Zalaegerszeg
| Zalaegerszeg | |
|---|---|
 Stará synagoga | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 46°50′24″ s. š., 16°50′37″ v. d. |
| Časové pásmo | +1 |
| Stát |  Maďarsko |
| Region | Západní Zadunají |
| Župa | Zala |
| Okres | Zalaegerszeg |
| Administrativní dělení | 11 městských částí |
  Zalaegerszeg | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 102,4 km² |
| Počet obyvatel | 55 470 (2021)[1] |
| Hustota zalidnění | 541,6 obyv./km² |
| Etnické složení | Maďaři |
| Náboženské složení | Křesťanství |
| Správa | |
| Status | Župní sídlo, město s župním právem |
| Starosta | Zoltán Balaicz (od 2014) |
| Oficiální web | zalaegerszeg |
| Telefonní předvolba | (+36) 92 |
| PSČ | 8900 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zalaegerszeg (chorvatsky Jegersek) je město v Maďarsku, hlavní město župy Zala v západní části Maďarska, nedaleko od hranice s Chorvatskem a 45 km od Balatonu. Město leží na řece Zala. Žije zde přibližně 55 tisíc[1] obyvatel. Patří k nejzelenějším městům v Maďarsku.
Název[editovat | editovat zdroj]
Město se objevilo poprvé pod jménem Egerscug a v roce 1293 Egerszeg. Do slovanských jazyků byl název převzat jako Jegersek nebo Jagersek (srov. Eger jako Jager). Prefix Zala- potom označuje řeku, resp. župu stejného názvu.
Historie[editovat | editovat zdroj]
V lokalitě existovalo osídlení již v době pozdního paleolitu. Poté zde v oblasti okolo přelomu letopočtu žili Keltové.
První zmínka o městě je z roku 1247. V roce 1266 bylo darováno Egerské diecézi a tedy lze doložit, že patřilo katolické církvi. Ve 14. století byl Egerszeg největší město oblasti. Mezi roky 1368 a 1389 to bylo královské město. V roce 1381 zde byl postaven kamenný kostel. V roce 1421 získalo město tržní právo, což také znamenalo, že obyvatelé museli platit daně pouze jednou ročně a mohli si volit vlastní představitele.
Město neustále rostlo a v 16. století bylo skutečným centrem župy Zala. Ve 30. letech 16. století se vývoj města zpomalil, jelikož celé Uhersko čelilo stále většímu tureckému nebezpečí. Od roku 1568 bylo město opevněno a byl postaven hrad. Díky okolním močálům, které sloužily lépe než vodní příkop, byl hrad velmi dobře bránitelný. V 70. letech 16. století došlo k prvnímu tureckému nájezdu na město, nicméně pro útočníky neúspěšnému. V roce 1600 padla do tureckých rukou Nagykanizsa a Zalaegerszeg tak získal získal úlohu hlavního města, odkud měla být řízena obrana kraje a místní pevnosti. Další turecký útok se odehrál roku 1616.
Egerszeg, ačkoli byl na okraji župy, se v 18. století stal jejím hlavním městem. Důvodem pro udělení statusu byla skutečnost, že se zde již nějakou dobu konaly sněmy. V uvedeném století město také strádalo opětovnými požáry, především proto, že většina domů byla stále ještě ze dřeva. Na počátku 18. století zde stálo jen málo reprezentativních budov. Jednou z nich byl i Župní dům, který byl v barokním stylu. V roce 1826 byla uskutečněna rozsáhlá přestavba Zalaegerszegu, v rámci níž vzniklo více kamenných budov a oheň nehrozil již tak často. Ekonomická aktivita byla nižší, neboť církevní daně byly vysoké a řada řemeslníků se městu raději vyhýbala. Přítomná zde již tehdy byla ale také židovská komunita. Židé se sem začali stěhovat na počátku 19. století, kdy se zvyšoval význam řemesel a obchodu.
V roce 1870 ztratilo městský status a stalo se z formálního hlediska vesnicí, což mu snižovalo prestiž. Ale dne 31. května 1885 se stal Zalaegerszeg opět městem. V roce 1887 byla k městu připojena vesnice Oly. V roce 1895 bylo postaveno několik nových budov, včetně nové střední školy, radnice, hotelu, mateřské školy a cihlové továrny. Město se dostalo do dluhů a starosta Károly Kovács musel odstoupit. Jeho nástupce, Lajos Botfy, snižoval dluh a mohl pokračovat v rozvoji města.
