Pécs

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Možná hledáte: Peć.
Pécs
Pecs - Hungary - EU.JPG
Pécs – znak
znak
Pécs – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Časové pásmo+1
StátMaďarskoMaďarsko Maďarsko
RegionJižní Zadunají
ŽupaBaranya
OkresPécs
Administrativní dělení8 městských částí
Pécs
Pécs
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha162,61 km²
Počet obyvatel140 237 (2021)[1]
Hustota zalidnění862,4 obyv./km²
Etnické složeníMaďaři (84 %), Němci, Romové
Náboženské složeníKřesťanství
Světové dědictví UNESCO
Název lokalityraně-křesťanská nekropole v Pécsi
Typkulturní dědictví
Kritériumiii, iv
Odkaz853 (anglicky)
Zařazení2000 (24. zasedání)
Správa
StatusŽupní sídlo, město s župním právem
StarostaAttila Péterffy (od 2019)
Oficiální webwww.pecs.hu
Telefonní předvolba(+36) 72
PSČ7600-7636
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pécs (česky Pětikostelí[2], německy Fünfkirchen, chorvatsky Pečuh, latinsky Sopiane nebo také Quinque Ecclesiae) je župní město v jihozápadním Maďarsku v župě Baranya (její správní centrum). Žije zde přibližně 140 tisíc[1] obyvatel a je tak pátým největším maďarským městem. Pécs je sídlem biskupa římskokatolické diecéze a také sídlem univerzity.

V roce 2010 byla Pécs vyhlášena evropským hlavním městem kultury.[3]

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Pécs se nachází v jižní části země, 170 km jihozápadně od Budapešti, 155 km severozápadně od Nového Sadu v Srbsku, 68 km severozápadně od Osijeku v Chorvatsku, 175 km východně od Záhřebu a 240 km jihovýchodně od Grazu (Štýrského Hradce) v Rakousku. Chorvatská hranice je vzdálená cca 40 km.[4]

Město se rozkládá z části v rovinaté krajině a z části na úpatí hřebene Mecsek, který představuje přirozenou severní hranici Pécse. Nadmořská výška města se tak na severu zvedá až do 500 m n. m., centrum města a jižní okraje se nachází zhruba 120-130 metrů nad mořem.

Městem neprotéká žádná větší řeka, pouze malé vodní toky (např. Pécsi-víz). Geografická poloha Pécsu je z klimatického hlediska mimořádně příznivá, neboť díky tomu, že město leží na hranici stále hustě zalesněné oblasti do něj proudí často čerstvý vzduch.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Raně křesťanské období[editovat | editovat zdroj]

Z období raného křesťanství ve 4. století se v Pésci (v té době provinční římské město Sopianae[4]) zachovala skupina staveb souvisejících s pohřbíváním zesnulých. Dochovaly se zde např. podzemní hypogea, mauzolea i zbytky kaplí a dále mnoho archeologicky cenných předmětů. Tyto památky jsou důležité jak z konstrukčního a architektonického, tak i uměleckého pohledu. Na zdech se nachází mnoho bohatě zdobených nástěnných maleb s křesťanskou tematikou výjimečně kvality. Křesťanské pohřebiště se nachází v těsné blízkosti katedrály svatých Petra a Pavla a od roku 2000 je zapsáno na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

Starověk a středověk[editovat | editovat zdroj]

Mešita Kásima Paši z 16. století
Pécské železniční nádraží

Oblast dnešního Pětikostelí byla osídlená již odedávna, prvními doloženými obyvateli tu byli ale Keltové. Když sem přišli v 2. století Římané, našli tu již keltské kolonie, kde se pěstovalo víno. Z římských dob se dodnes dochovaly ještě části akvaduktu, nalézt lze ale i další pozůstatky římského osídlení.[5] Nedaleko od lokality současného města se nacházela římská osada s názvem Soplanae. Později bylo centrem provincie Pannonia Valeria Ve 4. století už bylo velmi důležitým křesťanským městem. Podle pěti tehdy stojících kostelů získalo svůj slovanský (i do češtiny přijatý název Pětikostelí). Po pádu Západořímské říše se sem během stěhování národů nastěhovali Avaři a Slované, ke svojí říši ho připojil později i Karel Veliký. V blízkosti dnešního města nějakou dobu sídlil i maďarský vojevůdce Arpád.[6] V 11. století zde vznikl benediktský klášter, v 13. století sem přišli dominikáni. Předchůdce současného maďarského názvu v podobě Pechyut je doložen roku 1235.

