Szolnok

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Szolnok
Letecký pohled na Szolnok
Letecký pohled na Szolnok
Szolnok – znak
znak
Szolnok – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Časové pásmo+1
StátMaďarskoMaďarsko Maďarsko
RegionSeverní Velká nížina
ŽupaJász-Nagykun-Szolnok
OkresSzolnok
Szolnok
Szolnok
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha187,23 km²
Počet obyvatel69 725 (2021)[1]
Hustota zalidnění372,4 obyv./km²
Etnické složeníMaďaři
Náboženské složeníKřesťanství
Správa
StatusŽupní sídlo, město s župním právem
StarostaFerenc Szalay
Oficiální webwww.szolnok.hu
Telefonní předvolba(+36) 56
PSČ5000
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Szolnok (německy Sollnock, česky Solník[zdroj?], rumunsky Solnoca) je maďarské město a správní centrum župy Jász-Nagykun-Szolnok, 95 km jihovýchodně od Budapešti, na soutoku Tisy a Zagyvy ve Velké dunajské kotlině. V roce 2018 zde žilo 71 521 obyvatel a bylo tak 11. největším maďarským městem.

Název[editovat | editovat zdroj]

Město bylo pojmenováno podle svého prvního správce, který se jmenoval Szaunik nebo Zounok. Pod druhým z uvedených názvů je také poprvé zmíněno v roce 1075. V následujících staletích se objevují ještě názvy Zounok, Saunic, Zounuc a Zawnuch. Jejich početnost je dána nejspíš pokusem o fonetický přepis původního názvu do různých jazyků nebo přes různé další jazyky. Existuje rovněž i hypotéza, že název města odkazuje na trh se solí (sůl je maďarsky śo).

Přírodní poměry a poloha[editovat | editovat zdroj]

Město se nachází v centrální části Maďarska. Hlavní město Budapešť se od něj nachází 110 km severozápadně. S metropolí má město velmi dobré dopravní spojení. Szolnok je jedním z měst na řece Tise. Spolu se Segedínem patří k mála větším městům na uvedené řece.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Radnice

Oblast dnešního Szolnoku byla osídlena již od nepaměti, sídlili zde Keltové i Avaři. Maďaři sem přišli v 10. století. První písemná zmínka o hradu na tomto místě pochází z roku 1075, kdy bylo město uvedeno pod názvem Zounok. Během mongolské invaze do Panonské nížiny bylo město opuštěno, ale král Béla IV. sem vyslal nové osadníky a Szolnok obnovil – avšak i přes jeho iniciativu Szolnok zůstal jen jako jako malá vesnice. Během tureckých vpádů se zde nacházela pevnost, která měla strategický význam, neboť bránila centrální Uhry před dalším postupem Osmanů. Vybudována byla v letech 15501552. Pracovali na ní také čeští dělníci.

I přes veškeré pokusy zastavit postupující Turky se nakonec pevnost dne 4. září 1552 vzdala. Při obležení čtyřicetitisícovým osmanským vojskem se dali němečtí a uherští obránci na útěk. Tureckému vojsku velel paša Ahmed Ali.

Za vlády Osmanské říše byla postavena mešita s minaretem a turecké lázně. Szolnok se stal centrem vlastní administrativní jednotky v rámci Osmanské říše (sandžaku). Z tohoto období se dochovala jen malá část staveb; základy minaretu, které byly zabudovány do veřejné fontány a pozůstatky tureckého mostu přes řeku Tisu, které jsou dobře vidět při nízkém stavu vody. Jednalo se o první kamenný most přes Tisu, který kdy byl ve městě postaven.

Roku 1685 bylo město od Turků osvobozeno, neutrpělo při tom žádné větší škody. O čtyři roky později byla se zemí srovnána původní pevnost. Vážněji bylo poničeno až během revoluce na začátku 18. století (Rákócziho povstání), kdy i to málo dochovaného lehlo popelem. Rákoczimu loajální jednotky vstoupily do pevnosti v roce 1710, byly ji však po krátké době nuceny opustit. Během revolučního roku 1848 se odehrála v blízkosti Szolnoku bitva mezi maďarskými vzbouřenci a Rakušany; Rakušané byli poraženi. V této době žilo ve městě okolo deseti tisíc lidí.

Obnova a růst Szolnoku přišly s rozvojem průmyslu. Paroplavba na Tise a zavedení železnice v roce 1847 (první postavena do Pešti) se staly hlavními akcelerátory rozvoje. Ze Szolnoku se postupně stal významný dopravní uzel. V roce 1876 mu byl navrácen statut sídla správní jednotky (župy). Roku 1879 mělo město 16 000 obyvatel. Obyvatelstvo bylo tehdy národnostně různorodé, zastoupeni byli kromě Maďarů také Němci a Židé. Až do první světové války bylo posádkovým městem.

