Šabac

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Šabac
Gj1.jpg
Šabac – znak
znak
Šabac – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 65 m n. m.
Stát SrbskoSrbsko Srbsko
Šabac
Šabac
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 795 km²
Správa
Oficiální web www.sabac.org
Telefonní předvolba 015
PSČ 15000
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šabac (v srbské cyrilici Шабац) je město v západním Srbsku. Nachází se na hranici centrálního Srbska a Vojvodiny, (na řece Sávě), v historickém regionu Mačva, jehož je ekonomickým i kulturním centrem. Je také střediskem Mačvanského okruhu.[1] Nachází se 85 km západně od Bělehradu.

Název[editovat | editovat zdroj]

Název Šabac je poprvé zmíněn v dubrovnickém dokumentu z roku 1454. Původ názvu města není znám, pravděpodobně se vyvinul z názvu řeky Sávy, která jím protéká. Ve středověkém Srbsku bylo město známé pod názvem Zaslon (Заслон), v maďarštině se objevovalo přepsané foneticky jako Szabács, v němčině jako Schabatz a v osmanské turečtině jako Böğürdelen.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Město bylo součástí Srbska pod vládou dynastie Nemanjićů. Ve středověku bylo známo pod názvem Zaslon, současný název začal být používán po dobytí kraje Turky. Existovala tu kolonie dubrovnických kupců.

Turci město drželi až do roku 1718, kdy začalo dvacet let habsburské nadvlády nad územím současného severu centrálního Srbska. Šabac vydali Turci Rakušanům bez boje.[2]

Turci v roce 1470 postavili ve městě opevnění s názvem Böğürdelen. Mělo půdorys čtyřúhelníku, palisádu z dubového dřeva a devět věží.[3] V průběhu desetiletí se město, strategicky důležité obchodní centrum, stalo předmětem častého střídání rakouské a turecké moci. Rakouskouherské vojsko obsadilo pevnost dne 24. dubna 1788.

Město hrálo významnou roli i během prvního srbského povstání. U nedaleké vesnice Mišar porazil Karađorđe tureckou armádu, podle níž složil Filip Višnjić báseň Boj na Mišaru.

V roce 1826 byla v Šabaci otevřena základní škola a lékárna.

Město bylo zcela osvobozeno od osmanské nadvlády v roce 1867 stažením posledních tureckých vojáků. V Šabaci byly první noviny vytištěny již v roce 1883. V roce 1908 byl do Šabace zaveden elektrický proud.[4]

Během první světové války vedl rakouský útok na Srbsko právě přes Šabac. V jeho blízkosti rakouské vojsko překročilo řeku Drinu a zahájilo útok na východ. Brzy bylo město dobyto rakousko-uherskou armádou, která se dopouštěla zločinů na místním obyvatelstvu. Téměř polovina z tehdejších čtrnácti tisíc obyvatel utekla. Vzhledem k tomu, že útok na Srbsko směřoval z Rakousko-Uherska západní stranou, došlo v Šabaci také k řadě materiálních škod. Po válce město za své útrapy získalo řadu ocenění, včetně Československého válečného kříže.[3]

Šabac v roce 1914.

Po vzniku Království Srbů, Chorvatů a Slovinců v roce 1918 byl Šabac nejprve hlavním městem Podrinského okruhu, později byl součástí Drinské bánoviny. Rozvoj města umožnila především industrializace, která byla zahájena již v meziválečném období. Chemička Zorka byla dokončena v roce 1938. Stala se největší na území tehdejší Jugoslávie. Ve třicátých letech byl také otevřen most přes řeku Sávu. Během druhé světové válce zde Němci zřídili tábor. Místní komunita Židů byla odvezena v transportech do Kladova. V roce 1944 Šabac dobyli jugoslávští partyzáni.

Po druhé světové válce byla „Zorka“ přestavěna a Šabac se stal jedním z nejmodernějších průmyslových měst v Jugoslávii. V 70. letech se počet byvatel prudce zvýšil poté, co bylo dříve postaveno a otevřeno mnoho obytných budov, škol, sportovních hřišť, hal a mateřských škol. Celá bažina Benska Bara byla přeměněna na sídliště. Nový most přes Sávu navíc lépe spojuje město s periferií.