Roku 1367 tu vznikla první univerzita v Uhrách.[7] Zlomem se stal rok 1526. Po porážce krále Ludvíka Jagellonského v bitvě u Moháče, se zde, podobně jako ve většině Uherska usídlili Turci. Ti přebudovali kostely na mešity, vybudovali školy koránu, lázně a bazar; město podléhalo islámskému právu šaría. Místní biskupství bylo přestěhováno do Trnavy.[8] Z této doby se dochovala jedna z Turky postavených mešit (Mešita Kásima Paši, později přestavěná na kostel). Kostel svatého Augustina, který se nachází severovýchodně od centra města, vznikl rovněž přestavbou mešity.[9] Krypta v místní katedrále sloužila jako sýpka.[3] Postaveny byly i turecké lázně (hamam), jejíž pozůstatky se dochovaly do moderní doby.[9] Pécs (turecky Peçuy) byla osvobozena až po pádu Pešti (1686) a ústupu osmanských vojsk na jih.

Novověká doba[editovat | editovat zdroj]

Po odchodu Turků a stažení osmanské armády na linii tvořenou řekami Sáva a Dunaj byla oblast znovuosídlena. Do zničeného města přišli v roce 1688 osadníci z oblasti jižního Německa, díky čemuž se zde vytvořila početná německy mluvící komunita obklopená Maďary. Přítomní byli rovněž i jižní Slované, kteří ale osídlili okolí opevněného města. V centru Pécsi žili většinou již uvedení Němci. Maďarů byla z celkového obyvatelstva Pécsi tehdy asi čtvrtina.

Od roku 1710, kdy skončily protihabsburské vzpoury, začalo opět prosperovat. Roku 1777 získalo od Marie Terezie dlouho vytoužený status svobodného královského města. Vznikla tu i právnická škola. O deset let později, v roce 1787, v Pécsi žilo již 8 000 lidí. Roku 1839 zde bylo otevřeno první moderní divadlo. Během revolučního roku 1848 bylo načas obsazené vojsky pod vedením bána Josipa Jelačiće, osvobodili ho opět Habsburkové. V roce 1853 zde vznikl pivovar, ale především byla zprovozněna keramička, jejíž vznik inicioval maďarský průmyslník a jehož nesla i jméno – Zsolnay. Továrna dala nakonec název i stejnojmenné městské části a stala se jedním ze symbolů města.[4][10] V roce 1859 zde byla zahájena tradice ve výrobě šampaňského; do přelomu století začalo město dosahovat rekordní produkce v oblasti tohoto druhu vína. Roku 1861 byla zahájena výroba kožených rukavic v Pécsi; jen o rok později zde Adolf Engel založil továrnu na parkety a další dřevěné výrobky. Od roku 1868 bylo město napojeno na Barcs železnicí a od roku 1882 i na Budapešť, což odstartovalo ještě větší rozvoj průmyslu. Za první světové války zde došlo v posledním roce konfliktu k vzpouře.[11]. V jejím samotném závěru souhlasilo vojenské vedení s ústupem armády na jižní frontě až k městu Pécsi (dne 13. listopadu.[12]) Nedlouho poté bylo obsazeno srbskými jednotkami[13], po Trianonské smlouvě, kdy ztratili Maďaři Slovensko, sem z Bratislavy byla přestěhována i Univerzita královny Alžběty.

Během druhé světové války nebylo téměř poškozeno, na rozdíl od jiných měst a stále se rozrůstalo, připojovaly se k němu i okolní obce. V blízkosti města byly objevena naleziště uranu, jehož těžba zde rozšířila hornickou tradici hlubinné (a po druhé světové válce i povrchové) těžby černého uhlí severozápadně od města. V 80. letech minulého století tu žilo téměř 180 000 lidí. Až do roku 1987 byla Pécs i posádkovým městěm; dislokován zde byl 22. mechanizovaný střelecký pluk. Sídlil v kasárnách Bajczy Zsilinského.

