Přeskočit na obsah

Štěpán Nemanja

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Štěpán Nemanja
Velký župan rašský
Portrét
Štěpán Nemanja
Doba vlády1166 - 1196
Narozeníasi 1110 až 1130
Depedogen
Úmrtí1199/1200
Chillandar, Athos
PohřbenKlášter Studenica
PředchůdceŠtěpán Tichomír
NástupceŠtěpán Prvověnčaný
PotomciVukan, Štěpán, Rastko, Efimije, N. dcera
RodNemanjići
OtecŠtěpán Zavida
PříbuzníTihomir of Serbia, Stracimir Zavidović a Stefan Miroslav (sourozenci)
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Štěpán Nemanja (srbsky Стефан Немања, Stefan Nemanja, narozen asi 1110 až 1130, zemřel asi 1199, někdy se uvádí 1200) byl v letech 1166–1196 velkým srbským županem a během své vlády se zasloužil o rozvoj Srbska a o jeho odtržení od Byzance. Srbská pravoslavná církev jej uctívá jako světce.[1] Je zakladatelem dynastie Nemanjićů.[2]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Štěpán Nemanja byl jedním ze synovců župana Desy. Otcovství Desovi přiřadil dubrovnický kronikář Mavro Orbini ze 17. století, s čímž se ztotožňují i někteří moderní historici. Šám Štěpán se narodil v Ribnici, dnešní Podgorici v Černé Hoře.[2] Po smrti Desy (1165) vypukly mezi jeho synovci boje o trůn. Již předtím měl Nemanja pod svou správou oblast v okolí řeky Toplice (v blízkosti dnešního města Prokuplje) a kolem Dubošici, odkud byl vyhnán svým strýcem. Nejspíše po tomto sesazení se v Niši setkal s Manuelem I. Komnenem, byzantským císařem (vládl 1143–1180). Po tomto setkání Nemanja konvertoval k ortodoxii a nechal se pokřtít podle východního ritu (už jednou byl v Zetě pokřtěn podle latinského – západního – ritu).[2] Smrt Desy vyvolala mezi jeho synovci prudký boj. Nejprve byl Byzantskou říší za panovníka nakrátko dosazen Tichomír (1165–1166), jeden z Nemanjových bratrů. Roku 1166 se však Štěpán zmocnil trůnu svého strýce a stal se velkým rašským (srbským) županem. Tichomír se svými bratry Stracimírem a Miroslavem se za pomoci byzantských vojsk střetli se Štěpánem roku 1167 u vesnice Pantino, byli však poraženi.[3][2]

Císař Manuel Rašku opět podřídil Byzanci roku 1172, kdy jeho vojsko vtrhlo v přesile do Rašky. Štěpán Nemanja, aby zabránil plenění, se radši Manuelovi podřídil a zúčastnil se imperátorova triumfálního vjezdu do Konstantinopole. Musel ovšem některá rašská území předat svým bratrům. Roku 1176 se jako vazal císaře Manuela musel zúčastnil tažení do Malé Asie, které skončilo fiaskem – porážkou u Myriokefala od Seldžuků.

Nemanja, stejně jako uherský král Béla III. Alexios a později i bulharští bojaři Theodor a Asen, využili smrti císaře Manuela v září roku 1180 a následných nepokojů proti prolatinské regentské vládě za nezletilého císaře Alexia II. Útok proti Byzancii koordinovali jako spojenci. Štěpánova vojska roku 1183 poplenila byzantská města Bělehrad, Braničevo, Niš a Sofie. Štěpán se později zmocnil také Zety (Černé Hory), odkud vyhnal knížete Michala II.[4] Útočil také na území dnešního Kosova.[2]

Štěpánovi bratři Stracimír a Miroslav rovněž podnikali tou dobou výpady i na území Dubrovnické republiky. Stracimír se pokusil dobýt ostrov Korčula a Miroslav zaútočil na samotné město Dubrovník, nicméně byl poražen. Obléhání město v roce 1185 dopadlo rovněž porážkou pro Miroslava. Nakonec byla podepsána mírová smlouva, na základě které mohla republika na území Nemanjićského Srbska obchodovat volně a podle starodávných zvyků.

