Novi Pazar

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o městě v Srbsku. Další významy jsou uvedeny na stránce Novi Pazar (rozcestník).
Novi Pazar
Нови Пазар
Centrum města.
Centrum města.
Novi Pazar – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška477 m n. m.
Časové pásmostředoevropský čas (UTC+1), středoevropský letní čas (UTC+2)
StátSrbskoSrbsko Srbsko
OkruhRašský
Novi Pazar
Novi Pazar
Rozloha a obyvatelstvo
Počet obyvatel66 527 (2011[1])
Etnické složeníBosňáci, Srbové
Náboženské složeníislám, pravoslaví
Správa
Oficiální webwww.novipazar.rs
Telefonní předvolba+381 20
PSČ36300
Označení vozidelNP
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Novi Pazar (dříve také Novi Bazar či Novibazar) je město v Rašském okruhu na řece Rašce v jižním Srbsku, v Sandžaku (jehož je kulturním centrem). Podle sčítání obyvatelstva z roku 1991 žilo ve městě a jeho okolí celkem 51 749 obyvatel. Podle sčítání z roku 2011 to již bylo 100 410 obyvatel (z toho ve městě 66 527).

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Novi Pazar se nachází 290 km jižním směrem od Bělehradu, na staré cestě, která spojuje Srbsko s Podgoricí a Jaderským mořem. Město bylo vybudováno v údolí řek Jošanica, Raška, Deževska a Ljudska v nadmořské výšce 496 metrů. Nejdelší z nich je údolí řeky Rašky, které je v celé části, procházející městem, regulováno. V okolí Nového Pazaru se rozkládají horské masivy Golija a Rogozna.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Vznik města[editovat | editovat zdroj]

Město vzniklo na současném místě krátce po příchodu Turků na Balkán. Vybudováno bylo níže od původní pevnosti Ras, dle které měl název region Raška, a která je spolu s Kosovem považována za centrum středověkého srbského státu. Podle tureckých záznamů existoval již v roce 1396 v blízkosti Nového Pazaru důl na železnou rudu s názvem Gluhavica. Město však bylo až do roku 1459 součástí Srbského despotátu. Osmanská správa je na území dnešního Nového Pazaru dochována od počátku 60. let 15. století, kdy zde již existoval soud, zřízený podle tureckého vzoru.

Název města vznikl překladem původně slovanského názvu pro osadu Targovište. Vesnice zde existovala již na konci 14. století.[2] Část města, která vznikla ještě před příchodem Turků, byla známa jako Staro Targovište (turecky Eski Bazar) a oproti ní se nacházelo Novo Targovište (turecky Yeni Bazar). Postupem času se ujal název Novi Bazar, resp. Novi Pazar.

Další dochované záznamy o Novém Pazaru v 15. století pocházejí také od obchodníků z Dubrovnické republiky, kteří zde měli své zástupce. Nové město vedle starého středověkého Targovište založil slavný turecký vojevůdce Isa-beg Ishaković, který v letech 14401472 realizoval časté výpady na území dnešního Srbska a Bosny a Hercegoviny. Nechal zbudovat mešitu[2], která se v centru města dochovala do dnešní doby.

Ze strategického hlediska město sloužilo především jako nástupní plocha pro další útoky Turků směrem na sever a severozápad Balkánského poloostrova. Díky rozšíření Osmanské říše všemi směry se z Nového Pazaru stalo rychle obchodní centrum.[2] Křížily se zde obchodní trasy z Bosny do Makedonie a z Dubrovníku[2] do Istanbulu.

Novi Pazar v raném novověku[editovat | editovat zdroj]

Střed města v roce 2007.

V 16. a 17. století byl Novi Pazar živým a bohatým městem; nacházel se zde velký trh s dobytkem pro území celé Rašky, resp. Sandžaku. Město bylo také opevněno. Jeho obyvatelstvo bylo etnicky značně smíšené; žili zde Turci, pravoslavní křesťané a kolonisté z Dubrovnické a Benátské republiky. V druhé polovině 16. století mělo město 6 000 domů a 16 mešit. Na začátku 17. století si zde nechali kolonisté z Dubrovníka vybudovat katolický kostel. Pravoslavné obyvatelstvo zde mělo svého metropolitu (Visariona).

