Přeskočit na obsah

Válka v Kosovu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Válka v Kosovu
konflikt: Válka v Jugoslávii
Odshora: Budova generálního štábu jugoslávská armády v Bělehradě byla vybombardována, auto zasypané sutí, hrob zabitých ozbrojenců UÇK, volný let USAF F-15.
Odshora: Budova generálního štábu jugoslávská armády v Bělehradě byla vybombardována, auto zasypané sutí, hrob zabitých ozbrojenců UÇK, volný let USAF F-15.
Trvání28. únor 1998 – 11. červen 1999
(1 rok, 3 měsíce a 1 týden)
MístoKosovo, Jugoslávie, s přesahy do Albánie (zpráva OBSE)[1][2][3][4]
PříčinyPokus o odtržení od Jugoslávie
Výsledek
  • Jugoslávské síly a instituce staženy z Kosova
  • Rezoluce OSN 1244[9]
  • Návrat albánských uprchlíků
  • Útěk nebo vyhoštění více než poloviny Srbů a dalších nealbánských civilistů[pozn. 1]
Změny územíŽádné de iure změny jugoslávských hranic podle rezoluce 1244, ale faktická a částečná de iure politická a ekonomická nezávislost Kosova na SR Jugoslávii kvůli umístění pod správu OSN
Strany
Kosovská osvobozenecká armáda
FARK[pozn. 2]

NATO NATO

Jugoslávie SR Jugoslávie
Velitelé

NATO Wesley Clark

Síla
15 000–30 000 povstalců[16][17][18]
  • Neznámý počet zahraničních dobrovolníků[19][20]
Ztráty
  • 1 500–2 131 mrtvých povstalců[30][31]
  • Způsobeno NATO:
  • Jugoslávie 276–1 200 mrtvých[pozn. 3]
  • Jugoslávie 14 tanků,[43] 18 transportérů, 20 děl[44] a 121 zničených letadel a vrtulníků[45]
  • Způsobeno UČK:
  • Jugoslávie 808 mrtvých (tvrzení HLC)[31]
Jugoslávie 26 zničených tanků[46]
4–20 mrtvých ruských dobrovolníků[47][48][49]
Celkem: cca 13 548 mrtví bojovníci a civilisté všech etnik[31]
Albánie 8 676 až 9 269 Kosovskoalbánských civilistů zabitých nebo nezvěstných[31][50]
Albánie 90 % kosovských Albánců během války vysídleno[51] (848 000–863 000 vypovězeno z Kosova[52][53] Albánie 590 000 kosovských Albánců vysídlených v Kosovu)[51]

Jugoslávie Zabito nebo pohřešováno 1 641 nealbánských civilistů, včetně 1 196 etnických Srbů a 445 Romů a dalších[31]
Jugoslávie/Albánie Civilní úmrtí způsobená bombardováním NATO: 489–528 (dle Human Rights Watch)[54] nebo 454 (dle HLC),[55] včetně Čína 3 mrtvých čínských novinářů

Následky:
113 128[56] až 200 000+ Kosovských Srbů, Cikánů a dalších nealbánských civilistů vysídleno[57]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Válka v Kosovu (albánsky Lufta e Kosovës; srbsky Косовски рат, Kosovski rat) byl ozbrojený konflikt v Kosovu, který trval od 28. února 1998 do 11. června 1999.[58][59][60] Bojovalo se mezi silami Svazové republiky Jugoslávie, která Kosovo před válkou kontrolovala, a kosovskoalbánskými separatistickými milicemi známými jako Kosovská osvobozenecká armáda (UÇK). Konflikt skončil, když Severoatlantická aliance (NATO) zasáhla zahájením leteckých úderů v březnu 1999, které vyústily ve stažení jugoslávských sil z Kosova.

UÇK vznikla na počátku 90. let 20. století s cílem bojovat proti diskriminaci etnických Albánců a potlačování politického disentu ze strany srbských úřadů, které začalo po potlačení autonomie Kosova a dalších diskriminačních politik vůči Albáncům srbským vůdcem Slobodanem Miloševičem v roce 1989.[61][62] UÇK zahájila svou první kampaň v roce 1995 poté, co byl případ Kosova vynechán z Daytonské dohody a bylo jasné, že strategií mírového odporu prezidenta Rugovy se nepodařilo dostat Kosovo do mezinárodní agendy.[63] V červnu 1996 se skupina přihlásila k odpovědnosti za sabotáže zaměřené na kosovské policejní stanice během kosovského povstání.[64][65] V roce 1997 získala organizace velké množství zbraní pašováním zbraní z Albánie po občanské válce, při které byly uloupeny zbraně z policejních a armádních stanovišť v zemi. Počátkem roku 1998 vedly útoky UÇK proti jugoslávským úřadům v Kosovu ke zvýšené přítomnosti srbských polovojenských jednotek a pravidelných sil, které následně začaly vést odvetnou kampaň zaměřenou na sympatizanty a politické odpůrce UÇK;[66] tato kampaň zabila 1 500 až 2 000 civilistů a bojovníků UÇK a do března 1999 vysídlila 370 000 kosovských Albánců.[67][68]

20. března 1999 jugoslávské síly zahájily masivní kampaň represí a vyhnání kosovských Albánců po stažení Kosovo Verification Mission OBSE (KVM) a neúspěchu navrhované Rambouilletské dohody.[67][69] V reakci na to NATO zasáhlo leteckou bombardovací kampaní, která začala 24. března, a ospravedlnila to humanitárními důvody.[70] Válka skončila dohodou z Kumanova, podepsanou 9. června 1999, kdy jugoslávské a srbské síly[71] souhlasily se stažením z Kosova, aby se uvolnilo místo pro mezinárodní přítomnost. Síly NATO vstoupily do Kosova 12. června.[72][73] Bombardovací kampaň NATO zůstala kontroverzní.[74] Nezískala souhlas Rady bezpečnosti OSN a způsobila nejméně 488 úmrtí jugoslávských civilistů[75] včetně značných úmrtí kosovských uprchlíků.[76][77][78]

