Debrecín

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Debrecín
Debrecen
Panorama-Debrecen.JPG
Debrecín – znak
znak
Debrecín – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška121 m n. m.
Časové pásmo+1
StátMaďarskoMaďarsko Maďarsko
RegionSeverní Velká nížina
ŽupaHajdú-Bihar
OkresDebrecín
Debrecín
Debrecín
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha461,65 km²
Počet obyvatel200 974 (2021)[1]
Hustota zalidnění435,3 obyv./km²
Etnické složeníMaďaři, Rumuni
Náboženské složeníKalvinismus
Správa
StatusŽupní město
StarostaPapp László (Fidesz)
Oficiální webwww.debrecen.hu
Telefonní předvolba(+36) 52
PSČ4000–4044
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Debrecín (maďarsky Debrecen, slovensky Debrecín, německy Debrezin) je město ve východním Maďarsku, 190 km východně od Budapešti a 30 km od rumunských hranic. Je správním městem župy Hajdú-Bihar. Žije zde přibližně 201 tisíc[1] obyvatel. Je tak druhým největším maďarským městem. Západně od města se nachází národní park Hortobágy. Debrecínu se přezdívá „kalvínský Řím“[2], kvůli protestantskému reformovanému vyznání zdejšího obyvatelstva.[3] Po městu jsou také pojmenovány Debrecínské párky.

Název[editovat | editovat zdroj]

Město je poprvé připomínáno v roce 1235 pod názvem Debrezun. Podle jedné z teorií je slovanského původu a odvozené od slova dobrý, např. srovnatelně s polským názvem města Dobrzyca. Podle jiné teorie je turkického původu, a to od slova debresin, které označuje život nebo stěhování.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Okolí města bylo osídleno již v prehistorických dobách, a když sem na konci 9. století dorazili Maďaři, nalezli zde slovanskou/staroslovenskou kolonii. Bohatství města bylo založeno na soli, obchodu s kožešinami a chovu dobytka. Na místě současného Debrecínu se nacházela malá osada ještě před mongolským vpádem do Evropy. V druhé polovině 13. století zažil Debrecín značný růst do podoby středověkého města. V roce 1361 uherský král Ludvík I. udělil občanům města právo volit si vlastní radu a zastupitelský sbor. Tím byl založen začátek místní samosprávy.

Na počátku 15. století byl Debrecín pod nadvládou Štěpána Lazareviće a později Đurađa Brankoviće. Žilo zde okolo čtyř tisíc lidí.[4] V letech 14501507 patřil rodině Hunyadiů. Obratnou politikou bylo město ušetřeno rabování a tureckých vpádů. Vzhledem k své poloze na východě dnešního Maďarska (a také Panonské nížiny) však bylo (ještě díky chybějícímu opevnění) snadným cílem pro postupující Turky. Čas od času tak byl před útočníky chráněn buď samotnými Turky, nebo sedmihradským knížetem. V roce 1558 se dostal nakonec pod nadvládu Turků. Až do druhé poloviny 17. století byl centrem místní správní jednotky (sandžaku).

Po osvobození mu byla v roce 1693 navrácena městská práva. Od roku 1715 potom v Debrecíně působí Piaristé. V této době zde již stála univerzita (předchůdce současné vysoké školy), která spadala pod místní protestantskou obec. Protestantské církve zde měly poměrně značný počet věřících, což vedlo ke konfliktům mezi městem a vládou za vlády Marie Terezie. Město muselo platit vysoké clo a na jeho rozvoj bylo vynakládáno méně prostředků.[zdroj?] Na konci 18. století žilo v Debrecínu třicet tisíc lidí.[5]