V závěru 17. století měl Novi Pazar 23 mešit, 7 kostelů, 16 škol a okolo deseti tisíc domů. Úspěšný rozvoj města překazil až rakouský vpád během Velké turecké války v letech 16891690. Město bylo vypáleno srbskými vzbouřenci.

Obnova města probhala velice pomalu. V roce 1706 se v Novém Pazaru nacházelo sotva 300 obydlených domů. Rozvoji pomáhala jednak o obchodnická komunita z Dubnovníka, tak i fakt, že z Nového Pazaru nebylo přesunuto sídlo paši.

V roce 1731 město poničila povodeň, která strhla 36 domů a 9 mostů. O šest let později bylo město obsazeno v rámci další války mezi Rakouskem a Osmanskou říší. Srbští vzbouřenci město obsadili a Turky vyhnali. Turci se poté vrátili, a Srbové odešli v rámci rozsáhlého stěhování dále na sever.

Válečná rizika a nestabilita na území Osmanské říše donutila dubrovnické kupce odejít, čímž tak zanikla staletá obchodnická komunita v tomto městě.

Na počátku 19. století mělo město 12 000 obyvatel, z nichž 5000 bylo turecké národnosti. Kromě toho žilo ve městě také 100 Židů a 600 Romů. Zbytek obyvatel byli pravoslavní křesťané. Během prvního srbského povstání vstoupily do města povstalecké oddíly Srbů, kteří město z části vypálili.

Anexe Bosny a Hercegoviny v roce 1878 znamenala přerušení starých vazeb města s Osmanskou říší. Rozvoj železnice, která byla vedena ze Soluně přes Skopje a Niš do Bělehradu, zcela změnila dynamiku obchodu a Novi Pazar tak začal hospodářsky upadat. Na přelomu 19. a 20. století mělo nicméně Rakousko-Uhersko zájem o výstavbu železnice přes Novi Pazar z Bosny do Turecka (Osmanské říše); tuto ideu dlouhodobě podporoval Benjámin Kállay[3]. Přípravné práce byly zahájeny roku 1908, nicméně velmi brzy bylo vše přerušeno vzhledem k mladoturecké revoluci a politickým změnám, které s tím byly související. Dráha tak do Nového Pazaru nikdy nebyla zavedena.

Moderní doba[editovat | editovat zdroj]

Střed města v roce 2007.

Po První balkánské válce připadl Novi Pazar spolu s územím dnešní Severní Makedonie a Kosova Srbsku. V roce 1913 měl 13 433 obyvatel, roku 1921 jen 11 207 obyvatel. Žili zde také Albánci. Prizrenská liga si nárokovala Novopazarský sandžak pro území Velké Albánie. Město bylo ve středu pozornosti velmocí i z hlediska zahraničních investic; Rakousko-Uhersko bylo zainteresované na výstavbě železnice z území Bosny do oblasti Sandžaku a dále k Jaderskému moři. Dráha měla vést přes Novi Pazar. Na výstavbě železnice byl zainteresován Benjamin Kállay, k výstavbě nicméně nakonec nedošlo, a tak do Nového Pazaru nikdy koleje zavedeny nebyly.[4]

V roce 1927 byla většina obyvatel města pravoslavného vyznání. Jen velmi malá část obyvatel Nového Pazaru však byli starousedlíci; většina lidí se do města dosídlila až po balkánských válkách. Kolonisté byli většinou původem z území dnešní Černé Hory.

Dne 16. dubna 1941 bylo město obsazeno během tzv. Dubnové války německou armádou. Předtím bylo také několikrát bombardováno Luftwaffe.

V prosinci 1941 na město několikrát neúspěšně zaútočila četnická vojska s podporou partyzánů. Získat se jim ho však pro území tzv. Užické republiky nakonec nepodařilo. Nakonec osvobodili město komunističtí partyzáni28. listopadu 1944.

