Válka v Kosovu
Válka v Kosovu | |||
---|---|---|---|
konflikt: Válka v Jugoslávii | |||
![]() Odshora: Budova generálního štábu jugoslávská armády v Bělehradě byla vybombardována, auto zasypané sutí, hrob zabitých ozbrojenců UÇK, volný let USAF F-15. | |||
Trvání | 28. únor 1998 – 11. červen 1999 (1 rok, 3 měsíce a 1 týden) | ||
Místo | Kosovo, Jugoslávie, s přesahy do Albánie (zpráva OBSE)[1][2][3][4] | ||
Příčiny | Pokus o odtržení od Jugoslávie | ||
Výsledek |
| ||
Změny území | Žádné de iure změny jugoslávských hranic podle rezoluce 1244, ale faktická a částečná de iure politická a ekonomická nezávislost Kosova na SR Jugoslávii kvůli umístění pod správu OSN | ||
Strany | |||
| |||
Velitelé | |||
Síla | |||
| |||
Ztráty | |||
| |||
Celkem: cca 13 548 mrtví bojovníci a civilisté všech etnik[31]![]() ![]() ![]()
113 128[56] až 200 000+ Kosovských Srbů, Cikánů a dalších nealbánských civilistů vysídleno[57] | |||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Válka v Kosovu (albánsky Lufta e Kosovës; srbsky Косовски рат, Kosovski rat) byl ozbrojený konflikt v Kosovu, který trval od 28. února 1998 do 11. června 1999.[58][59][60] Bojovalo se mezi silami Svazové republiky Jugoslávie, která Kosovo před válkou kontrolovala, a kosovskoalbánskými separatistickými milicemi známými jako Kosovská osvobozenecká armáda (UÇK). Konflikt skončil, když Severoatlantická aliance (NATO) zasáhla zahájením leteckých úderů v březnu 1999, které vyústily ve stažení jugoslávských sil z Kosova.
UÇK vznikla na počátku 90. let 20. století s cílem bojovat proti diskriminaci etnických Albánců a potlačování politického disentu ze strany srbských úřadů, které začalo po potlačení autonomie Kosova a dalších diskriminačních politik vůči Albáncům srbským vůdcem Slobodanem Miloševičem v roce 1989.[61][62] UÇK zahájila svou první kampaň v roce 1995 poté, co byl případ Kosova vynechán z Daytonské dohody a bylo jasné, že strategií mírového odporu prezidenta Rugovy se nepodařilo dostat Kosovo do mezinárodní agendy.[63] V červnu 1996 se skupina přihlásila k odpovědnosti za sabotáže zaměřené na kosovské policejní stanice během kosovského povstání.[64][65] V roce 1997 získala organizace velké množství zbraní pašováním zbraní z Albánie po občanské válce, při které byly uloupeny zbraně z policejních a armádních stanovišť v zemi. Počátkem roku 1998 vedly útoky UÇK proti jugoslávským úřadům v Kosovu ke zvýšené přítomnosti srbských polovojenských jednotek a pravidelných sil, které následně začaly vést odvetnou kampaň zaměřenou na sympatizanty a politické odpůrce UÇK;[66] tato kampaň zabila 1 500 až 2 000 civilistů a bojovníků UÇK a do března 1999 vysídlila 370 000 kosovských Albánců.[67][68]
20. března 1999 jugoslávské síly zahájily masivní kampaň represí a vyhnání kosovských Albánců po stažení Kosovo Verification Mission OBSE (KVM) a neúspěchu navrhované Rambouilletské dohody.[67][69] V reakci na to NATO zasáhlo leteckou bombardovací kampaní, která začala 24. března, a ospravedlnila to humanitárními důvody.[70] Válka skončila dohodou z Kumanova, podepsanou 9. června 1999, kdy jugoslávské a srbské síly[71] souhlasily se stažením z Kosova, aby se uvolnilo místo pro mezinárodní přítomnost. Síly NATO vstoupily do Kosova 12. června.[72][73] Bombardovací kampaň NATO zůstala kontroverzní.[74] Nezískala souhlas Rady bezpečnosti OSN a způsobila nejméně 488 úmrtí jugoslávských civilistů[75] včetně značných úmrtí kosovských uprchlíků.[76][77][78]
V roce 2001 Nejvyšší soud pod správou OSN se sídlem v Kosovu zjistil, že docházelo k systematické teroristické kampani, včetně vražd, znásilňování, žhářství a krutého špatného zacházení proti albánskému obyvatelstvu, a že se je jugoslávské jednotky pokusily vytlačit z Kosova, ale ne vymýtit, a proto se nejednalo o genocidu.[79] Po válce byl sestaven seznam, který dokumentoval, že během dvouletého konfliktu bylo zabito nebo zmizelo přes 13 500 lidí.[80] Jugoslávské a srbské síly způsobily vysídlení 1,2 milionu[81] až 1,45 milionu kosovských Albánců[82]. Po válce uprchlo z Kosova asi 200 000 Srbů, Romů a dalších nealbánců a mnoho ze zbývajících civilistů se stalo obětí zneužívání.[83][84][85]
Kosovská osvobozenecká armáda se brzy po skončení války rozpadla, někteří její členové pokračovali v boji za UÇPMB v preševské dolině[86] a jiní se připojili k Národní osvobozenecké armádě (NLA) a Albánské národní armádě (ANA) během ozbrojeného etnického konfliktu v Makedonii[87], zatímco jiní pokračovali ve vytvoření kosovské policie.
Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) odsoudil šest srbských/jugoslávských představitelů a jednoho albánského velitele za válečné zločiny.
Periodizace
[editovat | editovat zdroj]Konflikt v Kosovu lze rozdělit do dvou fází:
- 1998–1999: operace ozbrojených sil Svazové republiky Jugoslávie s cílem zničit Kosovskou osvobozeneckou armádu, která prostřednictvím politického i ozbrojeného boje získávala stále větší podporu mezi kosovskoalbánským obyvatelstvem.
- 24. března – 10. června 1999: Invaze jednotek NATO na území celé Svazové republiky Jugoslávie, v rámci které byly bombardovány vojenské cíle i civilní cíle (obytné oblasti, vesnice, civilní vlaky) a statní instituce vč. budovu radikální politické strany Slobodana Miloševiće. Údery letectva NATO nakonec znemožnily logistickou podporu jugoslávské armády na území Kosova a donutily jugoslávské představitele stáhnout armádu z území Kosova a přenechat oblast mezinárodní správě.
Průběh války
[editovat | editovat zdroj]Začátek 90. let a nespokojenost albánského obyvatelstva
[editovat | editovat zdroj]Na začátku 90. let chtělo Kosovo následovat další jugoslávské republiky, které se vyčleňovaly z jednotného státu. Proto byla v roce 1990 vyhlášena Kosovská republika jako sedmá republika SFRJ. Získala i vlastní ústavu, schválenou ve městě Kačanik u makedonských hranic. O rok později vyhlásila Kosovská republika nezávislost. V referendu z 30. září 1991 rozhodlo 99 procenta hlasujících o vytvoření samostatného státu.[88] Celý proces byl však podle jugoslávské ústavy oprávněně nelegální a nezávislé Kosovo nikdo neuznal.
Svazová republika Jugoslávie byla v průběhu 90. let ekonomicky vyčerpána z důvodů vleklé hospodářské krize z 80. let, válek vedených na území Slovinska, Chorvatska a Bosny a Hercegoviny i ekonomické transformace, která skončila koncentrací bohatství a úspor jugoslávských občanů v rukou několika málo zločineckých podnikatelů a firem. Autonomní oblast Kosovo, která patřila k nejchudším v socialistické Jugoslávii a kde probíhal již od roku 1966 skrytý politický konflikt mezi srbským a albánským obyvatelstvem, tím byla velmi těžce postižena. Nespokojenost s vládou Slobodana Miloševiće byla rozsáhlá[89], a to i přesto, že v polovině 90. let se tehdejší Miloševićova vláda pokoušela získat sympatie albánského obyvatelstva rozsáhlými ústupky. Tento obrat uskutečnila Miloševićova vláda poté, co zavedla na počátku 90. let centrální správu oblasti z Bělehradu a rozhodným způsobem oklestila desítky let budovanou autonomii albánské většiny v Kosovu.[90]
Začátek konfliktu
[editovat | editovat zdroj]K jednotlivým střetům mezi jednotkami UÇK a jugoslávskou policií docházelo již v průběhu roku 1996.[91] Jednalo se však o ojedinělé útoky a mezinárodní média jim nevěnovala větší pozornost.
Roku 1997 území Kosova prakticky ovládla Kosovská osvobozenecká armáda; ta se stavěla proti Srbům i proti Albáncům, kteří podporovali srbskou správu. V prosinci téhož roku podnikla Kosovská osvobozenecká armáda sérii teroristických útoků proti policejním stanicím.[92]
Eskalace střetu mezi jugoslávskou armádou a UÇK
[editovat | editovat zdroj]
Jugoslávská vláda se ve snaze udržet nadvládu nad územím Kosova rozhodla povolat na území autonomní oblasti armádu, která zahájila bojové operace na území celého Kosova. Tato skutečnost však paradoxně vedla k tomu, že více Albánců se postavilo na stranu Kosovské osvobozenecké armády a bojovalo proti jugoslávskému vojsku. V průběhu války obě strany páchaly teroristické akty vůči civilnímu obyvatelstvu a vyháněly lidi z domovů. V září roku 1998 zasedala Rada bezpečnosti OSN i vedení NATO[93]. Dne 13. října 1998 se Richard Holbrooke sešel s Miloševićem[94] a dal mu ultimátum, aby bylo podepsáno příměří a jugoslávská armáda stažena z Kosova.[93] Díky tomu Kosovská osvobozenecká armáda obsadila zpět své pozice a začala s prvními velkými čistkami. Milošević přistoupil na některé ústupky, jako bylo např. snížení počtu jugoslávských vojáků v Kosovu.