Po pádu socialismu byly zrušené některé továrny, navíc válka v nedaleké rozpadající se Jugoslávii na čas odradila část turistů.[14] Z rozpadající se země nicméně Pécs přijala značné množství uprchlíků, za což získala v roce 1998 od UNESCO ocenění Město míru. Od 90. let 20. století počet obyvatel postupně klesl na 163 000
v roce 2000 a 145 000 v roce 2017. Situaci ovlivnila i ekonomická transformace, vzrůst nezaměstnanosti a také útlum těžby uhlí. Ta byla ukončena roku 2004.

V roce 2010 byla Pécs Evropským hlavním městem kultury. V rámci toho byla rekonstruována řada objektů po celém městě. V roce 2012 byla Pécs považována za 16. nejoblíbenější turistická destinace v Maďarsku. V roce 2017 ji navštívilo 120 000 návštěvníků a v roce 2019 bylo uskutečněno přenocování 263 471; turistika se tak postupně stává významným faktorem na ekonomice města.[14]

Politika[editovat | editovat zdroj]

Městská rada má 27 členů, z nichž 19 drží vládní pravicová strana Fidesz. Jejím členem je i starosta Zsolt Páva, který byl v čele města v letech 1994–1998 a poté od roku 2009. Strana Fidesz v Pécsi začala kriminalizovat bezdomovectví (2014)[15] a v rámci kampaně proti Georgi Sorosovi vyzvala občany, aby nepronajímali žádné prostory nevládní organizaci podporované OSF (2017) [16].

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Dle sčítání lidu z roku 2010 zde žilo 157 680 obyvatel, o rok později to bylo 156 094 a v roce 2020 141 843 osob. Cca 40 % obyvatel župy Baranya žije v tomto městě. Přirozený klesající trend počtu obyvatel nicméně do značné míry zbrzďuje i nadále pokračující trend stěhování lidí z venkova do větších měst (tedy i do Pécsi).[17]

Podle údajů ze sčítání lidu z roku 2011 se 49 % obyvatel přihlásilo k náboženské víře. Značná většina (a celkem tedy 39 % ze všech) se hlásí k Římskokatolické církvi. Malé zastoupení mají tradiční nekatolické církve v Maďarsku, ve velmi malé míře jsou rovněž přítomny také pravoslavné církve a židovská komunita, která čítá několik desítek osob.

Historicky byla Pécs městem s národnostně heterogenním obyvatelstvem. Kromě většinových Maďarů zde žili také Němci a Chorvati. Pro obě uvedené národnostní menšiny byla Pécs považována za jejich přirozené centrum v rámci Maďarska. Chorvati se usídlili v Pécsi historicky po uprchnutí z Bosny v souvislosti s tureckými vpády, Němci přišli do oblasti v rámci rekolonizace dolních Uher a později se sestěhovali do větších měst.

Kultura a pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Kossuthovo náměstí v Pécsi.

Pécs je jako město známé v Maďarsku také díky pozůstatkům turecké okupace.[4] Mezi místní pamětihodnosti patří např. katedrála, postvená v 19. století na místě starších a dříve zničených kostelů.[2] Její věž má výšku 60 m.[4] Mezi modernější pamětihodnosti v Pécsi patří např. synagoga z roku 1869 nebo poštovní palác (maďarsky Postapalota) v duchu secesní architektury.

Historicky unikátní stavbou je již zmíněná Mešita Kásima Paši z 16. století, která stojí na Széchenyiho náměstí a další turecké památky.

Z původního městského opevnění stojí barbakan, věž s kruhovým půdorysem. Dochovala se rovněž část pozdně římského pohřebiště.[2]

V roce 2010 bylo spolu s Istanbulem město jedním z Evropských měst kultury. Tato skutečnost přinesla pro město řadu jak národních tak i evropských investic do místních kulturních institucí.

