Subotica

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Subotica
Суботица
Szabadka
Pohled na střed města z věže místní radnice.
Pohled na střed města z věže místní radnice.
Subotica – znak
znak
Subotica – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Časové pásmo+1
StátSrbskoSrbsko Srbsko
Autonomní oblastVojvodina
OkruhSeverobačský
Subotica
Subotica
Rozloha a obyvatelstvo
Počet obyvatel97 910 (2011)
Správa
StarostaJenő Maglai (SVM)
Oficiální webwww.subotica.rs
Označení vozidelSU
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Subotica (srbsky Суботица, Subotica, maďarsky Szabadka, německy Maria-Theresiopel nebo Theresiopel, rumunsky Subotita) je město na severu Srbska, je to druhé největší město v autonomní provincii Vojvodina (větší je jen Novi Sad, metropole oblasti). Nachází se v historickém regionu Bačka.[1] Subotica je kulturním centrem maďarské a chorvatské národnostní menšiny a jedním z center etnické skupiny Bunjevců.

Zároveň je to správní centrum pro Severobačský okruh a nejsevernější město v Srbsku.

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Město se nachází na severním okraji Srbska v Panonské nížině, 7 km jižně od maďarsko-srbské hranice[2], při hlavním silničním a železničním tahu mezi městy Budapešť a Bělehrad (zhruba v jeho polovině). Ze severu jej obklopují lesy (a přírodní rezervace Subotička peščara), z jihu otevřená krajina, která je intenzivně zemědělsky využívána. 8 km[3] východně od města se rozkládá Palićské jezero. Nadmořská výška města činí 109 m n. m. Rozloha města (včetně všech jeho městských částí a dalších přilehlých oblastí) činí 1008 km², z toho 123 km² tvoří urbánní zóna.

Subotica se nachází 41 km jihozápadně od Segedínu, 165 km jižně od Budapešti, 80 km jihovýchodně od Szekszárdu, 92 km severně od Nového Sadu a 168 km severozápadně od Bělehradu.[1]

Klimatické poměry[editovat | editovat zdroj]

Město (stejně jako celá jižní část Podunajské nížiny) má prvky kontinentálního klimatu, které představují: chladné zimy, teplá léta a proměnlivost srážek v různých ročních dobách. Průměrná roční teplota zde činí 11,4 °C, relativní vlhkost vzduchu 69 %, počet deštivých dní činí 105 a úrhn srážek 491,3 mm.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Dějiny Subotice.

Subotica je poprvé v písemných pramenech zmiňována 7. května roku 1391, nicméně místo bylo osídleno jistě v dřívějších dobách. Středověký vývoj dějin města je nezbytné odvozovat ze skutečnosti, že Subotica jako se jihouherské město nacházela poblíž hranic s Osmanskou říší, která podnikala na sever časté výboje a v mnoha případech i úspěšné.

Mapa města z roku 1911

Válečný chaos vedl k častému stěhování obyvatelstva, díky čemuž se v Subotici kromě Maďarů objevili také Němci, Slováci, Židé, Bulhaři a Srbové. Vrchnost se často střídala, stejně jako jméno města. Od původního Zabadka z roku 1391 se vystřídalo více než 200 názvů, nicméně vzhledem k tradici používání latiny v Uhersku jsou nejpoužívanějšími z jmen Szent-Maria, Maria-Theresiopolis, Maria Theresiastadt a samozřejmě maďarské Szabadka a do srbštiny přeložené současné jméno – Subotica.

Jako město vybudované na významných obchodních trasách se stala Subotica místem mnohých historických událostí. Sedmihradský vévoda János Pongrác zde proto vybudoval v roce 1740 pevnost. Avšak ani ta nebyla ušetřena vlivu času a agresivitě lidí. Pozůstatky této pevnosti jsou dodnes dochovány; část tehdejší zdi je nyní součástí věže františkánského kostela.

Turci město obsadili roku 1542 a vládli až do roku 1686, kdy byla Subotica spolu s celým Uherskem obsazena vojsky Habsburské monarchie. V roce 1743 prohlásila Marie Terezie Subotici svobodným stoličným městem a roku 1779 rakouský císař vyhlásil, že je Subotica svobodným královským městem.[4] Roku 1845 získalo město současný název[1] (maď. Szabadka podle dne v týdnu soboty). V roce 1853 zde bylo vybudováno první divadlo, roku 1869 přijel do města první vlak. Součástí Uherska město zůstalo až do roku 1918, kdy se stalo součástí Království SHS a později Jugoslávie. Konec Rakousko-Uherska v Subotici znamenal příchod francouzské armády dne 13. listopadu 1918.

