Aleksandar Ranković

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Aleksandar Ranković

Stranická příslušnost
Členství Svaz komunistů Jugoslávie

Narození 28. listopadu 1904
Draževac (Obrenovac)
Úmrtí 20. srpna 1983 (ve věku 78 let)
Dubrovník
Choť Anđelija Anđa Ranković
Slavka Ranković
Profese politik a politický komisař
Ocenění Národní hrdina Jugoslávie (1945)
Řád hrdiny socialistické práce (1954)
Řád Suvorova 1. třídy
Řád Kutuzova 1. třídy
Commons Kategorie Aleksandar Ranković
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Aleksandar Ranković (v srbské cyrilici Александар Ранковић, známý též pod přezdívkou Marko, 1909 Draževac - 1983 Dubrovnik) byl jugoslávský politik srbského původu, člen Politbyra a blízký spolupracovník prezidenta Tita (spolu s Edvardem Kardeljem).

Již v dobách druhé světové války organizoval jednotky odporu. Po válce se stal významným politikem, který zastával zásadní funkce v zemi. Kromě funkce místopředsedy vlády a člena politbyra byl také členem Ústředního výboru SKJ i svazu komunistů Srbska a socialistického svazu pracujících. Stál v čele Ozny a později Udby, tajné služby, která měla na chod státu v raných letech existence socialismu zcela klíčové postavení a likvidovala nepohodlné osoby. Moc nad policejními a bezpečenostními silami měl až do roku 1966, kdy došlo v rámci jisté "aféry Ranković" k jeho odstavení od moci.

Odstavení od moci bylo založeno na aféře, během které měl Ranković odposlouchávat Tita. Tím, že z vrcholných funkcí odešel byl odstraněn velmi vlivný člověk, jehož představy o Jugoslávii měly podobu centralizovaného státu, byť s federalistickým uspořádáním. Po roce 1966 tak již nic nebránilo rozvíjet zemi na základě myšlenek decentralismu a samosprávného socialismu (samoupravljanje), jejichž autorem byl slovinský komunista Edvard Kardelj. To však otevřelo zcela nové pole problémů, především se začala objevovat opozice, veřejnost nyní mohla volně protestovat a mnoho doposud skrytých problém se dostávalo na povrch.

Ranković se později stáhl z veřejného života a stáří strávil ve své vile nedaleko Dubrovniku. Jeho pohřeb v roce 1983 se stal v komunistické Jugoslávii první manifestací Srbů, kteří likvidaci takto vlivného člověka v čele státu vnímali jako komplot Slovinců a Chorvatů. I tak byl také vnímán ve Svazu komunistů Jugoslávie, který se - byť ještě mírným ale jistým - nárůstem nacionalistických nálad musel zabývat.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Александар_Ранковић na srbské Wikipedii.

  1. ĐUKIĆ, Slavoljub. Kako se dogodio vođa. Bělehrad : Filip Višnjić, 1992. ISBN 86-7363-119-X. Kapitola Politički rodeo, s. 70. (srbština)