Debrecín

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Debrecín
Debrecen
Panorama-Debrecen.JPG
Debrecín – znak
znak
Debrecín – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice47°31′53″ s. š., 21°37′28″ v. d.
Nadmořská výška121 m n. m.
Časové pásmo+1
StátMaďarskoMaďarsko Maďarsko
RegionSeverní Velká nížina
ŽupaHajdú-Bihar
OkresDebrecín
Debrecín
Debrecín
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha461,65 km²
Počet obyvatel200 974 (2021)[1]
Hustota zalidnění435,3 obyv./km²
Etnické složeníMaďaři, Rumuni
Náboženské složeníKalvinismus
Správa
StatusŽupní město
StarostaPapp László (Fidesz)
Oficiální webwww.debrecen.hu
Telefonní předvolba(+36) 52
PSČ4000–4044
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Debrecín (maďarsky Debrecen, slovensky Debrecín, německy Debrezin) je město ve východním Maďarsku. Je správním městem župy Hajdú-Bihar. Žije zde přibližně 201 tisíc[1] obyvatel. Je tak druhým největším maďarským městem. Debrecínu se přezdívá „kalvínský Řím“[2], kvůli protestantskému reformovanému vyznání zdejšího obyvatelstva.[3] Po městu jsou také pojmenovány Debrecínské párky.

Název[editovat | editovat zdroj]

Město je poprvé připomínáno v roce 1235 pod názvem Debrezun. Podle jedné z teorií je slovanského původu a odvozené od slova dobrý, např. srovnatelně s polským názvem města Dobrzyca. Též mohlo vzniknout zkomolením původního slovanského označení jako dobře ceněné místo (polsky dobrze cenione) nebo místo s dobrou zemí. Podle jiné teorie je turkického původu, a to od slova debresin, které označuje život nebo stěhování.

Přírodní poměry, poloha a klima[editovat | editovat zdroj]

Debrecín leží ve východní části země, při hranici s Rumunskem, na rozhraní dvou regionů: Hajdúhát a Nyírség. Je umístěn 190 km východně od Budapešti a 30 km od rumunských hranic. Město Nyíregyháza je vzdálené 46 km severně. Západně od Debrecínu se nachází národní park Hortobágy.

Průměrná roční teplota se pohybuje okolo 10 °C ročně. Nejteplejším měsícem je červenec s průměrnou roční teplotou 20 °C a nejchladnější leden s teplotou −2 °C.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Okolí města bylo osídleno již v prehistorických dobách. V lokalitě se vystřídala řada kmenů a kultur (např. Vandalové, Gótové, Sarmati, Avaři a další. Vojenský tábor zde měla v blízkosti dnešního města také Římská říše. Když sem na konci 9. století dorazili Maďaři, nalezli zde slovanskou/staroslovenskou kolonii. Bohatství města bylo založeno na soli, obchodu s kožešinami a chovu dobytka. Na místě současného Debrecínu se nacházela malá osada ještě před mongolským vpádem do Evropy. Růst zaznamenalo i po něm, vzniklo spojením tří menších vesnic. V druhé polovině 13. století se tak stal středověkým městem. V roce 1361 uherský král Ludvík I. udělil občanům města právo volit si vlastní radu a zastupitelský sbor. Tím byl založen začátek místní samosprávy.

Na počátku 15. století byl Debrecín pod nadvládou Štěpána Lazareviće a později Đurađa Brankoviće. Žilo zde okolo čtyř tisíc lidí.[4] Město se rozvíjelo okolo hlavní třídy/náměstí (Piac), které vede severo-jižním směrem. Za domy se potom nacházel příkop. V letech 1450 až 1507 patřil rodině Hunyadiů. Obratnou politikou bylo město ušetřeno rabování a tureckých vpádů. Vzhledem k své poloze na východě dnešního Maďarska (a také Panonské nížiny) však bylo (ještě díky chybějícímu opevnění) snadným cílem pro postupující Turky. Čas od času tak byl před útočníky chráněn buď samotnými Turky, nebo sedmihradským knížetem. V roce 1558 se dostal nakonec pod nadvládu Osmanů. Až do druhé poloviny 17. století byl centrem místní správní jednotky (sandžaku). Během turecké nadvlády se zde i díky jisté otevřenosti města rozšířily myšlenky kalvinistické reformace. Velký podíl na tom měl Péter Juhász, který zde působil.[5] Nástup nového vyznání přinesl nárůst vzdělanosti a potřebu nových knih. V Debrecínu se proto začaly také knihy tisknout.[6]

