Peć

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Možná hledáte: Pécs (město v Maďarsku) nebo Peja (druh papouška).
Peć
Пећ
Peja from above ll.JPG
Peć – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 550 m n. m.
Stát KosovoKosovo Kosovo
Peć
Peć
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 21 km²
Počet obyvatel 82 299
Hustota zalidnění 3 919 obyv./km²
Správa
Oficiální web kk.rks-gov.net/peje
PSČ 30000
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Peć (srbsky Пећ, albánsky Peja/Pejë) je město a stejnojmenná oblast v západní části Kosova.

Název[editovat | editovat zdroj]

Město ve svých dějinách vystřídalo řadu názvů. Římané jej znali pod názvem Pescium. Ve 13. století byla Peć známá pod názvem Ždrelnik, neboť se nacházelo na začátku (ve středověkém jazyce ždrelu) Rugovské soutěsky.

Současný název je slovanského původu. V srbštině označuje pec nebo zastarale jeskyni. Řada jeskyní se nachází v nedaleké Rugovské soutěsce a podle nich získalo město své jméno.[1] Dubrovnické středověké dokumenty často uvádějí město pod názvem Forno (pec) v italštině. Osmanský název města zněl İpek (ايپك), řecký Επισκιον (Episkon). Současný albánský název města (Peja/Pejë) vychází z poturčeného názvu města.[zdroj?] Turecký název odkazuje na tradici ve výrobě hedvábí, podle něhož vznikl.[1]

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Město leží na řece Pećka Bistrica, na jihovýchodním úpatí pohoří Rugova (nejvyšší hora Hejla, 2403 m), což je významná lyžařská a turistická oblast. Západně od města se nachází tzv. Rugovská soutěska.[1] Je vzdáleno 82 km západně od Prištiny[1], s níž je spojeno železniční tratí a 389 km jihozápadně od Bělehradu.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Město je patrně starověkého původu. Založili jej nejspíše Ilyrové, známé bylo rovněž i pod názvem Siparantum, pod kterým je zmiňováno v Ptolemaiově Geografii. Římské město mělo status municipia; mělo vlastní samosprávu jako druhé město tohoto typu na území dnešního Kosova hned po Ulpianě (Lipljanu).

Město Peć je pod současným názvem poprvé připomínáno roku 1202. Nacházelo se na strategické lokalitě na řece Bistrici, které se vlévá do řeky Bílý Drin východně od pohoří Prokletije z kosovské strany. V letech 1180-1190 je dobyl srbský velkokníže Štěpán Nemanja a jeho nástupce je věnoval nově založenému klášteru Žiča, kde sídlil také arcibiskup. Když byl klášter koncem 13. století zničen Kumány, přesídlil arcibiskup do Peće, kde vybudoval řadu kostelů. Rozvoji města pomohlo období vzestupu středověkého srbského státu, kdy zde vznikla celá řada kamenných budov a dařilo se řemeslům. Město obdrželo celou řadu hodnotných darů od tehdejšího císařského dvora.

Roku 1345 se Peć stala sídlem pećského patriarchátu Srbské pravoslavné církve a důležitým střediskem až do roku 1766, kdy byl patriarchát zrušen. Po Bitvě na Kosově poli získal město rod Balšićů a město se stalo součástí Srbského despotátu.

Město s Rugovskou soutěskou v pozadí.
Střed města.

Roku 1455 město dobyli Osmané a postavili řadu mešit, z nichž některé se zachovaly. Z této doby pochází také orientální bazar, který byl poničen během kosovské války a poté obnoven. Ve městě se usadilo mnoho Turků. Postupem času získala Peć orientální charakter. V druhé polovině 16. století se v Peći nacházelo 142 domů, jejichž obyvatelé se identifikovali s islámem, a zůstalo jen 15 domů křesťanských. Albánské obyvatelstvo přijalo islám mnohem rychleji než obyvatelstvo slovanské, předně z důvodu obav společenského statusu. V 17. století čítalo město 600 domů a administrativně pod ni spadalo dalších 130 vesnic.

V 17. století zasáhly i oblast západního Kosova války mezi Turky a Rakouskem. V letech 16831690 uskutečnili Rakušané několik vpádů i do Peće. Mezi místními albánskými správci docházelo k častým střetům, které pokračovaly poté ještě půlstoletí po válce. Město v letech 17821784 decimovala epidemie cholery. V roce 1835 zde došlo k povstání albánského obyvatelstva.

Roku 1899 zde vzniklo sdružení pro albánskou autonomii. Tato tzv. Pećská liga pod vedením Haxhi Zeky apelovala na osmanskou vládu, aby zavedla albánský jazyk na školách a úřadech.

V První balkánské válce 1912-1913 město dobyli Černohorci a v roce 1915 jej obsadilo Rakousko-Uhersko. Po roce 1918 se stalo součástí Jugoslávie. Po správní reformě v roce 1929 byl součástí Zetské bánoviny. V meziválečném období se město ekonomicky rozvíjelo; byla zavedena elektřina, vybudována hydroelektrárna[2] a z Kosova pole zavedena železnice. Za druhé světové války je obsadili Albánci.

Po skončení konfliktu bylo město dále industrializováno. Vznikla zde továrna na kožené výrobky (1958 a součástky do motorů (1968).[2] Mezi další významné zaměstnavatele v Peći patří tradičně také místní pivovar, který patří mezi hlavní na území Kosova.

Napětí mezi Srby a Albánci ve městě se stupňovalo a podíl Srbů a Černohorců zejména od roku 1960 postupně klesal v souvislosti s vystěhovalectvím pravoslavného obyvatelstva. Město utrpělo za kosovské války v roce 1999, mnoho lidí bylo zavražděno a značný počet domů zničen, po národnostních nepokojích roku 2004 se velká část nealbánských obyvatel vystěhovala.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

V roce 2011 žilo v celé oblasti přes 90 % Albánců, asi 4 % Romů, 4 % Bosňáků a kolem 0,5% Srbů. Dle sčítání lidu z roku 1981 měla opština 54 497 obyvatel, v roce 1991 to bylo 68 163. V roce 2011 bylo na území města s přilehlými vesnicemi napočítáno okolo 49 tisíc obyvatel.

Sport[editovat | editovat zdroj]

V Peći sídlí řada sportovních klubů. Z města je také první nositelka olympijské medaile, kterou vybojovala za Kosovo judistka Maljinda Kelmendi na letních olympijských hrách v Riu de Janieru v roce 2016. Hlavní fotbalový tým v Peći nese název FK Besa, basketbalový tým je KB Peja.

Významné osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Peć (grad) na srbské Wikipedii, Pejë na albánské Wikipedii a Peć na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e STAMENKOVIĆ, Srboljub. Geografska enciklopedija naselja Srbije 3 (M-R). Beograd: Stručna knjiga, 2000. ISBN 86-82657-14-5. Kapitola Peć, s. 225. (srbština) 
  2. a b STAMENKOVIĆ, Srboljub. Geografska enciklopedija naselja Srbije 3 (M-R). Beograd: Stručna knjiga, 2000. ISBN 86-82657-14-5. Kapitola Peć, s. 226. (srbština) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]