Pančevo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Pančevo
Панчево
Pančevo – znak
znak
Pančevo – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 80 m n. m.
Stát Srbsko Srbsko
autonomní oblast Vojvodina
okruh Jihobanátský okruh
Pančevo
Pančevo
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 150 km²
Počet obyvatel 76,203 (2011)
Hustota zalidnění 0,5 obyv./km²
Správa
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pančevo (maďarsky Pancsova) je srbské město 15 km severovýchodně od Bělehradu, které je správním centrem Jihobanátského okruhu. Podle údajů z roku 2002 zde žije 77 087 obyvatel. Nejvýznamnější minoritou jsou Maďaři, jež tvoří více než 4% zdejší populace.

Pančevo je klíčovým městem na řece Tamiš. V dřívějších dobách bylo město známé jako působiště srbského malíře Konstantina Danila. V moderní době ale vzrostl význam spíše průmyslu; v dobách Jugoslávie zde byly budovány mnohé závody, za prací se sem stěhovali mnozí lidé jak z Vojvodiny, tak i Bělehradu.

Název Pančevo je slovanského původu. Jeho kořen pochází od slova pačina/pančina, které označuje stojatou vodu. Před výstavbou protipovodňových valů na řece Dunaji bylo dnešní Pančevo obklopeno řadou močálů se stojatou vodou.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Na území dnešního Pančeva se nacházela malá osada již od předřímských dob. V 9. století je doložena existence sídla s názvem Panuka, později Panoča, Pajčal a Pajčola.[1]

V roce 1716 bylo Pančevo poprvé osvobozeno od turecké nadvlády. Získalo název Čomva. Po podepsání Požarevackého míru mezi Habsburskou monarchií a Osmanské říše byla zřízena autonomní oblast Tamišský Banát. Tu tvořilo celkem 11 obvodů, z nichž sídlem jednoho z nich bylo právě Pančevo. Status regionálního centra pomohl Pančevu, aby se jako město začalo rozrůstat. Vzniklo zde okolo sedmdesáti domů.[1] První se sem dostěhovali Srbové z okolí Temešváru na přelomu 2. a 3. dekády 18. století. Nové domy rostly v nepravidelně vedených ulicích od původní pančevské pevnosti. Tato část města byla nazývána jako Horní město (Gornja varoš). Oproti němu stálo tzv. Dolní město (Donja varoš), které vzniklo dosídlením německého obyvatelstva.

V téže době byla zavedena do Pančeva i pošta a zahájena i pravidelná lodní doprava. Průmyslník Abraham Kepiš získal povolení vybudovat zde první pivovar, který se dochoval do současné doby a který je nejstarší v Srbsku.[1] Město postihl v roce 1733 silný orkán, který zničil řadu budov; o čtyři roky později město postihla rozsáhlá epidemie a následně i velký požár, který zničil německou část města.

Letecký pohled na Pančevo a řeku Dunaj.

V 30. letech 18. století vypukla opět válka mezi Habsburskou monarchií a Tureckem. Město však nebylo bráněno, ale ze strategických důvodů jej rakouská armáda opustila a poté bylo předáno Turkům. Osmanská nadvláda nad městem trvala celkem 10 měsíců. V té době se v Pančevu a jeho okolí odehrály dvě bitvy. V první z nich Turecko vyhrálo a v druhé bylo poraženo. Při stahování vlastního vojska se Turci rozhodli město zapálit a zpustošit. Původní pevnost byla rovněž tězce poškozena. Po podepsání Bělehradského míru 18. září 1739 se Rakousko zavázalo zlikvidovat veškeré své pevnosti na jižní hranici, včetně té v Pančevu. To bylo následně i učiněno a Pančevo tak o svojí historickou pevnost přišlo.

V druhé polovině 18. století se tzv. Vojenská hranice rozšířila východním směrem i na území Banátu. Město bylo její součástí v letech 17641768. V roce 1767 bylo Pančevo sídlem 12. německo-banátského regimentu.

Během revolučního roku 1848 bylo město při nepokojích těžce poškozeno. Roku 1876 velkou část města poškodila rozsáhlá povodeň, kdy se Dunaj vylil ze svého koryta.[1] V té době mělo město 16 888 obyvatel.[1] V roce 1873 získalo samosprávu a v závěru 19. století se sem ve velkém začalo dosidlovat maďarské obyvatelstvo. V závěru první světové války, 8. listopadu 1918 jej obsadila srbská armáda. V roce 1925 byla zrealizována elektrifikace města.[2]

Po druhé světové válce bylo německé obyvatelstvo vyhnáno a dosídleni sem byli kolonisté z dalších částí bývalé Jugoslávie. Po skončení války bylo město zprůmyslněno; roku 1959 byla otevřena pančevská rafinerie.[3] Ta byla také jedním z cílů během operace Spojenecká síla v roce 1999. Na rafinérii se váže další chemický průmysl ve městě a v jeho okolí. Vybudována zde byla také letecká továrna Utva. V moderní době pomohla rozvoji města také i blízkost metropole Bělehradu a jejích ekonomických kapacit.

Na začátku 21. století zůstávalo obyvatelstvo Pančeva národnostně smíšené, i když podíl některých menšin (např. Maďarů či Slováků) je relativně nízký.

Slavní rodáci[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pančevo na srbské Wikipedii.

  1. a b c d e STAMENKOVIĆ, Srboljub. Geografska enciklopedija naselja Srbije 3 (M-R). Beograd: Stručna knjiga, 2000. ISBN 86-82657-14-5. Kapitola Pančevo, s. 183. (srbština) 
  2. STAMENKOVIĆ, Srboljub. Geografska enciklopedija naselja Srbije 3 (M-R). Beograd: Stručna knjiga, 2000. ISBN 86-82657-14-5. Kapitola Pančevo, s. 182. (srbština) 
  3. STAMENKOVIĆ, Srboljub. Geografska enciklopedija naselja Srbije 3 (M-R). Beograd: Stručna knjiga, 2000. ISBN 86-82657-14-5. Kapitola Pančevo, s. 184. (srbština) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]