V průběhu celého roku 1998 probíhaly na území Kosova ostré boje mezi jugoslávskou armádou a Kosovskou osvobozeneckou armádou.[95][91][92] Jugoslávská armáda boj s kosovskými povstalci prohrávala; bojovníci Kosovské osvobozenecké armády měli ze zahraničí zajištěnu kvalitní výzbroj a jejich motivace k boji byla mnohem vyšší. Jugoslávská armáda se naopak potýkala se zaostalou technikou a vybavením, jugoslávská ekonomika pak s hospodářskými sankcemi, které na ni uvalila Evropská unie.[92] Boje se odehrávaly především v jihozápadní části Kosova.
V té době však paradoxně americké ministerstvo obrany prohlásilo, že nemá zájem nikterak v Kosovu intervenovat a označilo Kosovskou osvobozeneckou armádu za teroristickou organizaci.[96]
Jugoslávští představitelé byli z dané situace značně znepokojeni, a proto bylo v červnu 1998 vysláno do Kosova další vojsko a policejní kontingent v počtu 50 000 lidí. Zatímco v západoevropských médiích byli jugoslávští vojáci vykreslováni jako vykonavači brutálních masakrů, jugoslávští představitelé tvrdili, že je vojenská operace nesmírně nákladnou záležitostí, která stojí Bělehrad dva miliony USD denně.[97] Do poloviny roku 1998 si boje v Kosovu vyžádaly 700 mrtvých a na 265 000 vyhnaných.[97] Počet uprchlíků byl nicméně předmětem sporů. Zatímco v Albánii a mezi kosovskými Albánci se mluvilo o 400 000 lidech, jugoslávské zdroje přiznávaly 140 000 vyhnaných.[97]
Masakr v Raçaku a zapojení NATO
[editovat | editovat zdroj]
16. ledna 1999 došlo k údajnému masakru v Račaku, při němž mělo zahynout 40-45 Albánců.[93][98] Incident měl za následek zvýšený tlak západních mocností na SRJ s cílem stažení srbské armády z Kosova. Jugoslávská strana tvrdila, že masakr byl zinscenovaný s cílem donutit jakýmkoliv způsobem jugoslávskou armádu ke stažení z Kosova. V době incidentu se kontingent jugoslávského vojska na území Kosova postupně navyšoval, a to z 18 000 jednotek v říjnu 1998 až na 29 000 na konci března 1999.[99]
6. února 1999 byla na zámku Rambouillet ve Francii zahájena jednání mezi albánskými a srbskými představiteli v Kosovu. Za jugoslávskou stranu se jednání účastnil Slobodan Milošević a za albánskou Ibrahim Rugova.[93] Jednání však skončila fiaskem, neboť zatímco jugoslávská strana nabízela širokou autonomii Albáncům v rámci Jugoslávie, kosovští Albánci požadovali výhradně a pouze nezávislost. Jednání se opakovala ještě jednou v Paříži a nakonec dne 22. března 1999 se setkali Milošević a Richard Holbrooke v Bělehradě.[93]
Po krachu jednání se NATO kvůli pokračujícím násilným akcím srbské armády rozhodlo pro leteckou kampaň, známou jako tzv. Operace Spojenecká síla, v rámci níž bylo bombardováno území Svazové republiky Jugoslávie. 24. března 1999 zahájila vojska NATO vzdušné údery proti Srbsku, které trvaly do 10. června 1999 a byly manifestací vojenských schopností Spojených států. Zásah schválila Rada bezpečnosti OSN, která situaci v Kosovu označila za hrozbu pro mezinárodní mír a bezpečnost v tamní oblasti, ale v důsledku veta ze strany Ruské federace a Číny nebyla schválena další rezoluce, která by dala zmocnění užít všech nezbytných prostředků. Podle některých autorů jde tedy o válku nelegální[100], podle jiných je však obhajitelná obecně přijímanou teorií přirozeného práva, které je nadřazené právu pozitivistickému, jak bylo např. konstatováno v Norimberském procesu. Tehdejší prezident USA Bill Clinton hovořil o nutnosti postavit se na stranu trpících obětí a tím zajistit mír, svobodu a stabilitu v Evropě. Cílem bombardování ze strany NATO bylo donutit jugoslávskou vládu k ústupkům a stažení z Kosova. To se po třech měsících nakonec podařilo. V samotném Srbsku a Černé Hoře však bylo bombardování považováno za akt agrese nikoliv proti jugoslávské vládě, nýbrž přímo proti jugoslávskému obyvatelstvu. Během bombardování zintenzivnila jugoslávská armáda své operace v Kosovu nebývalou silou, což dále vedlo představitele NATO k zintenzivnění bombardování Srbska a Černé Hory. Tehdejší americký prezident Bill Clinton prohlásil, že NATO "muselo jednat", neboť jugoslávská armáda zahájila "ofenzivu vůči Albáncům".[101] Ministerstvo zahraničí USA nicméně v několika svých zprávách, které vyšly nedlouho před vyjádřením prezidenta Clintona, uvedlo, že jugoslávská armáda sice zasahuje v oblastech, kde je Kosovská osvobozenecká armáda aktivní, nedochází však k žádné rozhodné ofenzivě.[101]
