S. 33. Dostupné online. ISSN nS37712. 
  16. Prof. JUDr. Augustín Ráth [online]. Univerzita Komenského v Bratislavě [cit. 2016-03-09]. Dostupné online. (slovensky) 
  17. GAJDOŠOVÁ, Martina. Quid leges sine moribus ? (Metamorfózy vývoja štátu a práva v dejinách) [online]. Trnava: Trnavská univerzita, právnická fakulta, 2014 [cit. 2018-03-21]. Kapitola Počátky právnického vzdalávania žien na Slovensku, s. 212, 218, podkapitola: Právnické vzdelávanie na Slovensku. Sborník z: Medzinárodná online vedecká konferencia venovaná životnému jubileu prof. JUDr. Dr. h. c. Petra Mosného, CSc.. Dostupné online. ISBN 978-83-7490-744-6. 
  18. První slovenská Magnificence. Lidové noviny [online]. 1921-06-26 [cit. 2018-02-27]. Dostupné online. 
  19. Zlomené pero - na výrořie narodenín. Národnie noviny [online]. 1933-06-07 [cit. 2013-03-03]. S. 3. Dostupné online. 
  20. Univ.prof.Dr. Augustín Ráth zomrel. Slovák [online]. 1942-03-13 [cit. 2018-03-1]. S. 5. Dostupné online. 
  21. Umístění rodinného hrobu http://www.cintoriny.sk/cintorin/mapa.php?prve=1&idh=24007737&ID_Obec=166&ID_Cintorin=24&identify=1&MAX_BODY_X=1920&MAX_BODY_Y=1200
  22. Kniha oddaných kostela Sv. Štěpána v Praze od r. 1899, s. 163 [online]. [cit. 2018-02-21]. Dostupné online. 
  23. Chýrnik. Národné noviny [online]. 1900-02-13 [cit. 2013-03-03]. S. 4. Dostupné online. 
  24. České učiteľky na Slovensku. Dom a škola, str. 317 [online]. [cit. 2018-02-21]. Dostupné online. 
  25. a b BEŇA, Jozef. Augustín Ráth. In: SKŘEJPKOVÁ, Petra. Antologie československé právní vědy v letech 1918–1939. Praha: Linde, 2009. ISBN 978-80-7201-750-8. S. 293–297.
  26. Matrika pokřtěných, kostel Panny Marie Vítězné, kniha 9, pag. 87, 3. zápis [online]. [cit. 2018-02-21]. Dostupné online. 
  27. Soupis pražského obyvatelstva 1830–1910 (1920) [online]. Archiv hlavního města Prahy [cit. 2018-02-20]. Dostupné online. 
  28. Naše slávnosti. Národnie noviny [online]. 1911-08-03 [cit. 2018-03-03]. S. 2. Dostupné online. 
  29. Zprávy osobní a rodinné. Úmrtí. Národní politika [online]. 1921-02-24 [cit. 2018-03-01]. S. 6. Dostupné online. 
  30. Olšanské hřbitovy [online]. [cit. 2018-03-01]. Dostupné online. 
  31. P. LABURDA OP, Aquinas. Dozretá duša. Smer. 1943, roč. 3, čís. 5. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-02-22. 
  32. MILLA, Michal. Hlinkova mládež 1938–1945. Bratislava: Ústav pamäti národa, 2008. Dostupné online. ISBN 978-80-89335-04-6. S. 16. 
  33. GRÓFOVÁ, Mária. Archív Univerzity Komenského má svoje prvé dva "klenoty". Naša univerzita [online]. Univerzita Komenského v Bratislave, leden2014 [cit. 2018-03-26]. Roč. 60, čís. 5, s. 9. Dostupné online. 
  34. PAVLÍKOVÁ, Lenka; VRTEL, Ladislav. Klenoty slovenských archívov. [s.l.]: Veda, 2013. 232 s. ISBN 978-80-224-1335-0. 
  35. PEHR, Michal. Slovenský diplomat Ilja Rath v československých službách u Svatého stolce. Únor 1948 a konec československého diplomatického zastoupení u Svatého stolce. Historický časopis. Vedecký časopis o dejinách Slovenska a strednej Európy [online]. Historický ústav SAV, 2017 [cit. 2018-03-01]. Vol. 65, č. 2, s. 335-351. Dostupné online. 
  36. Denné zvesti - promócia. Slovák [online]. 1932-06-26 [cit. 2018-03-01]. S. 5. Dostupné online. 
  37. Výroční schůze Šafaříkovy učené společnosti. Lidové noviny [online]. 1934-03-18 [cit. 2018-02-27]. Dostupné online. 
  38. Jednota československé vědy. Poslání Učené společnosti Šafaříkovy. Lidové noviny [online]. 1938-05-11 [cit. 2018-02-27]. Dostupné online. 
  39. Ottův slovník naučný [online]. Praha: 1907 [cit. 2018-03-05]. Kapitola Jmenný seznam přispěvovatelů ve 27. díle, s. 1c. Dostupné online. 
  40. Otazník k sbieraniu slovenského obyčajového práva. Národopisný věstník českoslovanský [online]. 1907 [cit. 2013-03-03]. Roč. 2, s. 139-140. Dostupné online. ISSN 1801-9269. 
  41. ČAPEK, Karel. Hovory s T. G. Masarykem. Praha: Fragment, 2006. 306 s. ISBN 8025307522. Kapitola Život a práce : Slovensko, s. 99. 
  42. VOZÁR, Jozef. Augustín Ráth. Prvý slovenský rektor Univerzity Komenského. 1.. vyd. [s.l.]: VEDA, vydavateľstvo Slovenské akademie ved, Bratislava, 2018. 240 s. ISBN 978-80-224-1711-2. 
  43. VOZÁR, Jozef. Významní slovenskí právnici z Liptova. 1.. vyd. [s.l.]: VEDA, Slovenská akadémia ved, Bratislava, 2016. 208 s. ISBN 9788022414715. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]