Mezi kulturní instituce, které se nacházejí v uvedeném jihomaďarském městě, patří také Muzeum současného umění. Řada místních muzeí (první zde bylo založeno roku 1904) spadá pod instituci Janus Pannonius Múzeum (mají návštěvnost cca 200 000 lidí ročně). Své muzeum zde má i malíř Tivadar Kosztka Csontváry a stojí zde rovněž Muzeum Ference Martyna. Od roku 2009 se v Pécsi pravidelně koná muzejní noc.

V centru města se také nachází Galerie moderního umění (maďarsky Modern Magyar Képtár).

Ve velkolepé budově zde sídlí i regionální pobočka maďarského národního divadla (v historické budově dle architektů Adolfa Langa a Antala Steinhardta. Své divadlo zde má i chorvatská menšina. Pro děti zde působí i loutkové divadlo Bóbita (maďarsky Bóbita Bábszínház).

V Péci lze najít také kulturní centrum mládeže (maďarsky Pécsi Ifjúsági Központ).

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Železniční[editovat | editovat zdroj]

Pécs má pravidelné železniční spojení s hlavním městem Budapeští vlaky InterCity v dvouhodinovém taktu. Cesta trvá necelé tři hodiny a vlak urazí 228 km. Vlaky vyjíždí z nádraží Budapest-Keleti pályaudvar a staví ve stanicích Budapest-Kelenföld, Sárbogárd, Dombóvár, Sásd a Szentlörinc. Vlaky IC jsou doplněny spěšnými vlaky, které vyjíždějí ze stanice Budapest-Déli pályaudvar. Na počátku 21. století existovalo spojení s 389 km vzdáleným bosenským Sarajevem (s přímými vozy z Budapešti) a přechodně i spoje do Košic a Vídně; v roce 2017 už žádný z těchto spojů neexistoval. Osobní vlaky spojují Pécs s dalšími městy v jihozápadním a západním Maďarsku a s Balatonem (Moháč, Szombathely, Barcs, Gyékényes, Pusztaszabolcs, Fonyód aj.). V provozu je také přeshraniční vlakové spojení do Chorvatska (Beli Manastir, Osijek).[18]

Neorenesanční budova hlavního nádraží z roku 1900 je kulturní památkou. V blízkosti vrchu Misina v pohoří Mecsek je v provozu dětská železnice (gyermekvasút).

Silniční[editovat | editovat zdroj]

Autobusové stanoviště v lokalitě Uránváros v roce 1963.

Od března 2010 je Pécs napojena na maďarskou dálniční síť dálnicí M60 a dálnicí M6 vedoucí do Budapešti. Tyto dvě dálnice nahradily silnici I. třídy číslo 6 a dálnice M60 zároveň tvoří jižní obchvat města. Dalšími významnými silnicemi jsou: východním směrem vedoucí silnice č. 6 pokračující na chorvatské hranice u města Barcs, východním směrem vedoucí silnice č. 57 do města Moháč, na sever přes pohoří Mecsek vedoucí silnice č. 66 do města Kaposvár (a dále k Balatonu), na jih vedoucí silnice č. 58 do lázní Harkány a dále do Chorvatska.

Letecká[editovat | editovat zdroj]

Letiště Pécs-Pogány se nachází 9 km jihovýchodně od města a je dostupné po silnici č. 58. Letiště bylo otevřeno roku 2003, má jednu asfaltovou dráhu (16-34) délky 1500 metrů.

Městská doprava[editovat | editovat zdroj]

Tramvajové koleje na Jókaiově náměstí v Pécsi jako památka na zaniklý tramvajový provoz.
Hlavní nádraží.

Městská hromadná doprava je v Pécsi v současnosti zajišťována pouze autobusy. V minulosti však byly ve městě v provozu tři tramvajové linky. První tramvajová trať byla zprovozněna roku 20. října 1913.[19] Tramvajová doprava byla provozována na následujících linkách:

Tramvajová doprava byla ve městě zrušena ke dni 31. srpna 1960. V současné době se opět uvažuje o zavedení tramvajové dopravy.

První autobusová linka byla zprovozněna 19. srpna 1926 s autobusy Renault. Velký rozvoj autobusové dopravy nastal po druhé světové válce a především po zrušení tramvajové dopravy. Městskou hromadnou dopravu ve městě zajišťuje společnost Pécsi Közlekedési Rt., která provozuje autobusy značek Ikarus a Mercedes.