Během první světové války nebylo město předmětem bojů, neboť nejbližší frontové linie se nacházely stovky kilometrů na jih a na východ od Uher. Ale po rozpadu mocnářství vypukl v zemi chaos. V květnu 1919 se zde odehrála bitva mezi Maďarskou rudou armádou a Rumunskou armádou. 77 dní probíhaly ostré boje, při nichž město těžce strádalo. Až po porážce Rudé armády u Tiszántúlu se fronta posunula dále na západ a Rumuni město obsadili. Stržen byl i železniční most přes řeku Tisu, který byl obnoven o tři roky později.

V roce 1930 čítal počet obyvatel Szolnoku 38 764 lidí. Po období chaosu, který doprovázel ustanovení nových pořádků ve Střední Evropě, odstartovalo krátké ale významné období hospodářského oživení v Szolnoku. Postaveny byly nové továrny, vyráběl se např. nábytek, lihoviny, stavební materiály, strojírenské výroby a další. Město bylo kompletně elektrifikováno. V provozu byly také četné pily. Podařilo se napravit většinu válečných škod. V této době měl Szolnok okolo 37 tisíc obyvatel, z nichž řada byla německé národnosti a početná byla i židovská komunita. Ta nepřežila druhou světovou válku a holocaust.

Během druhé světové války byl Szolnok celkem dvanáctkrát napaden ze vzduchu, především americkým letectvem. Údery byly uskutečněny ve vlnách a cílem byla i řada okolních měst, např. Oradea, Cluj-Napoca, Szeged, Miskolc apod. Jedním z cílů leteckých úderů byla rovněž i místní železniční stanice. Szolnok byl osvobozen dne 4. listopadu 1944 jednotkami 2. ukrajinského frontu Sovětské armády. Vojáci však přišli do téměř opuštěného města, neboť většina obyvatel Szolnoku před postupujícími Sověty uprchla. Zatímco v roce 1941 žilo v Szolnoku dle údajů z tehdejšího sčítání lidu 42 tisíc lidí, o téměř deset let později to bylo třicet sedm tisíc.

Poválečnou obnovu doprovázel rovněž i rozvoj turistiky. V Szolnoku byly rovněž otevřeny i termální lázně. Kompletně byly přestavěny některé části města, namísto původních rumišť vznikly široké třídy s panelovými domy.

Na začátku listopadu 1956 zřídil operace proti maďarským povstalcům ze Szolnoku sám maršál Ivan Koněv.[2]

Dne 24. prosince 1963 došlo u Szolnoku k vážné železniční nehodě, kdy se srazily dva vlaky. Zemřelo 45 lidí.

Město přišlo v souvislosti s administrativními reformami o statut regionální metropole; ten mu byl vrácen po změně politických poměrů na podzim roku 1990.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

V roce 1989 činil počet obyvatel Szolnoku 82 tisíc osob. Od té doby postupně klesá a roku 2020 se pohyboval někde okolo sedmdesáti tisíc lidí. Z národnostního hlediska se 98 % obyvatel Szolnoku hlásí k maďarské národnosti, 1 % k romské národnosti a 1 % k ostatním, např. k německé.

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Letecký pohled na střed města
Synagoga, která slouží jako městská galerie
Kostel Panny Marie v Szolnoku

V Szolnoku se nachází Muzeum maďarského letectví (maďarsky Repülőmúzeum), umístěné v prostoru bývalého nákladového nádraží a Muzeum Jovana Damjaniće (maďarsky Damjanich János Múzeum). Dále zde stojí také Muzeum piva a galerie, která je umístěna v budově bývalé synagogy.

Symboly města jsou budova novoklasicistní radnice a most přes řeku Tisu (maďarsky Tiszavirág híd).

Školství[editovat | editovat zdroj]

V Szolnoku sídlí Univerzita obchodu a ekonomiky a dále Institut pro studium leteckých důstojníků.

Sport[editovat | editovat zdroj]

Většina sportovních zařízení se nachází na břehu řeky Tisy na ostrově Tiszaliget. Město je známé díky fotbalovým týmům Szolnoki Légierő SK a Szolnoki MÁV FC a prvoligovému basketbalovému manšaftu. Místní tým ve vodním pólu je rovněž proslavený v celém Maďarsku.

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Známé osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Szolnok na anglické Wikipedii a Solnok na srbské Wikipedii.

  1. Magyarország közigazgatási helynévkönyve, 2021. január 1.. 14. srpna 2021. Dostupné online. [cit. 2021-08-14]
  2. Útok začal za úsvitu. Nelítostný Koněv rozdrtil povstání Maďarů, na civilisty nedbal. Aktualne.cz [online]. [cit. 2022-01-19]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]