V roce 2001 Nejvyšší soud pod správou OSN se sídlem v Kosovu zjistil, že docházelo k systematické teroristické kampani, včetně vražd, znásilňování, žhářství a krutého špatného zacházení proti albánskému obyvatelstvu, a že se je jugoslávské jednotky pokusily vytlačit z Kosova, ale ne vymýtit, a proto se nejednalo o genocidu.[79] Po válce byl sestaven seznam, který dokumentoval, že během dvouletého konfliktu bylo zabito nebo zmizelo přes 13 500 lidí.[80] Jugoslávské a srbské síly způsobily vysídlení 1,2 milionu[81] až 1,45 milionu kosovských Albánců[82]. Po válce uprchlo z Kosova asi 200 000 Srbů, Romů a dalších nealbánců a mnoho ze zbývajících civilistů se stalo obětí zneužívání.[83][84][85]

Kosovská osvobozenecká armáda se brzy po skončení války rozpadla, někteří její členové pokračovali v boji za UÇPMB v preševské dolině[86] a jiní se připojili k Národní osvobozenecké armádě (NLA) a Albánské národní armádě (ANA) během ozbrojeného etnického konfliktu v Makedonii[87], zatímco jiní pokračovali ve vytvoření kosovské policie.

Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) odsoudil šest srbských/jugoslávských představitelů a jednoho albánského velitele za válečné zločiny.

Periodizace

[editovat | editovat zdroj]

Konflikt v Kosovu lze rozdělit do dvou fází:

  1. 1998–1999: operace ozbrojených sil Svazové republiky Jugoslávie s cílem zničit Kosovskou osvobozeneckou armádu, která prostřednictvím politického i ozbrojeného boje získávala stále větší podporu mezi kosovskoalbánským obyvatelstvem.
  2. 24. března – 10. června 1999: Invaze jednotek NATO na území celé Svazové republiky Jugoslávie, v rámci které byly bombardovány vojenské cíle i civilní cíle (obytné oblasti, vesnice, civilní vlaky) a statní instituce vč. budovu radikální politické strany Slobodana Miloševiće. Údery letectva NATO nakonec znemožnily logistickou podporu jugoslávské armády na území Kosova a donutily jugoslávské představitele stáhnout armádu z území Kosova a přenechat oblast mezinárodní správě.

Průběh války

[editovat | editovat zdroj]

Začátek 90. let a nespokojenost albánského obyvatelstva

[editovat | editovat zdroj]

Na začátku 90. let chtělo Kosovo následovat další jugoslávské republiky, které se vyčleňovaly z jednotného státu. Proto byla v roce 1990 vyhlášena Kosovská republika jako sedmá republika SFRJ. Získala i vlastní ústavu, schválenou ve městě Kačanik u makedonských hranic. O rok později vyhlásila Kosovská republika nezávislost. V referendu z 30. září 1991 rozhodlo 99 procenta hlasujících o vytvoření samostatného státu.[88] Celý proces byl však podle jugoslávské ústavy oprávněně nelegální a nezávislé Kosovo nikdo neuznal.

Svazová republika Jugoslávie byla v průběhu 90. let ekonomicky vyčerpána z důvodů vleklé hospodářské krize z 80. let, válek vedených na území Slovinska, Chorvatska a Bosny a Hercegoviny i ekonomické transformace, která skončila koncentrací bohatství a úspor jugoslávských občanů v rukou několika málo zločineckých podnikatelů a firem. Autonomní oblast Kosovo, která patřila k nejchudším v socialistické Jugoslávii a kde probíhal již od roku 1966 skrytý politický konflikt mezi srbským a albánským obyvatelstvem, tím byla velmi těžce postižena. Nespokojenost s vládou Slobodana Miloševiće byla rozsáhlá[89], a to i přesto, že v polovině 90. let se tehdejší Miloševićova vláda pokoušela získat sympatie albánského obyvatelstva rozsáhlými ústupky. Tento obrat uskutečnila Miloševićova vláda poté, co zavedla na počátku 90. let centrální správu oblasti z Bělehradu a rozhodným způsobem oklestila desítky let budovanou autonomii albánské většiny v Kosovu.[90]

Začátek konfliktu

[editovat | editovat zdroj]

K jednotlivým střetům mezi jednotkami UÇK a jugoslávskou policií docházelo již v průběhu roku 1996.[91] Jednalo se však o ojedinělé útoky a mezinárodní média jim nevěnovala větší pozornost.

Roku 1997 území Kosova prakticky ovládla Kosovská osvobozenecká armáda; ta se stavěla proti Srbům i proti Albáncům, kteří podporovali srbskou správu. V prosinci téhož roku podnikla Kosovská osvobozenecká armáda sérii teroristických útoků proti policejním stanicím.[92]

Eskalace střetu mezi jugoslávskou armádou a UÇK

[editovat | editovat zdroj]
Vesnice, které byly částečně nebo zcela vypáleny během konfliktu.