Konec 19. století znamenal pro město příchod nových vymožeností; otevíraly se školy, spojení se světem zajistila pošta a později i železnice a vznikal průmysl. V roce 1896 byl do města zaveden elektrický proud.[1]

Druhá světová válka změnila národnostní složení obyvatelstva, Subotici opustili hlavně Němci a Židé.

Historické centrum města bylo v roce 1986 prohlášeno za památkově chráněné.[1]

V roce 1999 mělo město 100 386 obyvatel.

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Interiér chemického závodu v Subotici
Secesní synagoga.

Mezi hlavní zaměstnavatele na území města Subotica patří především státní, resp. veřejný sektor, dále potom oblasti školství a obchodu. Vyniká ještě i řada subjektů, zaměstnávajících v oblasti průmyslu. Město mělo historicky vyšší míru HDP na obyvatele, než byl celojugoslávský, resp. srbský průměr. V roce 2001 měla místní ekonomika výkon o 38 % vyšší, než v celé zemi.

Ve 20. století byl v Subotici rozvíjen potravinářský průmysl, a to vzhledem k intenzivnímu využívání okolní velmi úrodné rovinaté krajiny. Během existence socialistické Jugoslávie byly v Subotici zřízeny četné potravinářské podniky, mezi které patřily např. Pionir, Fidelinka a další. Společnost Simex vyráběla alkoholické nápoje. Společnost 29. novembar (pojmenovaná podle Dne republiky např. vyráběla konzervy, firma Zorka např. umělá hnojiva. Zastoupeno bylo v menší míře i strojírenství, např. výroba kol pro motocykly nebo železničních vagonů (továrna Ferum).[5]

Řada z těchto podniků se adaptovala po složité transformaci jugoslávské, resp. srbské ekonomiky na nové poměry. Jen v roce 2009 byly ze Subotice vyvezeny potravinářské výrobky v hodnotě 30 milionů dolarů. V současné době působí v Subotici i nadále společnost Azotara, která produkuje hnojiva a Bratstvo, která se zabývala výrobou/opravou železničních vagonů. Svojí továrnu má ve městě i společnost Siemens. Na území města se nachází volná hospodářská zóna (srbsky Slobodna zona Subotica)[6], která má obrat ve výši stovek milionů eur a kde je zaměstnáno na šest tisíc lidí.[7] Podílí se na přílivu obyvatel do města.[8] V roce 2021 bylo oznámeno, že v Subotici vznikne i závod na výrobu baterií do elektromobilů.[9]

V zemědělské produkci Subotice a okolí převažují především obilniny, které jsou využívány v potravinářství (68 % osevní plochy v roce 2010). Cca 88 % území města tvoří obdělávaná půda. Dále jsou zastoupeny technické plodiny (okolo 12 %), krmné plodiny (okolo 6 %) a další. 3 571 ha plochy města Subotica pokrývají lesy.

V roce 2021 činil průměrný čistý plat na území města Subotica 59 427 RSD[10] (cca 12 800 ). V roce 2007 činila nezaměstnanost 18 000 práceschopných osob (okolo 40 %).

Hlavní turistickou destinací města je Palićské jezero, které je oblíbené jak mezi místními, tak i v regionu. V jeho blízkosti se také nachází zoologická zahrada. Další oblíbenou přírodní rezervací v okolí je Zvláštní přírodní rezervace Ludaš. Historické centrum města má řadu secesních památek. V roce 2010 navštívilo město okolo padesáti tisíc turistů, zhruba třicet tisíc z nich bylo domácích návštěvníků. Roku 2021 zaznamenala Subotica 150 000 přenocování, 1/3 byli zahraniční návštěvníci.[11] V rámci své turistické strategie a komunikace k veřejnosti se snaží prezentovat především secesní památky, které vznikly v období, kdy bylo město součástí Uherska.[11]

Město je také oblíbeným cílem návštěvníků z nedalekého Maďarska, především díky nižším cenám zboží nebo bleším trhům.[12]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