V květnu 1999 docházelo k rozsáhlému vyhánění kosovskoalbánského obyvatelstva z Kosova. Podle některých zdrojů zemi opustilo 200 000 kosovských Albánců[91], podle dalších zdrojů bylo uprchlíků podstatně více[102], celkové odhady se pohybují okolo 1,2 milionu vyhnaných civilistů,[103] až k 1,45 milionů[104], vyhnána tedy byla majorita civilního obyvatelstva Kosova. Docházelo také k rozsáhlým případům znásilňování.[105]
Válka skončila dne 10. června 1999 poté, co se jugoslávská armáda stáhla z oblasti a Kosovo bylo dáno pod mezinárodní správu. Protože převažují nepotvrzené nebo zpochybněné důvody pro vedení války, je považována za válku nelegitimní.[106]
Výzva papeže
[editovat | editovat zdroj]„ | Ukončení všech vojenských akcí v týdnu mezi římskokatolickými a pravoslavnými Velikonočními svátky (4. až 11. dubna 1999) by bylo gestem velké lidskosti… | “ |
— Jan Pavel II., papež |
Agentura AFP 1. dubna 1999 přinesla zprávu o výzvě papeže Jana Pavla II. k vojenským nepřátelům o pokoji zbraní během Velikonoc. Papež vyzval v dopisech jugoslávského prezidenta Slobodana Miloševiće, amerického prezidenta Billa Clintona a generálního tajemníka NATO Javiera Solanu. Hlavní představitel Vatikánu pro zahraniční věci Jean-Louis Tauran se na hodinu setkal v Bělehradě se Slobodanem Miloševićem, aby mu doručil osobní toto poselství od papeže.[107][108]
Následky
[editovat | editovat zdroj]Jugoslávské a srbské síly způsobily vysídlení 1,2 milionu[81] až 1,45 milionu kosovských Albánců[82]. Po skončení války v červnu 1999 se řada albánských uprchlíků začala vracet domů ze sousedních zemí. Do listopadu 1999 se podle Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky vrátilo 848 100 z 1 108 913.[109]
Podle sčítání lidu v Jugoslávii z roku 1991 bylo z téměř 2 milionů obyvatel Kosova v roce 1991 194 190 Srbů, 45 745 Romů a 20 356 Černohorců.[110] Podle Human Rights Watch uprchlo z Kosova během války a po ní 200 000 Srbů a tisíce Romů.[57] Byly vypáleny domy menšin a zničeny pravoslavné kostely a kláštery.[111] Jugoslávský Červený kříž rovněž do 26. listopadu zaregistroval 247 391 převážně srbských uprchlíků.[112] Více než 164 000 Srbů opustilo Kosovo během sedmi týdnů, které následovaly po stažení jugoslávských a srbských sil z Kosova a po vstupu Kosovských sil pod vedením NATO (KFOR) do Kosova.[113]
K dalšímu mezietnickému násilí došlo v letech 2000 a 2004.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ [10][11][12][13][14][15]
- ↑ Od srpna 1998 jako Kosovská osvobozenecká armáda jako 138. brigáda.
- ↑ Srbsko tvrdí, že 1008 jugoslávských vojáků a policistů bylo zabito bombardováním NATO.[38][39] NATO zpočátku tvrdilo, že během letecké kampaně NATO bylo zabito 5 000 jugoslávských vojáků a 10 000 bylo zraněno.[40][41] NATO od té doby revidovalo tento odhad na 1200 zabitých jugoslávských vojáků a policistů.[42] Podle Centra pro humanitární právo zabila letecká kampaň NATO 276 příslušníků srbských policejních a vojenských sil. [31]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ DANISZEWSKI, John. Yugoslav Troops Said to Cross Into Albania. Los Angeles Times. 1999-04-14. Dostupné online [cit. 2012-02-20].
- ↑ DALY, Emma. War In The Balkans: Serbs enter Albania and burn village. The Independent. London: 1999-04-14. Dostupné online [cit. 2012-02-20].
- ↑ Federation of American Scientists. Hostage-Taking and Kidnapping Terror in the COE [online]. Fort Leavenworth, Kansas: US Army Training and Doctrine Command TRADOC G2, 5 December 2008. Dostupné online.