Dvacátá léta přinesla prosperitu znovu; nové budovy zahrnovaly novou poštu, železniční stanice, policejní komisařství. Nejvýznamnější ztrátou ve druhé světové válce byla deportace 1221 židovských občanů města do vyhlazovacího tábora Auschwitz. Město bylo osvobozeno od nacistů Rudou armádou 28. března 1945. Ve volbách v roce 1949 zvítězila místní komunistická strana. Padesátá léta přinesla důležité změny. Zalaegerszeg dostal více průmyslový profil. Železniční trať byla rozšířena. Množství pracovníků dojíždělo z nedalekých vesnic. Postavena byla např. textilní továrna, ve které pracovaly místní ženy.
V šedesátých a sedmdesátých létech 20. století město zažilo demografickou explozi. Byly postaveny nové byty a k městu se připojily některé přilehlé obce (Csácsbozsok, Botfa, Zalabesenyő, Bazita, Andráshida, Pózva). Devadesátá léta znamenala dynamický vývoj do města. Roku 1991 dosáhl počet obyvatel 62 tisíc, poté začal pomalu klesat.
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
Podle sčítání lidu z roku 2001 žilo ve městě 61 654 obyvatel, z toho 60 024 respondentů uvedlo svoji národnost. 58 891 osob se deklarovalo jako Maďaři, 627 jako Romové. Je třeba poznamenat, že počet Romů, kteří se k svojí národnosti oficiálně nepřihlásili, bude nejspíše vyšší. 227 lidí se přihlásilo k německé národnosti, 96 k chorvatské národnosti a 43 k rumunské.
V roce 2011 žilo ve městě 66 245 obyvatel. Z nich se k maďarské národnosti přihlásilo 56 676, pokles byl dán tím, že méně lidí chtělo uvedenou hodnotu vyplnit. K romské národnosti se tehdy přihlásilo 859 osob, k ruské 45, k německé 528 a k rumunské 92.
Životní prostředí[editovat | editovat zdroj]
Jedno z nejrozkvetlejších a nejzelenějších měst v Maďarsku získalo v roce 2008 nejvyšší cenu Organizačního výboru pro květinové Maďarsko, cenu Zlatá růže. Město netrpí příliš znečištěním, neboť se zde nenachází velké množství průmyslu. V blízkosti Zalaegerszegu se nachází pouze ropná rafinerie MOL. Většina znečištění ovzduší je zde způsobena z dopravy.
Ekonomika[editovat | editovat zdroj]
Až do 50. let 20. století bylo hrálo Zalaegerszeg v hospodářském životě Maďarska jen velmi malou roli. V období nedlouho po ustanovení Maďarské lidové republiky bylo rozhodnuto o industrializaci města. Postavena byla textilní továrna, dále mlékárna, masokombinát, továrna na zpracování ropných produktů (především na výrobu asfaltu), drůbežárna, závod na výrobu nábytkové techniky apod. Průmysl, který zde měl vzniknout, neměl být náročný na kvalifikaci pracovní síly. Těžební průmysl, který zde vznikl vzhledem k podmínkám, využíval nemalé množství odborníků, kteří se zde usadili z Budapešti.
Po pádu komunismu se většina velkých závodů rozpadla a na jejich troskách vznikly malé závody, které později buď posílily, nebo zmizely z trhu. Od poloviny 90. let se ve městě objevily nové subjekty, nadnárodní společnosti, které většinou spoléhají na kvalifikovanou, ale přitom levnou pracovní sílu.
Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]
- Televizní věž Bazita
- Muzeum pod širým nebem (skanzen)
- Muzeum ropného průmyslu
- Františkánský klášter
- Barokní kostel máří Magdaleny
Osobnosti města[editovat | editovat zdroj]
- David Schwarz (1852–1897), chorvatský průkopník letectví
- Lajos Vajda (1908–1941), maďarský malíř
- György Bakos (* 1960), maďarský překážkář
- Tibor Andics, herec
- Tamás Balogh, herec
- Erzsébet Ecsedi, maďarská herečka
- Ferenc Deák (1803–1876), politik
Partnerská města[editovat | editovat zdroj]
Dobrič, Bulharsko
Gorizia, Itálie
Cherson, Ukrajina
Klagenfurt, Rakousko
Krosno, Polsko
Kusel, Německo
Lendava, Slovinsko- Marl, Německo
Surgut, Rusko
Varaždin, Chorvatsko
Varkaus, Finsko
Zenica, Bosna a Hercegovina
Târgu Mureș, Rumunsko- Baraolt, Rumunsko
- Berehovo, Ukrajina
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Magyarország közigazgatási helynévkönyve, 2021. január 1.. 14. srpna 2021. Dostupné online. [cit. 2021-08-14]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Zalaegerszeg na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Egerszeg v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Encyklopedické heslo 
