Vranje

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vranje
Врање
Pohled na město
Pohled na město
Vranje – znak
znak
Vranje – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Časové pásmoSEČ
StátSrbskoSrbsko Srbsko
OkruhPčinjský
Vranje
Vranje
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha36,96 km²
Počet obyvatel60 485 (2011)
Hustota zalidnění1 636,5 obyv./km²
Správa
StarostaZoran Antić (SPS)
Oficiální webwww.vranje.org.rs
Telefonní předvolba+381 17
PSČ17000
Označení vozidelVR
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vranje (v srbské cyrilici Врање) je město na jihu Srbska. Podle sčítání lidu z roku 2011 zde žilo 60 485 obyvatel. Je regionálním centrem (hlavní město Pčinjského okruhu). Rozkládá se ve Vranjské kotlině, zhruba 50 km od hranic se Severní Makedonií.[1] Z Vranje pocházel např. srbský spisovatel Borisav Stanković[1] a teolog Justin Popović.

Jméno[editovat | editovat zdroj]

Původ jména Vranje není jasně doložený. Podle některých výkladů je slovanského původu, příbuzné se slovem vrána nebo s českým vrané. Pro okolní oblast používalo místní obyvatelstvo jméno Vranja. V bulharštině se pro město používá jméno Враня; používalo se během bulharských okupací Vranje za světových válek.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První zmínka o městě pochází z roku 1093. Nejspíše vzniklo na místě římské osady Anausarumom.[2]

V roce 1455 bylo spolu s celým okolím obsazeno tureckými vojsky. V dobách vrcholného středověku bylo křižovatkou cest mezi Srbskem, Makedonií a Bulharskem, klíčovým místem na moravskovardarské spojnici. Vyráběly se zde především zbraně a železné předměty.

Podle cestopisu Benedikta Kuprešiće z roku 1530 sestávalo Vranje z pevnosti a malé osady v jejím okolí. Pevnost představoval dnešní hrad Markovo Kale; zbytek sídla tvořilo jeho podhradí, z něhož se postupně vyvinulo jádro dnešního města. V té době bylo centrem vlastní náchie. Nacházelo se zde 35 muslimských a 33 křesťanských domů.

Osvobození města v roce 1944.

Díky významné poloze na hlavní spojnici dnešního Srbska s centrem Osmanské říše lákalo město pozornost v Osmanské říši. Usazovali se zde kolonisté a město se postupně rozrůstalo. Vznikla řada mešit a turecké lázně. Místní kupci měli obchodní kontakty v celé Osmanské říši a běžně ovládali arabštinu a turečtinu.

Dochovaná stavba z doby existence Osmanské říše – Pašův konak, která dnes slouží jako budova muzea.

V letech 16891690 bylo město okupováno rakouskými vojsky v závěru tzv. velké turecké války. Po skončení konfliktu část pravoslavného obyvatelstva odešla na sever v rámci tzv. stěhování Srbů.

V roce 1844 zde vypuklo tzv. ašaratské povstání místního tureckého obyvatelstva, které odmítalo reformy, prosazované vládou (Vysokou portou) v Istanbulu. Tyto reformy měly zlepšit postavení pravoslavného (srbského) obyvatelstva. Protesty vyústily v hněv místních Turků vůči křesťanské populaci a k jeho ostrakizaci.

Roku 1878 bylo město osvobozeno od turecké nadvlády. Podle prvního srbského sčítání lidu mělo Vranje 8291 obyvatel a 1803 domů.[2] Na počátku 20. století dosahoval počet obyvatel již okolo dvaceti tisíc. Nacházel se zde i konzulát Osmanské říše. Z Vranje byly často vysílány skupiny četniků na území dnešní Severní Makedonie, kde podnikaly výpravy proti tamním Turkům.

V roce 1883 získalo město první urbanistický plán. O tři roky později byla přivedena ze severu (z Niše) i železniční trať, v roce 1889 prodloužená do Skopje.

Dne 4. dubna 1904 postihlo Vranje zemětřesení, které způsobilo velké materiální škody. Z celkových 2043 tehdejších budov jich bylo zničeno nebo vážně poškozeno 891, což představovalo celkem 38,7 % všech staveb. Nebyly však žádné oběti na životech a pouze dva zranění.

V roce 1919 byl ve Vranji založen první fotbalový klub s názvem Jedinstvo (Jednota) a brzy nato i druhý s názvem Sloga. Po druhé světové válce se názvy obou klubů změnily na Hajduk a Građanski. V roce 1920 byla do Vranje zavedena elektřina.[2]

Dodnes se zde (stejně jako v celém jižním a východním Srbsku) dochovala celá řada tureckých památek (např. Pašinov konak, Markovo kale aj). Město těžce strádalo během balkánských válek i první světové války. 9. dubna 1941 Vranje obsadila německá vojska a po několika týdnech je postoupila Bulharům (22. dubna). Během okupace docházelo ve Vranje k opakované perzekuci místního obyvatelstva; několik set lidí bylo za čtyři válečná léta zabito a několik tisíc uvězněno.[zdroj?] Město bylo osvobozeno dne 7. září 1944. Po druhé světové válce se zde rozvíjel textilní, obuvní a další zpracovatelský průmysl.

