Kecskemét

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kecskemét
Letecký pohled na část města
Letecký pohled na část města
Kecskemét – znak
znak
Kecskemét – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška120 m n. m.
Časové pásmo+1
StátMaďarskoMaďarsko Maďarsko
RegionJižní Velká nížina
ŽupaBács-Kiskun
OkresKecskemét
Administrativní dělení22 městských částí
Kecskemét
Kecskemét
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha321,26 km²
Počet obyvatel109 651 (2021)[1]
Hustota zalidnění341,3 obyv./km²
Etnické složeníMaďaři
Náboženské složeníKřesťanství
Správa
StatusŽupní sídlo, město s župním právem
StarostaKlaudia Szemereyné Pataki (Fidesz)
Oficiální webwww.kecskemet.hu
Adresa obecního úřaduKossuth tér 1.
6000 Kecskemét
Telefonní předvolba(+36) 76
PSČ6000
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kecskemét (německy Ketschkemet) je město v centrální části Maďarska, administrativní centrum župy Bács-Kiskun. Žije zde přibližně 110 tisíc[1] obyvatel. V Maďarsku je osmým nejlidnatějším městem, dle rozlohy je sedmý.

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Název města vychází z maďarského slova „kecske“, což znamená koza a „mét“, což znamená horský průsmyk/průchod.

Zeměpis[editovat | editovat zdroj]

Město bylo založeno na místě kontaktu velké písečné oblasti a písečné žluté půdy, v nadmořské výšce 120 m n.m. Území na západ od města je pokryto větrem navátým pískem, který se vyznačuje téměř rovnoběžnými severojižními dunami s pláněmi mezi nimi. Na konci 18. a začátku 19. století se místní pastviny vyčerpaly. Nadměrná pastva dobytka zničila přirozený vegetační kryt a pohyb písku vážně ohrožoval město. Bylo provedeno soustředěné opětovné zalesňování, výsadba ovocných stromů a vinné révy, aby se půda znovu stabilizovala. Město se nachází v centru regionu Kiskunság. V roce 1975 byl zde založen Kiskunsági Nemzeti Park (národní park) za účelem ochrany mnoha různých regionálních druhů rostlin a živočichů. Jedná se o mozaikovitý národní park, složený z jednotlivých nepropojených částí.

Klima[editovat | editovat zdroj]

Počasí je kontinentální, suché, někdy extrémní. Množství slunečního svitu umožňuje pěstování zemědělských plodin, jako je pšenice, červená paprika, rajčata či meruňky. Nejteplejším měsícem je červenec s průměrnou teplotou 20,9 °C, nejchladnější leden s -1,9 °C. Brzy na jaře a na konci podzimu jsou v maďarské nížině časté mrazy, které končí obvykle až v polovině dubna, po třetím říjnovém týdnu je teplota často pod nulou.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První stopy osídlení jsou staré asi 5000 let. V prvním století před n. l. napadli oblast Sarmaté, od té doby byla oblast osídlena různými kulturami. Dle historiků je pravděpodobné[zdroj?], že k trvalému osídlení došlo až po dobytí území Maďary. Na začátku 13. století bylo v oblasti sedm vesnic, každá s počtem obyvatel 200-300, vytvořené kolem vesnického kostela. Všechny vesnice byly zničeny mongolskou invazí. Některé pak byly osídleny v době kumánské kolonizace.

Město se nacházelo na důležité obchodní trase, rostlo díky celnici a tržišti. V roce 1368 bylo v jedné z listin krále Ludvíka I. identifikováno jako město. Aktivní ekonomický život města a relativně hustá populace přilákaly více obchodníků, řemeslníků a obyvatel, a to včetně Židů, kteří se stali důležitou součástí města.

Během turecké okupace hledali osadníci ze sousedních vesnic úkryt ve městě, dobře chráněném obrannými palisádami. Kromě této ochrany se město dohodlo na placení daně přímo pašovi v Budě, čímž získalo další ochranu a dostalo se mu mimořádných výsad. Město pozvolna pohlcovalo pozemky těch, kteří se do něj uchýlili. Obyvatelé vytvořili velké společné pole pro zvířata, která chovali. Na začátku 18. století to bylo téměř 300 000 kusů dobytka, který se pásl na poli o rozloze téměř 2 000 km2. Na konci 18. století začal hospodářský význam chovu dobytka klesat, protože pole byla přerostlá a obnažená. Trvalo téměř 100 let, než nabyla významu další zemědělská komodita.

Synagoga poničená zemětřesením.