Třída Piac Utca v roce 1910

Po dobytí Budy bylo od ledna 1849 hlavním městem maďarské revoluce a boje za nezávislost. Lájos Kossuth prohlásil Debrecín za strážce maďarské svobody. Zde uherský sněm prohlásil nezávislost Uher a svrhl Habsburgy z trůnu.[6] Jedna z posledních bitev revoluce proběhla na západním okraji města. Samotný Debrecín nebyl během revoluce nejspíše nikterak závažněji poničen. V roce 1857 byla do města zavedena železnice ze Szolnoku. Díky ní později vznikly první moderní továrny, které dále iniciovaly populační růst. Rostly nové měšťanské domy, banky, nemocnice kostely a vše, co město závěru 19. století potřebovalo k svému životu. V roce 1884 zde byla zprovozněna parní tramvaj. Rychlý růst města a jeho modernizace však měly své limity, neboť i přes industrializaci okolí byl celý region především zemědělského charakteru.[7] Trend rozvoje tak byl mnohem méně výrazný, než např. v Budapešti, která rychle směřovala k jednomu milionu obyvatel. V roce 1910 začala působit v Debrecíně univerzita.[8]

Kasárna Františka Josefa I. v Debrecínu.

Po první světové válce se Debrecín ocitl poblíž nově ustanovené hranice s Rumunskem. Jeho "rivalské město" Oradea (maďarsky Nágyvarad) se ocitlo na území cizího státu. Hranice byla vytyčena cca 30 km východně od města. Na rozdíl od např. Segedína však územní změny nedopadly na samotné město v takové míře, neboť okolní vesnice a další města v blízkosti Debrecína zůstala ještě na území Maďarska. Roku 1919 byl v souvislosti s chaosem po rozpadem Rakousko-Uherska okupován rumunskou armádou. To vyvolalo mezi místním obyvatelstvem míru nevole a protesty. Ještě v témže roce překonal počet obyvatel Debrecína sto tisíc.

Meziválečné období přineslo mírný rozvoj infrastruktury, např. výstavbu stadionu. Debrecín se začal více orientovat na cestovní ruch a školství. Nový rekreační areál vznikl ve Velkém lese (maďarsky Nagyerdő). V roce 1920 překročil počet obyvatel hranici sta tisíc.

Těžké škody městu přinesla až druhá světová válka. Město bylo několikrát bombardováno. Zhruba dvě třetiny Debrecína byly závažně poškozeny a okolo polovina všech domů se změnila v ruiny. V závěru roku 1944 přes město postupovala Rudá armáda, která jej dne 20. října 1944 také obsadila (tzv. Debrecínská operace). Před dobytím Budapešti zasedal v Debrecíně jednou také maďarský parlament[9] a byla zde ustanovena i dočasná vláda.[10] Po skončení konfliktu byla realizována dlouhodobá a nákladná obnova města. Některé lokality byly kompletně přebudovány jako panelová sídliště (např. Libakert, Vénkert apod.) Modernistická výstavba se nevyhnula ani středu města. V 50. letech 20. století bylo v okolí Debrecínu investováno ve značné míře i do rozvoje průmyslu. Byla zde vybudována továrna na kolečková ložiska, na lékařské vybavení (Medicor) a továrna na výrobu léků (Biogal). V roce 1956 se místní studenti přidali k protestu proti dobovým poměrům. Došlo ke střelbě, následně se během podzimu začalo stále více lidí přidávat na stranu protestujících. Situaci skončila až sovětská invaze do Maďarska v listopadu téhož roku.

V roce 1982 dosáhl počet obyvatel Debrecína dvou set tisíc. Modernizace města a výstavba panelových sídlišť se nevyhnula ani Debrecínu. Obytné soubory vyrostly nicméně dále od centra města. Přestavovány byly ale i některé třídy, např. Csapó utca.

Dnes je Debrecín známý rozmanitým kulturním životem, například barvami hýřícím Květinovým karnevalem 20. srpna, jazzovými dny a Letní univerzitou pro cizince, kteří se chtějí naučit maďarsky. Centrum města bylo kompletně přebudováno, vznikla pěší zóna s ohromnou kašnou.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Budova okresní knihovny.
Jedna z ulic ve městě.
Palác na hlavním náměstí.