Po osvobození mu byla v roce 1693 z rozhodnutí Leopolda I. navrácena městská práva. Od roku 1715 potom v Debrecíně působí Piaristé. V této době zde již stála univerzita (předchůdce současné vysoké školy), která spadala pod místní protestantskou obec. Protestantské církve zde měly poměrně značný počet věřících, což vedlo ke konfliktům mezi městem a vládou za vlády Marie Terezie. Město muselo platit vysoké clo a na jeho rozvoj bylo vynakládáno méně prostředků.[zdroj?] m Na konci 18. století žilo v Debrecínu třicet tisíc lidí.[7] Nárůst obyvatelstva znamenal proměnu středu města. Za domy, které byly přivrácené k hlavní třídě (Piac) se nacházely zahrady a sady. Ty byly postupně vytlačovány dále od města, za původní příkop. Namísto původních zahrad byly z hlavní třídy vedeny nové ulice a vznikaly také další domy. Dařilo se také vinařství. Ekonomicky zde významnou roli hrál obchod s dobytkem.[8]

V roce 1814 se v Debrecínu usadili první Židé. O několik desítek let později získali povolení kupovat půdu a nemovitosti. Roku 1896 byla otevřena na třídě Ference Deáka i místní synagoga. Do roku 1919 činili Židé 10 % obyvatel Debrecínu.

Třída Piac Utca v roce 1910

Po dobytí Budy bylo od ledna 1849 hlavním městem maďarské revoluce a boje za nezávislost. Po porážce Kossuthovy armády u města Mór bylo rozhodnuto přesunout hlavní stan právě sem.[9] Lájos Kossuth prohlásil Debrecín za strážce maďarské svobody. Zde uherský sněm prohlásil nezávislost Uher a svrhl Habsburky z trůnu.[10] Jedna z posledních bitev proběhla na západním okraji města. Samotný Debrecín nebyl během revoluce nejspíše nikterak závažněji poničen. V roce 1857 byla do města zavedena železnice ze Szolnoku. Díky ní později vznikly první moderní továrny, které dále iniciovaly populační růst. Rostly nové měšťanské domy, banky, nemocnice, kostely a vše, co město závěru 19. století potřebovalo k svému životu. Roku 1869 začaly vycházet první noviny. V roce 1884 zde byla zprovozněna parní tramvaj. Rychlý růst města a jeho modernizace však měly své limity, neboť i přes skromnou industrializaci okolí byl celý region především zemědělského charakteru.[11] Trend rozvoje tak byl mnohem méně výrazný, než např. v Budapešti, která rychle směřovala k jednomu milionu obyvatel. I přesto se ale počet obyvatel mezi lety 1890 a 1910 téměř zdvojnásobil. V druhém uvedeném roce navíc začala působit v Debrecíně moderní univerzita.[12]

Kasárna Františka Josefa I. v Debrecínu.

Po první světové válce se Debrecín ocitl poblíž nově ustanovené hranice s Rumunskem. Jeho "rivalské město" Oradea (maďarsky Nágyvarad) se ocitlo na území cizího státu. Hranice byla vytyčena cca 30 km východně od města. Na rozdíl od např. Segedína však územní změny nedopadly na samotné město v takové míře, neboť okolní vesnice a další města v blízkosti Debrecína zůstala ještě na území Maďarska. Roku 1919 byl v souvislosti s chaosem po rozpadem Rakousko-Uherska okupován rumunskou armádou. To vyvolalo mezi místním obyvatelstvem míru nevole a protesty. Ještě v témže roce překonal počet obyvatel Debrecína sto tisíc.

Meziválečné období přineslo mírný rozvoj infrastruktury, např. výstavbu stadionu. Debrecín se začal více orientovat na cestovní ruch a školství. Nový rekreační areál vznikl ve Velkém lese (maďarsky Nagyerdő). V roce 1920 překročil počet obyvatel hranici sta tisíc.

