Novi Sad

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Novi Sad
Нови Сад

Historické centrum města
Novi Sad – znak
znak
Novi Sad – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 76-85[1] m n. m.
Stát Srbsko Srbsko
Autonomní oblast VojvodinaVojvodina Vojvodina
Okruh Jihobačský okruh
Novi Sad
Novi Sad
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 129,4 km²
Počet obyvatel 389 245 (2013)
Hustota zalidnění 3 008,1 obyv./km²
Etnické složení Srbové (75%), Maďaři (5%), Slováci (2,5%), jiné národnosti (17,5%)
Správa
Oficiální web www.novisad.rs
Telefonní předvolba +381(0)21
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Novi Sad (srbsky Нови Сад, Novi Sad, slovensky Nový Sad, maďarsky Újvidék, rusínsky Нови Сад, německy Neusatz (an der Donau), latinsky Neoplanta) je město ležící na severu Srbska, zároveň je to hlavní město autonomní provincie Vojvodina. Městem protéká řeka Dunaj. V roce 2013 zde žilo okolo 389 245 obyvatel.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Dějiny Nového Sadu.

Významné centrum srbského státu se začalo rozvíjet již v dobách existence uherského mocnářství a patřilo mezi četná mnohonárodnostní města. V moderní době sem byla přivedena železnice, vznikly přístavy na Dunaji a rafinerie. Počet obyvatel začal vzrůstat po vybudování nových sídlišť po druhé světové válce, umocnil se jihoslovanský prvek. V roce 1999 bylo město během bombardování NATO značně poškozeno, zejména infrastruktura.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Obyvatelstvo města je národnostně smíšené a instituce města proto používají více úředních jazyků.

Město Novi Sad je se svými 389 245 obyvateli druhým největším v zemi (po metropoli Bělehradu). Za svojí velikost vděčí především urbanizaci nejprve Jugoslávie a později Srbska po druhé světové válce. Od skončení konfliktu se počet obyvatel města neustále zvyšuje, a to především přistěhovalectvím, než přirozeným přírůstkem. Nejintenzivnějším obdobím růstu počtu obyvatel Nového Sadu byla 60. léta, kdy se počet obyvatel zvýšil o 37 %. Většina dosídlenců přišla do města z menších sídel Vojvodiny (56,2 %), dále pak z Bosny a Hercegoviny (15, 3 %) a centrálního Srbska (11, 7%).

Dle sčítání lidu z roku 2002]] žilo na území Města Novi Sad (vč. Petrovaradína a Sremské Kamenice) 299 294 obyvatel. Průměrný věk obyvatele města byl 39,8 let (38,3 pro muže, 41,2 pro ženy). Samotný Novi Sad bez Petrovaradína, Sremské Kamenice a třinácti příměstských sídel měl tehdy 191 405 obyvatel. V rámci socialistické Jugoslávie byl šestým největším městem.[2]

Přestože bylo historicky obyvatelstvo Nového Sadu národnostně smíšené, posílil se po druhé světové válce podíl Srbů na úkor ostatních národností. Původní německé obyvatelstvo bylo vysídleno hned po skončení konfliktu. Podíl a význam Maďarů, Slováků a Rusínů poklesl. Dominantní slovenské obyvatelstvo je pouze v místní části Kysáč severozápadně od centra Nového Sadu. Chorvatské obyvatelstvo žije částečně na území Petrovaradína. V roce 2002 byly národnostní skupiny zastoupeny v Novém Sadu následujícím podílem: Srbové (73,91 %), Maďaři (6,03 %), Jugoslávci (3,69 %), Černohorci (2,23 %), Chorvati (1,84 %) atd.

Samospráva[editovat | editovat zdroj]

Novi Sad má status města, které tvoří dvě opštiny: Městská opština Novi Sad (na levém břehu Dunaje) a Městská opština Petrovaradín (na pravém břehu Dunaje). Hranici mezi nimi tvoří řeka Dunaj. Samosprávu města Novi Sad tvoří Zastupitelstvo města Novi Sad (skupština), primátor města, Rada města, Magistrát města a nezávislé regulatorní orgány. Zastupitelstvo města sídlí v poválečné budově, která se nachází na Bulváru Mihajla Pupina v samotném centru města. Zastupitelstvo má 78 křesel a v roce 2017 v něm většinu měla Srbská pokroková strana.