Jugoslávská vláda se ve snaze udržet nadvládu nad územím Kosova rozhodla povolat na území autonomní oblasti armádu, která zahájila bojové operace na území celého Kosova. Tato skutečnost však paradoxně vedla k tomu, že více Albánců se postavilo na stranu Kosovské osvobozenecké armády a bojovalo proti jugoslávskému vojsku. V průběhu války obě strany páchaly teroristické akty vůči civilnímu obyvatelstvu a vyháněly lidi z domovů. V září roku 1998 zasedala Rada bezpečnosti OSN i vedení NATO[93]. Dne 13. října 1998 se Richard Holbrooke sešel s Miloševićem[94] a dal mu ultimátum, aby bylo podepsáno příměří a jugoslávská armáda stažena z Kosova.[93] Díky tomu Kosovská osvobozenecká armáda obsadila zpět své pozice a začala s prvními velkými čistkami. Milošević přistoupil na některé ústupky, jako bylo např. snížení počtu jugoslávských vojáků v Kosovu.

V průběhu celého roku 1998 probíhaly na území Kosova ostré boje mezi jugoslávskou armádou a Kosovskou osvobozeneckou armádou.[95][91][92] Jugoslávská armáda boj s kosovskými povstalci prohrávala; bojovníci Kosovské osvobozenecké armády měli ze zahraničí zajištěnu kvalitní výzbroj a jejich motivace k boji byla mnohem vyšší. Jugoslávská armáda se naopak potýkala se zaostalou technikou a vybavením, jugoslávská ekonomika pak s hospodářskými sankcemi, které na ni uvalila Evropská unie.[92] Boje se odehrávaly především v jihozápadní části Kosova.

V té době však paradoxně americké ministerstvo obrany prohlásilo, že nemá zájem nikterak v Kosovu intervenovat a označilo Kosovskou osvobozeneckou armádu za teroristickou organizaci.[96]

Jugoslávští představitelé byli z dané situace značně znepokojeni, a proto bylo v červnu 1998 vysláno do Kosova další vojsko a policejní kontingent v počtu 50 000 lidí. Zatímco v západoevropských médiích byli jugoslávští vojáci vykreslováni jako vykonavači brutálních masakrů, jugoslávští představitelé tvrdili, že je vojenská operace nesmírně nákladnou záležitostí, která stojí Bělehrad dva miliony USD denně.[97] Do poloviny roku 1998 si boje v Kosovu vyžádaly 700 mrtvých a na 265 000 vyhnaných.[97] Počet uprchlíků byl nicméně předmětem sporů. Zatímco v Albánii a mezi kosovskými Albánci se mluvilo o 400 000 lidech, jugoslávské zdroje přiznávaly 140 000 vyhnaných.[97]

Masakr v Raçaku a zapojení NATO

[editovat | editovat zdroj]
Válkou zničené centrum Prištiny.

16. ledna 1999 došlo k údajnému masakru v Račaku, při němž mělo zahynout 40-45 Albánců.[93][98] Incident měl za následek zvýšený tlak západních mocností na SRJ s cílem stažení srbské armády z Kosova. Jugoslávská strana tvrdila, že masakr byl zinscenovaný s cílem donutit jakýmkoliv způsobem jugoslávskou armádu ke stažení z Kosova. V době incidentu se kontingent jugoslávského vojska na území Kosova postupně navyšoval, a to z 18 000 jednotek v říjnu 1998 až na 29 000 na konci března 1999.[99]

6. února 1999 byla na zámku Rambouillet ve Francii zahájena jednání mezi albánskými a srbskými představiteli v Kosovu. Za jugoslávskou stranu se jednání účastnil Slobodan Milošević a za albánskou Ibrahim Rugova.[93] Jednání však skončila fiaskem, neboť zatímco jugoslávská strana nabízela širokou autonomii Albáncům v rámci Jugoslávie, kosovští Albánci požadovali výhradně a pouze nezávislost. Jednání se opakovala ještě jednou v Paříži a nakonec dne 22. března 1999 se setkali Milošević a Richard Holbrooke v Bělehradě.[93]

Po krachu jednání se NATO kvůli pokračujícím násilným akcím srbské armády rozhodlo pro leteckou kampaň, známou jako tzv. Operace Spojenecká síla, v rámci níž bylo bombardováno území Svazové republiky Jugoslávie. 24. března 1999 zahájila vojska NATO vzdušné údery proti Srbsku, které trvaly do 10. června 1999 a byly manifestací vojenských schopností Spojených států. Zásah schválila Rada bezpečnosti OSN, která situaci v Kosovu označila za hrozbu pro mezinárodní mír a bezpečnost v tamní oblasti, ale v důsledku veta ze strany Ruské federace a Číny nebyla schválena další rezoluce, která by dala zmocnění užít všech nezbytných prostředků. Podle některých autorů jde tedy o válku nelegální[100], podle jiných je však obhajitelná obecně přijímanou teorií přirozeného práva, které je nadřazené právu pozitivistickému, jak bylo např. konstatováno v Norimberském procesu. Tehdejší prezident USA Bill Clinton hovořil o nutnosti postavit se na stranu trpících obětí a tím zajistit mír, svobodu a stabilitu v Evropě. Cílem bombardování ze strany NATO bylo donutit jugoslávskou vládu k ústupkům a stažení z Kosova. To se po třech měsících nakonec podařilo. V samotném Srbsku a Černé Hoře však bylo bombardování považováno za akt agrese nikoliv proti jugoslávské vládě, nýbrž přímo proti jugoslávskému obyvatelstvu. Během bombardování zintenzivnila jugoslávská armáda své operace v Kosovu nebývalou silou, což dále vedlo představitele NATO k zintenzivnění bombardování Srbska a Černé Hory. Tehdejší americký prezident Bill Clinton prohlásil, že NATO "muselo jednat", neboť jugoslávská armáda zahájila "ofenzivu vůči Albáncům".[101] Ministerstvo zahraničí USA nicméně v několika svých zprávách, které vyšly nedlouho před vyjádřením prezidenta Clintona, uvedlo, že jugoslávská armáda sice zasahuje v oblastech, kde je Kosovská osvobozenecká armáda aktivní, nedochází však k žádné rozhodné ofenzivě.[101]

