Dunajská Streda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Dunajská Streda / Dunaszerdahely
Dunajská Streda
Centrum města s radnicí
Centrum města s radnicí
Dunajská Streda / Dunaszerdahely – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška118 m n. m.
StátSlovenskoSlovensko Slovensko
KrajTrnavský
OkresDunajská Streda
Tradiční regionPodunajsko
Dunajská Streda
Dunajská Streda
Dunajská Streda, Slovensko
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha31,451 km²
Počet obyvatel23 009 (31. 12. 2021[1])
Hustota zalidnění731,6 obyv./km²
Správa
Statusměsto
StarostaJUDr. Zoltán Hájos
Vznik1254
Oficiální webwww.dunstreda.sk
E-mailprimator@dunstreda.sk
Adresa obecního úřaduMestský úrad Dunajská Streda
Hlavná 50
929 01 Dunajská Streda
Telefonní předvolba031
PSČ929 01
Označení vozidelDS
NUTS501433
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dunajská Streda (maďarsky Dunaszerdahely, německy Niedermarkt, heb. סרדאהלי) je slovenské okresní město v Trnavském kraji, 40 km jihovýchodně od Bratislavy a v centrální části Žitného ostrova, který je částí Podunajské nížiny. Žije zde okolo 23 000 obyvatel, z nichž se v roce 2011 asi 75 % hlásilo k maďarské národnosti.

Části města[editovat | editovat zdroj]

  • Centrum
  • Sídlisko Západ
  • Sídlisko Sever 1
  • Sídlisko Sever 2
  • Sídlisko Východ
  • Malé Blahovo
  • Mliečany
  • Čótfa, dříve Csotfa, leží na severním okraji katastrálního území Malé Blahovo, asi tři kilometry na severozápad od obce Jahodná, v intenzivně využívané zemědělské oblasti Žitného ostrova, v geomorfologické části Pôtonský mokřad, na břehu Malého Dunaje u Klátovského ramene.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Kostel sv. Jiří

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1254, kdy náležela k panství Prešpurk. V 15. a 16. století nastala zlatá doba rozvoje řemesel a obchodu Uherského království. Roku 1574 byla Dunajská Streda prohlášena královským městem a v letech 1600–1848 patřila rodu Pálffyů. V 18. století se zde začala usazovat početná židovská komunita, a proto se městu v 19. století říkalo Malý Jeruzalém. V roce 1880 mluvilo maďarsky 3 531 ze 4 182 obyvatel a 416 německy (sčítání lidu nerozlišovalo národnosti, ale jazyky); velikost židovské komunity se odhadovala na 1,5–2 tisíce. Při sčítání lidu v roce 1910 deklarovalo maďarštinu jako svůj mateřský jazyk 4 679 z celkového počtu 4 762.

V 19. století byly k městu přičleněny do té doby samostatné obce Nemešseg (doslova slov. Zemiansky Sek, maď. Nemesszeg), Stredská Nová Ves (maď. Szerdahelyújfalu), Felserská Nová Ves (maď. Félszerújfalu), Bašatejed (doslova slov. Bašove Mliečany, maď. Bassatejed) a Elótejed (doslova slov. Predné Mliečany, maď. Előtejed).

V roce 1960 byla k Dunajské Stredě přičleněna obec Malé Blahovo (historicky slov. Malý Aboň, maď. Sikabony i Kisabony) a obec Mliečany (doslova slov. Ollého Mliečany, maď. Ollétejed).

Za první světové války byl u Dunajské Stredy zajatecký tábor, ve kterém umřely stovky Rusů.[2] Na základě Trianonské smlouvy se město roku 1919 stalo součástí Československa. V roce 1930 žilo ve městě 2 944 Maďarů, 2 186 Židů, 503 Slováků a 73 Němců. V roce 1938 zde stálo 916 domů a v nich žilo 6 410 obyvatel, z toho 2 734 osob židovského původu.[3] Židé byli likvidováni za druhé světové války, obě synagogy byly zbořeny, na jejich místě stojí nyní pomník obětí holocaustu.

Původ názvu[editovat | editovat zdroj]

Název města je odvozen od týdenního trhu, který se konal ve středu.[4] Maďarské jméno pro středu (szerda) je odvozeno od slovanského slova sreda = střední, tzn. den uprostřed týdne.[5]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Město leží na železniční trati železniční trati Bratislava–Komárno, která byla vybudována v roce 1895. Z Bratislavy do Dunajské Stredy je vzdálenost po železnici 46 km. S Bratislavou město spojuje silnice 1. třídy I/63 (asi 50 km) a v plánu je dokončení rychlostní silnice R7, jejíž dosud zprovozněná část končí asi 11 km západně od města.

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Dunajská Streda se nachází uprostřed zemědělsky intenzivně využívané oblasti. Kromě rostlinné výroby zde jsou drůbežářské závody. Průmyslová výroba se rozšířila především po druhé světové válce. Hlavní je strojírenství, betonárka, potravinářský průmysl cukrovarnický a konzervárna.

Památky[editovat | editovat zdroj]

  • Římskokatolický kostel sv. Jiří – gotického původu, věž ze 13. století, uvnitř gotická freska Snímání z kříže
  • Evangelický kostel – novoslohová stavba z let 1863–1883
  • Žltý kaštieľ – raně barokní palác z roku 1753, původně rezidence varadínského biskupa Mikuláše Kondé; přestavěn ve stylu neoklasicismu; nyní regionální muzeum Žitného ostrova
  • Vermesova vila – nyní galerie současného maďarského umění
  • Radnice – moderní přestavbu ve stylu „organického domu“, projektoval maďarský architekt Imre Makovecz
  • Sochy na veřejných prostranstvích Kalvárie – klasicistní sousoší z roku 1808; barokní morový sloup sv. Trojice z roku 1777, mariánský sloup z konce 19. století, socha sv. Mikuláše z roku 1785
  • Židovský hřbitov vznikl v roce 1740. Je zde pohřben rabín Jehuda Aszád.
  • Ruský vojenský hřbitov. V letech 1914–1918 ve místní zajateckém táboře žilo okolo 30 000 zajatců. Asi 1 500 je jich zde pochováno.
  • Památník revolučních let 1848 a 1849 zhotovil sochař György Lipcsey v roce 1995 a každoročně se u něj konají městské oslavy.

Sport[editovat | editovat zdroj]

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Dunajská Streda na slovenské Wikipedii a Čótfa na slovenské Wikipedii.

  1. Obyvateľstvo a migrácia. slovak.statistics.sk [online]. Štatistický úrad Slovenskej republiky, 2019-04-16. Dostupné online. 
  2. LÁZŇOVSKÝ, Bohuslav; KLÍMA, Stanislav. Průvodce po Československé republice: Slovensko, Podkarpatská Rus. Praha: KČT, 1937. (Sbírka průvodců „Orbis“). S. 93. 
  3. Počty Židov na južnom Slovensku a na Podkarpatskej Rusi po Viedenskej arbitráži na základe sčítania obyvateľov v roku 1938 [online]. [cit. 2021-11-05]. Dostupné online. 
  4. LUTTERER, Ivan; MAJTÁN, Milan; ŠRÁMEK Rudolf. Zeměpisná jména Československa. 1. vyd. [s.l.]: Mladá fronta, 1982. S. 92.. [s.l.]: [s.n.] 
  5. Körmendi Ferenc: Földrajzi neveink és jövevényszavaink más megközelítésben [online]. [cit. 2019-11-06]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]