Uroševac

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Uroševac
Xhami dhe Kishë Orthodokse.jpg
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 500 m n. m.
Stát KosovoKosovo Kosovo
Uroševac
Uroševac
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 720 km²
Správa
Oficiální web kk.rks-gov.net/ferizaj/
Telefonní předvolba 0290
PSČ 70000
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Uroševac (albánsky Ferizaj, srbsky Урошевац/Uroševac, před rokem 1912 Феризовићи/Ferizovići) je město v jihovýchodní části Kosova.[1] Nachází se asi 40 km jižně od kosovské metropole Prištiny. Patří mezi největší kosovská města, podle sčítání roku 2011 mělo samotné město asi 43 000 obyvatel a celá obec asi 109 000 (3. největší po Prištině a Prizrenu). Město je etnicky téměř čistě albánské, s romskou menšinou. Je střediskem Ferizajského okruhu. Leží v nadmořské výšce okolo 580 m, přímo na rozvodí Černého a Egejského moře. Protéká jím říčka Nerodimka, která se právě před městem větví do dvou ramen, z nichž každé odtéká do jiného moře. Symbolem města jsou pravoslavný kostel a mešita v samotném středu Uroševace.

Historie[editovat | editovat zdroj]

V období mezi 12.14. stoletím bylo okolí dnešního města jedním z centrálních částí středověkého srbského státu. Nacházela se zde řada sídel tehdejších správců (Nerodimlje, Svrčin, Petrič, Pauli).[2]

V moderní době se město rozvíjelo díky železniční trati, která zároveň tvoří i jeho osu. Byla otevřena v roce 1874 (jakožto první železnice na území dnešního Kosova) a vedla od jihu ze Skopje do Kosovské Mitrovice (později prodloužena do Kraljeva). Nejvýznamnější stavbou v něm byl zájezdní hostinec (tzv. han), jehož majitelem byl Feriz Šašivari. Jeho jméno dalo název i rozvíjející se osadě. Nejprve se sem stěhovali Srbové a Albánci z Prizrenu a později i Arumuni z Bitoly.[3] Roku 1891 byla v centru města zbudována mešita, která se dochovala do dnešních časů. Na počátku 20. století zde stálo již 400 domů. Město bylo rozděleno na jednotlivé čtvrti, kde dominovaly různé národnosti.

V roce 1910 se do Uroševace rozšířily protesty z nedaleké Prištiny, které vyvolalo zvýšení daní.[4]

V závěru roku 1912 po skončení první balkánské války získalo Uroševac Srbsko. Srbové změnili jeho název na Uroševac, podle Štěpána Uroše V. Město bylo přejmenováno po porážce místních povstalců a obsazení srbskou armádou dne 25. ledna 1912.[3] Místní albánské obyvatelstvo se však příchodu nové nadvlády bránilo se zbraní v ruce.[5]

Náboženské stavby v Uroševaci.

Během první světové války byl Uroševac okupován Bulharskem a zařezno pod Vojenskou inspekční oblast Makedonie.[6]

V období existence meziválečné Jugoslávie ji doplnil pravoslavný chrám sv. Štěpána Uroše V. (1933). Zbudován byl přímo vedle mešity, na jejím pozemku. Podle jugoslávského sčítání lidu z roku 1921 mělo město 3529 obyvatel (728 domů), o deset let později už 5193 (1026 domů). Po začlenění do srbského státu začal jeho rozvoj; v roce 1924 byl schválen první urbanistický plán města a vybudována i první základní škola evropského stylu.[3] V souvislosti s kolonizací Kosova se sem usídlili nově příchozí z regionu Hercegoviny.[7]

Město bylo dne 17. listopadu 1944 osvobozeno jednotkami jugoslávských partyzánů[3], nicméně již v únoru 1945 bylo město předmětem střetů mezi jarmádou Jugoslávie a ozbrojenými skupinami Balli Kombëtar, bojujícími o moc.[8]

Po druhé světové válce se uskutečnila industrializace, v rámci níž byly vybudovány různé továrny, například na výrobu nábytku a na zpracování arašídů. Zatímco v roce 1948 mělo město jen 6685 obyvatel, roku 1981 to bylo již 37 659 lidí.[3] Od druhé poloviny 80. let až do konce let devadesátých docházelo ve městě ke změnám etnické struktury obyvatelstva. Místní srbská komunita se značně zmenšila ve prospěch albánské většiny .