V květnu 1999 docházelo k rozsáhlému vyhánění kosovskoalbánského obyvatelstva z Kosova. Podle některých zdrojů zemi opustilo 200 000 kosovských Albánců[91], podle dalších zdrojů bylo uprchlíků podstatně více[102], celkové odhady se pohybují okolo 1,2 milionu vyhnaných civilistů,[103] až k 1,45 milionů[104], vyhnána tedy byla majorita civilního obyvatelstva Kosova. Docházelo také k rozsáhlým případům znásilňování.[105]

Válka skončila dne 10. června 1999 poté, co se jugoslávská armáda stáhla z oblasti a Kosovo bylo dáno pod mezinárodní správu. Protože převažují nepotvrzené nebo zpochybněné důvody pro vedení války, je považována za válku nelegitimní.[106]

Výzva papeže

[editovat | editovat zdroj]
„ Ukončení všech vojenských akcí v týdnu mezi římskokatolickými a pravoslavnými Velikonočními svátky (4. až 11. dubna 1999) by bylo gestem velké lidskosti… “

— Jan Pavel II., papež

Agentura AFP 1. dubna 1999 přinesla zprávu o výzvě papeže Jana Pavla II. k vojenským nepřátelům o pokoji zbraní během Velikonoc. Papež vyzval v dopisech jugoslávského prezidenta Slobodana Miloševiće, amerického prezidenta Billa Clintona a generálního tajemníka NATO Javiera Solanu. Hlavní představitel Vatikánu pro zahraniční věci Jean-Louis Tauran se na hodinu setkal v Bělehradě se Slobodanem Miloševićem, aby mu doručil osobní toto poselství od papeže.[107][108]

Následky

[editovat | editovat zdroj]

Jugoslávské a srbské síly způsobily vysídlení 1,2 milionu[81] až 1,45 milionu kosovských Albánců[82]. Po skončení války v červnu 1999 se řada albánských uprchlíků začala vracet domů ze sousedních zemí. Do listopadu 1999 se podle Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky vrátilo 848 100 z 1 108 913.[109]

Podle sčítání lidu v Jugoslávii z roku 1991 bylo z téměř 2 milionů obyvatel Kosova v roce 1991 194 190 Srbů, 45 745 Romů a 20 356 Černohorců.[110] Podle Human Rights Watch uprchlo z Kosova během války a po ní 200 000 Srbů a tisíce Romů.[57] Byly vypáleny domy menšin a zničeny pravoslavné kostely a kláštery.[111] Jugoslávský Červený kříž rovněž do 26. listopadu zaregistroval 247 391 převážně srbských uprchlíků.[112] Více než 164 000 Srbů opustilo Kosovo během sedmi týdnů, které následovaly po stažení jugoslávských a srbských sil z Kosova a po vstupu Kosovských sil pod vedením NATO (KFOR) do Kosova.[113]

