Priština

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Priština
Приштина
A view of the city center.JPG
Priština – znak
znak
Priština – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 652 m n. m.
Stát KosovoKosovo Kosovo
Priština
Priština
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 572 km²
Počet obyvatel 207 477 (2013)
Hustota zalidnění 362,7 obyv./km²
Správa
Oficiální web www.prishtina-komuna.org
Telefonní předvolba 38
PSČ 10000
Označení vozidel 01
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Priština (srbsky v cyrilici Приштина, v latince Priština, albánsky: Prishtinë nebo Prishtina, zvuk audio) je hlavním městem Kosova, které je jak oficiálně prohlášeným nezávislým státem, tak i autonomní jednotkou Srbska. Sídlí zde Parlament Kosova i Vláda Kosova.

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Jméno Priština je slovanského původu, a to ze slova pryščina, tedy odkazuje na vodu, prýskající, pryštící ze země. Jedná se o toponymum, které se objevuje v regionu Jihovýchodní Evropy poměrně zřídka, lze jej nicméně nalézt i u osady stejného názvu u města Teslić v dnešní Bosně a Hercegovině.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Dějiny Prištiny.
Pohled na střed města v roce 1924.
Starý bazar před 2. světovou válkou.

Za dob Římské říše existovalo 15 km od Prištiny město Ulpiana. Město bylo zničeno, ale opět obnoveno za dob císaře Justiniána I.. Zbytky starého římského města lze stále spatřit.

Po pádu Říma se Priština dostala z ruin bývalého římského města. Město se nachází na křižovatce silnic vedoucích do všech směrů na celém Balkáně. Z tohoto důvodu se Priština stala důležitým obchodním centrem na hlavních obchodních cestách Jihovýchodní Evropy. Po Bitvě na Kosově poli se Priština dostala pod nadvládu Osmanské říše. Srbský spisovatel A. Bogosavljević ve své knize O Arnautima uvedl, že Priština v druhé polovině devatenáctého století měla 17 000 obyvatel a třináct mešit. V témže století Prištinu také poničily dva rozsáhlé požáry; v roce 1851 a 1863.[1] Od roku 1873 byla nedaleko od Prištiny zavedena železnice.[2]

V roce 1912 se spolu se zbytkem Kosova stala součástí nově vzniklého nezávislého státu Albánie. O rok později se však spojila se Srbským královstvím. V roce 1918 se Kosovo stalo součástí nově vytvořené Jugoslávie. V roce 1921 měla Priština 14 761 obyvatel.

V roce 1946 se Priština stala hlavním městem autonomního státu Kosova. Mezi lety 19531999 vzrostl počet obyvatel z 24 000 na více než 300 000. Největší nárůst nastal u zdejšího albánského obyvatelstva, které se sem přestěhovalo z horských pastvin.

Na konci druhé světové války bylo Kosovo jednou z nejvíce rurálních oblastí v rámci celé Jugoslávie; sestěhovávání obyvatelstva do měst tak znamenalo bouřlivý růst. V 60. letech byla zbudována v Prištině pobočka Bělehradské univerzity, která se po protestech v listopadu 1968 postupně osamostatnila. Jižně od samotného centra města vyrostla panelová sídiliště (Dardania, Sunčan Breg, Ulpiana apod). Ve směru ke Kosovu poli vznikla průmyslová zóna. Západně od ní byly vybudovány tepelné elektrárny a další továrny. Zatímco ještě v roce 1966 měla Priština jen několik zpevněných silnic a největším městem na území Kosova byl Prizren, ke konci 80. let dominovala Priština do počtu obyvatel na území celé autonomní oblasti Kosovo. Rychlý růst města kladl stále vyšší nároky na rozvoj infrastruktury, která byla financována z Fondu pro nerozvinuté republiky.

Ekonomický boom Prištiny přerušily nepokoje v roce 1981 a následná hospodářská krize v 80. letech. Situace pokračovala i v 90. letech, kdy byla fakticky omezena kosovská autonomie. Uplatněna byla přímá správa srbských úřadů. Během Bombardování Jugoslávie v roce 1999 bylo v Prištině zasaženo několik strategických objektů, mezi které patřilo např. Letiště Slatina (které nicméně utrpělo jako převážně podzemní základna jen malé škody), dále místní kasárna, policejní stanice, budova pošty a další. Po skončení konfliktu Prištinu opustilo několik desítek tisíc místních Srbů. Po roce 1999 bylo Kosovo centrem správy UNMIK OSN.