V 19. století bylo město součástí důležité vinařské oblasti, ale význam města vrostl zejména poté, co škůdce vinné révy zničil většinu vinic v kopcovitých oblastech, zatímco v oblastech plání s volnou písčitou půdou bylo poškození méně významné. V revolučních letech 18481849 se zde nestaly významnější události a tak město nebylo dějištěm rozhodnějších bojů ani nikterak vážněji nestrádalo. V 70. letech 19. st. majitelé pozemků vysázeli velké plantáže vinné révy, které byly základem vinařského průmyslu v 20. století. Růst vinařského průmyslu stimuloval růst průmyslu potravinářského a obchodu. Město je stále známé svou „barackpálinka“ (meruňkovou pálenku).

S hromaděním kapitálu začali rolníci přijímat buržoazní zvyky a zboží, což stimulovalo obchod ve městě. Regionální bohatství vedlo k výstavbě nových budov, zejména kolem hlavního náměstí. K tomuto architektonicky významnému secesnímu komplexu patří např. místní radnice, budova zdejší vysoké školy, Lutherův palác (Luther-palota), palác Cifrapalota, dům obchodu a bývalý dům důstojníků, který dnes slouží jako maďarské muzeum fotografie. Na přelomu 19. a 20. století vyjely do ulic Kecskemétu první tramvaje.

V roce 1911 postihlo město zemětřesení, které poškodilo například budovu místní synagogy.

Růst města utrpěl v letech 19291933 ve světové hospodářské krizi, po níž následovaly otřesy a zničení během druhé světové války. Během ní, zejména v květnu-červnu 1944 maďarské úřady shromáždily a deportovaly většinu Židů z města do Osvětimi-Birkenau, kde většina z nich zahynula. Židé byli důležitou součástí prosperující kultury a obchodu ve městě. Po roce 1945 zavedla nová komunistická vláda, silně ovlivněná Sovětským svazem, odlišný sociálně-politický systém, který zpomalil vývoj města. Kvůli reorganizaci místní správy ztratilo město své velké území, když v oblasti vzniklo několik nových samostatných vesnic, které ale byly ekonomicky spojeny s městem. Počet obyvatel v poválečném období vzrostl z šedesáti na sto pět tisíc.

Kossuthovo náměstí v roce 1962.

V roce 1950 se městu dostalo poprvé významné politicko-administrativní role, protože se stal sídlem největší župy Bács-Kiskun. Byly rovněž rozšířeny správní hranice města a začleněno pod něj několik okolních obcí (Bukac, Lakitelek a Nyárlőrinc). V systému řízené ekonomiky Maďarské lidové republiky poskytovala tato role politické a finanční výhody, které městu pomáhaly v dalším růstu. Stejně jako v případě dalších větších maďarských sídel se obnova bytového fondu a růst dalších kapacit pro bydlení ve městě realizoval pomocí panelových sídlišť, která byla umístěna v různých částech Kecskemétu a někde i zasahují přímo k samotnému středu města. To je příklad sídliště Árpádváros na jižním okraji Kecskemétu. Na severním okraji potom vyrostlo sídliště Széchenyiváros, které doplňuje i velká budova planetária. Nebylo však pouze bouráno a srovnáváno se zemí. Architekt József Kerényi (1900-1975) upravil a zrekonstruoval několik historických budov. Bylo rovněž rozhodnuto, že budou sloužit pro nové účely, čímž se podařilo udržet rozmanitý historický charakter města při životě. Například na začátku 70. let nechal Kerényi zrekonstruovat františkánský klášter z počátku 18. století pro potřeby konzervatoře Zoltána Kodálye, jejíž třídy se otevřely v roce 1975.

Maďarská asociace fotografů, která založila Maďarskou fotografickou nadaci v roce 1990, pomohla získat finanční prostředky na obnovu budovy z 18. století, která byly dříve využívána jako ortodoxní synagoga. Budova byla upraveno pro účely Maďarského muzea fotografie (maďarsky Magyar Fotográfiai Múzeum), otevřeno bylo v roce 1991. Umístěna v něm jsou díla maďarských a dalších fotografů s mezinárodním i celomaďarským věhlasem. Jedná se o práce například maďarských fotografů, kteří úspěšně pracovali v zahraničí.

Jižní část města byla naopak vyhrazena pro průmysl. Areály, které jsou od sebe oddělené spojuje řada vleček s kecskemetským horním nádražím.