V roce 2002 v Subotici a okolních obcích žilo 148 401 obyvatel. Město je etnicky velmi různorodé a je jedním z hlavních kulturních center maďarské národnosti na území Srbska. Téměř jednu třetinu obyvatelstva Subotice tvoří Maďaři, zbytek Srbové a další národnosti. Počet obyvatel města rostl až do 80. let 20. století, od té doby se drží zhruba na stejné úrovni okolo sta tisíc. Vzhledem k velikosti města si Subotica udržovala i na počátku 21. století pozitivní trend co se týče růstu počtu obyvatel[8], byť byl přírůstek relativně nízký. Do Subotice se sestěhovávají lidé z okolních vesnic i vzdálenějších sídel. Z města naopak odcházejí někteří místní do jižního Maďarska nebo do Budapešti.[8]

Náboženství[editovat | editovat zdroj]

Kostel sv. Dimitrije v Subotici

V Subotici sídlí římskokatolická diecéze regionu Bačka. Statisticky představuje Subotica obec s nejvyšším podílem katolických věřící na území Srbska, 57 % místních se hlásí k Římskokatolické církvi. Nachází se zde osm katolických farních kostelů, františkánské duchovní centrum a sídlí zde také katolická střední škola, jediná svého druhu v Srbsku. Hlavním římskokatolickým kostelem je bazilika Terezie z Ávily, která se nachází na náměstí obětí fašismu.

Co do počtu věřících je druhou zastoupenou Srbská pravoslavná církev. Hlásí se k ní dle dat ze sčítání lidu 27,79 % místních obyvatel. V Subotici stojí dva pravoslavné kostely. Administrativně jsou součástí Eparchie Bačka. Své svatostánky mají v Subotici i věřící, kteří se hlásí ke kalvinismu, resp. luteránství.

Židovská komunita byla v Subotici historicky relativně početná, třetí po Bělehradu a Novém Sadu. Židů zde žilo okolo čtyř tisíc. Po druhé světové válce přežilo holocaust okolo 1 000 subotických Židů, značný počet z nich odešel do státu Izrael. V roce 2011 se ve sčítání lidu přihlásilo k judaismu okolo 90 místních obyvatel.

Zhruba šest stovek obyvatel města se hlásí rovněž k islámu, od roku 2008 stojí v Subotici i mešita. Místní islámská obec se rozvíjí postupně od 90. let 20. století, jejími příslušníky jsou především obyvatelé bývalé Jugoslávie z oblastí, kde je rozšířeným náboženstvím islám.

Jazyky[editovat | editovat zdroj]

Srbský jazyk je nejrozšířenějším jazykem v každodenním životě. Maďarský jazyk je ve svých každodenních rozhovorech využíván téměř třetinou obyvatel. Oba jazyky jsou také široce používány v komerčních a oficiálních značkách [13] Městská samospráva používá oficiálně srbský, maďarský a chorvatský jazyk, od roku 2021 k nim oficiálně přibyl i bunjevecký jazyk.[14]

Místní části[editovat | editovat zdroj]

Současné dělení města

Město Subotica je rozděleno na místní části, které se dále dělí na městské a příměstské. Zahrnují části města s počtem obyvatel od 2 000 do 10 500 u městských, a 600 do 9 000 u příměstských. Městské části jsou v Subotici následující:

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Sokolský dům a divadlo pro děti.

Mezi místní kulturní instituce patří např. místní národní divadlo nebo městské muzeum, nebo knihovna. Stojí zde také Galerie současného umění.

Mezi pravidelné kulturní akce, které se pořádají v Subotici, patří např. Mezinárodní veletrh podnikatelů, Evropský filmový festival u Palićského jezera[15], Mezinárodní festival dětského divadla, Letní divadelní večery, festival elektronické hudby Summer3P[15] a další. U Palićského jezera se rovněž slaví pravidelně od roku 1989 i dny sklizně na místních vinohradech a v ovocných sadech (srbsky berbanski dani).

Kulturní památky[editovat | editovat zdroj]

Subotica má celou řadu kulturních památek. V roce 1918 byla jedním z největších měst v rámci Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Značná část budov vznikla ve stylu maďarské secese[16][17] v období přelomu 19. a 20. století, kdy tehdejší Uhry prožívaly ohromný hospodářský i společenský vzestup.