Po osamostatnění a vyhlášení Republiky Kosovo, ke kterému došlo 17. února 2008, se stala Priština hlavním městem. Od té doby zde sídlí úřady mezinárodních institucí a také ambasády těch zemí, které uznaly nezávislost Kosova.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Priština se rozkládá na ploše 572 km2 v nadmořské výšce 652 m. Leží v severovýchodní části Kosova, nedaleko od úpatí pohoří Grmija. Je lokalizovaná 185 km severovýchodně od Tirany v Albánii 250 km jižně od srbského Bělehradu, 180 km západně od bulharské Sofie a 70 km severně od severomakedonské metropole Skopje. Z Prištiny je dobrý výhled na pohoří Šar planinu, která leží několik desítek kilometrů na jih. Na západ od Prištiny leží dvě další města, Obilić a Kosovo Polje, která jsou již prakticky jejími předměstími.

Středem Prištiny protéká jediná řeka, která však byla svedena do podzemních tunelů, a na povrch vystupuje až za městem.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Hustota osídlení na území města Prištiny.

V roce 2016 mělo město 204 tisíc obyvatel, což z Prištiny činí největší město na území Kosova. Obyvatelstvo je v drtivé většině albánské národnosti, ostatní konstitutivní národy Kosova tvoří jen velmi malý podíl okolo 1 % celkového obyvatelstva. Do války v Kosovu žila ve městě početná srbská populace. Dle jugoslávského sčítání lidu z roku 1991 se jednalo o cca 27 tisíc osob, tedy 13,3 % obyvatelstva.

V současné době dochází k procesu suburbanizace rozvoje města, kdy se zvyšuje počet obyvatel v nedalekých obcích, které přiléhají k Prištině.

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Počet registrovaných podniků v Prištině je v současné době 8725, s celkem 75 089 zaměstnanci. Mezi Prištinou a městem Kosovo Polje byla vybudována větší průmyslová zóna. Do roku 1991 byl největším zaměstnavatelem v Prištině státní podnik Elektrokosmet, pro který pracovalo okolo dvou tisíc lidí. Nacházely se zde také některé menší textilní podniky.[3] V současné době je okolo 75 % obvyatel Prištiny zaměstnáno ve službách.

V Prištině sídlí řada společností, které působí na území celého Kosova. Výškové budovy se sídly různých bank zde začaly vznikat již během existence SFRJ, v rámci níž byla Priština hlavním městem SAO Kosovo. Mezi společnosti, které zde jako první budovaly velkolepá sídla, patřila Lublaňská banka, Elektrokosovo nebo Národní banka Kosova.

Administrativní dělení[editovat | editovat zdroj]

Priština se dělí ze správního hlediska na 20 místních částí. Zastupitelstvo má 51 členů, voleni jsou na čtyři roky. Sídlo Magistrátu Prištiny se nachází v centru města, na náměstí Adema Jashariho. Hranice města byly naposledy rozšířeny do současné podoby v roce 1986 v souvislosti s tvorbou územního plánu, který předpokládal rozvoj města nad hranici 220 tisíc osob.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Priština představuje hlavní silniční křižovatku v Kosovu. Hlavní silniční tahy směřují na sever do Podujeva, K. Mitrovice, dálnice do Prizrenu, Kačaniku a dále do Skopje v Severní Makedonii, směrem na východ do Gnjilane.

Pro železniční dopravu je důležité nádraží ve městě Kosovo Polje 7 km jihovýchodně od centra Prištiny. Železniční stanice přímo v Prištině mělo význam pouze pro regionální dopravu, je dlouhodobě v neutěšeném stavu a chátrá.

Jihozápadním směrem (cca 19 km od centra města) se nachází také Mezinárodní letiště Priština, které nese název po bojovníkovi Ademu Jashariovi. Původně regionální letiště bylo modernizováno v 21. století a nyní představuje spolu s městem hlavní bránu pro řadu zahraničních návštěvníků do Kosova.

Městskou dopravu v Prištině zajišťují pouze autobusy.

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Národní divadlo v Prištině.

Priština je sídlem řady kulturních institucí, mezi které patří např. Muzeum Kosova. To uchovává historické artefakty od dob antiky až po nástup turecké nadvlády. Národní divadlo působí v Prištině od roku 1946.

