Érd
| Érd | |
|---|---|
 | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 47°23′ s. š., 18°55′ v. d. |
| Stát |  Maďarsko |
  Érd | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 60,5 km² |
| Počet obyvatel | 70 063 (2021)[1] |
| Hustota zalidnění | 1 157,3 obyv./km² |
| Správa | |
| Starosta | László Csőzik (od 2019) |
| Oficiální web | www |
| Telefonní předvolba | 23 |
| PSČ | 2030 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Érd (německy Hanselbeck, chorvatsky Andzabeg) je město v Maďarsku v župě Pest. Je jejím nejlidnatějším sídlem (s výjimkou Budapešti, která má vlastní samosprávnou jednotku). Spadá pod Budapešťskou metropolitní oblast (de facto se jedná o předměstí na jihozápadním okraji metropole). Žije zde přibližně 70 tisíc[1] obyvatel.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Dle archeologických nálezů byla oblast současného města osídlena již před 50 000 lety. Město jako takové je poprvé zmiňováno až roku 1243, jeho název Érd může pocházet z maďarského slova erdő (les) nebo ér (pramen). Roku 1543 se ho po pádu pevnosti v Székesféherváru zmocnili Turci, kteří zde postavili nekamenný hrad a mešitu. Základy mešity byly odhaleny během archeologického průzkumu v 60. letech 20. století. Během několika desítek let turecké nadvlády přišly do Érdu Turci ale také jižní Slované. Řada z nich se později asimilovala do většinové společnosti.
Turecké nadvlády byl Érd zbaven roku 1684. O rozvoj obce po obnově Uher se zasloužily především dva šlechtické rody – Szapáryové a poté Illésházyové.
V druhé polovině 20. století zde rodina Károlyů nechala rozparcelovat a postupně rozprodat velké polnosti. Díky jejich značnému počtu byly jako stavební pozemky cenově dobře dostupné. Érd tím upevnil svojí pozici předměstí maďarské metropole a jeho počet obyvatel se začal postupně zvyšovat. Rozvoj obce byl poměrně živelný; nárůst nových domů vedl k problémům se zásobováním vodou a zhoršenému stavu cest.
Až do roku 1972 byl Érd jen malým zemědělským sídlem, známým především díky pěstování vína. Od této doby vznikly zde v 20. století vznikly nové továrny a začali sem jezdit i turisté. Vzhledem k epidemii různých nemocí vinné révy vzrostl v 70. a 80. letech význam i pěstování broskví.
Po roce 1990 následoval vzhledem k procesu suburbanizace nedaleké metropole Budapešti opětovný růst počtu obyvatel města.
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
Podle sčítání lidu z roku 2001 žilo ve městě celkem 56 567 obyvatel, z toho 52 821 se přihlásilo k maďarské národnosti, 573 bylo Romů. 334 lidí uvedlo německou národnost, 103 rumunskou a 43 chorvatskou.
Významné stavby[editovat | editovat zdroj]
- Minaret ze 17. století (jeden ze tří, které se v Maďarsku dochovaly, pozůstatek turecké mešity)
- Kostel sv. Michala
- Údolí Fundolika s řídce se vyskytujícími rostlinami.
- Hrad Kutyavár
- Pozůstatky starořímské silnice
V samotném středu města se nachází Maďarské zeměpisné muzeum (maďarsky Magyar Földrajzi Múzeum.
Doprava[editovat | editovat zdroj]
Érd má šest vlakových stanic na dvou železničních tratích. Meziměstská doprava je zajišťována příměstskými linkami z Budapešti.
Město má dvě nádraží – stojí ve své bezprostřední blízkosti a jsou odlišena jako Horní a Dolní nádraží (Érd alsó a Érd felső).
Městem původně procházely silnice první třídy celostátního významu (6 a 7). V roce 1992 byl dokončen silniční obchvat města. Později byly okolo Érdu vybudovány dálnice – M7, M0 a M6, které představují část radiálního systému dálnic okolo Budapešti
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Magyarország közigazgatási helynévkönyve, 2021. január 1.. 27. září 2021. Dostupné online. [cit. 2021-09-27]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Érd na Wikimedia Commons - (maďarsky) Oficiální stránky