Po druhé světové válce bylo město industrializováno. Roku 1956 zde byla otevřena textilní továrna, která zaměstnávala přes tři a půl tisíce lidí. Ačkoliv město zůstalo stranou hlavních silničních i železničních tahů v rámci jugoslávského státu, na mapu se dostalo díky výrobě džínů. Centrum města bylo v 70. a 80. letech zcela přestavěno; vybudován byl modernistický Hotel Vrbak a Nová oblouková budova, které se staly moderními symboly a dominantami města. I přesto však Novi Pazar byl jedním z odlehlejších měst socialistického Srbska, vzhledem k chybějící železnici se mu nedostávalo více investic. Město trpělo vznikem rizikových skládek, živelným šířením a nedostatečným rozvojem infrastruktury, např. zde byl velmi pomalý rozvoj telefonních linek.

V současné době je obyvatelstvo Nového Pazaru většinově bosňácké národnosti (83 %) a slouží jako kulturní a politické centrum této menšiny na území Sandžaku, resp. Srbska. Do dnešní doby se v Novém Pazaru a jeho okolí dochovala řada jak osmanských, tak i středověkých srbských památek.

V druhé dekádě 21. století byla diskutována výstavba nové železniční trati do města, která by pomohla jeho ekonomickému rozvoji.[5]

Kultura a kulturní památky[editovat | editovat zdroj]

Kontrast staré a nové zástavby.
Sídlo regionální televize.

V lokalitě blízko městské pevnosti se nachází budova městské knihovny.

Na území samotného města se nachází celá řada kulturních památek a dalších pamětihodností:

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Po roce 1990 a obnově podnikání došlo k rozvoji menších a středních firem, kterých bylo v polovině první dekády 21. století na několik stovek. Významně zastoupen je textilní průmysl, např. výroba džínů, obuvi, v menším také výroba nábytku. Řada společností se také věnuje dopravou zboží a osob. Průmyslová oblast byla umístěna na severním okraji Nového Pazaru, poblíž řeky Rašky.

Školství[editovat | editovat zdroj]

Ve městě působí dvě vysoké školy – Státní univerzita v Novém Pazaru srbsky Државни универзитет у Новом Пазару a Fakulta islámských studií.

V Novém Pazaru také působí i medresa, jediná islámská střední škola svého typu na území Srbska. Škola, jejíž tradice sahá až do 15. století, vyučování obnovila od roku 1990 (nebylo povolené po roce 1946).

Další instituce[editovat | editovat zdroj]

V Novém Pazaru se nachází vojenská kasárna.

Sport[editovat | editovat zdroj]

V západní části města se na břehu řeky Rašky nachází sportovně-rekreační oblast. Jeho součástí je i plavecký bazén (otevřený) a sportovní hala.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Stanovništvo, uporedni pregled broja stanovnika podaci po naseljima 1948, 1953, 1961, 1971, 1981, 1991, 2002, 2011. Bělehrad: Republički zavod za statistiku, 04-2004. 198 s. Dostupné online. ISBN 978-86-6161-109-4. Knjiga 20. (srbsky) 
  2. a b c d e f Grad izuzetno bogate istorije: Ovo su najveće znamenitosti Novog Pazara. Telegraf. Dostupné online [cit. 2022-09-29]. (srbština) 
  3. GAVRILOVIĆ, Slavko; KALIĆ, Jovanka; MITROVIĆ, Andrej; SAMARDŽIĆ, Radovan; STOJANČEVIĆ, Vladimir; ĆIRKOVIĆ, Sima. Istorija srpskog naroda od Berlinskog kongresa do ujedinjenja 1878–1918. Bělehrad: Srpska književna zadruga, 1994. ISBN 86-379-0484-X. S. 163-164. (srbština) 
  4. DJORDJEVIĆ, Dimitrije. Istorija moderne Srbije: 1800–1918. Bělehrad: Zavod za udžbenike, 2017. ISBN 978-86-17-18636-2. S. 339. (srbština) 
  5. Článek na stránkách gradjevinarstvo.rs (srbsky)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Нови Пазар na srbské Wikipedii.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]