Jean-Louis Tauran

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jeho Eminence
Jean-Louis Tauran
Kardinál-kněz
Camerlengo
Kardinál Tauran
Kardinál Tauran
Církev římskokatolická
Provincie římská
Diecéze římská diecéze
Sídlo Vatikán
Jmenování 20. prosince 2014
Předchůdce Tarcisio Bertone
Heslo Veritate et caritate
Pro pravdu a lásku
Znak Znak
Svěcení
Kněžské svěcení 20. září 1969
světitel Marius-Félix-Antoine Maziers
Biskupské svěcení 6. ledna 1991
světitel Jan Pavel II.
1. spolusvětitel Giovanni Battista Re
2. spolusvětitel Justin Francis Rigali
Kardinálská kreace 21. října 2003
Bazilika sv. Petra, Řím
kreoval Jan Pavel II.
Titul Kardinál-kněz
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
Zúčastnil se
Osobní údaje
Datum narození 5. dubna 1943
Místo narození Bordeaux, FrancieFrancie Francie
Datum úmrtí 5. července 2018 (ve věku 75 let)
Místo úmrtí Hartford, Connecticut, USAUSA USA
Alma mater Papežská diplomatická akademie
Papežská univerzita Gregoriana
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jean-Louis Pierre kardinál Tauran (5. dubna 1943 Bordeaux5. července 2018 Hartford, Connecticut) byl francouzský římskokatolický kněz, kardinál a camerlengo.

Život[editovat | editovat zdroj]

Studoval v Toulouse a v Římě (na Papežské univerzitě Gregoriana a na Papežské diplomatické akademii). Kněžské svěcení přijal 20. září 1969 ve svém rodišti, poté působil jako duchovní v diecézi Bordeaux. V roce 1975 vstoupil do diplomatických služeb Vatikánu. V letech 1975 až 1983 působil na apoštolských nunciaturách v Dominikánské republice a Libanonu. V osmdesátých letech byl několikrát členem delegací Svatého stolce na konferencích o bezpečnosti a spolupráci v Evropě.

V roce 1990 byl jmenován sekretářem Rady pro veřejné záležitosti církve (později přejmenované na Sekci pro vztahy se státy vatikánského Státního sekretariátu), 6. ledna 1991 přijal biskupské svěcení z rukou papeže Jana Pavla II. Úřad vatikánského "ministra zahraničí" zastával 13 let. Kardinálskou hodnost mu udělil Jan Pavel II. v říjnu 2003.[1] Ve stejném roce byl jmenován archivářem a bibliotekářem Svaté římské církve.[2] Reprezentoval mimo jiné papeže na otevření nového Muzea holokaustu v Jeruzalémě 15. března 2005.[3] Dne 25. června 2007 byl rozhodnutím Benedikta XVI. povolán do čela Papežské rady pro mezináboženský dialog.[4] Jeho místo archiváře a knihovníka Svaté římské církve převzal dosavadní prefekt Vatikánské knihovny Raffaele Farina. 20. 12. 2014 byl jmenován kardinálem komořím Apoštolské komory.

Dne 9. března 2015 složil do rukou Františka přísahu kardinála komořího, neboli camerlengo.

Konkláve v roce 2013[editovat | editovat zdroj]

Ze svého úřadu kardinála prvního jáhna ohlásil po konkláve v roce 2013 zvolení papeže Františka[5].

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Stát Stuha Název Datum udělení
ItálieItálie Itálie Grande ufficiale OMRI BAR.svg Velkodůstojník Řádu zásluh o Italskou republiku[6] 19. listopadu 1988
Cordone di gran Croce OMRI BAR.svg Rytíř velkokříže Řádu zásluh o Italskou republiku[7] 27. listopadu 1992
LitvaLitva Litva LTU Order of the Lithuanian Grand Duke Gediminas - Grand Cross BAR.png Velkokříž Řádu litevského velkoknížete Gediminase[8] 28. února 2003
MaďarskoMaďarsko Maďarsko HUN Order of Merit of the Hungarian Rep (civil) 2class BAR.svg Velkodůstojník Záslužného řádu Maďarské republiky 1999
MaltaMalta Malta MLT Xirka Gieh ir-Repubblika BAR.svg Řád Xirka Ġieħ ir-Repubblika 4. února 1995
PolskoPolsko Polsko POL Order Zaslugi RP kl2 BAR.png Velkodůstojníci Řádu za zásluhy Polské republiky[9] 1. dubna 2010
NěmeckoNěmecko Německo GER Bundesverdienstkreuz 6 GrVK Stern Band.svg Velký záslužný kříž s hvězdou a šerpou Záslužného řádu Spolkové republiky Německo 2004
PortugalskoPortugalsko Portugalsko POR Ordem do Merito Gra-Cruz BAR.svg Velkokříž Řádu za zásluhy[10] 21. prosince 1990
RakouskoRakousko Rakousko AUT Honour for Services to the Republic of Austria - 2nd Class BAR.png Velká čestná dekorace ve zlatě na stuze Čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku[11] 1999
SlovenskoSlovensko Slovensko SVK Rad Bieleho Dvojkriza 2 triedy BAR.svg Řád bílého dvojkříže II. třídy 28. října 2002
ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko ESP Isabella Catholic Order GC.svg Velkokříž Řádu Isabely Katolické[12] 1997

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Jan Pavel II. jmenoval třicet nových kardinálů
  2. Nová jmenování v římské kurii
  3. Kardinál Tauran legátem pro otevření Muzea holokaustu v Jeruzalémě
  4. Kardinál Tauran jmenován předsedou Papežské rady pro mezináboženský dialog
  5. Přísaha nového komořího svaté církve římské
  6. Grande Ufficiale Ordine al Merito della Repubblica Italiana. Le onorificenze della Repubblica Italiana [online]. [cit. 2019-07-02]. Dostupné online. 
  7. Cavaliere di Gran Croce Ordine al Merito della Repubblica Italiana. Le onorificenze della Repubblica Italiana [online]. [cit. 2019-07-02]. Dostupné online. 
  8. Lietuvos Respublikos Prezidentė. grybauskaite1.lrp.lt [online]. [cit. 2019-07-02]. Dostupné online. 
  9. Postanowienie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 1 kwietnia 2010 r. o nadaniu orderów. prawo.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2019-07-02]. Dostupné online. 
  10. ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-07-02]. Dostupné online. 
  11. https://www.parlament.gv.at/PAKT/VHG/XXIV/AB/AB_10542/imfname_251156.pdf
  12. Ministerio de asuntos exteriores. www.boe.es. 15. dubna 1997, čís. 90, s. 11841. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kardinál komoří
Předchůdce:
Tarcisio Bertone
2014-2018
Jean-Louis Tauran
Nástupce:
Kevin Farrell
Kardinál-protojáhen
Předchůdce:
Agostino Cacciavillan
2011-2014
Jean-Louis Tauran
Nástupce:
Renato Raffaele Martino