Bombardování místních kasáren v roce 1999.

V roce 1946 bylo ve Vranje otevřeno divadlo, dnes Divadlo Bory Stankoviće. V roce 1948 mělo město 11 252 obyvatel.

V roce 1951 Vranje mírně poničilo zemětřesení. Kolem něho procházela i Dálnice bratrství a jednoty, která spojovala Makedonii se zbytkem tehdejší Jugoslávie. Později ji nahradila skutečná dálnice.

Roku 1979 bylo k městu administrativně přičleněna řada dalších obcí v okolí.[3]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vranje vykazovalo značný růst počtu obyvatel již od počátku 20. století. Díky industrializaci a dopravnímu spojení nadregionálního významu město dosáhlo cca 60 tisíc obyvatel. Drtivá většina z nich je srbské národnosti; k nejpočetnějším menšinám patří Romové. Několik stovek osob se také v posledním sčítání přihlásilo k bulharské, resp. makedonské národnosti.

Místní obyvatelstvo hovoří specifickým dialektem srbského jazyka, který je blízký makedonštině a bulharštině.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

V blízkosti města se nachází přírodní památka údolí Kazanđol, hojně navštěvovaná turisty. Oblíbené je také Aleksandrovacké jezero.

V samotném středu města se nachází pobočka Národního muzea,[1] umístěná v historicky hodnotné budově Pašova konaku z roku 1765. Památkově chráněné jsou rovněž další dvě historické budovy v jeho blízkosti, bývalé reprezentativní/rezidenční domy Haremluk a Selamluk. Patří k nemnoha připomínkám osmanské architektury ve městě. Jednou z nich je i Bílý most (srbsky Beli most).

Ve Vranji se také nachází muzeum Bory Stankoviće[1] (sídlí na adrese Baba Zlatina 9).

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Historická budova továrny na zpracování tabáku.
Železniční stanice Vranje

Až do poloviny 20. století bylo Vranje městem, kde se většina obyvatel věnovala především řemeslu. S počátkem budování průmyslu v 60. letech řada tradičních řemesel zanikla. Vzniklo několik továren: zpracování tabáku (DIV), SIMPO, textilní továrna Koštana, bavlněný kombinát Jumko, Alfa Plam, SZP Zavarivač Vranje. Počet zaměstnanců ve městě vzrostl z 1525 v roce 1961 na 4 374 v roce 1971 a 32 758 v roce 1998. V závěru 20. století došlo v důsledku problematické hospodářské situace Srbska k postupnému krachu jednotlivých továren. Textilní průmysl se ukázal být neschopným konkurence s dováženým zbožím. Nezaměstnanost ve Vranji je jednou z nejvyšších v celém Srbsku.[zdroj?]

Výhledově má být u Vranje postaven rozsáhlý komplex větrných elektráren.[4]

Školství[editovat | editovat zdroj]

V roce 2008 bylo na území města Vranje evidováno 10 832 žáků základních a 4 948 studentů středních škol. Vedle běžných základních a středních škol se zde nacházejí i dvě školy se speciální výukou, a to hudební škola Stevana Mokranjce a Škola pro základní a střední vzdělávání Vule Antiće. Nachází se zde také jedna vyšší odborná škola a tři detašované fakulty vysoké školy.

V roce 1999 mělo město pět středních škol a šest základních škol. V současné době má Vranje 15 základních a 8 středních škol.[3]

Slavní rodáci[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Историја Врања na srbské Wikipedii.

  1. a b c d Posetite vranje i imaćete uspomenu za pričanje!. Turizam i putovanje. Dostupné online [cit. 2022-10-01]. (srbsky) 
  2. a b c STAMENKOVIĆ, Srboljub. Geografska enciklopedija naselja Srbije 1 (A-Đ). Beograd: Stručna knjiga, 2000. Kapitola Novi Beograd, s. 370. (srbština) 
  3. a b STAMENKOVIĆ, Srboljub. Geografska enciklopedija naselja Srbije 1 (A-Đ). Beograd: Stručna knjiga, 2000. Kapitola Novi Beograd, s. 371. (srbština) 
  4. Serbia’s Windflow West plans to build 100 MW wind farm - Vranje authorities. Seenews. Dostupné online [cit. 2022-10-27]. (anglicky) 
  5. STAMENKOVIĆ, Srboljub. Geografska enciklopedija naselja Srbije 1 (A-Đ). Beograd: Stručna knjiga, 2000. Kapitola Novi Beograd, s. 372. (srbština) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]