Baja

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Baja
Radnice
Radnice
Baja – znak
znak
Baja – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice46°11′ s. š., 18°57′13″ v. d.
StátMaďarskoMaďarsko Maďarsko
ŽupaBács-Kiskun
OkresBaja
Baja
Baja
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha177,61 km²
Počet obyvatel33 142 (2023)[1]
Hustota zalidnění186,6 obyv./km²
Správa
StarostaZsigó Róbert
Oficiální webwww.baja.hu
PSČ6500
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Baja (německy Frankenstadt) je město se župním právem v jižním Maďarsku, v župě Bács-Kiskun. Leží na levém břehu Dunaje a je centrem okresu Baja. Rozkládá se na ploše 177,61 km² a v roce 2011 zde žilo 37 508 obyvatel.[2] Město je významný dunajský přístav,[3] který po staletí hrál vedoucí roli v regionálním obchodu s plodinami, zvířaty a vínem. Nachází se na severovýchodním okraji historického regionu Bačka, jehož většina je součástí srbské Vojvodiny.

Název[editovat | editovat zdroj]

V latině je doložen historický název města Francillo, v němčině se objevuje název Frankenstadt. Současný maďarský název se předpokládá bude tureckého původu[4], označoval v dobové osmanské turečtině býka nebo je označením původního vlastníka lokality.

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Město se rozkládá na ploché terase na břehu Dunaje, 160 km jižně od Budapešti, na levém čili východním břehu. Do města zasahuje slepé rameno veletoku s názvem Sugovica (chorvatsky Šugavoda). U ní se také nachází staré město s nejstaršími stavbami.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší dějiny[editovat | editovat zdroj]

Lokalita současného města byla osídlena již v dávnověku.[4] Od 6. století bylo osídleno Avary. První písemná zmínka o moderním sídle pochází z roku 1323.[4] Vznik Baji jako souvisle osídleného sídla ve 12. století je široce přijímán již od počátku století dvacátého. Ve století třináctém zde působili nejspíše jednotky františkánů původem z dnešní Bosny a dalších oblastí západního Balkánu.

Trvalé osídlení vzniklo původně v místě, kde byl možný přechod přes Dunaj. V roce 1474 daroval uherský král Matyáš Korvín město rodině Czoborů. Současný název byl nejprve zaveden až během období tureckých výbojů a okupace Uher Osmanskou říší ve století šestnáctém. V té době byla centrem náchie, nacházela se zde asi stovka domů a pevnost. Později byla částečně rekolonizována při znovuobnovení dolních Uher po stažení Turků. Díky tomu přišli do Baji příslušníci různých národů, např. Němci, ale také jižní Slované (Chorvati, Srbové). V závěru 17. století sem uprchli někteří jižní Slované z oblastí dnešní Bosny, resp. Srbska.

Moderní doba[editovat | editovat zdroj]

Po osvobození od Turků hrála Baja klíčový význam především ve smyslu zásobování nového bojiště. Již roku 1696 ji byl vrácen statut města. Obec byla znovoubnovena a dosídlena především německými kolonisty. Jejich první vlna dorazila v roce 1712.

V roce 1739 zde vypukla epidemie moru, později roku 1751 jej poničila povodeň. Na mapách prvního vojenského mapování je patrné město Baja v poloze odpovídající dnešnímu historickému centru. Stejně tak se zde nacházelo již slepé rameno Dunaje, které ji oddělovalo od ostrova Pandur (jihozápadně od města). Kromě toho existoval i ostrov Starý Pandur, při jehož blízkosti leželo také vojenské skladiště a blíže k městu potom solný úřad. Na mapě byla rovněž vyobrazena kaple sv. Rocha a dále kalvarijní vrch, kde se dnes nachází hřbitov. Město obklopovaly téměř ze všech stran (s výjimkou té dunajské) rozsáhlé vinice.

V polovině 18. století se stal vlastníkem Baji uherský gróf Grassalkovich.[4] Ten zde nechal na náměstí vybudovat svůj palác (dnes v něm sídlí radnice).[3] Později město vlastnila rodina Zichy, nakonec se Baja vykoupila a stala se svobodným městem.[4]

V roce 1840 potom město zasáhl rozsáhlý požár.[4] V roce 1828 byly ulice vydlážděny. Díky tomu bylo možné do Baji svážet kamenické výrobky a odsud je dále po Dunaji přepravovat do celých Uher. Mapy druhého vojenského mapování z druhé poloviny 19. století dokumentují značně pozměněnou strukturu města (nejspíše po požáru) a jeho rozšíření především směrem na sever. Okolo hlavních cest začala vznikat jednotlivá předměstí. V 40. letech 19. století zde byla postavena rovněž i synagoga (dnes budova slouží jako městská knihovna).