Těžké škody městu přinesla až druhá světová válka. Město bylo několikrát bombardováno. Zhruba dvě třetiny Debrecína byly závažně poškozeny a okolo polovina všech domů se změnila v ruiny. V závěru roku 1944 přes město postupovala Rudá armáda, která jej dne 20. října 1944 také obsadila (tzv. Debrecínská operace). Před dobytím Budapešti zasedal v Debrecíně jednou také maďarský parlament[13] a byla zde ustanovena i dočasná vláda.[14] Po skončení konfliktu byla realizována dlouhodobá a nákladná obnova města. Některé lokality byly kompletně přebudovány jako panelová sídliště (např. Libakert, Vénkert apod.) Modernistická výstavba se nevyhnula ani středu města. V 50. letech 20. století bylo v okolí Debrecínu investováno ve značné míře i do rozvoje průmyslu. Byla zde vybudována továrna na kolečková ložiska, na lékařské vybavení (Medicor) a továrna na výrobu léků (Biogal). V roce 1956 se místní studenti přidali k protestu proti dobovým poměrům. Došlo ke střelbě, následně se během podzimu začalo stále více lidí přidávat na stranu protestujících. Situaci skončila až sovětská invaze do Maďarska v listopadu téhož roku.

V roce 1982 dosáhl počet obyvatel Debrecína dvou set tisíc. Modernizace města a výstavba panelových sídlišť se nevyhnula ani Debrecínu. Obytné soubory vyrostly nicméně dále od centra města. Přestavovány byly ale i některé třídy, např. Csapó utca. O tři roky později byla poté zprovozněna trolejbusová síť. V roce 2002 byla otevřena sportovní hala főnix, odkazující mimo jiné na bájného ptáka fénixe, symbol města.[zdroj?]

V roce 2017 město zařadil časopis Lonely Planet do seznamu top 10 destinací pro baťůžkáře.[15]

Dnes je Debrecín známý rozmanitým kulturním životem, například barvami hýřícím Květinovým karnevalem 20. srpna[16], jazzovými dny a Letní univerzitou pro cizince, kteří se chtějí naučit maďarsky. Centrum města bylo kompletně přebudováno, vznikla pěší zóna s ohromnou kašnou. V roce 2023 postoupil Debrecín do finále výběru Evropského města kultury, nicméně neuspěl.[17] Porazilo jej město Veszprém.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Budova okresní knihovny.
Jedna z ulic ve městě.
Palác na hlavním náměstí.

Podle údajů ze sčítání lidu 2011 činil celkový počet obyvatel Debrecínu 211 320 osob. 38,6 % obyvatel župy Hajdú-Bihár žije právě v Debrecíně. 209 782 z nich uvedlo svůj mateřský jazyk jako maďarštinu. 84 % obyvatel se hlásí k maďarské národnosti, 0,6 % k romské, 0,3 k německé a 0,2 % k rumunské. 15,1 % obyvatel neuvedlo svojí národnostní příslušnost.

Z náboženského hlediska se 24,8 % obyvatel hlásí ke kalvinismu, 11,1 % k Římskokatolické církvi, 5,1 % k Řeckokatolické církvi, 0,4 % k baptismu. Řeckokatolická církev je přítomna od počátku 20. století, kdy několik set lidí tohoto vyznání migrovalo do města. Zhruba čtvrtina debrecíňanů (25,55 %) hodnotu neuvedla, další čtvrtina není nábožensky aktivní. Mezi lety 1814 až 1944 žila v Debrecíně rovněž i méně početná komunita židů, která z velké části nepřežila druhou světovou válku a holocaust. V létě 1944 byli místní židé deportování do koncentračního tábora Osvětim (Auschwitz). Několik tisíc z nich přežilo a emigrovalo do Izraele po roce 1948. Malá židovská komunita se udržela ještě na venkově v okolí.

Historický vývoj počtu obyvatel[editovat | editovat zdroj]

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Tradiční byl vždy průmysl potravinářský[zdroj?], později ve 20. století se zde investovalo do výstavby závodů na výrobu součástek do automobilů. V Debrecínu má být zprovozněn automobilový závod společnosti BMW, vybudovaný náklady 1 miliardy eur[18], dodávat součástky by měl v roce 2025.[19] Mezi zahraniční investory, kteří jsou v Debrecínu přítomni, patří také Thyssenkrup, Diehl Aviation, Krones Continental a další.

