Užice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Užice
Uzice pan.jpg
Užice – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Stát SrbskoSrbsko Srbsko
Rozloha a obyvatelstvo
Počet obyvatel 59747 (2011)
Správa
Oficiální web www.graduzice.org
Telefonní předvolba 031
PSČ 31000, 31102, 31103, 31104, 31105, 31106, 31107, 31108 a 3110
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Užice (v srbské cyrilici Ужице, do roku 1992 Titovo Užice/Титово Ужице) je město v jihozápadním Srbsku (nedaleko pohoří Zlatibor). V roce 2002 mělo 54 717 obyvatel. Rozkládá se v údolí řeky Đetinja a je hlavním městem Zlatiborského okruhu. Městem prochází železniční trať z Bělehradu do Baru.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemný dokument připomíná Užice pod současným názvem v roce 1329. Jednalo se tehdy o malé, nicméně strategicky významné město, které strážilo obchodní trasy z Panonské nížiny směrem k jaderskému přímoří. V roce 1463 obsadila město Osmanská říše, která jej držela po několik století. Město bylo součástí Smederevského sandžaku.

Na počátku 19. století jej během prvního srbského povstání obsadili vzbouřenci z řad místního pravoslavného obyvatelstva. Nejprve obsadili město samotné (1805) a o dva roky později získali i pevnost Stari Grad). Jejich úspěch však byl časově omezen; již roku 1813 bylo město opět obsazeno tureckými vojsky. K Srbsku bylo město připojeno roku 1862. Turecké, resp. muslimské obyvatelstvo bylo vystěhováno, což vedlo k poklesu počtu obyvatel. V závěru 19. století žilo v Užici cca 3000 obyvatel.

Roku 1871 získalo město první územní plán. Následoval jeho rychlý rozvoj, vznikaly banky a malé továrny.

V roce 1900 byla v blízkosti města vybudována malá vodní elektrárna na řece Đetinja podle návrhu Nikoly Tesly. Její výstavba trvala pouhý rok. V roce 1900 získalo město právě díky hydroelektrárně i elektrické osvětlení.

Roku 1922 získalo Užice vlastní nemocnici, jejíž výstavbu dlouhodobě plánovalo a neustále odkládalo. Hned roku 1945 byla nemocnice rozšířena.

Nemalý význam mělo město v počátcích druhé světové války na Balkáně. Po několik letních a podzimních měsíců roku 1941 bylo centrem tzv. užické republiky, tedy území osvobozeného od německých okupačních sil. V poválečné době bylo pojmenováno po Josipu Brozu Titu (získalo přídomek Titovo Užice). Do rozvoje města se vynakládaly nemalé prostředky. Infrastruktura Užice strádala během jara 1999, kdy byly při bombardování NATO poškozeny některé mosty a budovy.

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Údolí řeky Đetinje s městem po obou jeho březích.

Město bylo v socialistické Jugoslávii známé díky textilnímu, kožedělnému, strojírenskému a metalurgickému průmyslu. Díky dobrému silničnímu a později i železničnímu spojení se oblast mezi Užicí a nedalekou Požegou stala vhodným místem pro výstavbu různých továren a dalších průmyslových podniků. V roce 1928 zde byla založena továrna na výrobu střeliva, která sem byla přesunuta ze Slovinska a po druhé světové válce nesla název Prvi partizan. V blízkosti města se nachází také i letiště.

V roce 1981 mělo město 157 % průměru jugoslávského HDP a nacházelo se i nad celosrbským průměrem co do životní úrovně.

Školství[editovat | editovat zdroj]

V Užici se nachází 6 mateřských škol, 11 základních škol, 6 středních škol a 1 vyšší odborná škola. Z vysokých škol se v Užici nachází odborně-technická škola a pedagogická fakulta univerzity, která sídlí mimo Užice. Celkem jednotlivé školy na všech stupních navštěvuje okolo 15 000 studentů.

Související čláky[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]