Mezi náboženské stavby potom patří následující:

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Místní nádraží
Průchod na místním autobusovém nádraží
Městský sportovní stadion

Subotica je dobře napojená na další velká města v Srbsku. Východně od města je severo-jižním směrem vedena dálnice A1 která směrem na sever přes Hraniční přechod Horgoš-Röszke vede do Budapešti a jižním směrem do Nového Sadu a Bělehradu. Další hlavní silnice ze Subotice směřují přes hraniční přechod Kelebia do města Kiskunhalas (v Maďarsku), směrem na západ do Somboru, směrem na jih do Bačky Topoly a směrem na východ do Segedínu.

Subotica je také významný železniční uzel.[25] Má jedno centrální nádraží, jižně od něj stojí nádraží nákladové. Na západním okraji města se dále nachází stanice Subotica-předměstí (srbsky Subotica-pregrađe). Roli hlavního dopravního uzlu měla již jako jihouherské město. Ta mu do značné míry zůstala i v dobách existence Jugoslávie, byť byly některé původní železniční tratě přerušené vzhledem k vzniku nových hranic po podpisu Trianonské smlouvy. Jako železniční uzel slouží město i dnes. Směřuje sem trať z Budapešti a vede odsud hlavní trať do Bělehradu, uvedené severojižní spojení představuje hlavní napojení města z hlediska železniční dopravy. Kromě toho ze Subotice vede i několik menších regionálních železničních tratí, a to Somboru, Senty a Segedínu v Maďarsku. V minulosti směřovala ze Subotice rovněž i trať na západ (také na území Maďarska), a to do Bácsalmáse, ale ta byla později zrušena.

V blízkosti města se nachází Sportovní letiště Ivana Sariće, které slouží pro potřeby místního aeroklubu.

Nejbližší přístav se nachází ve městě Kanjiža na řece Tise.

Od roku 1897 zajišťovaly veřejnou dopravu v Subotici tramvaje[26] a od roku 1927 i autobusy. Tramvajová doprava byla zrušena roku 1974, v současné době jsou v provozu pouze autobusy.

Infrastruktura[editovat | editovat zdroj]

Centrální část města má kanalizační síť, která pokrývá zhruba polovinu všech domů. V případě příměstských sídel, které spadají pod město Subotica, je tento počet ještě nižší. Některé kanalizační stoky jsou velmi staré a budovány jsou z cihel.

Zhruba čtvrtina všech domů je vytápěna centrálně z místní teplárny.

V roce 2019 byla dokončena výstavba místní skládky, její zprovoznění však bylo nakonec odloženo a měla by sloužit pro místní odpadové hospodářství od roku 2023.[27]

Média[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k pestrému národnostnímu složení pohraničního města vychází v Subotici řada deníků v srbském, maďarském i chorvatském jazyce. Mezi maďarské deníky patří např. Magyar Szó, který vychází od roku 1944, dále potom Hrvatska riječ a Zvonik vycházejí chorvatsky a mezi regionální srbské noviny patří Subotičke novine.

Školství[editovat | editovat zdroj]

Vyučování v latině probíhalo v Subotici již v polovině 19. století. Později zde vzniklo i gymnázium. Do roku 1918 probíhal rozvoj školství v rámci Rakousko-uherského systému, který následně Jugoslávie částečně převzala a doplnila.

V Subotici se nachází 15 základních, 10 středních a 7 vyšších škol nebo fakult. Na základních školách studuje v průměru okolo deseti tisíc žáků, na školách středních je to okolo šesti tisíc. Zhruba 20 % místních studentů nebo žáků studuje v maďarském jazyce.

Svojí univerzitu město Subotica nemá, působí zde ale Ekonomická fakulta Univerzity v Novém Sadu,[28], fakulta stavební[29] a od roku 1920 i právnická fakulta.[zdroj?] Město má vlastní hudební školu, jejíž tradice sahá až do roku 1868. Ekonomická fakulta zaznamenala v roce 2020 a 2021 díky pandemii koronaviru podstatný nárůst studentů.[8]

Sport[editovat | editovat zdroj]

V Subotici se nachází městský fotbalový stadion, plavecký bazén a sportovní hala. Místní fotbalové týmy jsou: FK Spartak Subotica a FK Bačka 1901.

Během období existence SFRJ byl v Subotici rozvíjen také pozemní hokej.

Zdravotnictví[editovat | editovat zdroj]

V Subotici se nachází všeobecná nemocnice (srbsky Opšta bolnica) a dále poliklinika (srbsky dom zdravlja).

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Subotica na anglické Wikipedii, Szabadka na maďarské Wikipedii a Суботица na srbské Wikipedii.