K dalšímu mezietnickému násilí došlo v letech 2000 a 2004.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ [10][11][12][13][14][15]
  2. ↑ Od srpna 1998 jako Kosovská osvobozenecká armáda jako 138. brigáda.
  3. ↑ Srbsko tvrdí, že 1008 jugoslávských vojáků a policistů bylo zabito bombardováním NATO.[38][39] NATO zpočátku tvrdilo, že během letecké kampaně NATO bylo zabito 5 000 jugoslávských vojáků a 10 000 bylo zraněno.[40][41] NATO od té doby revidovalo tento odhad na 1200 zabitých jugoslávských vojáků a policistů.[42] Podle Centra pro humanitární právo zabila letecká kampaň NATO 276 příslušníků srbských policejních a vojenských sil. [31]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ DANISZEWSKI, John. Yugoslav Troops Said to Cross Into Albania. Los Angeles Times. 1999-04-14. Dostupné online [cit. 2012-02-20]. 
  2. ↑ DALY, Emma. War In The Balkans: Serbs enter Albania and burn village. The Independent. London: 1999-04-14. Dostupné online [cit. 2012-02-20]. 
  3. ↑ Federation of American Scientists. Hostage-Taking and Kidnapping Terror in the COE [online]. Fort Leavenworth, Kansas: US Army Training and Doctrine Command TRADOC G2, 5 December 2008. Dostupné online. 
  4. ↑ A Chronology of U.S.-Middle East Relations [online]. 25 July 1999. Dostupné online. 
  5. ↑ NOEL, Sid. From Power Sharing to Democracy: Post-Conflict Institutions in Ethnically Divided Societies. [s.l.]: McGill-Queen's University Press, 2005. Dostupné online. ISBN 978-0-77357-310-9. S. 109. 
  6. ↑ Civic and Uncivic Values in Kosovo: History, Politics, and Value Transformation. Redakce Ramet Sabrina P.. [s.l.]: Central European University Press, 2015. Dostupné online. ISBN 978-9-63386-074-8. S. 121. 
  7. ↑ Stigler, Andrew L. "A clear victory for air power: NATO's empty threat to invade Kosovo." International Security 27.3 (2003): 124–157.
  8. ↑ Milosevic Claims Victory, Lauds Army. Washington Post. 11 June 1999. Dostupné online. 
  9. ↑ REITMAN, Valerie; RICHTER, Paul; DAHLBURG, John-Thor. Yugoslav, NATO Generals Sign Peace Agreement for Kosovo / Alliance will end air campaign when Serbian troops pull out. San Francisco Chronicle. 1999-06-10. Dostupné online [cit. 2012-02-20]. 
  10. ↑ VLADISAVLJEVIĆ, Nebojša. After Yugoslavia: Identities and Politics Within the Successor States. Redakce Hudson Robert. Cham, Switzerland: Palgrave Macmillan, 2012. ISBN 978-0230201316. doi:10.1057/9780230305137_3. Kapitola Kosovo and Two Dimensions of the Contemporary Serb-Albanian Conflict, s. 29–30. 
  11. ↑ WILLS, Siobhán. Protecting Civilians: The Obligations of Peacekeepers. Oxford and New York: Oxford University Press, 2009. Dostupné online. ISBN 978-0-19-953387-9. S. 219. 
  12. ↑ Abuses against Serbs and Roma in the new Kosovo [online]. Human Rights Watch, August 1999 [cit. 2022-12-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 November 2022. 
  13. ↑ The Violence: Ethnic Albanian Attacks on Serbs and Roma [online]. Human Rights Watch, July 2004 [cit. 2022-12-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 July 2022. 
  14. ↑ Kosovo Crisis Update. UNHCR. August 4, 1999. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 July 2022. 
  15. ↑ Forced Expulsion of Kosovo Roma, Ashkali and Egyptians from OSCE Participated state to Kosovo [online]. OSCE, October 6, 2006 [cit. 2022-12-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 May 2022. 
  16. ↑ KETTLE, Martin. Strength of KLA 'has tripled'. The Guardian. 29 May 1999. Dostupné online. 
  17. ↑ BARTROP, Paul R. Bosnian Genocide: The Essential Reference Guide. [s.l.]: Bloomsbury Publishing USA, 18 January 2016. Dostupné online. ISBN 978-1-4408-3869-9. S. 120. 
  18. ↑ BODANSKY, Yossef. bin Laden: The Man Who Declared War on America. [s.l.]: Crown Publishing Group, 4 May 2011. Dostupné online. ISBN 978-0-307-79772-8. S. 398–403. 
  19. ↑ DAVISON, Phil. Focus: Kosovo Peace Deal - Briton in KLA 'kills 24 Serbs'. Independent. 12 June 1999. Dostupné online [cit. 27 April 2024]. 
  20. ↑ Balkans fighters are taking up arms in Ukraine, with risks for organized crime [online]. Global Initiative Against Transnational Organized Crime [cit. 2024-04-27]. Dostupné online. 
  21. ↑ Report to Congress: Kosovo operation allied force after-action report. au.af.mil. 30 January 2000, s. 31–32. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 November 2016. 
  22. ↑ Die Bundeswehr zieht in den Krieg [online]. 24 March 1999 [cit. 2012-05-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 3 September 2011. 
  23. ↑ a b c d e f NATO Operation Allied Force [online]. [cit. 2012-02-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-02-28. 
  24. ↑ NATO Operation Allied Force [online]. [cit. 2024-01-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 June 2021. 
  25. ↑ Under Orders: War Crimes in Kosovo - 3. Forces of the Conflict [online]. Human Rights Watch. Dostupné online. 
  26. ↑ https://cojstvo.rs/%D0%91%D1%83%D0%BB%D0%B0%D1%85-%D0%93%D0%BB%D0%B5%D0%B1%D0%BE%D0%B2%D0%B8%D1%87
  27. ↑ Fighting for a foreign land. news.bbc.co.uk. BBC News, 1999-05-20. Dostupné online [cit. 2012-02-28]. 
  28. ↑ Russian volunteer's account of Kosovo [online]. 1999-07-05 [cit. 2012-02-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-12-26. 
  29. ↑ Ukraine in the Crossfire. [s.l.]: SCB Distributors, 5 April 2017. Dostupné online. ISBN 9780997896541. 
  30. ↑ Daalder a O'Hanlon 2000, s. 151.
  31. ↑ a b c d e f Kosovo Memory Book Database Presentation and Evaluation [online]. Humanitarian Law Center, 4 February 2015 [cit. 2016-02-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 11 January 2019. 
  32. ↑ How to Take Down an F-117 [online]. 2005-11-21 [cit. 2012-05-06]. Dostupné online. 
  33. ↑ Holloman commander recalls being shot down in Serbia [online]. 7 February 2007 [cit. 2012-05-06]. Dostupné online. 