Územní členění[editovat | editovat zdroj]

Mapa územního členění Nového Sadu.

Jednotný celek města Nového Sadu tvoří kromě kompaktního města také i Petrovaradín a Sremska Kamenica. Ty se dělí dohromady na celkem 46 místních částí (srbsky Месне заједнице/Mesne zajednice). Každá z nich má vlastní radu se svým předsedou.[3]

Mezi nejstarší části města patří kromě Starého města i Podbara. Do poloviny 19. století, kdy bylo město ještě součástí Rakousko-Uherska, vznikly ještě i dnešní místní části Rotkvarija, Salajka nebo Grbavica. V první polovině 20. století byly vybudovány místní části Banatić, Sajmište, Adamovićevo Naselje, Telep, Detelinara, Liman 1 (nejstarší část) města, Vidovdansko Naselje, Slana Bara, Mali Beograd, Stari Šangaj atd. Místní části Liman (2-4), Satelit, Novo Naselje, Nova Detelinara, Avijatičarsko Naselje a Adice vznikly v druhé polovině 20. století. Některé z nich jsou hustě osídlené, neboť zde (např. Liman) byla vybudována rozlehlá panelová sídliště. Některé městské části vznikly zcela bez územního plánování původně jako černé stavby (Adice, Šangaj).[1]

Pod Městskou opštinu Novi Sad dále spadá 13 okolních obcí. V nich žije 86 842 obyvatel města (23,7 % celkového obyvatelstva Nového Sadu). Největší sídla tohoto typu jsou (dle sčítání lidu z roku 2002): Veternik (18 582 obyvatel), Futog (18 582 obyvatel), Kać (11 166 obyvatel). Futog, který se nachází západně od Limanu je spojen souvislou zástavbou z centrem Nového Sadu. Podobný proces probíhá vzhledem k dlouhodobému růstu obyvatel Nového Sadu i u dalších bývalých vesnic, jako např. Veternig, Ledinci, nebo Bukovac.

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Novi Sad je ekonomické centrum Vojvodiny, nejúrodnější zemědělské oblasti v Srbsku. Město je jedním z největších ekonomických a kulturních center země a i v bývalé Jugoslávii mělo nezastupitelné postavení.

V souvislosti s modernizací města byl v 70. a 80. letech průmysl přesunut z jádra města do nově zřízených průmyslových zón, které se nacházejí na severním a západním okraji Nového Sadu, v blízkosti kanálu DTD.

Průmysl města v 90. letech 20. století těžce strádal ekonomickými sankcemi, kterými se západní svět pokoušel izolovat tehdejší politický režim. Sankce a hyperinflace vedly k dalšími poklesu životní úrovně, zastarávání podniků a snižování výkonnosti výroby. Někteří z velkých producentů museli své závody uzavřít a zbankrotovali. Mezi takové podniky patřil například Novkabel (výroba elektrických kabelů), Pobeda (zpracování kovů), Jugoalat, Albus a HINS (chemický průmysl). Jediným fungujícím podnikem[zdroj?] zůstala pouze místní rafinerie, která se však stala cílem bombardování v roce 1999.[4]

Po roce 2001 došlo k ekonomice k významném zvratu. Srbsko se otevřelo západnímu světu a začal ekonomický vzestup. Hospodářství se začalo, podobně jako v jiných zemích střední a východní Evropy, orientovat na terciární sektor, tedy služby. Fungující státní podniky byly privatizovány. V současné době tak dominují malé a střední podniky. Pro turistiku a ekonomickou spolupráci má také význam i Novosadské výstaviště, které se nachází v západní části města (Detelinara) a které bylo po roce 2000 kompletně zmodernizováno. Výstaviště slouží především pro výstavy v oblasti zemědělské techniky; v provozu je již od roku 1933.[5]

