Válka v Kosovu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
ikona
Tento článek potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.
Konkrétní problémy: Pravopis (hlavně čárky), příliš mnoho hodnotících soudů (viz třeba poslední větu)
Válka v Kosovu
konflikt: Válka v Jugoslávii
{{{alt}}}
odshora:Budova generálního štábu jugoslávská armády v Bělehradě byla vybombardována, auto zasypané sutí, hrob zabitých ozbrojenců UÇK, volný let USAF F-15.
trvání: 28. únor 1998 - 11. červen 1999
místo: Kosovo, Jugoslávie
casus belli: pokus o odtrhnutí od Jugoslávie
výsledek: jugoslávská armáda a policie se stáhly z Kosova. Kosovo se stalo mezinárodním protektorátem pod správou OSN.
změny území: Žádné změny hranic,[1] autonomní oblast Kosovo byla dána pod správu Mise OSN v Kosovu.
strany
Flag of NATO.svg NATO (letecké útoky)
UCK KLA.png Kosovská osvobozenecká armáda
AlbánieAlbánie Albánie (nepřímá účast) 		Flag of Yugoslavia (1992–2003); Flag of Serbia and Montenegro (2003–2006).svg Svazová republika Jugoslávie
• SrbskoSrbsko Srbsko
• Černá HoraČerná Hora Černá Hora
velitelé
Adem Jashari †
Sylejman Selimi (do května 1999)
Agim Çeku (od května 1999) 		Flag of Yugoslavia (1992–2003); Flag of Serbia and Montenegro (2003–2006).svg Slobodan Milošević
Flag of Yugoslavia (1992–2003); Flag of Serbia and Montenegro (2003–2006).svg Dragoljub Ojdanić
Flag of Yugoslavia (1992–2003); Flag of Serbia and Montenegro (2003–2006).svg Svetozar Marjanović
Flag of Yugoslavia (1992–2003); Flag of Serbia and Montenegro (2003–2006).svg Nebojša Pavković
Flag of Serbia.svg Sreten Lukić

síla
Kosovo: 40,000 vojáků
NATO: 80 letadel 		Flag of Yugoslavia (1992–2003); Flag of Serbia and Montenegro (2003–2006).svg 140,000 vojáků
Flag of Serbia.svg 30,000 policistů a 15,000 dobrovolníků
ztráty
Kosovo: 3,000 vojáků
NATO: 2 letadla 		Flag of Yugoslavia (1992–2003); Flag of Serbia and Montenegro (2003–2006).svg Flag of Serbia.svg 2,000 vojáků

Válka v Kosovu byl ozbrojený konflikt na území bývalé jihosrbské provincie Kosovo. Probíhal od 28. února 1998 do 11. června 1999. Konfliktu se účastnily ozbrojené síly Svazové republiky Jugoslávie na jedné straně a albánské Kosovské osvobozenecké armády. Konflikt doprovázely časté útoky na civilní obyvatelstvo, masakry, vyhánění a přesuny obyvatelstva.

Periodizace konfliktu[editovat | editovat zdroj]

Samotný konflikt v Kosovu lze rozdělit do dvou fází:

  1. 1998 – 1999: operace ozbrojených sil Svazové republiky Jugoslávie s cílem eliminovat existenci Kosovské osvobozenecké armády, která buď prostřednictvím politického boje, nebo násilí získávala stále větší podporu mezi kosovskoalbánským obyvatelstvem.
  2. 24. března – 10. června 1999: Operace Spojenecká síla jednotek NATO na území celé Svazové republiky Jugoslávie, v rámci které byly bombardovány vojenské cíle i statní instituce vč. budovu radikální politické strany Slobodana Miloševiče. Rozsáhlost úderů letectva NATO nakonec vyřadila logistickou podporu pro jugoslávskou armádu na území Kosova a donutila jugoslávské představitele stáhnout armádu z území Kosova a přenechat autonomní oblast mezinárodnímu kontingentu vojsk.

Průběh války[editovat | editovat zdroj]

Začátek 90. let a nespokojenost albánského obyvatelstva[editovat | editovat zdroj]

Na začátku 90. let chtělo Kosovo následovat další jugoslávské republiky, které se chtěly odtrhnout od jednotného státu. Proto byla v roce 1990 prohlášena kosovská republika jako sedmá republika SFRJ. Získala i vlastní ústavu, schválenou ve městě Kačanik u makedonských hranic. O rok později vyhlásila kosovská republika nezávislost. V referendu z 30. září 1991 rozhodlo 99 procenta hlasujících o vytvoření samostatného státu[2]. Celý proces byl však podle jugoslávské ústavy nelegální a nezávislé Kosovo nikdo neuznal.