  34. ↑ F-117 damage said attributed to full moon. The Atlanta Journal-Constitution. 1999-05-06, s. A14. Dostupné online [cit. 2012-02-20]. 
  35. ↑ Two die in Apache crash. BBC News. 1999-05-05. Dostupné online [cit. 2012-05-06]. 
  36. ↑ Nato loses two planes. BBC News. 1999-05-02. Dostupné online [cit. 2012-05-06]. 
  37. ↑ KISLYAKOV, Andrei. Unmanned Aerial Vehicles Increase In Numbers. www.radardaily.com. Radardaily.com, 9 October 2007. Dostupné online [cit. 2012-02-28]. 
  38. ↑ NATO nam ubio 1.008 vojnika i policajaca [online]. Mondo, 11 February 2013 [cit. 2013-02-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 August 2016. 
  39. ↑ Stradalo 1.008 vojnika i policajaca [online]. RTS, Radio televizija Srbije, Radio Television of Serbia. Dostupné online. 
  40. ↑ BIDELEUX, Robert; JEFFRIES, Ian. The Balkans: A Post-Communist History. [s.l.]: Routledge, 2006. Dostupné online. ISBN 978-0-203-96911-3. S. 558. 
  41. ↑ CHAMBERS II, John Whiteclay. The Oxford Companion to American Military History. [s.l.]: Oxford University Press, 1999. Dostupné online. ISBN 978-0-19-507198-6. S. 375. 
  42. ↑ COOPERSMITH, Jonathan; LAUNIUS, Roger D. Taking Off: A Century of Manned Flight. [s.l.]: American Institute of Aeronautics and Astronautics, 2003. ISBN 978-1-56347-610-5. S. 54. 
  43. ↑ COCKBURN, Andrew. The limits of air power. Los Angeles Times. 3 April 2011. Dostupné online [cit. 3 March 2013]. 
  44. ↑ Macdonald 2007, s. 99.
  45. ↑ Bacevich a Cohen 2001, s. 22.
  46. ↑ KHAN, Zafarul-Islam. Russian Military Intelligence (GRU) Daily Reports on the Iraq War. [s.l.]: Pharos, August 22, 2008. Dostupné online. ISBN 978-81-7221-022-9. 
  47. ↑ Ein Berliner, ein Dresdener und ein Däne erzählen, wie sie als Freiwillige zu den albanischen Rebellen der UCK kamen: Aus dem Schützenverein ins Kosovo [online]. 1999-07-11 [cit. 2024-04-03]. Dostupné online. (německy) 
  48. ↑ ОТКРИВАМО: Ко је убијени руски добровољац чији снимак убиства су објавили Албанци(Видео) [online]. 15 February 2014. Dostupné online. 
  49. ↑ List of killed, missing and disappeared 1998-2000 [online]. Dostupné online. 
  50. ↑ CLODFELTER, Micheal. Warfare and armed conflicts : A statistical encyclopedia of casualty and other figures, 1494-2007. [s.l.]: McFarland, Incorporated, Publishers, 2008. Dostupné online. ISBN 978-0-7864-3319-3. 
  51. ↑ a b Facts and Figurues – War in Europe [online]. [cit. 2015-01-27]. Dostupné online. 
  52. ↑ JUDAH, Tim. Google Books. The Serbs: History, Myth and the Destruction of Yugoslavia. 2009, 3rd. vyd. New Haven, Connecticut: Yale University Press, 1997. Dostupné online. ISBN 978-0-300-15826-7. S. 150. 
  53. ↑ Kosovo/Kosova: As Seen. [s.l.]: [s.n.] S. Part III, Chap 14. 
  54. ↑ Civilian Deaths in the NATO Air Campaign – The Crisis In Kosovo [online]. [cit. 2012-01-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 19 April 2009. 
  55. ↑ 754 Victims of NATO Bombing – Fond za humanitarno pravo/Humanitarian Law Center/Fondi për të Drejtën Humanitare | Fond za humanitarno pravo/Humanitarian Law Center/Fondi për të Drejtën Humanitare [online]. Dostupné online. 
  56. ↑ UNHCR - Kosovo Fact Sheet 2019 [online]. UNHCR. Dostupné online. 
  57. ↑ a b Kosovo/Serbia: Protect Minorities from Ethnic Violence [online]. Human Rights Watch [cit. 2007-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-09-29. 
  58. ↑ BOYLE, Michael J. Violence After War: Explaining Instability in Post-Conflict States. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 2014. Dostupné online. ISBN 978-1421412573. S. 175. 
  59. ↑ Independent International Commission on Kosovo. The Kosovo Report. Oxford: Oxford University Press, 2000. Dostupné online. ISBN 978-0199243099. S. 2. 
  60. ↑ QUACKENBUSH, Stephen L. International Conflict: Logic and Evidence. Los Angeles: Sage, 2015. Dostupné online. ISBN 978-1452240985. S. 202. 
  61. ↑ Reveron a Murer 2006, s. 67–68.
  62. ↑ Weymouth, Tony. The Kosovo Crisis: The Last American War in Europe?. United Kingdom: Reuters, 2001.
  63. ↑ KUBO, Keiichi. Why Kosovar Albanians Took Up Arms against the Serbian Regime: The Genesis and Expansion of the UÇK in Kosovo. Europe-Asia Studies. 2010-08-09, s. 1135–1152. Dostupné online [cit. 2023-09-07]. ISSN 0966-8136. doi:10.1080/09668136.2010.497022. S2CID 154405255. 
  64. ↑ Under Orders: War Crimes in Kosovo – 2. Background [online]. [cit. 2020-08-07]. Dostupné online. 
  65. ↑ United Nations High Commissioner for Refugees. Chronology for Kosovo Albanians in Yugoslavia [online]. [cit. 2020-08-07]. Dostupné online. 
  66. ↑ Mincheva a Gurr 2013, s. 27–28.
  67. ↑ a b Under Orders: War Crimes in Kosovo (March–June 1999) [online]. Human Rights Watch, 12 June 1999 [cit. 2013-02-25]. Dostupné online. 
  68. ↑ JUDAH. The Serbs. [s.l.]: Yale University Press, 2009. ISBN 978-0-300-15826-7. 
  69. ↑ A Review of NATO's War over Kosovo [online]. Dostupné online. 
  70. ↑ Endgame in Kosovo. The New York Times. New York: 9 December 2007. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 December 2007. 
  71. ↑ BBC News | Europe | K-For: The task ahead. BBC News. Dostupné online. 
  72. ↑ Kosovo war chronology [online]. Human Rights Watch. Dostupné online. 
  73. ↑ The Balkan wars: Reshaping the map of south-eastern Europe. The Economist. 2012-11-09. Dostupné online [cit. 26 February 2013]. 
  74. ↑ HAINES, Steven. The Influence of Operation Allied Force on the Development of the jus ad bellum. International Affairs. Oxford, England: Oxford University Press, May 2009, s. 477–490. ISSN 1468-2346. doi:10.1111/j.1468-2346.2009.00809.x. JSTOR 27695026. 
  75. ↑ The Civilian Deaths [online]. Human Rights Watch, February 2000 [cit. 2015-05-03]. Dostupné online. 
  76. ↑ Case Studies of Civilian Deaths [online]. Human Rights Watch, February 2000 [cit. 2015-05-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22 October 2014. 