Hlavní knihovnou v Prištině je Národní knihovna Kosova, sídlící v brutalistické budově v centrální části plánovaného univerzitního kampusu. Existuje i řada dalších knihoven na území Prištiny, např. knihovna Hivziho Sylejmaniho která má k dispozici značný knižní fond.

Od roku 2008 se ve městě pravidelně ročně koná filmový festival.

Kulturní památky[editovat | editovat zdroj]

Z celkového počtu 426 kulturních památek na území Kosova se jich celkem 21 nachází v Prištině. Jedná se do značné míry o památky připomínající existenci Byzantské říše a Osmanské říše. Dochovány jsou čtyři historické mešity, které byly vybudovány během doby turecké nadvlády, turecké lázně, veřejná fontána, historické domy vybudované před začátkem 20. století apod. Dochován je dům Emina Gjiku, který slouží jako Etnografické muzeum.

Historie Hodinové věže, neboli Sahat kula, sahá až do 19. století. Po požáru byla věž rekonstruována s použitím cihel. Původní zvon s datem výroby 1764 byl dovezen z Moldavska. V roce 2001 byl starý hodinový stroj byl nahrazen elektrickým.

V blízkosti města se nachází četná archeologická naleziště, kde byly odhaleny různé pozůstatky dávných kultur. V roce 1955 zde byly nalezeny objekty odkazující na existenci dávné Dardánie. Turisticky atraktivní lokality v okolí Prištiny jsou dále Klášter Gračanica v obci stejného názvu a pevnost Ariljača, nacházející se nedaleko místního letiště.

Vzdělávání[editovat | editovat zdroj]

Ve městě sídlí Prištinská univerzita (Universiteti i Prishtinës, založena v r. 1970), která v dobách ještě bývalé Jugoslávie patřila k největším vysokým školám v zemi. Kromě toho působí v Prištině i řada dalších soukromých vysokých škol.

První školy začaly vznikat v Prištině již během období osmanské nadvlády především jako školy náboženské. Albánskému obyvatelstvu bylo umožněno v těchto školách studovat, jen malá část ze škol však byla světského charakteru.

Životní prostředí[editovat | editovat zdroj]

Park Gërmia/Grmija na východním okraji Prištiny.
Koupaliště na okraji parku.

Ve městě je velmi málo parků a městských lesů. Parku i Qytetit (Městský park) patří spolu s parkem Taukbahçe k jediným skutečným zeleným místům ve městě. Mnohem větší přírodní park Gërmia se nachází na východ od města, v pohoří stejného názvu. Kromě řady turistických tras se zde nachází také koupaliště a otevřené divadlo.

Po roce 2008 byl střed města modernizován a upraven. Vznikla nová pěší zóna (třída Matky Terezy) a v roce 2018 bylo renovováno náměstí A. Jashariho, které představuje jeden ze středů historického města.

Sport[editovat | editovat zdroj]

  • Basketbal je od roku 2000 jeden z nejpopulárnějších sportů v Kosovu. Tento sport je v Prištině zastoupen dvěma týmy.
  • Fotbal je zde také velmi populární. FC Prishtina hraje své domácí zápasy na městském stadionu Fadila Vokrriho.
  • Dalším oblíbeným sportem ještě z dob bývalé Jugoslávie je zde házená.

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Florina Jerliu, Vlora Navakazi: The Socialist Modernization of Prishtina: Interrogating Types of Urban and Architectural Contributions to the City (anglicky)
  • Arber I. Sadiki: Arhitektura javnih objekata Prištine u razdoblju od 1945 do 1990 godine: Društveni i oblikovni faktori (srbsky)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. STAMENKOVIĆ, Srboljub. Geografska enciklopedija naselja Srbije 3 (M-R). Beograd: Stručna knjiga, 2000. ISBN 86-82657-15-5. Kapitola Priština, s. 385. (srbština) 
  2. STAMENKOVIĆ, Srboljub. Geografska enciklopedija naselja Srbije 3 (M-R). Beograd: Stručna knjiga, 2000. ISBN 86-82657-15-5. Kapitola Priština, s. 384. (srbština) 
  3. STAMENKOVIĆ, Srboljub. Geografska enciklopedija naselja Srbije 3 (M-R). Beograd: Stručna knjiga, 2000. ISBN 86-82657-15-5. Kapitola Priština, s. 386. (srbština) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]