V souvislosti s projektem výstavby dálniční sítě na území Maďarska, který dostal zásadní impulz po roce 1989, dosáhla z Budapešti Kecskemétu i dálnice M5. Město obchází po západní straně obchvatem. Jižně od Kecskemétu potom vznikla v prvních dekádách 21. století i rozsáhlá průmyslová zóna.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

V roce 2001 mělo město 107 267 obyvatel. Převládali Maďaři (95%), romská menšina (0,8%) sestavila v roce 1994 svoji menšinovou samosprávu, 0,4% tvořila německá národnost, 0,2% slovenská (4,8% ostatní). Od března 2007 existuje také menšinová samospráva Chorvatů. Před válkou prosperující židovské obyvatelstvo, reprezentované velkou synagogou, bylo v roce 1944 deportováno do koncentračních táborů.

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

V březnu 2012 otevřel německý výrobce automobilů Daimler AG závod poblíž města na výrobu modelů třídy B, A a CLA. Investice stuttgartské společnosti, která měla v regionu vytvořit 3000 nových pracovních míst při plánované výrobě více než 100 000 vozidel, dosáhla 800 milionů eur.

Největší společnosti ve městě:[editovat | editovat zdroj]

  • Mercedes-Benz (automobily) – 4 500 (zaměstnanců)
  • DAKK (místní veřejná doprava) – 2 000
  • Knorr-Bremse (brzdy) – 1 100
  • ACPS Automotive (tažné zařízení) – 1 000
  • Phoenix Mecano – skříně a mechanické součásti – 950
  • CabTec – kabely – 950
  • Fornetti – pečivo – 850
  • Univer KSE – konzervy – 750

Nezaměstnanost ve městě je velmi nízká, v roce 2018 byla 3,10 %. Důvodem byly velké pobídky, které pomohly vytvořit značné množství nových pracovních míst.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Město je jedním z regionálních železničních uzlů v Maďarsku. Železniční trati směřují do Ceglédu, Budapešti, Fülöpszálláse (kde se nachází trať Budapešť–Kelebia, vedoucí k jižním maďarským hranicím), a dále do Segedínu a Szolnoku.

Východně od města se nachází letiště, které slouží pro potřeby maďarského letectva.[zdroj?]

S industrializací Maďarska ve 20. letech 20. století mělo město tramvajovou veřejnou dopravu pro 50 000 obyvatel. Až po druhé světové válce přibyly autobusy a v roce 2010 za podpory financování z EU byla zřízena řada trolejbusových linek a v roce 2011 město přebudovalo centrum jako pěší turistickou zónu s trolejbusovou dopravou.

Administrativní členění[editovat | editovat zdroj]

Kecskemét má 22 městských částí

Lutherův palác
  • Belváros
  • Árpádváros
  • Máriaváros
  • Széchenyiváros
  • Bethlenváros
  • Rákócziváros
  • Erzsébetváros
  • Kossuthváros
  • Hanyadiváros
  • Szent István-város (Mükertváros, Szolnoki-hegy)
Maďarské muzeum fotografie
  • Szent László-város (Rendörfalu)
  • Alsószéktó (Szeleifalu)
  • Felsőszéktó (Petőfiváros, Sutusfalu)
  • Talfája
  • Katonatelep
  • Repülőtér (Reptéri-lakótelep)
  • Matkó
  • Kadafalva
  • Szarkás
  • Hetényegyháza
  • Méntelek
  • Borbáspuszta

Významné stavby[editovat | editovat zdroj]

Cifrapalota
  • secesní Radnice (Városháza)
  • Cifrapalota
  • Urunk Mennybemenetele Társszékesegyház – katedrála Nanebevstoupení Páně
  • Starý kostel
  • Synagoga
  • divadlo Józsefa Katona
  • Maďarské muzeum fotografie
  • Muzeum maďarských naivních umělců

Zdravotnictví[editovat | editovat zdroj]

V Kecskemétu se nachází nemocnice, v roce 2022 bylo rozhodnuto o jejím rozšíření.[2]

Významní rodáci a osobnosti[editovat | editovat zdroj]

József Katona
  • József Katona (1791-1830) – dramatik a básník
  • Antal Szabó (1875-1926) – malíř
  • Zoltán Kodály (1882—1967) – skladatel, etnomuzikolog, pedagog a filozof
  • Kálmán Latabár (1902-1970) – herec
  • Nicolas Abraham  (1919-1975) – francouzský psychoanalytik
  • Péter Balázs (* 1941), politik, bývalý evropský komisař
  • Ákos Kónya (* 1974) - ultramaratonec
  • Zsolt Ábel (* 1988) – fotbalista

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kecskemét na anglické Wikipedii.

  1. a b Magyarország közigazgatási helynévkönyve, 2021. január 1.. 14. srpna 2021. Dostupné online. [cit. 2021-08-14]
  2. Új épületeket kap a kecskeméti kórház. napi.hu [online]. [cit. 2022-01-22]. Dostupné online. (maďarsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]