Srbské království

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Srbské království
Краљевина Србија
Kraljevina Srbija
 Srbské knížectví
 Černohorské království
1882–1918 Království Srbů, Chorvatů a Slovinců 
Vlajka státu
vlajka
Státní znak
znak
Hymna: Bože Pravde
geografie
Mapa
Srbské království v roce 1914
obyvatelstvo
státní útvar
vznik:
6. březen 1882 (vyhlášení království)
zánik:
1. prosinec 1918 (vznik království SHS)
Státní útvary a území
Předcházející:
Srbské knížectví Srbské knížectví
Černohorské království Černohorské království
Nástupnické:
Království Srbů, Chorvatů a Slovinců Království Srbů, Chorvatů a Slovinců

Srbské království (Srbsky: Краљевина Србија, Kraljevina Srbija) byl nezávislý stát vzniklý z Srbského knížectví po Berlínském kongresu v roce 1878 a zaniklý spojením se Státem SHS do Království Srbů, Chorvatů a Slovinců v roce 1918.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Srbska.

Vznik[editovat | editovat zdroj]

V roce 1804 bylo Srbsko bylo vyhlášeno autonomním knížectvím v rámci Osmanské říše, jejíž moc však byla silně omezena. Osmané si pouze zachovali právo na nevelký roční poplatek a kontrolu nad 6 městy a 2 pevnostmi. Po Berlínském kongresu v roce 1878 bylo 6. březen 1882 knížetem Milanem, vyhlášeno Srbské království a dosavadní kníže Milan byl korunován králem Milanem I., po něm nastoupil na trůn jeho syn Alexandr I. Jeho vládu poznamenaly skandály kolem královny Dragy, rozené Lunjevica, vdovy po českém inženýrovi Svetozáru Mašínovi, a královská rodina byla nakonec vzbouřenci roku 1903 zavražděna. Následně se již potřetí na trůn vrátili Karađorđevićové v osobě krále Petra I., který byl v roce 1903 korunován srbským králem. Ten žil téměř celý život po vyhnání svého otce Alexandra ve francouzském exilu, získal vysoké hodnosti ve francouzské armádě, zúčastnil se bosenského povstání a byl ženat s dcerou černohorského knížete a později krále Nikoly - Zorkou. Za jeho panování Srbsko zažívalo velký hospodářský a kulturní rozkvět, rovněž se odpoutalo od předchozí orientace na Rakousko a stalo se spojencem států Dohody.

V letech 1912-1913 se Srbsko zúčastnilo první balkánské války spolu s Černou Horou, Bulharskem a Řeckem. Srbská 1. armáda pod vedením prince Alexandra zvítězila nad tureckou armádou v bitvě u Kumanova, Turci byli definitivně vyhnáni z Balkánu a Srbsko dosáhlo rozšíření svého území o většinu Kosova a Makedonie. Následně ve druhé balkánské válce zvítězilo nad Bulharskem.

První světová válka[editovat | editovat zdroj]

Generál Živojin Mišić

28. června 1914 byl v Sarajevu srbskými nacionalisty proveden atentát na Františka Ferdinanda d'Este a po vypršení ultimáta 28. července vyhlásilo Rakousko-Uhersko Srbsku válku.

Atentát na Ferdinanda d'Este, jehož hlavními pachateli byli mladí srbští nacionalisté z Bosny, postavil Srbsko do obtížné situace. Rakousko-Uhersko vyvolalo ostrou kampaň proti Srbsku a proti Srbům žijících na území monarchie. Srbští politici se snažili vyvrátit obvinění a proto atentát ostře odsoudili. Rakouské ultimátum, jehož přijetí by ze Srbska fakticky učinilo rakouského vazala, však odmítli a válku přijali. Srbský premiér Nikola Pašić po přečtení zprávy o vyhlášení války prorocky zvolal: "Rakousko nám vyhlásilo válku. To bude jeho konec!"

Válku proti habsburské monarchii ze začátku Srbsko s pomocí černohorských vojáků vedlo úspěšně. První ofenzívu Rakušanů odrazilo a srbské oddíly dokonce pronikly na území Bosny a dobyly Sarajevo. Rakousko-uherská linie na řece Kolubaře zakolísala a rozpadla se. Vzápětí byl osvobozen Bělehrad, který byl pod nadvládou Habsburků pouze 13 dní. Srbové se díky vítězství nad mnohonásobnou přesilou stali středem obdivu spojenců ze západu i z východu. Vydrželi se úspěšně bránit ještě celý rok, ale koncem roku 1915 vstoupily do války proti Srbsku také Bulhaři a Rakušanům dorazila na pomoc také silná německá armáda pod velením generála von Mackensena.

Na přelomu roku 1915 a 1916 byla srbská armáda zatlačena na jih země a území státu bylo rozděleno mezi Rakousko a Bulharsko. Zatímco Rakušané ve své okupační zóně neplánovali trvalé připojení, protože se obávali vyhrocení národnostních rozporů v říši, Bulharsko se snažilo srbskou národnost kompletně zlikvidovat a na jím okupovaném území začala silná bulharizace. Srbská armáda ustupovala v kruté zimě přes Albánii a s pomocí francouzského loďstva se znovu shromáždila na Korfu a dalších řeckých ostrovech. Následně bylo asi 40 000 vojáků převezeno do Řecka na soluňskou frontu.

V září 1918 se armádě Srbska s pomocí spojenců a povstalců v bulharském týlu podařilo prorazit nepřátelské linie a proniknout znovu na srbské území, kde doplňovala stavy nově naverbovanými vojáky. Bulharská a rakouská nadvláda se rychle zhroutila a po měsíci ofenzívy dosáhla vítězná srbská vojska Bělehradu. Ihned po válce se začalo utvářet Království Srbů, Chorvatů a Slovinců.

Království Srbů, Chorvatů a Slovinců[editovat | editovat zdroj]

Po skončení první světové války se 24. listopadu 1918 u k Srbsku připojil Srem a jen o den později 25. listopadu i oblast tehdejší Vojvodiny, která byla také součástí Státu SHS a 26. listopadu se k Srbsku připojila i samostatná Černá Hora, kde byl král Nikola I. zbaven funkce. 1. prosince 1918 Stát SHS připojil k Srbskému království a poté došlo ke sjednocení Státu SHS se Srbským královstvím a vyhlášení Království Srbů, Chorvatů a Slovinců jako společného státu všech Jihoslovanů; hlavním městem nového státu se stal Bělehrad a státním zřízením monarchie pod vládou Karađorđevičů. Prvním králem se stal Petr I. Karađorđevič

Po první světové válce (1918) dosáhlo moderní Srbsko resp. Srbské království největšího územního rozsahu a zahrnovalo tato území:

Srbští králové[editovat | editovat zdroj]

Dynastie Obrenovićů

Dynastie Karađorđevičů

Rozsah Srbského království[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]