Svazová republika Jugoslávie byla v průběhu 90. let ekonomicky vyčerpána z důvodů vleklé hospodářské krize z 80. let; válek vedených na území Slovinska, Chorvatska a Bosny a Hercegoviny a ekonomické transformace která skončila koncentrací bohatství a úspor jugoslávských občanů v rukou několika málo zločineckých podnikatelů a firem. Autonomní oblast Kosovo, která patřila k nejchudším v socialistické Jugoslávii a kde probíhal již od roku 1966 skrytý politický konflikt mezi srbským a albánským obyvatelstvem, byla těmito skutečnostmi velmi těžce postižena. Nespokojenost s vládou Slobodana Miloševiće byla rozsáhlá[3], a to i přesto, že v polovině 90. let se tehdejší Miloševićova vláda pokoušela získat sympatie albánského obyvatelstva rozsáhlými ústupky. Tento obrat uskutečnila Miloševićova vláda poté, co zavedla na počátku 90. let centrální správu oblasti z Bělehradu a rozhodným způsobem okleštila desítky let budovanou autonomii albánské většiny v Kosovu.[4]

Začátek konfliktu[editovat | editovat zdroj]

K jednotlivým střetům mezi jednotkami UÇK a jugoslávskou policií docházelo již v průběhu roku 1996.[5] Jednalo se však o ojedinělé útoky a mezinárodní média jim nevěnovala, na rozdíl od jugoslávských[zdroj?] větší pozornost.

Roku 1997 na území Kosova získala moc Kosovská osvobozenecká armáda; ta vedla jednak politický boj proti Srbům, tak i proti Albáncům, kteří podporovali srbskou správu. V prosinci téhož roku podnikla Kosovská osvobozenecká armáda sérii teroristických útoků proti policejním stanicím na území Albánii[6]

Eskalace střetu mezi jugoslávskou armádou a UÇK[editovat | editovat zdroj]

Vesnice, které byly částečně nebo zcela vypáleny během konfliktu.

Jugoslávská vláda se ve snaze udržet kontrolu nad územím Kosova rozhodla povolat na území autonomní oblasti armádu, která zahájila bojové operace na území celého Kosova. Tato skutečnost však paradoxně vedla k tomu, že více Albánců se postavilo na stranu Kosovské osvobozenecké armády a bojovalo proti jugoslávskému vojsku. V průběhu války docházelo k oboustrannému teroru vůči civilnímu obyvatelstvu i k oboustrannému vyhánění lidí z domovů. V září roku 1998 zasedala Rada bezpečnosti OSN i vedení NATO[7]. Dne 13. října 1998 se Richard Holbrooke sešel s Miloševićem[8], kde mu bylo tlumočeno ultimátum aby bylo podepsáno příměří, jugoslávská armáda stažena z Kosova[7]. Milošević přistoupil na některé ústupky, jako bylo např. snížení počtu jugoslávských vojáků v Kosovu.

V průběhu celého roku 1998 probíhaly ostré boje mezi jugoslávskou armádou a Kosovskou osvobozeneckou armádou na území Kosova.[9][5][6] Jugoslávská armáda boj s kosovskými povstalci prohrávala; bojovníci Kosovské osvobozenecké armády měli zajištěnu ze zahraničí kvalitní výzbroj a jejich motivace k boji byla mnohem vyšší. Jugoslávská armáda se naopak potýkala se zaostalou technikou a vybavením; jugoslávská ekonomika pak s hospodářskými sankcemi, které na ni uvalila Evropská unie.[6] Boje se odehrávaly především v jihozápadní části Kosova.

V té době však paradoxně americké ministerstvo obrany prohlásilo, že nemá zájem nikterak v Kosovu intervenovat.[10]

Jugoslávští představitelé byli z dané situace značně znepokojeni, a proto bylo v červnu 1998 vysláno do Kosova další vojsko a policejní kontingent v počtu 50 000 lidí. Zatímco v západoevropských médiích byli jugoslávští vojáci vykreslováni jako vykonavači brutálních masakrů, jugoslávští představitelé tvrdili, že je vojenská operace nesmírně nákladnou záležitostí, která stojí Bělehrad dva miliony USD denně.[11] Do poloviny roku 1998 si boje v Kosovu vyžádaly 700 mrtvých a na 265 000 vyhnaných.[11] Počet uprchlíků byl nicméně předmětem sporů. Zatímco v Albánii a mezi kosovskými Albánci se mluvilo o 400 000 lidí, jugoslávské zdroje přiznávaly 140 000 vyhnaných.[11] Značný počet kosovských Albánců uprchl do Albánie.