Význam Nového Sadu jako finančního centra potvrzuje velký počet bank, mezi které patří například Vojvođanska banka, Kulska banka, Panonska banka a pobočky některých dalších mezinárodních finančních ústavů. Ve městě se nachází také i sídlo podniku Naftne industrije Srbije, tedy hlavní ropné společnosti Srbska.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Novi Sad je významnou zastávkou na mezinárodním dopravním tahu BudapešťBělehrad (prochází tudy také i dálnice) a vedou sem i některé dopravní tahy regionálního (srbského) významu. Novi Sad je spojen silnicí s následujícími městy: Bačka Palanka, Bački Petrovac, Subotica, Bečej, Zrenjanin, Perlez, Sremski Karlovci, Ruma, Beočin. Vzhledem k charakteru krajiny, do které je Novi Sad umístěn, není kolem města vybudován okruh (tak jako ho má např. Bělehrad, či Sarajevo. Roli hlavního průtahu městem hraje Bulvár osvobození, představující centrální osu moderní části města a několik dalších tříd, vystavěných po druhé světové válce v pravoúhlém topografickém plánu.

Novi Sad má síť městské dopravy, kterou tvoří převážně autobusy. Autobusová síť zajišťuje dopravu nejen ve městě, ale i v příměstských oblastech. V provozu je několik desítek linek. V letech 19111958[6] zde byly v provozu i tramvaje. V souvislosti s modernizací města a jeho rychlým rozvojem však byla nemoderní a historická síť zrušena. Diskuze o možné obnově tramvajové sítě v Novém Sadu se čas od času opětovně objevují.[zdroj?]

Trasu dálnice kopíruje také i železnice. Hlavní trať, vedoucí ze Subotice do Bělehradu. Severně od města se poté větví do několika dalších tratí: směrem na východ (do Zrenjaninu), směrem na sever (do Bečeje) a směrem na západ (do města Sombor).

Novi Sad se nachází na evropském veletoku Dunaji. Proto nelze zpochybnit význam dopravy lodní, a to ať už osobní (zajištěno je spojení např. do Iloku), či nákladní. Přes Novi Sad proplouvají četné nákladní lodě. Na místě, kde kanál Dunaj–Tisa–Dunaj ústí do Dunaje, se nachází rozsáhlý přístav.

Severně od Nového Sadu se nachází malé letiště, které slouží pro sportovní účely a příležitostní nákladní dopravu. Většina obyvatel města nicméně využívá bělehradské letiště, která je vzdálené 80 km jihovýchodně a je dobře dostupné po dálnici.

Řeku Dunaj překonávají tři mosty; Most Svobody, vybudovaný v roce 1981, nejstarší Varadínský most a most Boška Peroševića, který slouží kombinovaně pro nákladní i silniční dopravu. Všechny novosadské mosty byly na jaře 1999 během bombardování Jugoslávie zničeny a v následujících letech zrekonstruovány (první z mostů otevřen 2005, druhý 2000, třetí jako provizorium má být zcela přebudován). Dokud nebyly tyto mosty vystavěny znova, sloužilo obyvatelům města pontonové provizorium.


Panorama Nového Sadu
Panorama Nového Sadu

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Novi Sad je kulturním centrem autonomní oblasti Vojvodina a významné kulturní centrum i na úrovni Srbska celkem. Pro místní obyvatelstvo má význam i historický, neboť se zde v 18. a 19. století vytvářely první zárodky srbských kulturních institucí. V Novém Sadu například sídlí i Matice srbská. V roce 1861 zde bylo zřízeno srbské divadlo.[5] Na počátku 20. století byl Novi Sad místem setkávání a tvorby celé generace srbských spisovatelů. Dnes je město z kulturního hlediska známé také díky letnímu festivalu EXIT, který se zde koná již od roku 2000 pravidelně na začátku léta.

Ve městě se nachází několik muzeí a značný počet soukromých, nebo veřejných galerií. Nejznámějším muzeem je Muzeum Vojvodiny, které bylo zřízeno již v roce 1847. V muzeu je umístěna stálá výstava historie města a Regionu. Muzeum Nového Sadu se nachází na Petrovaradínské pevnosti a věnuje se vzniku a vývoji tohoto původně rakouského opevnění. Největší galerií je potom Galerie Matice srbské (zřízena v roce 1958[5], která provozuje dvě instituce tohoto typu v centru města. Galerie výtvarného umění vystavuje rozsáhlou sbírku Rajka Mamuziće a Pavla Beljanského z první poloviny 20. století.