Po roce 1990 však Šabac jako jedno z průmyslově nejvyspělejších měst[zdroj?] těžce strádal; nejprve ekonomickou krizí, později mezinárodními sankcemi a nakonec bombardováním. Na město dopadlo celkem deset bomb. Uzavřeny byly četné závody.

V roce 2014 město těžce strádalo během povodní.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Město je napojeno na železniční síť prostřednictvím trati Ruma–Zvornik. Význam trati je nicméně především v oblasti nákladní dopravy, počet vlaků pro dopravu osobní je velmi nízký a meziměstská doprava je realizována především prostřednictvím autobusů. Hlavní autobusové nádraží se nachází v jihovýchodní části města, je oddělené od železničního, které je umístěno poblíž řeky Sávy.

Přes Šabac prochází několik klíčových silnic a nedaleko se nachází i dálnice Záhřeb-Bělehrad. Další silniční tahy směřují do měst Loznica, Valjevo a Bijeljina. Významný je také místní přístav; řeka Sáva je od Šabace až po Bělehrad splavná.

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Střed města.

Průmysl je orientován převážně na potravinářství, neboť okolní půda je velice úrodná. Zastoupena jsou ovšem ale i další odvětví, např. dřevovýroba, či stavebnictví. Významné zastoupení má také průmysl chemický a např. i válcování plechu. Do roku 1991 (a uvalení mezinárodních sankcí) patřily mezi hlavní zaměstnavatele v Šabaci také společnosti Izgradnja, Šapčanka a Nama. V současné době se ve městě nachází jedna z volných ekonomických zón v zemi; průmyslová zóna v Šabaci patří mezi největší v zemi.[5]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

V roce 1991 měl Šabac 54 637 obyvatel, v roce 2011 žilo v Šabaci 52 822 obyvatel. V opštině Šabac (tj. samotné město s okolím) pak něco přes sto tisíc lidí.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

místní nádraží

Nejznámější místní památkou je pevnost původně tureckého původu s názvem Bigir delen. Část jejího areálu byla přebudována jako park. Vznikla v závěru 15. století z nařízení Isa Bey Išakoviče podle vzoru, který se v této době používal a na území Srbska byl uplatněn i u pevnosti Festislam v Kladovu.

V centru města se nachází pravoslavný chrám sv. Petra a Pavla, který byl zbudován v roce 1830, jehož ikonostas byl instalován v roce 1857, a který byl v roce 1931 nově vymalován nástěnnými malbami.[4]

Město má vlastní muzeum. Nachází se zde také židovský hřbitov.

V blízkosti Šabace se také nachází Klášter Radovašnica (srbsky Манастир Радовашница).

Školství[editovat | editovat zdroj]

V Šabaci existuje dvanáct základních škol, dále osm škol středních.

Známé osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. STAMENKOVIĆ, Srboljub. Geografska enciklopedija naselja Srbije 4 (S-Š). Beograd: Stručna knjiga, 2000. ISBN 86-82657-21-X. Kapitola Šabac, s. 308. (srbština) 
  2. MIHAJLOVIĆ, Mihajlo. Istorija Srema. Bělehrad: Město Bělehrad, 1903. 244 s. S. 225. (srbština) 
  3. a b STAMENKOVIĆ, Srboljub. Geografska enciklopedija naselja Srbije 4 (S-Š). Beograd: Stručna knjiga, 2000. ISBN 86-82657-21-X. Kapitola Šabac, s. 310. (srbština) 
  4. a b c STAMENKOVIĆ, Srboljub. Geografska enciklopedija naselja Srbije 4 (S-Š). Beograd: Stručna knjiga, 2000. ISBN 86-82657-21-X. Kapitola Šabac, s. 309. (srbština) 
  5. Článek na portálu b92.net (srbsky)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]