V 90. letech 20. století se město v souvislosti s ekonomickou transformací rozhodlo rozšiřovat a modernizovat místní brownfieldy. Na rozdíl od jiných maďarských měst nebyl nikdy Debrecín centrem rozsáhlého industrializačního programu (např. jako Miskolc), což usnadnilo transformační proces a odstranilo problémy s rekvalifikací tisíců dělníků. Město se snaží i nadále být atraktivní pro zahraniční investory. Jen v nedávné době získal Debrecín zahraniční investice za 2 miliony eur, vzniknout má 8000 pracovních míst.

V Debrecínu se měla také vyrábět vakcína Sputnik V v ruské licenci.[20]

Pamětihodnosti a zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • Velký reformovaný kostel (maďarsky Nagytemplom – klasicistní stavba z let 1819–1821; symbol města a s kapacitou 3 000 míst, největší kostel kalvínského vyznání v Maďarsku.
  • Malý reformovaný kostel – původní sídlo kalvínské církve, stavba z roku 1726 přestavěna; na Kálvin tér – Kalvínově náměstí
  • Kolej reformované církve – založena r. 1568, po požáru města z r. 1802 do roku 1816 přestavěna v klasicistním stylu.
  • Katedrální kostel sv. Anny – římskokatolický pozdně barokní kostel z r. 1746, při něm někdejší piaristická kolej, nyní sídlo spojené římskokatolické diecéze Debrecín–Nyíregyháza
  • Červený kostel – cihlová stavba v Kossuthově ulici (maďarsky Kossuth utca).
  • Řeckokatolický chrám – na Attilově náměstí (Attila tér),
  • Déri-Múzeum – muzeum města a galerie s velkou sbírkou maleb a soch, historizující budova z 20. let 20. století
  • Hotel Aranybika (Zlatý štír) – založen r. 1915, větší část dostavěna za socialismu, v Bartókově sále se pořádají koncerty
  • Csokonai Színház – divadelní a operní dům, postaven v letech 1861–1865. Nese název po Mihálym Csokonaiovi
  • Termální lázně
  • Univerzita Debrecín – také Univerzita Lajose Kossutha na Egyetem tér (Univerzitním náměstí), hlavní budova a sídlo rektorátu
  • Ortodoxní synagoga, postavena r. 1894; v ulici Pásti utca
  • Větrný mlýn Hortobágy szélmalom (nyní Malom hotel) – na rohu Böszörményi út, kdysi největší ve střední Evropě, poškozený přestavbou na hotel
  • Mizarlik – budova krematoria s parkem a jezírkem
  • Lesní železnice Zsuzsi, nacházející se v blízkosti města.
  • jezero Békás s parkem, nejstarší chráněné přírodní území ve městě.[21]
  • Univerzitní botanická zahrada, založená roku 1928.

Každý rok se pravidelně od roku 1966 v závěru srpna koná v Debrecínu karneval květin.[22]

Z Debrecínu je původem maďarská skupina Tankcsapda.

Město bylo dříve součástí župy Hajdú. Den města se slaví 11. dubna

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Debrecín je významnou silniční i železniční křižovatkou.

Železniční trati směřují do měst Tiszalök, Nyíregyháza, Nyírbátor, do rumunského Valea lui Mihai, Püspökladány a Füzesabony. Hlavní železniční nádraží představuje velkolepá modernistická budova, která byla dokončena roku 1961 a nahradila za druhé světové války zničené nádraží při bombardování. V okrajových částech Debrecínu se nachází různé železniční zastávky (Debrecen-Csapókert, Debrecen-Kondoros, Debrecen-Szabadságtelep a Tócóvölgy). Město má celkem 18 vlakových nádraží a zastávek. Z Debrecenu pravidelně směřoval vlak Hortobagy do Vídně.