V roce 1999 byly v rámci bombardování SRJ letectvem NATO některé objekty na území města poničeny. V blízkosti Uroševace byla zřízena také základna Camp Bondsteel, sloužící US Army.

Administrativní dělení[editovat | editovat zdroj]

Pod město Uroševac spadají ještě do stejné opštiny následující sídla: Babljak, Balić, Biba, Burnik, Varoš Selo, Gatnje, Gornje Nerodimlje, Grebno, Grlica, Doganjevo, Donje Nerodimlje, Dramnjak, Zaskok, Zlatare, Jezerce, Jerli Prelez, Jerli Talinovac, Kamena Glava, Kosin, Košare, Laškobare, Manastirce, Mirosavlje, Muhadžer Prelez, Muhadžer Talinovac, Muhovce, Nekodim, Novi Miraš, Papaz, Plešina, Pojatište, Raka, Rahovica, Sazlija, Svrčina, Slivovo, Sojevo, Softović, Srpski Babuš, Stari Miraš, Staro Selo, Stojković, Tankosić, Trn, a Crnilo.

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Ve městě a okolí je cca 1500 lidí zaměstnáno americkou společnosti Brown & Root, která se podílela také na výstavbě vojenské základny Camp Bondsteel. Místní podniky, které byly v době existence Jugoslávie, resp. do roku 2008 ve státních rukou, byly privatizovány. Na území města Uroševace se nachází cca 10 500 malých a středních firem.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Železniční stanice v roce 2017.

Město leží na významné dopravní křižovatce tahů Priština - Skopje (severo-jižní, silniční i železniční spojení – Železniční trať Kosovo Polje – Skopje) a Gnjilane - Prizren (pouze silniční). Východním směrem obchází Uroševac silniční obchvat.

Sport[editovat | editovat zdroj]

Ve městě působí několik sportovních klubů: FK Ferizaj, KF Vullnetari i UÇK-së a KF Vizioni. Místní uzavřená hala byla pojmenována po americkém prezidentovi Billu Clintonovi.[zdroj?]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. rks-gov.net Welcome to Ferizaj Archivováno 7. 4. 2014 na Wayback Machine
  2. STAMENKOVIĆ, Srboljub. Geografska enciklopedija naselja Srbije 4 (S-Š). Beograd: Stručna knjiga, 2000. ISBN 86-82657-21-X. Kapitola Uroševac, s. 243. (srbština) 
  3. a b c d e STAMENKOVIĆ, Srboljub. Geografska enciklopedija naselja Srbije 4 (S-Š). Beograd: Stručna knjiga, 2000. ISBN 86-82657-21-X. Kapitola Uroševac, s. 244. (srbština) 
  4. VICKERS, Miranda. Between Serb and Albanian: A History of Kosovo. London: Columbia University Press New York, 1998. ISBN 0-231-11383-8. S. 70. (angličtina) 
  5. VICKERS, Miranda. Between Serb and Albanian: A History of Kosovo. London: Columbia University Press New York, 1998. ISBN 0-231-11383-8. S. 78. (angličtina) 
  6. VICKERS, Miranda. Between Serb and Albanian: A History of Kosovo. London: Columbia University Press New York, 1998. ISBN 0-231-11383-8. S. 92. (angličtina) 
  7. VICKERS, Miranda. Between Serb and Albanian: A History of Kosovo. London: Columbia University Press New York, 1998. ISBN 0-231-11383-8. S. 107. (angličtina) 
  8. PETRANOVIĆ, Branko. Istorija Jugoslavije 1918-1978. Bělehrad: Nolit, 1981. Kapitola Socijalistička Jugoslavija, s. 435. (srbochorvatština) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]