Roku 1188 vypravil Nemanja poselstvo k císaři Svaté říše římské Friedrichu I. Barbarossovi, vůdci III. křížové výpravy, se žádostí, aby pomohl Srbsku i bulharskému carovi Asenovi I. proti Byzanci, kde roku 1185 nastoupila v osobě Izáka II. slabá dynastie Angelovců. Ale „lobbování“ nebylo úspěšné a Friedrich odtáhl do Malé Asie, kde však v červnu roku 1190 zahynul. Roku 1191 využil Izák Angelos Barbarossova skonu (utonutí) a zaútočil na Stefana Nemanju. Byl úspěšný. Po bitvě však uznal samostatnost Srbska, potvrdil srbské výboje do roku 1189 a provdal Eudokii, dceru svého bratra Alexia (pozdějšího císaře Alexia III. Angela) za Nemanjova druhorozeného syna Štěpána.

Roku 1196 se na sněmu šlechty, zřejmě pod tlakem nového byzantského císaře Alexia III. Angela, vzdal stařičký Nemanja trůnu velkého župana. Neabdikoval ve prospěch prvorozeného syna Vukana (který se stejně roku 1202 nakrátko ujal vlády), ale ve prospěch druhorozeného Štěpána II. Nemanjiće, který se roku 1217 stal jako Štěpán I. Prvověnčaný (ten, kdo byl jako první korunován) prvním srbským králem. Nemanjův nejmladší syn Rastko přijal jméno Sáva a uchýlil se do kláštera na hoře Athos, kam se na pouť z kláštera Studenica vydal i Štěpán Nemanja. Spolu znovuobnovili do té doby zničený klášter Chilandar na Athosu, kde Nemanja přijal jméno Symeon[2] a kde také roku 1199 nebo 1200 zemřel.[2] K tomu si nicméně vyjednali povolení od byzantského panovníka.

Po smrti byl svatořečen srbskou ortodoxní církví. V dějinách Srbska bývá vnímán jako jeden z klíčových panovníků země. V roce 2021 byl na Sávském náměstí v Bělehradu odhalen 23 m vysoký pomník panovníka.[5]

V srbské pravoslavné ikonografii je zobrazován jako starý muž v rouchu a kapuci. Má dlouhý a špičatý, šedý vous. Na ikonách se nejčastěji objevuje se zdviženou pravou ruku k žehnání, zatímco v levé ruce drží kříž nebo svitek, obvykle s nápisem: „Mé milované děti, chvalte se mnou Pána“. Jeho ostatky roní myro.[6]

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

Štěpán Nemanja měl za ženu šlechtičnou křesním jménem Ana. Měli tři syny a tři dcery:

  • Vukan Nemanjić, princ Dukly a krátkodobě i Srbska (1202 až 1204)
  • Štěpán Nemanjić (Prvověnčaný)
  • Rastko Nemanjić, později známý jako Svatý Sáva
  • Vuka, později řeholnice
  • Dcera neznámého jména, provdaná byzantskému vládci Epiru.
  • Dcera neznámého jména, provdaná bulharskému šlechtici.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ СТЕФАН НЕМАЊА ::: STEFAN NEMANJA. www.zaduzbine-nemanjica.rs [online]. [cit. 2024-08-27]. Dostupné online.
  2. 1 2 3 4 5 6 7 Stefan Nemanja – ratnik, monah i svetac. Danas. Dostupné online [cit. 2026-02-24]. (srbsky)
  3. ↑ PELIKÁN, Jan, a kol. Dějiny Srbska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. ISBN 80-7106-671-0. S. 47. Dále jen Dějiny Srbska.
  4. ↑ Dějiny Srbska, s. 48
  5. ↑ Otkriven spomenik Stefanu Nemanji uz kršenje epidemioloških mera. Danas. Dostupné online [cit. 2026-02-24]. (srbsky)
  6. ↑ acizek.nfo.sk: Štěpán Nemanja (Simeon Srbský). Dostupné online.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Velký rašský župan
Předchůdce:
Štěpán Tichomír		 1166–1196
Štěpán Nemanja		 Nástupce:
Štěpán Nemanjić
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Štěpán_Nemanja&oldid=26106645“