Město má přímé dálniční spojení s Budapeští a Rumunskem prostřednictvím dálnice M3 (do Budapešti) a dálnice M35 (do Oradei v Rumunsku). Jen z okolí do 40 km od města denně dojíždí za prací a zábavou do Debrecína 35 000 lidí, 10 000 z nich automobilem a zbytek veřejnou dopravou. Na 1000 obyvatel města připadá 310 automobilů.[23]

V blízkosti Debrecína se nachází i mezinárodní letiště, které bylo v poslední době kompletně rekonstruováno. To před koronavirovou pandemií v roce 2020 odbavovalo ročně 380 000 cestujících.[24]

Městskou dopravu zde zajišťují tramvaje (dvě tramvajové linky na jedné trati; provoz parní tramvaje byl zahájen roku 1884), trolejbusy a autobusy.[25] Výhledově je zvažována myšlenka mezistátní meziměstské tramvajové trati do rumunského města Oradea.[26] Městskou dopravu využívá 35 % obyvatel města.[27] Provozovatelem je společnost maďarsky Debreceni Közlekedési Vállalat vlastněná městem.

V roce 2016 byl v Debrecínu iniciován bikesharingový program s názvem Unibike.[28] Síť cyklistických stezek je dobře rozvinutá především v severní části města.

Školství[editovat | editovat zdroj]

Debrecín je od 16. století intelektuálním a kulturním centrem svého regionu. Tento status získalo město díky dlouhé tradici vlastní univerzity i přítomnosti protestantství. Debrecín je dnes jedním z největších univerzitních center v zemi[29], s nejstarší univerzitou v Maďarsku. Ta má 14 fakult celkem a roční rozpočet ve výši cca 123 miliard HUF. Studuje zde většina (4 200) zahraničních studentů z maďarských univerzit.[29]

V Debrecínu studuje celkem několik desítek tisíc studentů na různých typech škol.

Sport[editovat | editovat zdroj]

Nejnámějším fotbalovým týmem z města je Debreceni VSC. Hraje na moderním stadionu, který byl dokončen roku 2014. Barvy týmu jsou červená a bílá. Tým vyhrál maďarskou ligu v letech 2005, 2006, 2007, 2009, 2010 a 2012. Známý je také pod přezdívkou Loki, která odkazuje na název Lokomotiva z období před rokem 1989.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

  • Velký reformovaný kostel

    Velký reformovaný kostel

  • Centrum s Velkým reformovaným kostelem

    Centrum s Velkým reformovaným kostelem

  • Katedrála sv. Anny

    Katedrála sv. Anny

  • Hotel Větrný mlýn

    Hotel Větrný mlýn

  • Univerzita

    Univerzita

  • Muzeum Déri

    Muzeum Déri

  • Krematorium

    Krematorium

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Rodáci

Žijící ve městě

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Debrecen na maďarské Wikipedii a Debrecen na anglické Wikipedii. (zčásti)

