Zrenjanin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Zrenjanin
Зрењанин
Zrenjanin – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Stát Srbsko Srbsko
autonomní oblast Vojvodina
okruh Středobanátský
opština Zrenjanin
Zrenjanin
Zrenjanin
Rozloha a obyvatelstvo
Počet obyvatel 76 511 (2011)
Správa
Vznik 1326
Oficiální web www.zrenjanin.rs
PSČ 23000
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zrenjanin (srbsky:Зрењанин, maďarsky:Nagybecskerek, česky zastarale Velký Bečkerek[1]) je město v srbské autonomní oblasti Vojvodina. Je správním centrem Středobanátského okruhu. Spolu s okolními vesnicemi tvoří opštinu Zrenjanin. Několik kilometrů západně od města se nachází řeka Tisa a Zrenjaninem samotným protéká řeka Begej. V roce 2011 mělo město 76 511 obyvatel, z toho 71 % Srbů a 13 % Maďarů.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První zmínka o městě pochází z roku 1326. Tehdy je doloženo jako osada na třech ostrovech na řece Begej. Po dlouhou dobu patřilo maďarské šlechtické rodině Beče. v roce 1441 se nachází první zmínka o Bečkerecké pevnosti. V letech 1528 obsadili Zrenjanin Turci poprvé, nicméně pouze dočasně. Podruhé jej získali v roce 1550.[2] Pod tureckou správou přišlo do města více Srbů i příslušníků dalších porobených národů impéria. Tehdejší velký vezír říše, Mehmed Paša Sokolović, si uvědomoval význam města na hranici s Uherskem a proto nařídil investovat do jeho rozvoje. Město se tak stalo centrem regionu; stalo se centrem vlastního sandžaku a byly zde zřízeny některé orgány státní správy, např. soud.[2] Vybudovány byly turecké lázně a v centru města se nacházelo rozsáhlé a živé tržiště.

V roce 1718 byl podepsán Požarevacký mír, na jehož základě připadlo město Habsburské monarchii.[2] Po změně hranic byl zahájen proces rekolonizace jižních Uher[zdroj?] a do Bečkereku se tak začali stěhovat Srbové, Řekové a Rumuni. Přišel také nemalý počet Němců. V roce 1937 přišli do dnešního Zrenjaninu dokonce i kolonisté ze Španělska (Katalánska) a založili čtvrť Nová Barcelona.[2]

Nejstarší kostel ve městě je pravoslavný chrám svatého Mikuláše se dřevnou věží, který byl zbudován roku 1711 a představuje jeden z nejstarších chrámů tohoto typu v regionu Banátu.[zdroj?] Některé další kostely v Zrenjaninu byly vybudovány v 18. století – kostel nanebevzetí (Uspenska crkva) a Chrám Panny Marie[zdroj?] (Hram Vavedenja Presvete Bogorodice). Roku 1807 poničil Zrenjanin rozsáhlý požár. V roce 1868 byl zbudován i katolický svatostánek, roku 1840 zde bylo otevřeno i divadlo, roku 1846 gymnázium[2] a roku 1894 také muzeum. V roce 1883 sem byla zavedena i regionální železniční trať. Město se rozvíjelo okolo opevněného jádra. Nová zástavba byla většinou venkovského charakteru a měla pravoúhlou síť ulic, srovnatelnou s většinou v té době se rozšiřujících sídel v jižních Uhrách.

Město se původně jmenovalo Veliki Bečkerek, v roce 1935 bylo přejmenováno na Petrovgrad[2] podle krále Petra I.[zdroj?] Během druhé světové války strádalo 10 tisíc místních lidí v zajateckých a koncentračních táborech. Po porážce jugoslávské armády a rozdělení státu mezi sousední země byl Zrenjanin i nadále součástí Srbska a neobsadilo jej fašistické Maďarsko tak, jako zbytek dnešní Vojvodiny. Město bylo nicméně spolu se zbytkem srbského Banátu, okupováno německým vojskem. Německé obyvatelstvo ve Zrenjaninu začalo po příchodu okupační armády konfiskovat majetek místních Židů[zdroj?]. Po celou dobu okupace působily ve městě různé odbojové skupiny, loajální ke komunistické straně. Docházelo k častým sabotážím; okupační vojsko však odpor tvrdě potíralo. Dne 2. října 1944 bylo město osvobozeno jednotkami Rudé armády po velmi krátkém boji. Nedošlo k vážnějším škodám na infrastruktuře města.

Posledním přejmenováním město prošlo v roce 1946, kdy dostalo město dnešní jméno Zrenjanin podle partyzánského bojovníka Žarka Zrenjanina.[2] Ekonomický rozvoj města se dostavil po skončení války; v roce 1959 získal Zrenjanin první urbanistický plán. V současné době je Zrenjanin centrem převážně zemědělské výroby; od roku 1746 má vlastní pivovar.[2] Do roku 1991 se zde nacházelo okolo třiceti továren. Polovina veškerých průmyslových objektů se věnuje potravinářství.

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Mapa rakousko-srbského bojiště od Františka Macháta na Old Maps online
  2. a b c d e f g h STAMENKOVIĆ, Srboljub. Geografska enciklopedija naselja Srbije 2 (Ž-Lj). Beograd : Stručna knjiga, 2000. ISBN 86-82657-14-7. Kapitola Zrenjanin, s. 57. (srbština)  

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Zrenjanin na anglické Wikipedii a Zrenjanin na srbské Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]