Segedín
Segedín Szeged | |
![]() Zleva doprava: Katedrála • Městská radnice • Národní divadlo v Segedíně • Nábřeží Tisy | |
Poloha | |
---|---|
Souřadnice | 46°14′54″ s. š., 20°8′55″ v. d. |
Nadmořská výška | 75 m n. m. |
Časové pásmo | +1 |
Stát |
![]() |
Region | Dél-Alföld |
Župa | Csongrád-Csanád |
Okres | Segedín |
Administrativní dělení | 20 městských částí |
![]() ![]() Segedín | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 280,8 km² |
Počet obyvatel | 160 766 (2019)[1] |
Hustota zalidnění | 572,4 obyv./km² |
Etnické složení | Maďaři, Němci |
Náboženské složení | křesťanství |
Správa | |
Status | župní sídlo, město s župním právem |
Starosta | László Botka (od 2002) |
Oficiální web |
www |
Telefonní předvolba | (+36) 62 |
PSČ | 6710, 6720-6729, 6753, 6757, 6771, 6791 |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Segedín[2] (maďarsky Szeged [seged], německy Szegedin) je město v jihovýchodní části Maďarska a administrativní centrum župy Csongrád-Csanád, 160 km jihovýchodně od Budapešti, 9 km od srbské a 16 km od rumunské hranice na soutoku řek Tisa a Mureș. Žije zde přibližně 161 tisíc[1] obyvatel. Je čtvrtým největším maďarským městem. Pochází odtud uzenina uherský salám.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Segedín a jeho oblast byl obýván už od starověku. Nejstarší známý název města zaznamenal Ptolemaios jako Partiscum. Jméno Segedín se poprvé objevilo v roce 1183 v dokladu o králi Bélovi III.
Během mongolské invaze bylo město zničeno a jeho obyvatelé uprchli k blízkým bažinám. Po invazi se vrátili a město opět postavili. Ve 14. století, během panování Ludvíka Velikého, se Segedín stal nejdůležitějším městem jižních Uher. Jeho strategický význam rostl s tím, jak se k hranicím Uherska přibližovalo turecké vojsko. Král Zikmund Lucemburský totiž nechal tomuto strategickému městu postavit opevnění. Segedín byl povýšen na královské město v roce 1498.
Segedín byl poprvé drancován tureckou armádou 28. září 1526. Zpět bylo dobyto 23. října 1686 a roku 1715 získalo volný královský městský stav. V roce 1719 dostalo město znak od Karla III. (tento znak je používán dodnes) a během dalších let Segedín rostl a prosperoval.
Občané Segedína sehráli důležitou roli během revoluce a války za nezávislost v letech 1848–1849. Lajos Kossuth zde 12. července 1849 přednesl poslední projev před emigrací. Segedín byl posledním sídlem revoluční vlády v červenci 1849. Habsburkové pak sice potrestali představitele města, ale Segedín přesto začal opět prosperovat. Do města byla zavedena železnice v roce 1854 a městu se vrátil jeho volný královský městský stav v roce 1860.
Dnes má město krásné budovy a široké třídy, hlavně díky velké povodni v roce 1879, která zničila celé město (165 lidí zemřelo). Císař František Josef navštívil město a slíbil, že Segedín bude krásnější, než byl. Svůj slib splnil. Během dalších let město opět ožilo. Byly postaveny nové paláce, široké bulváry, nové administrativní budovy a v roce 1930 i nová katedrála.
Po první světové válce ztratilo Maďarsko svá jižní území, Sedmihradsko ve prospěch Rumunska a Vojvodinu ve prospěch Království SHS. Segedín se stal tedy skoro příhraničním městem, proto jeho význam slábl.
Segedín velmi trpěl během druhé světové války, kdy bylo 6 000 obyvatel města zabito a židovští občané uvězněni v ghettech. Rudá armáda osvobodila město v roce 1944. Během komunistické éry se Segedín stal centrem lehkého a potravinářského průmyslu.
V roce 1962 se Segedín stal krajským městem župy Csongrád-Csanád a okolní venkov byl připojen k městu.
Doprava[editovat | editovat zdroj]
Západně od města prochází dálnice M5, která je součástí evropské silnice E75 a spojuje Segedín s Kecskemétem (90 km) a Budapeští (170 km) nebo opačným směrem se srbskou Suboticí (47 km), Novim Sadem (140 km) a Bělehradem (225 km). Na dálnici M5 se u Segedínu napojuje od východu dálnice M43, která vede do rumunského Aradu (100 km).
Železniční doprava zajišťuje přímé spojení s Kecskemétem (1 hodina 10 minut) a Budapeští (2 hodiny 15 minut). Přes blízkost rumunských hranic nemá Segedín s Rumunskem železniční spojení. Železniční most přes Tisu, který v délce 440 metrů vybudovala v roce 1858 francouzská společnost Ernest Goüin, byl v roce 1944 při osvobozování města vyhozen do povětří. Zbytky mostu, které překážely v plavbě po řece, byly po válce odstraněny. Po přistoupení Maďarska a Rumunska do Evropské unie se znovu zvažovalo vybudování nového mostu.
V roce 1908 zde zahájila provoz tramvajová doprava a v roce 1979 trolejbusová. Městskou hromadnou dopravu zajišťuje 42 autobusových, 4 tramvajové a 6 trolejbusových linek.
Gastronomické speciality[editovat | editovat zdroj]
- Uherský salám značky Pick, továrna byla založena Márkem Pickem roku 1901, dodnes nejvýznamnější světový producent, chráněná značka registrovaná u Evropské unie
- paprika
Partnerská města[editovat | editovat zdroj]
Cambridge, Spojené království
Darmstadt, Německo
Jeruzalém, Izrael
Kotor, Černá Hora
Larnaka, Kypr
Lodž, Polsko
Lutych, Belgie
Nice, Francie
Oděsa, Ukrajina
Parma, Itálie
Pula, Chorvatsko
Rachov, Ukrajina
Rotterdam, Nizozemsko
Subotica, Srbsko
Târgu Mureș, Rumunsko
Temešvár, Rumunsko
Toledo, Spojené státy americké
Turku, Finsko
Wej-nan, Čína
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Magyarország közigazgatási helynévkönyve, 2019. január 1.. 27. září 2019. Dostupné online. [cit. 2019-09-27]
- ↑ BERÁNEK, Tomáš, et al. Index českých exonym: standardizované podoby, varianty = List of Czech exonyms: standardized forms, variants. 2., rozš. a aktualiz. vyd. Praha: Český úřad zeměměřický a katastrální, 2011. 133 s. (Geografické názvoslovné seznamy OSN - ČR). ISBN 978-80-86918-64-8. S. 13, 109. Standardizované jméno: Segedín.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Segedín na Wikimedia Commons