Incident v Raçaku a zapojení NATO[editovat | editovat zdroj]

Válkou zničené centrum Prištiny.

16. ledna 1999 došlo k masakru v Račaku, kde bylo dle tvrzení Albánců pobito 40-45 albánských civilistů.[7][12] Tento incident měl za následek zvýšený tlak západních mocností na SRJ s cílem stažení srbské armády z Kosova. Jugoslávská strana masakr považovala za zinscenovaný a za snahu NATO donutit jakýmkoliv způsobem jugoslávskou armádu ke stažení z Kosova. V době tohoto incidentu se kontingent jugoslávského vojska na území Kosova postupně navyšoval, a to z 18 000 jednotek v říjnu 1998 až na 29 000 na konci března 1999.[13]

6. února 1999 byla na zámku Rambouillet ve Francii zahájena jednání mezi albánskými a srbskými představiteli v Kosovu. Za jugoslávskou stranu se jednání účastnil Slobodan Milošević a za albánskou Ibrahim Rugova.[7] Jednání však skončila fiaskem, neboť zatímco jugoslávská strana nabízela širokou autonomii Albáncům v rámci Jugoslávie, kosovští Albánci požadovali výhradně a pouze nezávislost. Jednání se opakovala ještě jednou v Paříži a nakonec dne 22. března 1999 se setkali Milošević a Richard Holbrooke v Bělehradě.[7]

Po krachu jednání se kvůli pokračujícím násilným akcím srbské armády NATO rozhodlo pro leteckou kampaň, která byla známá jako tzv. Operace Spojenecká síla, v rámci níž bylo bombardováno území Svazové republiky Jugoslávie. 24. března 1999 zahájila vojska NATO vzdušné údery proti Srbsku, které trvaly do 10. června 1999, a byly velkou manifestací vojenských schopností Spojených států. Jde o válku, která byla vedena výlučně jako válka letecká. Tuto válku schválila Rada bezpečnosti OSN, která situaci označila za hrozbu pro mezinárodní mír a bezpečnost v tamní oblasti, ale v důsledku veta ze strany Ruské federace a Číny nebyla schválena další rezoluce, která by dala zmocnění užít všech nezbytných prostředků. Podle některých autorů jde tedy o válku nelegální[14], podle některých je však tato válka obhajitelná obecně přijímanou teorií přirozeného práva, které je nadřazené právu pozitivistickému, jak bylo např. kostantováno v Norimberském procesu. Tehdejší prezident USA Bill Clinton hovořil o nutnosti postavit se na stranu trpících obětí a tím zajistit mír, svobodu a stabilitu v Evropě. Cílem bombardování ze strany NATO bylo donutit jugoslávskou vládu k ústupkům a stažení z Kosova. To se po třech měsících nakonec podařilo. V samotném Srbsku a Černé Hoře však bylo bombardování považováno za akt agrese nikoliv na jugoslávskou vládu, nýbrž přímo na jugoslávské obyvatelstvo. Během bombardování zintenzivnila jugoslávská armáda své operace v Kosovu nebývalou silou, což dále vedlo představitele NATO k zintenzivnění bombardování Srbska a Černé Hory. Tehdejší americký prezident Bill Clinton prohlásil, že NATO "muselo jednat", neboť jugoslávská armáda zahájila "ofenzivu vůči Albáncům".[15] Ministerstvo zahraničí USA nicméně v několika svých zprávách, které vyšly nedlouho před vyjádřením prezidenta Clintona, uvedlo, že jugoslávská armáda zasahuje v oblastech, kde je Kosovská osvobozenecká armáda aktivní, nedochází však k žádné rozhodné ofenzivě.[15]

V květnu 1999 docházelo k rozsáhlému vyhánění kosovskoalbánského obyvatelstva z Kosova. Podle některých zdrojů zemi opustilo 200 000 kosovských Albánců[5], podle dalších zdrojů bylo uprchlíků podstatně více[16], celkové odhady se pohybují okolo 1,2 milionu vyhnaných civilistů[17] až 1,45 milionů[18], vyhnána tedy byla majorita civilního obyvatelstva Kosova. Docházelo také k rozsáhlým případům znásilňování.[19]

