Kraljevo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kraljevo
Spomenik na centralnom gradskom trgu u Kraljevu.JPG
Kraljevo – znak
znak
Kraljevo – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Stát SrbskoSrbsko Srbsko
Kraljevo
Kraljevo
Rozloha a obyvatelstvo
Počet obyvatel 63 030 (2002)
Správa
Oficiální web www.kraljevo.co.yu
PSČ 36000
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kraljevo (v srbské cyrilici Краљево) je město v centrálním Srbsku, v Rašském okruhu.[1] Řadí se ke středně velkým městům; v roce 2011 mělo 63 030 obyvatel. Centrem města protéká řeka Ibar - Kraljevo se nachází nedaleko soutoku Ibaru a Západní Moravy.

Město je napojeno na železniční síť (z Kraljeva vycházejí celkem tři tratě, a to do Kruševace, Čačaku a Kosovské Mitrovice. V dlouhodobé perspektivě má být v blízkosti města rovněž vybudována i dálnice, která bude kopírovat tok řeky Zapadna Morava. Na železniční trať a nádraží, nacházející se v severní části Kraljeva se váže rozsáhlá průmyslová zóna.

Geografické poměry[editovat | editovat zdroj]

Samotné město mělo dle sčítání lidu z roku 2011 64 175 obyvatel a se širším okolím (opština Kraljevo) potom 124 54 obyvatel.

Nachází se přímo na soutoku řek Ibar a Západní Morava, v Západomoravské kotlině mezi úrodnými svahy Šumadije a pohořími Stari Vlah a Kopaonik. Kromě toho se zde nachází ještě některá další pohoří, např. Goč, Stolovi, Troglav, Čemerno, Radočelo a další).

Průměrná nadmořská výška v Kraljevu činí 206 m n. m. Řeka Ibar proniká do Západomoravské kotliny a města Kraljeva od jihozápadu z Ibarské soutěsky.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Oblast dnešního města byla osídlena již v roce 2000 př. n. l. V okolí města se nacházejí archeologická naleziště, a to v lokalitách Divlje polje v obci Ratina a Lađarište ve vesnici Vrnjci. Nalezeny byly artefakty původem z antického Řecka (keramické nádoby, šperky apod). V dobách existence Římské říše byla oblast dnešního Kraljeva hranicemi mezi provincemi Horní Moesie a Dalmácie. Pro Římskou říši měl region význam především v souvsilosti s těžbou rud a díky geotermálním pramenům.

Kraljevo bylo centrem středověkého srbského státu už od počátku své existence. V 11. století byl součástí Rašky. V okolí vznikla řada pravoslavných klášterů, které nechali zřídit tehdejší vládcové; [[Klášter Studenica|Studenica (1188), Žiča (1912, Ljubostinja, Gradac, nebo Stara Pavlica). Samotné město Kraljevo vzniklo z původní vesnice názvem Rudo Polje.[1] Poprvé bylo připomínáno k roku 1476.

S pádem Srbského despotátu v letech 14581459 se stalo součástí Osmanské říše. Turci nazývali malé město názvem Karanovac; tento název je poprvé doložen od roku 1560.[1] Rychlejší rozvoj obce však proběhli teprve až během dvaceti let, kdy bylo Srbsko krátkodobě součástí Habsburské monarchie (17181738). Tehdejší hranice mezi Rakouskem a Tureckem procházela po řece Západní Morava a pro Rakušany získalo Kraljevo význam pohraničního města. Přes Kraljevo utekli turečtí kolonisté, kteří v Srbsku obývali některá města (Čačak, Kragujevac a další) a kteří si nepřáli zůstat v Rakousku.[zdroj?]

Po válce mezi Osmanskou říší a Habsburskou monarchií se město opět vrátilo po tureckou správu. Při bojích v letech 17371739 vyhořel místní zájezdní hostinec (karavanseraj). Centrum města bylo poničeno a částečně vypáleno. Ve 40. letech 18. století bylo město jedním z největších na území Tureckem ovládaného regionu Šumadije.

Během Prvního srbského povstání obsadili srbští vzbouřenci město Karanovac a vypálili jej. Následně bylo město přebudováno. Stalo se správním centrem s vlastním soudem. Poté, co Srbové město obsadili, nařídili vyhnání veškerého muslimského obyvatelstva. Na jeho místo se dostěhovalo nové pravoslavné obyvatelstvo z okolních vesnic.

Střed města.

V roce 1832 získalo město první urbanistický plán, na základě něhož vznikla jasně plánovaná síť ulic v centru města.[1] Od roku 1838 se stalo město středem nově zřízené opštiny a územního celku v rámci Čačanského okruhu. Význam města vzrostl poté, co sem bylo v roce 1853 přesunuto policejní velitelství pro celý okruh a také oblastní soud. Roku 1859 došlo k administrativní změně a obě instituce se vrátily do Čačaku. V roce 1855 zde byla otevřena první pošta.[1] Od roku 1902 má město elektrické osvětlení.[1] V roce 1912 sem byla zavedena železniční trať, která město spojila s Čačakem a Požegou. Roku 1929 ji doplnila druhá trať z Lapova.[1]

Během druhé světové války byl Čačak místem četných bojů. V roce 1941 město obsadily okupační vojska (po tzv. Dubnové válce). Jednotky četniků a partyzánů zde provedly několik společných útoků na německé vojenské posádky. Německá okupační správa zde následně provedla rozsáhlou odplatu; 14. a 15. října 1941 zde bylo popraveno 1746 lidí. Na podzim 1944 probíhaly o Kraljevo těžké boje. Jednotky partyzánů a Rudé armády bojovaly o předmostí Kraljeva celkem šest týdnů. Kraljevo bylo osvobozeno 29. listopadu 1944.

Po druhé světové válce neslo krátkou dobu (do roku 1955) název Rankovićevo[2] podle Aleksandra Rankoviće, šéfa jugoslávských tajných služeb. Ve stejné dekádě byla realizována i rozsáhlá industrializace města. Byly otevřeny řady nových továren (např. Magnohrom, továrna na výrobu žel. vagonů; dřevařský podnik Jasen, stavební podnik Kablar a dalších).

V roce 1991 mělo Kraljevo 57 926 obyvatel.[1]

V roce 2010 bylo město postiženo zemětřesením.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kraljevo na srbské Wikipedii.

  1. a b c d e f g h STAMENKOVIĆ, Srboljub. Geografska enciklopedija naselja Srbije 2 (Ž-Lj). Beograd : Stručna knjiga, 2000. ISBN 86-82657-14-7. Kapitola Kraljevo, s. 288. (srbština)  
  2. STAMENKOVIĆ, Srboljub. Geografska enciklopedija naselja Srbije 2 (Ž-Lj). Beograd : Stručna knjiga, 2000. ISBN 86-82657-14-7. Kapitola Kraljevo, s. 289. (srbština)  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]