  77. ↑ MASSA, Anne-Sophie. NATO's Intervention in Kosovo and the Decision of the Prosecutor of the International Criminal Tribunal for the Former Yugoslavia Not to Investigate. Berkeley Journal of International Law. 2006. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 3 September 2015. 
  78. ↑ NATO: We Mistakenly Bombed Refugees [online]. 15 April 1999. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14 April 2021. 
  79. ↑ Kosovo assault 'was not genocide'. news.bbc.co.uk. BBC, 7 September 2011. Dostupné online [cit. 19 May 2013]. 
  80. ↑ List of Kosovo War Victims Published [online]. 10 December 2014. Dostupné online. 
  81. ↑ a b Krieger 2001, s. 90
  82. ↑ a b Kosovo / Kosova: As Seen, As Told [online]. OSCE, 5 November 1999 [cit. 2017-06-27]. S. 13. Dostupné online. 
  83. ↑ Abrahams 2001, s. 454–456
  84. ↑ Serbia home to highest number of refugees and IDPs in Europe [online]. B92, 20 June 2010. Dostupné online. 
  85. ↑ Serbia: Europe's largest proctracted refugee situation [online]. OSCE, 2008. Dostupné online. 
  86. ↑ Kosovo one year on. BBC. 16 March 2000. Dostupné online [cit. 4 April 2010]. 
  87. ↑ HUGGLER, Justin. KLA veterans linked to latest bout of violence in Macedonia. The Independent. London: 12 March 2001. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 29 October 2014. 
  88. ↑ Archivovaná kopie. kosovo.sk [online]. [cit. 2016-02-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-09-04. 
  89. ↑ FINLAN, Alastair. The Collapse of Yugoslavia 1991-1999. Oxford: Osprey Publishing, 2004. Dostupné online. ISBN 978-1841768052. S. 15. (angličtina) 
  90. ↑ RAMET, Sabrina. Balkan Babel – The disintegration of Yugoslavia from the Death of Tito to fall of Milošević. [s.l.]: Westview Press, 2002. 426 s. Dostupné online. ISBN 0-8133-3905-7. S. 317. (angličtina) 
  91. ↑ a b c FINLAN, Alastair. The Collapse of Yugoslavia 1991-1999. Oxford: Osprey Publishing, 2004. Dostupné online. ISBN 978-1841768052. S. 86. (angličtina) 
  92. ↑ a b c RAMET, Sabrina. Balkan Babel – The disintegration of Yugoslavia from the Death of Tito to fall of Milošević. [s.l.]: Westview Press, 2002. 426 s. Dostupné online. ISBN 0-8133-3905-7. S. 318. (angličtina) 
  93. ↑ a b c d e FINLAN, Alastair. The Collapse of Yugoslavia 1991-1999. Oxford: Osprey Publishing, 2004. Dostupné online. ISBN 978-1841768052. S. 87. (angličtina) 
  94. ↑ RAMET, Sabrina. Balkan Babel – The disintegration of Yugoslavia from the Death of Tito to fall of Milošević. [s.l.]: Westview Press, 2002. 426 s. Dostupné online. ISBN 0-8133-3905-7. S. 322. (angličtina) 
  95. ↑ FINLAN, Alastair. The Collapse of Yugoslavia 1991-1999. Oxford: Osprey Publishing, 2004. Dostupné online. ISBN 978-1841768052. S. 12. (angličtina) 
  96. ↑ RAMET, Sabrina. Balkan Babel – The disintegration of Yugoslavia from the Death of Tito to fall of Milošević. [s.l.]: Westview Press, 2002. 426 s. Dostupné online. ISBN 0-8133-3905-7. S. 307. (angličtina) 
  97. ↑ a b c RAMET, Sabrina. Balkan Babel – The disintegration of Yugoslavia from the Death of Tito to fall of Milošević. [s.l.]: Westview Press, 2002. 426 s. Dostupné online. ISBN 0-8133-3905-7. S. 319. (angličtina) 
  98. ↑ RAMET, Sabrina. Balkan Babel – The disintegration of Yugoslavia from the Death of Tito to fall of Milošević. [s.l.]: Westview Press, 2002. 426 s. Dostupné online. ISBN 0-8133-3905-7. S. 326. (angličtina) 
  99. ↑ RAMET, Sabrina. Balkan Babel – The disintegration of Yugoslavia from the Death of Tito to fall of Milošević. [s.l.]: Westview Press, 2002. 426 s. Dostupné online. ISBN 0-8133-3905-7. S. 325. (angličtina) 
  100. ↑ EICHLER, Jan. Legální a nelegální války v dnešním světě. Vojenské rozhledy. Roč. 2012, čís. 3, s. 16–47. Dostupné online. 
  101. ↑ a b HAYDEN, Robert M. From Yugoslavia to the Western Balkans. Boston: Brill, 2013. Dostupné online. ISBN 978-90-04-24190-9. S. 234. (angličtina) 
  102. ↑ Kosovo refugees statistics. Médecins Sans Frontières (MSF) International [online]. [cit. 2019-04-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  103. ↑ The Kosovo conflict and international law : an analytical documentation, 1974-1999. Cambridge: Cambridge University Press, 2001. xlv, 601 pages s. Dostupné online. ISBN 0521800714, ISBN 9780521800716. OCLC 59550258 
  104. ↑ Human Rights in Kosovo: As Seen, As Told. Volume I, October 1998 - June 1999 | OSCE. www.osce.org [online]. [cit. 2019-04-12]. Dostupné online. 
  105. ↑ HAYDEN, Robert M. From Yugoslavia to the Western Balkans. Boston: Brill, 2013. Dostupné online. ISBN 978-90-04-24190-9. S. 188. (angličtina) 
  106. ↑ EICHLER, Jan. Legitimní a nelegitimní války po roce 1990. Vojenské rozhledy. Roč. 2012, čís. 4, s. 12–24. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-06-03. 
  107. ↑ People China. Pope seeks Easter truce as Vatican official meets Milosevic [online]. 1999-04-01 [cit. 2022-04-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  108. ↑ Harun Shiljak. What did John Paul II say o NATO's 1999 bombing of Yugoslavia? [online]. 2017 [cit. 2022-04-10]. -say-about-NATOs-1999-bombing-of-Yugoslavie Dostupné online. (anglicky) 
  109. ↑ Mark B Jardine. The G and T Defense: George W Bush and Tony Blair: Heroes, Not Villains. [s.l.]: Lulu.com, 2016. Dostupné online. ISBN 978-1483458571. S. 8. Šablona:Self-published source
  110. ↑ BUGAJSKI, Janusz. Political Parties of Eastern Europe: A Guide to Politics in the Post-Communist Era. New York: The Center for Strategic and International Studies, 2002. Dostupné online. ISBN 978-1-56324-676-0. S. 479. 
  111. ↑ Šablona:Cite report
  112. ↑ REFUGEES, United Nations High Commissioner for. Refworld | Reversal of Fortune: Serbia's Refugee Crisis [online]. [cit. 2022-11-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  113. ↑ Abuses against Serbs and Roma in the New Kosovo Archivováno 29. 11. 2014 na Wayback Machine., Human rights watch