Válka skončila dne 10. června 1999 poté, co se jugoslávská armáda stáhla z oblasti a Kosovo bylo dáno pod mezinárodní správu. Protože převažují nepotvrzené nebo zpochybněné důvody pro vedení války, je považována za válku nelegitimní.[20]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ United Nations Security Council Resolution 1244 [1]
  2. ↑ http://kosovo.sk/historia-kosova/
  3. ↑ FINLAN, Alastair. The Collapse of Yugoslavia 1991-1999. Oxford: Osprey Publishing, 2004. Dostupné online. ISBN 978-1841768052. S. 15. (angličtina) 
  4. ↑ RAMET, Sabrina. Balkan Babel – The disintegration of Yugoslavia from the Death of Tito to fall of Milošević. [s.l.]: Westview Press, 2002. 426 s. Dostupné online. ISBN 0-8133-3905-7. S. 317. (angličtina) 
  5. ↑ a b c FINLAN, Alastair. The Collapse of Yugoslavia 1991-1999. Oxford: Osprey Publishing, 2004. Dostupné online. ISBN 978-1841768052. S. 86. (angličtina) 
  6. ↑ a b c RAMET, Sabrina. Balkan Babel – The disintegration of Yugoslavia from the Death of Tito to fall of Milošević. [s.l.]: Westview Press, 2002. 426 s. Dostupné online. ISBN 0-8133-3905-7. S. 318. (angličtina) 
  7. ↑ a b c d e FINLAN, Alastair. The Collapse of Yugoslavia 1991-1999. Oxford: Osprey Publishing, 2004. Dostupné online. ISBN 978-1841768052. S. 87. (angličtina) 
  8. ↑ RAMET, Sabrina. Balkan Babel – The disintegration of Yugoslavia from the Death of Tito to fall of Milošević. [s.l.]: Westview Press, 2002. 426 s. Dostupné online. ISBN 0-8133-3905-7. S. 322. (angličtina) 
  9. ↑ FINLAN, Alastair. The Collapse of Yugoslavia 1991-1999. Oxford: Osprey Publishing, 2004. Dostupné online. ISBN 978-1841768052. S. 12. (angličtina) 
  10. ↑ RAMET, Sabrina. Balkan Babel – The disintegration of Yugoslavia from the Death of Tito to fall of Milošević. [s.l.]: Westview Press, 2002. 426 s. Dostupné online. ISBN 0-8133-3905-7. S. 307. (angličtina) 
  11. ↑ a b c RAMET, Sabrina. Balkan Babel – The disintegration of Yugoslavia from the Death of Tito to fall of Milošević. [s.l.]: Westview Press, 2002. 426 s. Dostupné online. ISBN 0-8133-3905-7. S. 319. (angličtina) 
  12. ↑ RAMET, Sabrina. Balkan Babel – The disintegration of Yugoslavia from the Death of Tito to fall of Milošević. [s.l.]: Westview Press, 2002. 426 s. Dostupné online. ISBN 0-8133-3905-7. S. 326. (angličtina) 
  13. ↑ RAMET, Sabrina. Balkan Babel – The disintegration of Yugoslavia from the Death of Tito to fall of Milošević. [s.l.]: Westview Press, 2002. 426 s. Dostupné online. ISBN 0-8133-3905-7. S. 325. (angličtina) 
  14. ↑ EICHLER, Jan. Legální a nelegální války v dnešním světě. Vojenské rozhledy. Roč. 2012, čís. 3, s. 16-47. Dostupné online. 
  15. ↑ a b HAYDEN, Robert M. From Yugoslavia to the Western Balkans. Boston: Brill, 2013. Dostupné online. ISBN 978-90-04-24190-9. S. 234. (angličtina) 
  16. ↑ Kosovo refugees statistics. Médecins Sans Frontières (MSF) International [online]. [cit. 2019-04-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ The Kosovo conflict and international law : an analytical documentation, 1974-1999. Cambridge: Cambridge University Press xlv, 601 pages s. ISBN 0521800714, ISBN 9780521800716. OCLC 59550258 
  18. ↑ Human Rights in Kosovo: As Seen, As Told. Volume I, October 1998 - June 1999 | OSCE. www.osce.org [online]. [cit. 2019-04-12]. Dostupné online. 
  19. ↑ HAYDEN, Robert M. From Yugoslavia to the Western Balkans. Boston: Brill, 2013. Dostupné online. ISBN 978-90-04-24190-9. S. 188. (angličtina) 
  20. ↑ EICHLER, Jan. Legitimní a nelegitimní války po roce 1990. Vojenské rozhledy. Roč. 2012, čís. 4, s. 12-24. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Autoritní data: AUT: ph254501 | GND: 4547508-8 | LCCN: sh99000446 | WorldcatID: lccn-sh99000446
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Válka_v_Kosovu&oldid=19053814“