Město bylo v 19. století významné jako překladiště obilí. Na západním okraji města se nacházel přístav přímo na dunajském břehu. Z okolních polí se sváželo na lodě a poté transportovalo proti proudu Dunaje dále do Uher a do Rakouska. Jako významný přístav sloužila Baja i ve 20. století. V rámci zprůmyslnění zde vznikl závod na výrobu zemědělských strojů a také na alkoholické nápoje (jak dokládají mapy třetího vojenského mapování z přelomu století. Okolo původního přístavu se také začalo rozvíjet předměstí sv. Jana (Szent-János). Ostrov Pandur byl rozdělen na dvě části plavebním kanálem, který dále pokračoval v močálovité krajině jižně od města až k obci Hercegszántó. Do města vedla nejprve železnice ze Subotice (resp. z obce Bácsalmás na dnešním maďarském území) a až ve 20. století byl postaven most přes Dunaj a dnešní železniční uzel.

V rámci maďarizačních tendencí bylo v roce 1883 zrušeno vyučování v (srbo)chorvatském jazyce.

20. a 21. století[editovat | editovat zdroj]

Svatotrojiční náměstí v roce 1934.
Letecký pohled na město roku 1975.

Po skončení první světové války byla Baja okupována nově vzniklým královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců. To se zde pokoušelo získat nějakým způsobem čas pro vyjednání vhodnější hranice i na druhý břeh řeky Drávy. Na základě Trianonské dohody měla Baja zůstat Maďarsku, nicméně srbské vojsko se stáhlo až roku 1921. Po několik let byla Baja součástí tzv. Republiky Baranya-Baja. V rámci toho byl starostou města jmenován Srb původem z Pančeva Vasa Dolinka.

V roce 1930 byla k Baje připojena vesnice Bajaszentistván (chorvatsky Fancaga).

V závěru druhé světové války jednali zástupci tehdejších jugoslávských partyzánů se Stalinem o možnosti případných změn hranic mezi Jugoslávií a Maďarskem (ve prospěch Jugoslávie), především s cílem získání města Baja a jeho připojení k jugoslávskému státu. I přes značný zájem partyzánů však Stalin tyto myšlenky nakonec odmítl[5], přestože ještě v roce 1944 byl otevřen myšlence, že by lidové povstání nebo manifestaci v tomto směru Rudá armáda podpořila.[6]

Po válce zde byla ustanovena Jihoslovanská antifašistická fronta jako menšinová organizace jihoslovanských národností na území Maďarska. Město bylo nicméně etnicky smíšené, neboť se zde ještě 15 % obyvatel hlásilo také k německé národnosti a jednalo se o potomky původních kolonistů, kteří do Baji dorazili v 18. století.

Po druhé světové válce bylo město rozšířeno o Nové město (maďarsky Újvárosi lakótelep), které vyplnilo prostor mezi hlavním korytem Dunaje (předměstím Szent-János) a historickým středem města. Město bylo rozsáhle industrializováno, byl sem soustředěn hlavně průmysl textilní. V centru města byl otevřen první moderní obchodní dům (Bácska). Roku 1988 dosáhl populační rozvoj Baji svého vrcholu (žilo tu čtyřicet tisíc obyvatel) a od té doby pozvolně klesá.

Na počátku 21. století zde byla závadná voda ve vodovodním řadu, město následně získalo novou čističku odpadních vod.[7] Po roce 2005 bylo také renovováno hlavní náměstí.

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Náměstí Svaté Troijice v Baji.
Přístav pro sportovní lodě.
palác kultury Bačky, secesní budova v Baji.

Kulturní instituce[editovat | editovat zdroj]

Na hlavním náměstí (náměstí Svaté Trojice – maďarsky Szentháromság tér) se v secesní budově nachází Muzeum Istvána Türra. Ten zde má také i svoji sochu.[4][3]

Městská galerie nese název po Istvánu Nagym.

V centru města se nachází divadelní jeviště na břehu řeky Sugovica a z nedalekého Petőfiho ostrova je možné představení sledovat.

Ve městě rovněž působí muzeum věnované Ferencovi Miskolczymu.

Ve městě se nachází menšinová organizace, která sdružuje obyvatele, hlásící se zde k chorvatské národnosti.

Kulturní památky[editovat | editovat zdroj]

Na již zmíněném Svatotrojičním náměstí se nachází nejstarší budovy ve městě, jako např. místní radnice, nebo Pilaszánovicsův palác (č. 11). Stojí zde jako jedna z nejstarších památek také sloup Nejsvětější trojice, který náměstí dominuje. Nedaleko od tohoto náměstí je náměstí Kálmana Tótha v jehož centrální části stojí i socha známého bajského rodáka. Prostor má parkovou úpravu.

Ve středu města také stojí katolický kostel sv. Petra a Pavla, který byl postaven roku 1722. Již zmíněná budova synagogy, kterou až do druhé světové války využívali místní Židé, dnes slouží jako městská knihovna. Dále zde stojí také památkově chráněný srbský-pravoslavný kostel. Město má vlastní evangelický i reformovaný kostel.