Školství[editovat | editovat zdroj]

Pécs je univerzitní město, ve kterém studuje 34 000 studentů. Několik tisíc z nich jsou zahraniční studenti.[14] Pécské mateřské školy měly na počátku 21. století celkem 4 585 míst v 10 školkách, celkový počet žáků základních a středních škol činil 24 182 (včetně víceúčelových zařízení).

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pečuh na chorvatské Wikipedii.

  1. a b Magyarország közigazgatási helynévkönyve, 2021. január 1.. 2021. Dostupné online. [cit. 2021-08-14]
  2. a b c Maďarský Pécs je mostem mezi křesťanstvím a islámem. irozhlas. Dostupné online [cit. 2022-01-01]. (česky) 
  3. a b VANČATOVÁ, Jana. Maďarská Pécs je živoucí učebnicí dějepisu. Své stopy tu zanechali Římané i Turci. Novinky.cz. 2017-07-09. Dostupné online [cit. 2017-07-10]. (česky) 
  4. a b c d e Za vikend u Pečuh! Otkrijte mađarski grad mediteranskog štiha. dnevnik.hr. Dostupné online [cit. 2022-01-01]. (chorvatsky) 
  5. MOLNÁR, Miklós. A Concise history of Hungary. [s.l.]: Cambridge University Press, 2001. 366 s. Dostupné online. ISBN 9781107050716. S. 2. (angličtina) 
  6. CARTLEDGE, Brian. The will to survive: A history of Hungary. Londýn: Hurst & Company, 2006. ISBN 978-184904-112-6. S. 8. (angličtina) 
  7. MOLNÁR, Miklós. A Concise history of Hungary. [s.l.]: Cambridge University Press, 2001. 366 s. Dostupné online. ISBN 9781107050716. S. 60. (angličtina) 
  8. ROMAN, Eric. Austria-Hungary & Successor States. New York: Cambridge University Press, 2003. 699 s. ISBN 0-8160-4537-2. S. 454. (angličtina) 
  9. a b HLOUŠEK, Jakub. Osmanské památky Maďarska. Navýchod [online]. [cit. 2021-11-17]. Dostupné online. (česky) 
  10. 10 turistički podcijenjenih gradova Evrope (FOTO). Buka magazin [online]. [cit. 2022-01-19]. Dostupné online. (srbsky) 
  11. CARTLEDGE, Brian. The will to survive: A history of Hungary. Londýn: Hurst & Company, 2006. ISBN 978-184904-112-6. S. 301. (angličtina) 
  12. CARTLEDGE, Brian. The will to survive: A history of Hungary. Londýn: Hurst & Company, 2006. ISBN 978-184904-112-6. S. 304. (angličtina) 
  13. ROMAN, Eric. Austria-Hungary & Successor States. New York: Cambridge University Press, 2003. 699 s. ISBN 0-8160-4537-2. S. 343. (angličtina) 
  14. a b c Mađarska Baranja ima tri puta više turista nego Osječka županija. Glas Slavonije [online]. [cit. 2022-01-07]. Dostupné online. (chorvatsky) 
  15. Pécs bans homeless from public areas. The Budapest Beacon. 2014-09-26. Dostupné online [cit. 2018-02-28]. (anglicky) 
  16. Pécs adopts declaration calling on property owners to refrain from renting property to OSF grantee. The Budapest Beacon. 2017-12-14. Dostupné online [cit. 2018-02-28]. (anglicky) 
  17. VILČEK, Ivan. Maďarů ubývá. Katastrofa, míní experti. Novinky [online]. [cit. 2020-11-21]. Dostupné online. (česky) 
  18. Eszék. MÁV-csoport [online]. 2020-02-10 [cit. 2020-06-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-09-22. (maďarsky) 
  19. Közösségi összefogással mentenék meg Pécs utolsó villamosát. 24.hu [online]. [cit. 2021-12-25]. Dostupné online. (maďarsky) 
  20. Pécs tovább erősítené és szorosabbra fűzné testvérvárosi kapcsolatait Eszékkel. Pecsma [online]. [cit. 2022-01-19]. Dostupné online. (maďarsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]