- ↑ A Chronology of U.S.-Middle East Relations [online]. 25 July 1999. Dostupné online.
- ↑ NOEL, Sid. From Power Sharing to Democracy: Post-Conflict Institutions in Ethnically Divided Societies. [s.l.]: McGill-Queen's University Press, 2005. Dostupné online. ISBN 978-0-77357-310-9. S. 109.
- ↑ Civic and Uncivic Values in Kosovo: History, Politics, and Value Transformation. Redakce Ramet Sabrina P.. [s.l.]: Central European University Press, 2015. Dostupné online. ISBN 978-9-63386-074-8. S. 121.
- ↑ Stigler, Andrew L. "A clear victory for air power: NATO's empty threat to invade Kosovo." International Security 27.3 (2003): 124–157.
- ↑ Milosevic Claims Victory, Lauds Army. Washington Post. 11 June 1999. Dostupné online.
- ↑ REITMAN, Valerie; RICHTER, Paul; DAHLBURG, John-Thor. Yugoslav, NATO Generals Sign Peace Agreement for Kosovo / Alliance will end air campaign when Serbian troops pull out. San Francisco Chronicle. 1999-06-10. Dostupné online [cit. 2012-02-20].
- ↑ VLADISAVLJEVIĆ, Nebojša. After Yugoslavia: Identities and Politics Within the Successor States. Redakce Hudson Robert. Cham, Switzerland: Palgrave Macmillan, 2012. ISBN 978-0230201316. doi:10.1057/9780230305137_3. Kapitola Kosovo and Two Dimensions of the Contemporary Serb-Albanian Conflict, s. 29–30.
- ↑ WILLS, Siobhán. Protecting Civilians: The Obligations of Peacekeepers. Oxford and New York: Oxford University Press, 2009. Dostupné online. ISBN 978-0-19-953387-9. S. 219.
- ↑ Abuses against Serbs and Roma in the new Kosovo [online]. Human Rights Watch, August 1999 [cit. 2022-12-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 November 2022.
- ↑ The Violence: Ethnic Albanian Attacks on Serbs and Roma [online]. Human Rights Watch, July 2004 [cit. 2022-12-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 July 2022.
- ↑ Kosovo Crisis Update. UNHCR. August 4, 1999. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 July 2022.
- ↑ Forced Expulsion of Kosovo Roma, Ashkali and Egyptians from OSCE Participated state to Kosovo [online]. OSCE, October 6, 2006 [cit. 2022-12-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 May 2022.
- ↑ KETTLE, Martin. Strength of KLA 'has tripled'. The Guardian. 29 May 1999. Dostupné online.
- ↑ BARTROP, Paul R. Bosnian Genocide: The Essential Reference Guide. [s.l.]: Bloomsbury Publishing USA, 18 January 2016. Dostupné online. ISBN 978-1-4408-3869-9. S. 120.
- ↑ BODANSKY, Yossef. bin Laden: The Man Who Declared War on America. [s.l.]: Crown Publishing Group, 4 May 2011. Dostupné online. ISBN 978-0-307-79772-8. S. 398–403.
- ↑ DAVISON, Phil. Focus: Kosovo Peace Deal - Briton in KLA 'kills 24 Serbs'. Independent. 12 June 1999. Dostupné online [cit. 27 April 2024].
- ↑ Balkans fighters are taking up arms in Ukraine, with risks for organized crime [online]. Global Initiative Against Transnational Organized Crime [cit. 2024-04-27]. Dostupné online.
- ↑ Report to Congress: Kosovo operation allied force after-action report. au.af.mil. 30 January 2000, s. 31–32. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 November 2016.
- ↑ Die Bundeswehr zieht in den Krieg [online]. 24 March 1999 [cit. 2012-05-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 3 September 2011.
- ↑ a b c d e f NATO Operation Allied Force [online]. [cit. 2012-02-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-02-28.
- ↑ NATO Operation Allied Force [online]. [cit. 2024-01-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 June 2021.
- ↑ Under Orders: War Crimes in Kosovo - 3. Forces of the Conflict [online]. Human Rights Watch. Dostupné online.
- ↑ https://cojstvo.rs/%D0%91%D1%83%D0%BB%D0%B0%D1%85-%D0%93%D0%BB%D0%B5%D0%B1%D0%BE%D0%B2%D0%B8%D1%87
- ↑ Fighting for a foreign land. news.bbc.co.uk. BBC News, 1999-05-20. Dostupné online [cit. 2012-02-28].
- ↑ Russian volunteer's account of Kosovo [online]. 1999-07-05 [cit. 2012-02-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-12-26.
- ↑ Ukraine in the Crossfire. [s.l.]: SCB Distributors, 5 April 2017. Dostupné online. ISBN 9780997896541.
- ↑ Daalder a O'Hanlon 2000, s. 151.