Kulturní akce[editovat | editovat zdroj]

Den města se slaví 11. července. Každý rok se zde koná rybářský festival[3][8], při němž se uvaří velké množství rybí polévky.

Zeleň a životní prostředí[editovat | editovat zdroj]

Hlavní oázou zeleně jsou lužní lesy podél Dunaje, které slouží k rekreaci a kde se nacházejí sportoviště (Petőfiho ostrov). Na druhé straně Dunaje vede řada turisticky značených tras oblastmi uvedených lesů.

Městský park v centru Baji nese název Déri kert.

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Během industrializace Uher se ukázala role Baji jako přístavu na Dunaji. Ačkoliv András Vályi ve svých textech popsal město jako místo, kde dominuje především zemědělství a nacházejí se zde velké trhy s obilninami, již později zde vznikly sklady pro převoz zboží. Převáželo se kromě obilí i víno, dřevo, vlna a kůže. Na konci 19. století zde vznikla řada průmyslových podniků, jejich období slávy však pokazila první světová válka a ztráta významu Baji (ztráta statutu okresního města).

Až v rámci centrálního plánování byl rozvoj opět iniciován v 70. letech 20. století. Nově byl průmysl (např. závod NKH) soustředěn na východním okraji města. V 90. letech minulého století zde probíhala složitá restrukturalizace ekonomiky.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Pěší most v Baji.
Hlavní silnice č. 51, procházející městem.

Západo-východním směrem prochází přes Baju železniční trať z Bátaszéku do Kiskunhalasu (a dříve také do srbské Subotici. Na železnici je napojen rovněž i místní přístav. Dříve vedla trať i na jih nedaleko dunajského břehu na dnešní území Srbska (do obce Bački Breg a města Apatin).

Kromě hlavního nádraží, umístěného severovýchodně od středu města, stojí na území Baji ještě zastávka Baja-Dunafürdő. Obsluhuje stejnojmenné sídlo na druhém břehu Dunaje.

Město má vlastní přístav, který se nachází přímo na břehu Dunaje, blízko středu města. Je umístěn tam, kde stál přístav již v 19. století.

V západo-východním směru vede také významný silniční tah. Kromě toho přes Baju prochází také silnice č. 51 z Kalocsi přes Baju do Bezdanu v Srbsku. Z východní strany města se nachází Východní okruh (maďarsky Keleti körút), který slouží pro odvedení tranzitní dopravy.

Dopravně klíčový je silniční/železniční most Istvána Türra přes Dunaj. Postaven byl na začátku 20. století.

Městskou dopravu zajišťují autobusy soukromé společnosti. Severně od Baji vede po protipovodňovém valu Dunaje cyklostezka.

Sport[editovat | editovat zdroj]

Na zmíněném Petőfiho ostrově stojí řada sportovišť, včetně krytého plaveckého bazénu, tenisových kurtů a fotbalového hřiště. Nachází se zde další rekreační zařízení, např. kempy.

Zdravotnictví[editovat | editovat zdroj]

V Baje se nachází městská nemocnice (maďarsky Városi körház) sv. Rocha. Leží v areálu východně od středu města.

Známé osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Detailed Gazetteer of Hungary. 30. října 2023. Dostupné online. [cit. 2023-11-05]
  2. ↑ http://portal.ksh.hu/pls/ksh/docs/hun/hnk/Helysegnevkonyv_adattar_2011.xls
  3. ↑ a b c d Baja, a természeti és a kulturális kincsek városa. BEOL [online]. [cit. 2023-04-13]. Dostupné online. (maďarsky) 
  4. ↑ a b c d e f g Baja, a Duna partján fekvő határszéli város, amit érdemes felfedezni. Csodalátos Magyarország [online]. [cit. 2023-04-13]. Dostupné online. (maďarsky) 
  5. ↑ HORNJAK, Arpad. Pitanje granica i Jugosloveni u Mađarskoj u mađarsko-jugoslovenskim odnosima. In: Hungarians and Serbs on both sides of the changing boundaries 1941-1948. Budapešť: Maďarská akademie věd, 2016. S. 298. (srbština)
  6. ↑ Iratok a magyar-szovjet kapcsolatok történetéhez 1944. október – 1948. június. Dokumentumok (szerk.Vida István), Budapest, Gondolat, 2005, 89–90. (maďarsky)
  7. ↑ Gotovo milion ljudi u Srbiji, Hrvatskoj i Mađarskoj pije kancerogenu vodu. Danas [online]. [cit. 2023-04-13]. Dostupné online. (srbsky) 
  8. ↑ Terek i Đipanov kuvali riblje čorbe. soinfo [online]. [cit. 2023-04-13]. Dostupné online. (srbsky) 

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Baja na německé Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Okres Baja
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Baja&oldid=23597957“