Školství[editovat | editovat zdroj]

Střední dopravní škola v Novém Sadu

Novi Sad byl v 19. století považován za tzv. „srbské Atény“[7], vzhledem ke skutečnosti, že se jednalo o největší město s významným podílem Srbů na území Uherska. V roce 1810, jen dva roky poté, co vznikla v Bělehradě první vysoká škola, bylo v Novém Sadu založeno gymnázium, které dnes nese název spisovatele Jovana Jovanoviće Zmaje z přelomu 19. a 20. století. Na tomto gymnáziu také působil i buditel Pavel Josef Šafařík[8] Po druhé světové válce (v roce 1960) pak město získalo i vlastní univerzitu[9] spolu s vlastním kampusem, který se nachází na březích řeky Dunaje. V současné době se v Novém Sadu nachází 37 základních škol, 4 gymnázia, 20 dalších středních škol a kromě státní Univerzity v Novém Sadu i několik soukromých vysokých škol.

Sport[editovat | editovat zdroj]

Plavecký bazén v Novém Sadu.

V Novém Sadu sídlí sportovní týmy Vojvodina, které hrají fotbal, basketbal, vybíjenou, házenou, vodní pólo, box, jduo, karate, stolní tenis, tenis a další sporty. Fotbalový tým FK Vojvodina působí v Novém Sadu již od roku 1914 a působí v první fotbalové lize Srbska. V místní části Detelinara sídlí fotbalový tým FK Novi Sad.

Na Mišeluku u Sremské Kamenice se až do roku 2009 konaly automobilové a motocyklové závody.

Ve městě se nachází několik tenisových klubů (TK 6. maj, TK Novi Sad, TK As, TK Vojvodina, TK Viner) V lokalitě Sajmište se nachází nekrytý bazén. V rámci obchodně-sportovního komplexu SPENS má Novi Sad k dispozici také i bazén krytý.

Díky blízkosti pohoří Fruška gora má město několik turistických klubů. Každý květen se v pohoří koná tzv. Fruškogorský maraton.

Osobnosti města[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b STAMENKOVIĆ, Srboljub. Geografska enciklopedija naselja Srbije 3 (M-R). Beograd : Stručna knjiga, 2000. ISBN 86-82657-14-5. Kapitola Novi Sad, s. 135. (srbština)  
  2. SRBULOVIĆ, Đorđe. Istorija Novog Sada. Novi Sad : Prometej. Kapitola U socijalizmu i posle njega, s. 256. (srbština)  
  3. Přehled místních částí na stránkách města Novi Sad (srbsky)
  4. SRBULOVIĆ, Đorđe. Istorija Novog Sada. Novi Sad : Prometej. Kapitola U socijalizmu i posle njega, s. 263. (srbština)  
  5. a b c STAMENKOVIĆ, Srboljub. Geografska enciklopedija naselja Srbije 3 (M-R). Beograd : Stručna knjiga, 2000. ISBN 86-82657-14-5. Kapitola Novi Sad, s. 137. (srbština)  
  6. SRBULOVIĆ, Đorđe. Istorija Novog Sada. Novi Sad : Prometej. Kapitola U socijalizmu i posle njega, s. 250. (srbština)  
  7. STAMENKOVIĆ, Srboljub. Geografska enciklopedija naselja Srbije 3 (M-R). Beograd : Stručna knjiga, 2000. ISBN 86-82657-14-5. Kapitola Novi Sad, s. 136. (srbština)  
  8. ŠEBA, Jan. Rusko a Malá dohoda v politice světové. Praha : Melantrich, 1936. 652 s. Kapitola II., s. 110. (čeština)  
  9. SRBULOVIĆ, Đorđe. Istorija Novog Sada. Novi Sad : Prometej. Kapitola U socijalizmu i posle njega, s. 255. (srbština)  
  10. a b SRBULOVIĆ, Đorđe. Istorija Novog Sada. Novi Sad : Prometej. Kapitola U socijalizmu i posle njega, s. 258. (srbština)  

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Novi Sad na srbské Wikipedii.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]