  1. ↑ a b Magyarország közigazgatási helynévkönyve, 2021. január 1.. 14. srpna 2021. Dostupné online. [cit. 2021-08-14]
  2. ↑ MOLNÁR, Miklós. A Concise history of Hungary. [s.l.]: Cambridge University Press, 2001. 366 s. Dostupné online. ISBN 9781107050716. S. 107. (angličtina) 
  3. ↑ ROMAN, Eric. Austria-Hungary & Successor States. New York: Cambridge University Press, 2003. 699 s. ISBN 0-8160-4537-2. S. 23. (angličtina) 
  4. ↑ MOLNÁR, Miklós. A Concise history of Hungary. [s.l.]: Cambridge University Press, 2001. 366 s. Dostupné online. ISBN 9781107050716. S. 48. (angličtina) 
  5. ↑ CARTLEDGE, Brian. The will to survive: A history of Hungary. Londýn: Hurst & Company, 2006. ISBN 978-184904-112-6. S. 85. (angličtina) 
  6. ↑ CARTLEDGE, Brian. The will to survive: A history of Hungary. Londýn: Hurst & Company, 2006. ISBN 978-184904-112-6. S. 86. (angličtina) 
  7. ↑ MOLNÁR, Miklós. A Concise history of Hungary. [s.l.]: Cambridge University Press, 2001. 366 s. Dostupné online. ISBN 9781107050716. S. 151. (angličtina) 
  8. ↑ CARTLEDGE, Brian. The will to survive: A history of Hungary. Londýn: Hurst & Company, 2006. ISBN 978-184904-112-6. S. 118. (angličtina) 
  9. ↑ CARTLEDGE, Brian. The will to survive: A history of Hungary. Londýn: Hurst & Company, 2006. ISBN 978-184904-112-6. S. 210. (angličtina) 
  10. ↑ MOLNÁR, Miklós. A Concise history of Hungary. [s.l.]: Cambridge University Press, 2001. 366 s. Dostupné online. ISBN 9781107050716. S. XIV. (angličtina) 
  11. ↑ GYÁNI, Gábor. A nation divided by history and memory. New York: Routledge, 2021. ISBN 978-1-003-02493-4. S. 45. (angličtina) 
  12. ↑ MOLNÁR, Miklós. A Concise history of Hungary. [s.l.]: Cambridge University Press, 2001. 366 s. Dostupné online. ISBN 9781107050716. S. 221. (angličtina) 
  13. ↑ MOLNÁR, Miklós. A Concise history of Hungary. [s.l.]: Cambridge University Press, 2001. 366 s. Dostupné online. ISBN 9781107050716. S. XVI. (angličtina) 
  14. ↑ MOLNÁR, Miklós. A Concise history of Hungary. [s.l.]: Cambridge University Press, 2001. 366 s. Dostupné online. ISBN 9781107050716. S. 294. (angličtina) 
  15. ↑ Lonely Planet: Debrecen Among World’s Top 10 Budget Travel Destinations In 2017 – Video!. Hungary Today [online]. [cit. 2022-02-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ Hungary’s 48th Debrecen Flower Festival. arabnews.com. Dostupné online [cit. 2022-01-24]. (maďarština) 
  17. ↑ Debrecen, Győr, Veszprém in Finals for European Capital of Culture 2023. Hungary Today [online]. [cit. 2022-02-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ Fabrică de 1 miliard de euro aproape de România, la Debreţin. digi24.ro [online]. [cit. 2022-02-02]. Dostupné online. (rumunsky) 
  19. ↑ Nová továrna BMW v Maďarsku se pozdrží. Auta začne vyrábět až v roce 2025. Auto.cz [online]. [cit. 2022-02-02]. Dostupné online. 
  20. ↑ Maďarsko chce vyrábět vakcínu Sputnik V. Novinky.cz [online]. [cit. 2022-02-02]. Dostupné online. 
  21. ↑ Békás-tó, Debrecen egyik ékessége a város tüdejének szívében. Csodalatos Magyarorszag [online]. [cit. 2022-02-02]. Dostupné online. (maďarsky) 
  22. ↑ 50th Debrecen Flower Carnival – Gallery!. Hungary Today [online]. [cit. 2022-02-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ The Smart City strategy of Debrecen, str. 18 (anglicky)
  24. ↑ Debrecen Airport to Undergo Major Developments. Hungary Today [online]. [cit. 2022-02-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ Békás-tó, Debrecen egyik ékessége a város tüdejének szívében. Total Car [online]. [cit. 2022-02-02]. Dostupné online. (maďarsky) 
  26. ↑ Tren-tramvai între Oradea şi Debreţin? Primarul orașului ungar anunță finalizarea studiului de fezabilitate, primarul din Oradea nu ştie nimic. Bihoreanul [online]. [cit. 2022-02-02]. Dostupné online. (rumunsky) 
  27. ↑ The Smart City strategy of Debrecen, str. 25 (anglicky)
  28. ↑ The Smart City strategy of Debrecen, str. 31 (anglicky)
  29. ↑ a b Number of International Students Triples in Two Decades. Hungary Today [online]. [cit. 2022-02-02]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Okres Debrecín
Maďarsko - Magyarország - (H)
Župy (Megyék)
(a jejich správní centrum)
Města s župním právem (Megyei jogú város)
Regiony (Régiók)
(český název)
Dél-Alföld (Jižní Alföld) • Dél-Dunántúl (Jižní Zadunají) • Észak-Alföld (Severní Alföld) • Észak-Magyarország (Severní Maďarsko) • Közép-Dunántúl (Střední Zadunají) • Közép-Magyarország (Střední Maďarsko) • Nyugat-Dunántúl (Západní Zadunají)
Části státu (Országrész)
(český název)
Közép-Magyarország (Střední Maďarsko) • Nyugat-Magyarország (Západní Maďarsko) nebo také Dunántúl (Zadunají) • Kelet-Magyarország (Východní Maďarsko) nebo také Alföld és Észak (Alföld a Sever)
Města v Maďarsku podle počtu obyvatel
1 000 000+ Maďarská vlajka
100 000+
50 000+
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Debrecín&oldid=21278805“