Priština

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Priština
Prishtinë
Priština – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Stát Kosovo Kosovská republika
Priština
Priština
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 572 km²
Počet obyvatel 198 000
Hustota zalidnění 346,2 obyv./km²
Etnické složení Albánci (98 %), Srbové, Bosňáci, Romové
Správa
Starosta Shpend Ahmeti
Oficiální web www.prishtina-komuna.org
Telefonní předvolba 38
PSČ 81000
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Priština, také nazývaná Pristina (srbsky: Приштина nebo Priština, albánsky: Prishtinë nebo Prishtina, zvuk audio) je hlavním městem Kosova, které je jak oficiálně prohlášeným nezávislým státem, tak i autonomní jednotkou Srbska.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Stará fotografie Prištiny

Za dob Římské říše existovalo 15 km od Prištiny město Ulpiana. Město bylo zničeno, ale opět obnoveno za dob císaře Justiniána I.. Zbytky starého římského města lze stále spatřit.

Po pádu Říma se Priština dostala z ruin bývalého římského města. Město se nachází na křižovatce silnic vedoucích do všech směrů na celém Balkáně. Z tohoto důvodu se Priština stala důležitým obchodním centrem na hlavních obchodních cestách Jihovýchodní Evropy.

Celkový pohled na Prištinu v první polovině 30. let 20. století.

Po Bitvě na Kosově poli se Priština dostala pod nadvládu Osmanské říše. Srbský spisovatel A. Bogosavljević ve své knize O Arnautima uvedl, že Priština v druhé polovině devatenáctého století měla 17 000 obyvatel a třináct mešit. V témže století Prištinu také poničily dva rozsáhlé požáry; v roce 1851 a 1863.[1] Od roku 1873 byla nedaleko od Prištiny zavedena železnice.[2]

V roce 1912 se spolu se zbytkem Kosova stala součástí nově vzniklého nezávislého státu Albánie. O rok později se však spojila se Srbským královstvím. V roce 1918 se Kosovo stalo součástí nově vytvořené Jugoslávie. Poté, co se stala Priština srbským městem, se turecké obyvatelstvo, které představovalo kostru státní správy, odstěhovalo zpět do Turecka.[1] V roce 1921 měla Priština 14 761 obyvatel.

V roce 1946 se Priština stala hlavním městem autonomního státu Kosova. Mezi lety 19531999 vzrostl počet obyvatel z 24 000 na více než 300 000. Největší nárůst nastal u zdejšího albánského obyvatelstva, které se sem přestěhovalo z horských pastvin.

Na konci druhé světové války bylo Kosovo jednou z nejvíce rurálních oblastí v rámci celé Jugoslávie; sestěhovávání obyvatelstva do měst tak znamenalo bouřlivý růst. V 60. letech byla zbudována v Prištině pobočka Bělehradské univerzity, která se po protestech v listopadu 1968 postupně osamostatnila. Jižně od samotného centra města vyrostla panelová sídiliště (Dardania, Sunčan Breg, Ulpiana apod). Ve směru ke Kosovu poli vznikla průmyslová zóna. Západně od ní byly vybudovány tepelné elektrárny a další továrny. Zatímco ještě v roce 1966 měla Priština jen několik zpevněných silnic a největším městem na území Kosova byl Prizren, ke konci 80. let dominovala Priština do počtu obyvatel na území celé autonomní oblasti Kosovo. Rychlý růst města kladl stále vyšší nároky na rozvoj infrastruktury, která byla financována z Fondu pro nerozvinuté republiky.

Ekonomický boom Prištiny přerušily nepokoje v roce 1981 a následná hospodářská krize v 80. letech. Situace pokračovala i v 90. letech, kdy byla fakticky omezena kosovská autonomie. Uplatněna byla přímá správa srbských úřadů. Ty v duchu obrody pravoslavné identity Srbů v 90. letech nechaly zbudovat pravoslavný chrám, který však nikdy nebyl dokončen. Během Bombardování Jugoslávie v roce 1999 bylo v Prištině zasaženo několik strategických objektů, mezi které patřilo např. Letiště Slatina (které nicméně utrpělo jako převážně podzemní základna jen malé škody), dále místní kasárna, policejní stanice, budova pošty a další. Po skončení konfliktu Prištinu opustilo cca 45 000 místních Srbů. Po roce 1999 bylo Kosovo centrem správy UNMIK OSN.