- ↑ a b c d e f Kosovo Memory Book Database Presentation and Evaluation [online]. Humanitarian Law Center, 4 February 2015 [cit. 2016-02-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 11 January 2019.
- ↑ How to Take Down an F-117 [online]. 2005-11-21 [cit. 2012-05-06]. Dostupné online.
- ↑ Holloman commander recalls being shot down in Serbia [online]. 7 February 2007 [cit. 2012-05-06]. Dostupné online.
- ↑ F-117 damage said attributed to full moon. The Atlanta Journal-Constitution. 1999-05-06, s. A14. Dostupné online [cit. 2012-02-20].
- ↑ Two die in Apache crash. BBC News. 1999-05-05. Dostupné online [cit. 2012-05-06].
- ↑ Nato loses two planes. BBC News. 1999-05-02. Dostupné online [cit. 2012-05-06].
- ↑ KISLYAKOV, Andrei. Unmanned Aerial Vehicles Increase In Numbers. www.radardaily.com. Radardaily.com, 9 October 2007. Dostupné online [cit. 2012-02-28].
- ↑ NATO nam ubio 1.008 vojnika i policajaca [online]. Mondo, 11 February 2013 [cit. 2013-02-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 August 2016.
- ↑ Stradalo 1.008 vojnika i policajaca [online]. RTS, Radio televizija Srbije, Radio Television of Serbia. Dostupné online.
- ↑ BIDELEUX, Robert; JEFFRIES, Ian. The Balkans: A Post-Communist History. [s.l.]: Routledge, 2006. Dostupné online. ISBN 978-0-203-96911-3. S. 558.
- ↑ CHAMBERS II, John Whiteclay. The Oxford Companion to American Military History. [s.l.]: Oxford University Press, 1999. Dostupné online. ISBN 978-0-19-507198-6. S. 375.
- ↑ COOPERSMITH, Jonathan; LAUNIUS, Roger D. Taking Off: A Century of Manned Flight. [s.l.]: American Institute of Aeronautics and Astronautics, 2003. ISBN 978-1-56347-610-5. S. 54.
- ↑ COCKBURN, Andrew. The limits of air power. Los Angeles Times. 3 April 2011. Dostupné online [cit. 3 March 2013].
- ↑ Macdonald 2007, s. 99.
- ↑ Bacevich a Cohen 2001, s. 22.
- ↑ KHAN, Zafarul-Islam. Russian Military Intelligence (GRU) Daily Reports on the Iraq War. [s.l.]: Pharos, August 22, 2008. Dostupné online. ISBN 978-81-7221-022-9.
- ↑ Ein Berliner, ein Dresdener und ein Däne erzählen, wie sie als Freiwillige zu den albanischen Rebellen der UCK kamen: Aus dem Schützenverein ins Kosovo [online]. 1999-07-11 [cit. 2024-04-03]. Dostupné online. (německy)
- ↑ ОТКРИВАМО: Ко је убијени руски добровољац чији снимак убиства су објавили Албанци(Видео) [online]. 15 February 2014. Dostupné online.
- ↑ List of killed, missing and disappeared 1998-2000 [online]. Dostupné online.
- ↑ CLODFELTER, Micheal. Warfare and armed conflicts : A statistical encyclopedia of casualty and other figures, 1494-2007. [s.l.]: McFarland, Incorporated, Publishers, 2008. Dostupné online. ISBN 978-0-7864-3319-3.
- ↑ a b Facts and Figurues – War in Europe [online]. [cit. 2015-01-27]. Dostupné online.
- ↑ JUDAH, Tim. Google Books. The Serbs: History, Myth and the Destruction of Yugoslavia. 2009, 3rd. vyd. New Haven, Connecticut: Yale University Press, 1997. Dostupné online. ISBN 978-0-300-15826-7. S. 150.
- ↑ Kosovo/Kosova: As Seen. [s.l.]: [s.n.] S. Part III, Chap 14.
- ↑ Civilian Deaths in the NATO Air Campaign – The Crisis In Kosovo [online]. [cit. 2012-01-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 19 April 2009.
- ↑ 754 Victims of NATO Bombing – Fond za humanitarno pravo/Humanitarian Law Center/Fondi për të Drejtën Humanitare | Fond za humanitarno pravo/Humanitarian Law Center/Fondi për të Drejtën Humanitare [online]. Dostupné online.
- ↑ UNHCR - Kosovo Fact Sheet 2019 [online]. UNHCR. Dostupné online.
- ↑ a b Kosovo/Serbia: Protect Minorities from Ethnic Violence [online]. Human Rights Watch [cit. 2007-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-09-29.
- ↑ BOYLE, Michael J. Violence After War: Explaining Instability in Post-Conflict States. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 2014. Dostupné online. ISBN 978-1421412573. S. 175.
