Bogoljub Jevtić

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bogoljub Jevtić
Богољуб Јевтић

předseda vlády
Království Jugoslávie
Ve funkci:
20. prosinec 1934 – 24. červen 1935
Předchůdce Nikola Uzunović
Nástupce Milan Stojadinović
Stranická příslušnost
Členství Jugoslávská lidová strana (do 1935)
Jugoslávské radikální společenství

Narození 24. prosinec 1886
Srbsko Kragujevac, Srbsko
Úmrtí 1960
Francie Paříž, Francie
Alma mater Bělehradská univerzita
Profese diplomat
Commons Bogoljub Jevtić
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bogoljub Jevtić, cyrilicí Богољуб Јевтић (24. prosince 1886[1]1960[1]), byl srbský diplomat, politik a jugoslávský premiér.

Život a související politická činnost[editovat | editovat zdroj]

Jevtić se narodil v Kragujevaci. Vystudoval práva v Bělehradě a vyšší obchodní školu v Berlíně.[1] V letech 1912–1917 působil v armádě a od roku 1917 působil v diplomatických službách.[1] V letech 1929–1932 byl ministrem dvora a mimo to byl v letech 1929 až 1930 zastupujícím náměstkem ministra zahraničních věcí.[1] Od 2. července 1932 do 20. prosince 1934 byl ministrem zahraničních věcí.[1] V rukou Jevtiće naposledy vydechl jugoslávský král Alexandr, který se stal obětí marseillského atentátu.[2] Jevtić, vnímaný jako zastánce pevné linie, se 20. prosince 1934 stal premiérem a nechal se slyšet, že bude chránit a dodržovat ústavu.[2] Celkové zlepšení poměrů naznačovala i amnestie regenta Petra, která se vztahovala na politické vězně, a proto také na chorvatského předáka Vladka Mačeka.[3] Jevtić do vlády přivedl finančníka Milana Stojadinoviće.[2] V únoru vláda rozpustila parlament a vyhlásila volby, od čehož si slibovala upevnění svých pozic.[2] Zvláštní způsob přepočtu získaných hlasů na mandáty a také účelová manipulace výsledků – vyhlášených nadvakrát a pokaždé jinak – způsobila, že Jevtićova vládní kandidátka získala 303 mandátů, zatímco opozice pouze 67.[3] Opozice reagovala svoláním vlastního zasedání do Záhřebu v den, kdy se v Bělehradu sešla skupština. Jevtićovi šlo v té době také k tíži, že připustil veřejné útoky proti Chorvatům kvůli smrti krále Alexandra.[2] Ve prospěch zklidnění situace vybízeli ministři Petar Živković a Stojadinović. 20. června 1935 podalo pět ministrů – včetně Živkoviće a Stojadinoviće – demisi, čímž přivodili pád vlády.[2] Jevtić skončil ve funkci premiéra a ministra zahraničí 24. června 1935.[1][4] Za druhé světové války působil v exilové vládě jako ministr dopravy (1941–1942), ministr bez portfeje (do 1943) a ministr lesnictví a těžby (červenec – srpen 1943).[1] Po válce zůstal v cizině. Zemřel v Paříži.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h Ministarstvo spoljnih poslova. The List of the Ministers for Foreign Affairs since the Forming of the First Government in 1811 to This Day [online]. c2006-2009, [cit. 2009-10-07]. [online]. (anglicky) 
  2. a b c d e f ŠESTÁK, Miroslav, et al. Dějiny Jihoslovanských zemí. 2.. vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 758 s. ISBN 978-80-7106-375-9. S. 406.  
  3. a b RYCHLÍK, Jan; PERENĆEVIĆ, Milan. Dějiny Chorvatska. 1.. vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2007. 576 s. ISBN 978-80-7106-885-3. S. 268-269.  
  4. a b Arhiv Jugoslavije. Premijeri [online]. 2008, [cit. 2009-10-08]. [online]. (srbsky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Bogoljub Jevtić ve Wikimedia Commons
  • (srbsky) Arhiv Jugoslavije. Premijeri [online]. 2008, [cit. 2009-10-08]. [online]. (srbsky) 
  • (anglicky) Ministarstvo spoljnih poslova. The List of the Ministers for Foreign Affairs since the Forming of the First Government in 1811 to This Day [online]. c2006-2009, [cit. 2009-10-07]. [online]. (anglicky)