Jean-Louis Tauran

Jean-Louis Tauran
Jeho Eminence; Jean-Louis Tauran
	Kardinál-kněz
	Kardinál Tauran
Církev	římskokatolická
Provincie	římská
Diecéze	římská diecéze
Sídlo	Vatikán
Jmenování	20. prosince 2014
Předchůdce	Tarcisio Bertone
Heslo	„Veritate et caritate“ ; „Pro pravdu a lásku“
Znak
Svěcení
Kněžské svěcení	20. září 1969 ; světitel Marius-Félix-Antoine Maziers
Biskupské svěcení	6. ledna 1991 ; světitel Jan Pavel II. ; 1. spolusvětitel Giovanni Battista Re ; 2. spolusvětitel Justin Francis Rigali
Kardinálská kreace	21. října 2003; Bazilika sv. Petra, Řím ; kreoval Jan Pavel II.
Titul	Kardinál-kněz
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	předseda Papežské rady pro mezináboženský dialog (2007-2019); sekretář Sekce pro vztahy se státy (1990-2003); archivář Vatikánského tajného archivu (2003-2007); knihovník Vatikánské knihovny (2003-2007); Kardinál-protojáhen Kolegia kardinálů (2011-2014);
Zúčastnil se	Konzistoř 2003; Konkláve 2005; Konkláve 2013;
Osobní údaje
Datum narození	5. dubna 1943
Místo narození	Bordeaux, Francie
Datum úmrtí	5. července 2018 (ve věku 75 let)
Místo úmrtí	Hartford, Connecticut, USA
Alma mater	Papežská diplomatická akademie; Papežská univerzita Gregoriana
	multimediální obsah na Commons; citáty na Wikicitátech
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jean-Louis Pierre kardinál Tauran (5. dubna 1943 Bordeaux – 5. července 2018 Hartford, Connecticut) byl francouzský římskokatolický kněz, kardinál a camerlengo.

Život[editovat | editovat zdroj]

Studoval v Toulouse a v Římě (na Papežské univerzitě Gregoriana a na Papežské diplomatické akademii). Kněžské svěcení přijal 20. září 1969 ve svém rodišti, poté působil jako duchovní v diecézi Bordeaux. V roce 1975 vstoupil do diplomatických služeb Vatikánu. V letech 1975 až 1983 působil na apoštolských nunciaturách v Dominikánské republice a Libanonu. V osmdesátých letech byl několikrát členem delegací Svatého stolce na konferencích o bezpečnosti a spolupráci v Evropě.

V roce 1990 byl jmenován sekretářem Rady pro veřejné záležitosti církve (později přejmenované na Sekci pro vztahy se státy vatikánského Státního sekretariátu), 6. ledna 1991 přijal biskupské svěcení z rukou papeže Jana Pavla II. Úřad vatikánského "ministra zahraničí" zastával 13 let. Kardinálskou hodnost mu udělil Jan Pavel II. v říjnu 2003.^[1] Ve stejném roce byl jmenován archivářem a bibliotekářem Svaté římské církve.^[2] Reprezentoval mimo jiné papeže na otevření nového Muzea holokaustu v Jeruzalémě 15. března 2005.^[3] Dne 25. června 2007 byl rozhodnutím Benedikta XVI. povolán do čela Papežské rady pro mezináboženský dialog.^[4] Jeho místo archiváře a knihovníka Svaté římské církve převzal dosavadní prefekt Vatikánské knihovny Raffaele Farina. 20. 12. 2014 byl jmenován kardinálem komořím Apoštolské komory.

Dne 9. března 2015 složil do rukou Františka přísahu kardinála komořího, neboli camerlengo.

Konkláve v roce 2013[editovat | editovat zdroj]

Ze svého úřadu kardinála prvního jáhna ohlásil po konkláve v roce 2013 zvolení papeže Františka.^[5]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Stát	Název	Datum udělení
Itálie Itálie	Velkodůstojník Řádu zásluh o Italskou republiku^[6]	19. listopadu 1988
Itálie Itálie	Rytíř velkokříže Řádu zásluh o Italskou republiku^[7]	27. listopadu 1992
Litva Litva	Velkokříž Řádu litevského velkoknížete Gediminase^[8]	28. února 2003
Maďarsko Maďarsko	Velkodůstojník Záslužného řádu Maďarské republiky	1999
Malta Malta	Řád Xirka Ġieħ ir-Repubblika	4. února 1995
Polsko Polsko	Velkodůstojníci Řádu za zásluhy Polské republiky^[9]	1. dubna 2010
Německo Německo	Velký záslužný kříž s hvězdou a šerpou Záslužného řádu Spolkové republiky Německo	2004
Portugalsko Portugalsko	Velkokříž Řádu za zásluhy^[10]	21. prosince 1990
Rakousko Rakousko	Velká čestná dekorace ve zlatě na stuze Čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku^[11]	1999
Slovensko Slovensko	Řád bílého dvojkříže II. třídy	28. října 2002
Španělsko Španělsko	Velkokříž Řádu Isabely Katolické^[12]	1997