- ↑ Independent International Commission on Kosovo. The Kosovo Report. Oxford: Oxford University Press, 2000. Dostupné online. ISBN 978-0199243099. S. 2.
- ↑ QUACKENBUSH, Stephen L. International Conflict: Logic and Evidence. Los Angeles: Sage, 2015. Dostupné online. ISBN 978-1452240985. S. 202.
- ↑ Reveron a Murer 2006, s. 67–68.
- ↑ Weymouth, Tony. The Kosovo Crisis: The Last American War in Europe?. United Kingdom: Reuters, 2001.
- ↑ KUBO, Keiichi. Why Kosovar Albanians Took Up Arms against the Serbian Regime: The Genesis and Expansion of the UÇK in Kosovo. Europe-Asia Studies. 2010-08-09, s. 1135–1152. Dostupné online [cit. 2023-09-07]. ISSN 0966-8136. doi:10.1080/09668136.2010.497022. S2CID 154405255.
- ↑ Under Orders: War Crimes in Kosovo – 2. Background [online]. [cit. 2020-08-07]. Dostupné online.
- ↑ United Nations High Commissioner for Refugees. Chronology for Kosovo Albanians in Yugoslavia [online]. [cit. 2020-08-07]. Dostupné online.
- ↑ Mincheva a Gurr 2013, s. 27–28.
- ↑ a b Under Orders: War Crimes in Kosovo (March–June 1999) [online]. Human Rights Watch, 12 June 1999 [cit. 2013-02-25]. Dostupné online.
- ↑ JUDAH. The Serbs. [s.l.]: Yale University Press, 2009. ISBN 978-0-300-15826-7.
- ↑ A Review of NATO's War over Kosovo [online]. Dostupné online.
- ↑ Endgame in Kosovo. The New York Times. New York: 9 December 2007. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 December 2007.
- ↑ BBC News | Europe | K-For: The task ahead. BBC News. Dostupné online.
- ↑ Kosovo war chronology [online]. Human Rights Watch. Dostupné online.
- ↑ The Balkan wars: Reshaping the map of south-eastern Europe. The Economist. 2012-11-09. Dostupné online [cit. 26 February 2013].
- ↑ HAINES, Steven. The Influence of Operation Allied Force on the Development of the jus ad bellum. International Affairs. Oxford, England: Oxford University Press, May 2009, s. 477–490. ISSN 1468-2346. doi:10.1111/j.1468-2346.2009.00809.x. JSTOR 27695026.
- ↑ The Civilian Deaths [online]. Human Rights Watch, February 2000 [cit. 2015-05-03]. Dostupné online.
- ↑ Case Studies of Civilian Deaths [online]. Human Rights Watch, February 2000 [cit. 2015-05-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22 October 2014.
- ↑ MASSA, Anne-Sophie. NATO's Intervention in Kosovo and the Decision of the Prosecutor of the International Criminal Tribunal for the Former Yugoslavia Not to Investigate. Berkeley Journal of International Law. 2006. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 3 September 2015.
- ↑ NATO: We Mistakenly Bombed Refugees [online]. 15 April 1999. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14 April 2021.
- ↑ Kosovo assault 'was not genocide'. news.bbc.co.uk. BBC, 7 September 2011. Dostupné online [cit. 19 May 2013].
- ↑ List of Kosovo War Victims Published [online]. 10 December 2014. Dostupné online.
- ↑ a b Krieger 2001, s. 90
- ↑ a b Kosovo / Kosova: As Seen, As Told [online]. OSCE, 5 November 1999 [cit. 2017-06-27]. S. 13. Dostupné online.
- ↑ Abrahams 2001, s. 454–456
- ↑ Serbia home to highest number of refugees and IDPs in Europe [online]. B92, 20 June 2010. Dostupné online.
- ↑ Serbia: Europe's largest proctracted refugee situation [online]. OSCE, 2008. Dostupné online.
- ↑ Kosovo one year on. BBC. 16 March 2000. Dostupné online [cit. 4 April 2010].
- ↑ HUGGLER, Justin. KLA veterans linked to latest bout of violence in Macedonia. The Independent. London: 12 March 2001. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 29 October 2014.
- ↑ Archivovaná kopie. kosovo.sk [online]. [cit. 2016-02-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-09-04.