Podle údajů ze sčítání lidu 2011 činil celkový počet obyvatel Debrecínu 211 320 osob. 38,6 % obyvatel župy Hajdú-Bihár žije právě v Debrecíně. 209 782 z nich uvedlo svůj mateřský jazyk jako maďarštinu. 84 % obyvatel se hlásí k maďarské národnosti, 0,6 % k romské, 0,3 k německé a 0,2 % k rumunské. 15,1 % obyvatel neuvedlo svojí národnostní příslušnost.

Z náboženského hlediska se 24,8 % obyvatel hlásí ke kalvinismu, 11,1 % k Římskokatolické církvi, 5,1 % k Řeckokatolické církvi, 0,4 % k baptismu. Zhruba čtvrtina debrecíňanů (25,55 %) hodnotu neuvedla, další čtvrtina není nábožensky aktivní. Mezi lety 18141944 žila v Debrecíně rovněž i méně početná komunita židů, která nicméně nepřežila druhou světovou válku a holocaust. V létě 1944 byli místní židé deportování do koncentračního tábora Osvětim (Auschwitz). Několik tisíc z nich přežilo a emigrovalo do Izraele po roce 1948.

Historický vývoj počtu obyvatel[editovat | editovat zdroj]

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

V Debrecínu má být zprovozněn automobilový závod společnosti BMW. Tradiční byl vždy průmysl potravinářský[zdroj?], později ve 20. století se zde investovalo do výstavby závodů na výrobu součástek do automobilů. V 90. letech 20. století se město v souvislosti s ekonomickou transformací rozhodlo rozšiřovat a modernizovat místní brownfieldy.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Velký reformovaný kostel (maďarsky Nagytemplom – klasicistní stavba z let 18191821; symbol města a s kapacitou 3 000 míst, největší kostel kalvínského vyznání v Maďarsku.
  • Malý reformovaný kostel – původní sídlo kalvínské církve, stavba z roku 1726 přestavěna; na Kálvin tér – Kalvínově náměstí
  • Kolej reformované církve – založena r. 1568, po požáru města z r. 1802 do roku 1816 přestavěna v klasicistním stylu.
  • Katedrální kostel sv. Anny – římskokatolický pozdně barokní kostel z r. 1746, při něm někdejší piaristická kolej, nyní sídlo spojené římskokatolické diecéze Debrecín–Nyíregyháza
  • Červený kostel – cihlová stavba v Kossuthově ulici (maďarsky Kossuth utca).
  • Řeckokatolický chrám – na Attilově náměstí (Attila tér),
  • Déri-Múzeum – muzeum města a galerie s velkou sbírkou maleb a soch, historizující budova z 20. let 20. století
  • Hotel Aranybika (Zlatý štír) – založen r. 1915, větší část dostavěna za socialismu, v Bartókově sále se pořádají koncerty
  • Csokonai Színház – divadelní a operní dům, postaven v letech 1861–1865
  • Termální lázně
  • Univerzita Debrecín – také Univerzita Lajose Kossutha na Egyetem tér, hlavní budova a sídlo rektorátu
  • Ortodoxní synagoga, postavena r. 1894; v ulici Pásti utca
  • Větrný mlýn Hortobágy szélmalom (nyní Malom hotel) – na rohu Böszörményi út, kdysi největší ve střední Evropě, poškozený přestavbou na hotel
  • Mizarlik – budova krematoria s parkem a jezírkem
  • Lesní železnice Zsuzsi, nacházející se v blízkosti města.

Každý rok se v závěru srpna koná v Debrecínu karneval květin.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Debrecín je významnou silniční i železniční křižovatkou.