  1. a b c d e STAMENKOVIĆ, Srboljub. Geografska enciklopedija naselja Srbije 4 (S-Š). Beograd: Stručna knjiga, 2000. ISBN 86-82657-21-X. Kapitola Subotica, s. 108. (srbština) 
  2. Subotica – Turistički vodič. Subotica: OO SSRNS, 1964. S. 11. (srbochorvatština) 
  3. ALEKOVIĆ, Ivana. Subotica. Subotica: Turistička organizacija grada Subotice ISBN 978-86-89781-08-3. S. 32. (srbština) 
  4. ALEKOVIĆ, Ivana. Subotica. Subotica: Turistička organizacija grada Subotice ISBN 978-86-89781-08-3. S. 15. (srbština) 
  5. Subotica – Turistički vodič. Subotica: OO SSRNS, 1964. S. 50. (srbochorvatština) 
  6. Slobodna zona Subotica se širi do Sente. b92 [online]. [cit. 2022-06-01]. Dostupné online. (srbsky) 
  7. Článek na portálu b92 Lokal (srbsky)
  8. a b c d Subotičani odlaze, sve više radnika iz drugih delova Srbije. Danas [online]. [cit. 2021-12-23]. Dostupné online. (srbsky) 
  9. U Subotici će se graditi fabrika baterija za vozila, najavljen posao za 2.000 radnika. Subotica [online]. [cit. 2022-06-01]. Dostupné online. (srbsky) 
  10. Článek na portálu b92 Lokal (srbsky)
  11. a b Među top-5 destinacija u Srbiji: Grad u koji se strani turisti stalno vraćaju. b92 [online]. [cit. 2022-03-31]. Dostupné online. (srbsky) 
  12. Článek na portálu b92 Lokal (srbsky)
  13. The Use of Hungarian and Serbian in the City of Szabadka/Subotica: An Empirical Study. www.academia.edu. Dostupné online [cit. 2017-09-08]. (anglicky) 
  14. Skupština usvojila predlog da bunjevački postane četvrti službeni jezik Grada Subotice. Subotica [online]. [cit. 2022-06-01]. Dostupné online. (srbsky) 
  15. a b ALEKOVIĆ, Ivana. Subotica. Subotica: Turistička organizacija grada Subotice ISBN 978-86-89781-08-3. S. 18. (srbština) 
  16. a b c Grad secesije: Oko 100 zaboravljenih bisera Subotice. Slobodna Evropa [online]. [cit. 2022-06-01]. Dostupné online. (srbsky) 
  17. Istražite Suboticu – grad secesije i evropskog šarma. National Geographic [online]. [cit. 2022-06-01]. Dostupné online. (srbsky) 
  18. ALEKOVIĆ, Ivana. Subotica. Subotica: Turistička organizacija grada Subotice ISBN 978-86-89781-08-3. S. 8. (srbština) 
  19. a b ALEKOVIĆ, Ivana. Subotica. Subotica: Turistička organizacija grada Subotice ISBN 978-86-89781-08-3. S. 9. (srbština) 
  20. DOLNIČAR, Ivan. Jugoslavija 1941 – 1981. Bělehrad: eksport pres, 1981. S. 194. (srbochorvatština) 
  21. Subotica – Turistički vodič. Subotica: OO SSRNS, 1964. S. 44. (srbochorvatština) 
  22. ALEKOVIĆ, Ivana. Subotica. Subotica: Turistička organizacija grada Subotice ISBN 978-86-89781-08-3. S. 11. (srbština) 
  23. ALEKOVIĆ, Ivana. Subotica. Subotica: Turistička organizacija grada Subotice ISBN 978-86-89781-08-3. S. 10. (srbština) 
  24. Subotica – Turistički vodič. Subotica: OO SSRNS, 1964. S. 30. (srbochorvatština) 
  25. Subotica – Turistički vodič. Subotica: OO SSRNS, 1964. S. 47. (srbochorvatština) 
  26. Subotica – Turistički vodič. Subotica: OO SSRNS, 1964. S. 38. (srbochorvatština) 
  27. Článek na portálu b92 Lokal (srbsky)
  28. Článek na portálu b92 Lokal (srbsky)
  29. SCHUMAN, Michael. Serbia and Montenegro. New York: Facts on File, 2004. Dostupné online. ISBN 0-8160-5054-6. S. 125. (angličtina) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]