- ↑ FINLAN, Alastair. The Collapse of Yugoslavia 1991-1999. Oxford: Osprey Publishing, 2004. Dostupné online. ISBN 978-1841768052. S. 15. (angličtina)
- ↑ RAMET, Sabrina. Balkan Babel – The disintegration of Yugoslavia from the Death of Tito to fall of Milošević. [s.l.]: Westview Press, 2002. 426 s. Dostupné online. ISBN 0-8133-3905-7. S. 317. (angličtina)
- ↑ a b c FINLAN, Alastair. The Collapse of Yugoslavia 1991-1999. Oxford: Osprey Publishing, 2004. Dostupné online. ISBN 978-1841768052. S. 86. (angličtina)
- ↑ a b c RAMET, Sabrina. Balkan Babel – The disintegration of Yugoslavia from the Death of Tito to fall of Milošević. [s.l.]: Westview Press, 2002. 426 s. Dostupné online. ISBN 0-8133-3905-7. S. 318. (angličtina)
- ↑ a b c d e FINLAN, Alastair. The Collapse of Yugoslavia 1991-1999. Oxford: Osprey Publishing, 2004. Dostupné online. ISBN 978-1841768052. S. 87. (angličtina)
- ↑ RAMET, Sabrina. Balkan Babel – The disintegration of Yugoslavia from the Death of Tito to fall of Milošević. [s.l.]: Westview Press, 2002. 426 s. Dostupné online. ISBN 0-8133-3905-7. S. 322. (angličtina)
- ↑ FINLAN, Alastair. The Collapse of Yugoslavia 1991-1999. Oxford: Osprey Publishing, 2004. Dostupné online. ISBN 978-1841768052. S. 12. (angličtina)
- ↑ RAMET, Sabrina. Balkan Babel – The disintegration of Yugoslavia from the Death of Tito to fall of Milošević. [s.l.]: Westview Press, 2002. 426 s. Dostupné online. ISBN 0-8133-3905-7. S. 307. (angličtina)
- ↑ a b c RAMET, Sabrina. Balkan Babel – The disintegration of Yugoslavia from the Death of Tito to fall of Milošević. [s.l.]: Westview Press, 2002. 426 s. Dostupné online. ISBN 0-8133-3905-7. S. 319. (angličtina)
- ↑ RAMET, Sabrina. Balkan Babel – The disintegration of Yugoslavia from the Death of Tito to fall of Milošević. [s.l.]: Westview Press, 2002. 426 s. Dostupné online. ISBN 0-8133-3905-7. S. 326. (angličtina)
- ↑ RAMET, Sabrina. Balkan Babel – The disintegration of Yugoslavia from the Death of Tito to fall of Milošević. [s.l.]: Westview Press, 2002. 426 s. Dostupné online. ISBN 0-8133-3905-7. S. 325. (angličtina)
- ↑ EICHLER, Jan. Legální a nelegální války v dnešním světě. Vojenské rozhledy. Roč. 2012, čís. 3, s. 16–47. Dostupné online.
- ↑ a b HAYDEN, Robert M. From Yugoslavia to the Western Balkans. Boston: Brill, 2013. Dostupné online. ISBN 978-90-04-24190-9. S. 234. (angličtina)
- ↑ Kosovo refugees statistics. Médecins Sans Frontières (MSF) International [online]. [cit. 2019-04-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ The Kosovo conflict and international law : an analytical documentation, 1974-1999. Cambridge: Cambridge University Press, 2001. xlv, 601 pages s. Dostupné online. ISBN 0521800714, ISBN 9780521800716. OCLC 59550258
- ↑ Human Rights in Kosovo: As Seen, As Told. Volume I, October 1998 - June 1999 | OSCE. www.osce.org [online]. [cit. 2019-04-12]. Dostupné online.
- ↑ HAYDEN, Robert M. From Yugoslavia to the Western Balkans. Boston: Brill, 2013. Dostupné online. ISBN 978-90-04-24190-9. S. 188. (angličtina)
- ↑ EICHLER, Jan. Legitimní a nelegitimní války po roce 1990. Vojenské rozhledy. Roč. 2012, čís. 4, s. 12–24. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-06-03.
- ↑ People China. Pope seeks Easter truce as Vatican official meets Milosevic [online]. 1999-04-01 [cit. 2022-04-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Harun Shiljak. What did John Paul II say o NATO's 1999 bombing of Yugoslavia? [online]. 2017 [cit. 2022-04-10]. -say-about-NATOs-1999-bombing-of-Yugoslavie Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Mark B Jardine. The G and T Defense: George W Bush and Tony Blair: Heroes, Not Villains. [s.l.]: Lulu.com, 2016. Dostupné online. ISBN 978-1483458571. S. 8.Šablona:Self-published source
- ↑ BUGAJSKI, Janusz. Political Parties of Eastern Europe: A Guide to Politics in the Post-Communist Era. New York: The Center for Strategic and International Studies, 2002. Dostupné online. ISBN 978-1-56324-676-0. S. 479.
- ↑ Šablona:Cite report
- ↑ REFUGEES, United Nations High Commissioner for. Refworld | Reversal of Fortune: Serbia's Refugee Crisis [online]. [cit. 2022-11-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Abuses against Serbs and Roma in the New Kosovo Archivováno 29. 11. 2014 na Wayback Machine., Human rights watch
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- DIENSTBIER, Jiří. Daň z krve. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 359 s. ISBN 80-7106-585-4.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu válka v Kosovu na Wikimedia Commons