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
České konflikty po druhé světové válce
1945–1948

válka s banderovci (Akce B) (1945–1947) • Československo-polské pohraniční spory (1945–1947) • Vysídlení Němců z Československa (1945–1947) • Přesídlení Maďarů do českých zemí (1945–1947) • Únor 1948

1948–1989
1989–současnost

občanská válka v Angole (mírové mise OSN UNAVEM I (1989-1991) a UNAVEM II (1991–1992)) • válka za nezávislost Namibie (mírová mise OSN UNTAG (1989–1990)) • válka v Zálivu (Československý protichemický prapor v Perském zálivu) (1990–1991) • mírová mise OSN UNGCI (1991–2003) • mírová mise OSN UNIKOM (1991–1993) • válka v Jugoslávii (mírové mise OSN UNPROFOR (1992–1995), UNCRO (1995–1996), UNPREDEP (1995–1999), UNTAES (1996–1998) a UNMOP) (1996–2002); mírové mise NATO IFOR (1995–1996/1997), SFOR (1996/1997–1998) a SFOR II (1998–2004), mírová mise EU operace Althea (2007–2008; 2010–současnost)) • občanská válka v Somálsku (mírová mise OSN UNOSOM I (1992–1993)) • občanská válka v Tádžikistánu (mírová mise OSN UNMOT (1994–2000)) • válka v Abcházii (1992–1993) (mírová mise OSN UNOMIG (1994–2009)) • občanská válka v Mosambiku (mírová mise OSN ONUMOZ (1993–1995)) • první občanská válka v Libérii (mírová mise OSN UNOMIL (1993–1997)) • občanská válka v Sieře Leoně (mírová mise OSN UNAMSIL (1999–2005)) • válka v Kosovu (mírové mise OSN UNMIK (1999–současnost); mírové mise NATO AFOR (1999) a KFOR (1999–2011)) • druhá válka v Kongu (mírové mise OSN MONUC (2000–2010/2011) a MONUSCO (2010/2011–současnost)) • eritrejsko-etiopská válka (mírová mise OSN UNMEE (2001–2008)) • druhá občanská válka v Libérii (mírová mise OSN UNMIL (2003–2008)) • občanská válka v Makedonii (mírová mise NATO Operace Essential Harvest neboli Task Force Harvest (TFH) (2001)) • Operace Trvalá svoboda v Kuvajtu (2002–2003) • válka v Afghánistánu (mise NATO ISAF (2002–2003; 2004–2014) a RS (2015–současnost); mírová operace OSN UNAMA (2008-současnost)) • válka v Iráku (2003–2009) • humanitární operace NATO v Pákistánu Winter Race (2005–2006) • občanská válka v Čadu (2005–2010) (mírová operace EU EUFOR Tchad/RCA) • mise NATO Baltic Air Policing (2009; 2012–2013; 2019) • mírová mise EU Operace Atalanta (2010–současnost) • mezinárodní mírová operace MFO (2010–současnost) • válka v Mali (mírová operace EU EUTM Mali (2013–současnost)); mírová mise OSN MINUSMA (2017–současnost)) • operace NATO Operace ASICIPPN (2014; 2015; 2016) • občanská válka v Sýrii (mírová mise OSN UNSMIS (2012), operace NATO Operace Active Fence (2014–2015)) • mírová mise OSN MINUSCA (2014–současnost) • mírová mise EU EU NAVFOR MED neboli EU NAVFOR Sophia (2015–současnost) • mírová mise OSN UNDOF (2015–současnost) • občanská válka v Iráku (2016–současnost) • mise NATO NATO Enhanced Forward Presence (eFP) (2018–současnost) • kauza Vrbětice (2021)

jednotlivci
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Válka_v_Kosovu&oldid=24935301“