Nikola Pašić

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Nikola Pašić
Никола Пашић
Nikola Pašić

předseda vlády
Srbského království
Ve funkci:
1891 – 1892
Předchůdce Sava Grujić
Nástupce Jovan Avakumović
Ve funkci:
1904 – 1905
Předchůdce Sava Grujić
Nástupce Ljubomir Stojanović
Ve funkci:
1906 – 1908
Předchůdce Sava Grujić
Nástupce Petar Velimirović
Ve funkci:
1909 – 1911
Předchůdce Stojan Novaković
Nástupce Milovan Milovanović
Ve funkci:
1912 – 1918
Předchůdce Marko Trifković
Nástupce zánik funkce

předseda vlády
Království Srbů, Chorvatů a Slovinců
Ve funkci:
1. prosinec 1918 – 20. prosinec 1918
Předchůdce vznik funkce
Nástupce Stojan Protić
Ve funkci:
1. leden 1921 – 27. červenec 1924
Předchůdce Milenko Vesnić
Nástupce Ljubomir Davidović
Ve funkci:
6. listopad 1924 – 8. duben 1926
Předchůdce Ljubomir Davidović
Nástupce Nikola Uzunović
Stranická příslušnost
Členství Národní radikální strana

Narození 18. prosince 1848
Serbia (national) Veliki Izvor, Srbsko
Úmrtí 10. prosince 1926
Království Jugoslávie Bělehrad, Království SHS
Národnost Srbové a Arumuni
Sídlo Kragujevac
Profese politik a diplomat
Ocenění Řád bílé orlice
Podpis Nikola PašićНикола Пашић, podpis
Commons Kategorie Nikola Pašić
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nikola Pašić (cyrilicí Никола Пашић) byl srbský předseda vlády Srbského království a později Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Tuto funkci zastával hned několikrát, hlavně v období politické nestability a častého střídání vlád v první polovině 20. let 20. století. Byl však odmítnut Regentem při sestavování první vlády společného státu v roce 1919.[1] V 19. století také zastával funkci primátora Bělehradu. Politicky patřil k stoupencům ideje velkého Srbska.[zdroj?] Od socialistických názorů, které zastával v mládí, přešel později k demokratickému přístupu, ke stáru pak zastával pozice národně-konzervativní.

Srbské království[editovat | editovat zdroj]

Byl významným představitelem radikální strany od doby jejího vzniku na počátku 80. let 19. století. Za účast strany v Timocké vzpouře byl odsouzen k trestu smrti, ještě předtím ale uprchl do Bulharska.[2] Vrátit se do Srbska mohl poté, co byl roku 1889 v souvislosti se vzestupem radikální strany omilostněn. V roce 1891 se stal poprvé předsedou vlády.[3] Znovu byl odsouzen při represích po neúspěšném atentátu na krále Alexandra, na kterém se však strana nepodílela. Za vypočítavé přiznání nepřímé viny byl vzápětí omilostněn. Jeho postoje v té době přispěly k rozdělení radikální strany, od které se oddělila Nezávislá radikální strana.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MATKOVIĆ, Hrvoje. Povijest Jugoslavije. Záhřeb: PIP Pavičić, 2003. 444 s. ISBN 953-6308-46-0. Kapitola Prva vlada i prva politička kriza, s. 71. (chorvatština) 
  2. PELIKÁN, Jan, a kol. Dějiny Srbska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. ISBN 80-7106-671-0. S. 228. Dále jen Dějiny Srbska. 
  3. Dějiny Srbska, s. 238
  4. Dějiny Srbska, s. 244–245