Po osamostatnění a vyhlášení Republiky Kosovo, ke kterému došlo 17. února 2008, se stala Priština hlavním městem. Od té doby zde sídlí úřady mezinárodních institucí a také ambasády těch zemí, které uznaly nezávislost Kosova.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Priština se rozkládá na ploše 572 km2 v nadmořské výšce 652 m. Leží v severovýchodní části Kosova, nedaleko od úpatí pohoří Grmije. 250 km jižně od srbského Bělehradu, 180 km západně od bulharské Sofie a 70 km severně od makedonské Skopje. Z Prištiny je dobrý výhled na pohoří Šar planinu, která leží několik desítek kilometrů na jih. Na západ od Prištiny leží dvě další města, Obilić a Kosovo Polje, která jsou již prakticky předměstími Prištiny.

Středem Prištiny protéká jediná řeka, která však byla svedena do podzemních tunelů, a na povrch vystupuje až za městem.

Demografie[editovat | editovat zdroj]

V roce 2012 měla Priština 205 133 obyvatel. Většinu tvoří Albánci, dále zde žijí Srbové, Bosňáci, Romové a jiní. Podíl srbské menšiny ale od 80. let 20. století silně klesal. V roce 1991 měla Priština 199 tisíc obyvatel, z níchž 77 % bylo albánské národnosti. Vzhledem k tomu, že albánští političtí představitelé toto sčítání lidu bojkotovali, je pravděpodobné, že bylo národnostní složení města v té době odlišné.

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Ministerstvo kultury

Počet registrovaných podniků v Prištině je v současné době 8725, s celkem 75 089 zaměstnanci. Mezi Prištinou a městem Kosovo Polje byla vybudována větší průmyslová zóna. Do roku 1991 byl největším zaměstnavatelem v Prištině státní podnik Elektrokosmet, pro který pracovalo okolo dvou tisíc lidí. Nacházely se zde také některé menší textilní podniky.[3]

Budova Kosovské vlády

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Pro železniční dopravu je důležité nádraží ve městě Kosovo Polje 7 km jihovýchodně od centra Prištiny. Nádraží přímo v Prištině má význam jen pro místní dopravu.

Letiště[editovat | editovat zdroj]

Jihozápadním směrem (cca 19 km od centra města) se nachází také Mezinárodní letiště Priština.

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Národní divadlo
Národní knihovna byla vybudována za dob Jugoslávie

Kosovské muzeum v Prištině má rozsáhlé archeologické sbírky a etnologické artefakty.

Historie Hodinové věže, neboli Sahat kula, sahá až do 19. století. Po požáru byla věž rekonstruována s použitím cihel. Původní zvon s datem výroby 1764 byl dovezen z Moldavska. V roce 2001 byl starý hodinový stroj byl nahrazen elektrickým.

Vzdělávání[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o správní, vzdělávací a kulturní centrum celého Kosova. Sídlí zde Prištinská univerzita (Universiteti i Prishtinës, založena 1970), která v dobách ještě bývalé Jugoslávie patřila k největším vysokým školám v zemi.

Prostředí[editovat | editovat zdroj]

Ve městě je velmi málo parků a městských lesů. Parku i Qytetit (Městský park) patří k jediným skutečným zeleným místům ve městě. Mnohem větší Gërmia park se nachází na východ od města.

Po vybudování nového náměstí Matky Terezy zde bylo vysázeno mnoho stromů a květin.

Sport[editovat | editovat zdroj]

  • Basketbal je od roku 2000 jeden z nejpopulárnějších sportů v Kosovu. Tento sport je v Prištině zastoupen dvěma týmy.
  • Fotbal je zde také velmi populární. FC Prishtina hraje své domácí zápasy na městském stadionu.
  • Dalším oblíbeným sportem ještě z dob bývalé Jugoslávie je zde házená.

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Panorama Prištiny
Panorama Prištiny

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b STAMENKOVIĆ, Srboljub. Geografska enciklopedija naselja Srbije 3 (M-R). Beograd : Stručna knjiga, 2000. ISBN 86-82657-14-5. Kapitola Priština, s. 385. (srbština)  
  2. STAMENKOVIĆ, Srboljub. Geografska enciklopedija naselja Srbije 3 (M-R). Beograd : Stručna knjiga, 2000. ISBN 86-82657-14-5. Kapitola Priština, s. 384. (srbština)  
  3. STAMENKOVIĆ, Srboljub. Geografska enciklopedija naselja Srbije 3 (M-R). Beograd : Stručna knjiga, 2000. ISBN 86-82657-14-5. Kapitola Priština, s. 386. (srbština)  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]