Železniční trati směřují do měst Tiszalök, Nyíregyháza, Nyírbátor, do rumunského Valea lui Mihai, Püspökladány a Füzesabony. Hlavní železniční nádraží představuje velkolepá modernistická budova, která byla dokončena roku 1961 a nahradila za druhé světové války zničené nádraží. V okrajových částech Debrecínu se nachází různé železniční zastávky (Debrecen-Csapókert, Debrecen-Kondoros, Debrecen-Szabadságtelep a Tócóvölgy). Město má celkem 18 vlakových nádraží a zastávek.

Město má přímé dálniční spojení s Budapeští a Rumunskem prostřednictvím dálnice M3 (do Budapešti) a dálnice M35 (do Oradei v Rumunsku).

V blízkosti Debrecína se nachází i mezinárodní letiště, které bylo v poslední době kompletně rekonstruováno. To před koronavirovou pandemií v roce 2020 odbavovalo ročně okolo 300 000 cestujících.

Městskou dopravu zde zajišťují tramvaje (dvě tramvajové linky na jedné trati), trolejbusy a autobusy.

Školství[editovat | editovat zdroj]

Debrecín je od 16. století intelektuálním a kulturním centrem svého regionu. Tento status získalo město díky dlouhé tradici vlastní univerzity i přítomnosti protestantství. Debrecín je dnes jedním z největších univerzitních center v zemi, s nejstarší univerzitou v Maďarsku. Ta má 14 fakult celkem a roční rozpočet ve výši cca 123 miliard HUF. Studuje zde většina (4 200) zahraničních studentů z maďarských univerzit.

Sport[editovat | editovat zdroj]

Nejnámějším fotbalovým týmem z města je Debreceni VSC. Hraje na moderním stadionu, který byl dokončen roku 2014. Barvy týmu jsou červená a bílá. Tým vyhrál maďarskou ligu v letech 2005, 2006, 2007, 2009, 2010 a 2012.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Rodáci

Žijící ve městě

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Debrecen na maďarské Wikipedii a Debrecen na anglické Wikipedii. (zčásti)

  1. a b Magyarország közigazgatási helynévkönyve, 2021. január 1.. 14. srpna 2021. Dostupné online. [cit. 2021-08-14]
  2. MOLNÁR, Miklós. A Concise history of Hungary. [s.l.]: Cambridge University Press, 2001. 366 s. Dostupné online. ISBN 9781107050716. S. 107. (angličtina) 
  3. ROMAN, Eric. Austria-Hungary & Successor States. New York: Cambridge University Press, 2003. 699 s. ISBN 0-8160-4537-2. S. 23. (angličtina) 
  4. MOLNÁR, Miklós. A Concise history of Hungary. [s.l.]: Cambridge University Press, 2001. 366 s. Dostupné online. ISBN 9781107050716. S. 48. (angličtina) 
  5. MOLNÁR, Miklós. A Concise history of Hungary. [s.l.]: Cambridge University Press, 2001. 366 s. Dostupné online. ISBN 9781107050716. S. 151. (angličtina) 
  6. MOLNÁR, Miklós. A Concise history of Hungary. [s.l.]: Cambridge University Press, 2001. 366 s. Dostupné online. ISBN 9781107050716. S. XIV. (angličtina) 
  7. GYÁNI, Gábor. A nation divided by history and memory. New York: Routledge, 2021. ISBN 978-1-003-02493-4. S. 45. (angličtina) 
  8. MOLNÁR, Miklós. A Concise history of Hungary. [s.l.]: Cambridge University Press, 2001. 366 s. Dostupné online. ISBN 9781107050716. S. 221. (angličtina) 
  9. MOLNÁR, Miklós. A Concise history of Hungary. [s.l.]: Cambridge University Press, 2001. 366 s. Dostupné online. ISBN 9781107050716. S. XVI. (angličtina) 
  10. MOLNÁR, Miklós. A Concise history of Hungary. [s.l.]: Cambridge University Press, 2001. 366 s. Dostupné online. ISBN 9781107050716. S. 294. (angličtina) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]