Jean-Louis Tauran
| Jeho Eminence Jean-Louis Tauran | |
| Kardinál-kněz Camerlengo | |
 Kardinál Tauran | |
| Církev | římskokatolická |
|---|---|
| Provincie | římská |
| Diecéze | římská diecéze |
| Sídlo | Vatikán |
| Jmenování | 20. prosince 2014 |
| Předchůdce | Tarcisio Bertone |
| Heslo |
„Veritate et caritate“ „Pro pravdu a lásku“ |
| Znak |
 |
| Svěcení | |
| Kněžské svěcení |
20. září 1969 světitel Marius-Félix-Antoine Maziers |
| Biskupské svěcení |
6. ledna 1991 světitel Jan Pavel II. 1. spolusvětitel Giovanni Battista Re 2. spolusvětitel Justin Francis Rigali |
| Kardinálská kreace |
21. října 2003 Bazilika sv. Petra, Řím kreoval Jan Pavel II. |
| Titul | Kardinál-kněz |
| Vykonávané úřady a funkce | |
| Zastávané úřady |
|
| Zúčastnil se |
|
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 5. dubna 1943 |
| Místo narození |
Bordeaux,  Francie |
| Datum úmrtí | 5. července 2018 (ve věku 75 let) |
| Místo úmrtí | Hartford, Connecticut |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jean-Louis Pierre kardinál Tauran (5. dubna 1943 Bordeaux – 5. července 2018) byl francouzský římskokatolický kněz, kardinál a camerlengo.
Obsah
Život[editovat | editovat zdroj]
Studoval v Toulouse a v Římě (na Papežské univerzitě Gregoriana a na Papežské diplomatické akademii). Kněžské svěcení přijal 20. září 1969 ve svém rodišti, poté působil jako duchovní v diecézi Bordeaux. V roce 1975 vstoupil do diplomatických služeb Vatikánu. V letech 1975 až 1983 působil na apoštolských nunciaturách v Dominikánské republice a Libanonu. V osmdesátých letech byl několikrát členem delegací Svatého stolce na konferencích o bezpečnosti a spolupráci v Evropě.
V roce 1990 byl jmenován sekretářem Rady pro veřejné záležitosti církve (později přejmenované na Sekci pro vztahy se státy vatikánského Státního sekretariátu), 6. ledna 1991 přijal biskupské svěcení z rukou papeže Jana Pavla II. Úřad vatikánského "ministra zahraničí" zastával 13 let. Kardinálskou hodnost mu udělil Jan Pavel II. v říjnu 2003.[1] Ve stejném roce byl jmenován archivářem a bibliotekářem Svaté římské církve.[2] Reprezentoval mimo jiné papeže na otevření nového Muzea holokaustu v Jeruzalémě 15. března 2005.[3] Dne 25. června 2007 byl rozhodnutím Benedikta XVI. povolán do čela Papežské rady pro mezináboženský dialog.[4] Jeho místo archiváře a knihovníka Svaté římské církve převzal dosavadní prefekt Vatikánské knihovny Raffaele Farina. 20. 12. 2014 byl jmenován kardinálem komořím Apoštolské komory.
Dne 9. března 2015 složil do rukou Františka přísahu kardinála komořího, neboli camerlengo.
Konkláve v roce 2013[editovat | editovat zdroj]
Ze svého úřadu kardinála prvního jáhna ohlásil po konkláve v roce 2013 zvolení papeže Františka[5].
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Jan Pavel II. jmenoval třicet nových kardinálů
- ↑ Nová jmenování v římské kurii
- ↑ Kardinál Tauran legátem pro otevření Muzea holokaustu v Jeruzalémě
- ↑ Kardinál Tauran jmenován předsedou Papežské rady pro mezináboženský dialog
- ↑ Přísaha nového komořího svaté církve římské
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jean-Louis Tauran ve Wikimedia Commons 
Osoba Jean-Louis Tauran ve Wikicitátech- Profil v biografickém slovníku kardinálů Salvadora Mirandy
- Biografické heslo na catholic-hierarchy.org
- Prvním diplomatem Svatého stolce je papež Rozhovor pro Radio Vatikán 9. 10. 2003
- Jedni mají mešity, druzí kostely, ale všichni chodí do školy Rozhovor pro Radio Vatikán 15. 3. 2008
| Kardinál komoří | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Tarcisio Bertone |
2014-2018 Jean-Louis Tauran |
Nástupce: ' |
| Kardinál-protojáhen | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Agostino Cacciavillan |
2011-2014 Jean-Louis Tauran |
Nástupce: Renato Raffaele Martino |