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ Rádio Vaticana. www.radiovaticana.cz [online]. [cit. 2021-08-21]. Dostupné online.
↑ Rádio Vaticana. www.radiovaticana.cz [online]. [cit. 2021-08-21]. Dostupné online.
↑ Rádio Vaticana. www.radiovaticana.cz [online]. [cit. 2021-08-21]. Dostupné online.
↑ Kardinál Tauran jmenován předsedou Papežské rady pro mezináboženský dialog. tisk.cirkev.cz [online]. [cit. 2012-09-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-10-04.
↑ Rádio Vaticana. www.radiovaticana.cz [online]. [cit. 2021-08-21]. Dostupné online.
↑ Grande Ufficiale Ordine al Merito della Repubblica Italiana. Le onorificenze della Repubblica Italiana [online]. [cit. 2019-07-02]. Dostupné online.
↑ Cavaliere di Gran Croce Ordine al Merito della Repubblica Italiana. Le onorificenze della Repubblica Italiana [online]. [cit. 2019-07-02]. Dostupné online.
↑ Lietuvos Respublikos Prezidentė. grybauskaite1.lrp.lt [online]. [cit. 2019-07-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-08-08.
↑ Postanowienie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 1 kwietnia 2010 r. o nadaniu orderów. prawo.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2019-07-02]. Dostupné online. ^{[nedostupný zdroj]}
↑ ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-07-02]. Dostupné online.
↑ https://www.parlament.gv.at/PAKT/VHG/XXIV/AB/AB_10542/imfname_251156.pdf
↑ Ministerio de asuntos exteriores. www.boe.es. 15. dubna 1997, čís. 90, s. 11841. Dostupné online.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Jean-Louis Tauran na Wikimedia Commons
Osoba Jean-Louis Tauran ve Wikicitátech
Profil v biografickém slovníku kardinálů Salvadora Mirandy
Biografické heslo na catholic-hierarchy.org
Prvním diplomatem Svatého stolce je papež Rozhovor pro Radio Vatikán 9. 10. 2003
Jedni mají mešity, druzí kostely, ale všichni chodí do školy Rozhovor pro Radio Vatikán 15. 3. 2008

Kardinál komoří
Předchůdce: Tarcisio Bertone	2014–2018 Jean-Louis Tauran	Nástupce: Kevin Farrell

Kardinál-protojáhen
Předchůdce: Agostino Cacciavillan	2011–2014 Jean-Louis Tauran	Nástupce: Renato Raffaele Martino

Předseda Papežské rady pro mezináboženský dialog
Předchůdce: Paul Poupard	2007–2018 Jean-Louis Tauran	Nástupce: Miguel Ángel Ayuso Guixot

[1] Rádio Vaticana. www.radiovaticana.cz [online]. [cit. 2021-08-21]. Dostupné online.

[2] Rádio Vaticana. www.radiovaticana.cz [online]. [cit. 2021-08-21]. Dostupné online.

[3] Rádio Vaticana. www.radiovaticana.cz [online]. [cit. 2021-08-21]. Dostupné online.

[4] Kardinál Tauran jmenován předsedou Papežské rady pro mezináboženský dialog. tisk.cirkev.cz [online]. [cit. 2012-09-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-10-04.

[5] Rádio Vaticana. www.radiovaticana.cz [online]. [cit. 2021-08-21]. Dostupné online.

[6] Grande Ufficiale Ordine al Merito della Repubblica Italiana. Le onorificenze della Repubblica Italiana [online]. [cit. 2019-07-02]. Dostupné online.

[7] Cavaliere di Gran Croce Ordine al Merito della Repubblica Italiana. Le onorificenze della Repubblica Italiana [online]. [cit. 2019-07-02]. Dostupné online.

[8] Lietuvos Respublikos Prezidentė. grybauskaite1.lrp.lt [online]. [cit. 2019-07-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-08-08.

[9] Postanowienie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 1 kwietnia 2010 r. o nadaniu orderów. prawo.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2019-07-02]. Dostupné online. ^{[nedostupný zdroj]}

[10] ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-07-02]. Dostupné online.

[11] ttps://www.parlament.gv.at/PAKT/VHG/XXIV/AB/AB_10542/imfname_251156.pdf

[12] Ministerio de asuntos exteriores. www.boe.es. 15. dubna 1997, čís. 90, s. 11841. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]