Hódmezővásárhely
| Hódmezővásárhely | |
|---|---|
 | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 46°25′30″ s. š., 20°19′8″ v. d. |
| Stát |  Maďarsko |
| Župa | Csongrád-Csanád |
| Okres | Hódmezővásárhely |
  Hódmezővásárhely | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 483,22 km² |
| Počet obyvatel | 43 311 (2019)[1] |
| Hustota zalidnění | 89,6 obyv./km² |
| Etnické složení | Maďaři |
| Správa | |
| Status | Město s župním právem |
| Oficiální web | www |
| Telefonní předvolba | 62 |
| PSČ | 6800 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hódmezővásárhely [-vášárhej] (německy Neumarkt an der Theiß, rumunsky Ionești) je město v jižním Maďarsku, druhé největší sídlo župy Csongrád-Csanád a jedno z největších měst země, které nemají status regionálního centra. Nachází se v jižní části země, asi 20 km severovýchodně od Segedína s nímž je propojen vlakotramvají. Území města se rozkládá na ploše 487,98 km². V roce 2019 zde žilo přes 43 300 obyvatel a patřilo tak mezi 25 největších maďarských měst.
Název[editovat | editovat zdroj]
Stejně jako v případě řady maďarských měst je název složený z několika slov a v překladu znamená „Trhy na Bobřím poli“. Bobr pochází od Bobřího jezera, které se zde nacházelo; jedná se o starší toponymum než název obce. Do jihoslovanských jazyků bylo převzato v zjednodušené podobě jako Vašarelj.
Historie[editovat | editovat zdroj]
_-_2013-03-04_H%C3%B3dmez%C5%91v%C3%A1s%C3%A1rhely,_Dr._Rapcs%C3%A1k_Andr%C3%A1s_%C3%BAt_sarok_Ker%C3%A1mia_d%C3%ADsz_-_panoramio.jpg)
Na místě dnešního města existovalo ve středověku několik vesnic. Předchůdce dnešní osady vznikl ve 14. století sloučením dvou vesnic z období vlády dynastie Arpádovců Hód a Vásárhely. V roce 1432 je doložena první písemná zmínka o existenci Hódmezővásárhely. János Hunyadi zde pravděpodobně postavil pevnost (nejspíše v místech současných kasáren). V roce 1456 získaly status města s tržním právem (maďarsky mezőváros) Rozvoj malého sídla byl přerušen v 15. a 16. století tureckým vpádem. Pod osmanskou nadvládu se město dostalo roku 1542. Řada okolních vesnic byla vypálena a do obce tak přicházeli sedláci, kteří hledali útočiště. Turecké záznamy evidovaly v roce 1557 celkem 135 domů, v roce 1570 již ale tři stovky. Z administrativního hlediska bylo město po nějakou dobu součástí aradského sandžaku (podle dnes rumunského města Arad). V závěru 17. století, když se turecká nadvláda nad Uhrami chýlila ke konci, zasáhla město opět válka a ničení. V roce 1683 byly Hódmezővásárhely vypáleny a obyvatelé se rozutekli. Osada byla obnovena až o šest let později. V roce 1690 Thökölyho vojáci zpustošili město vyhnali koho mohli. V roce 1699 do zničeného města přišli uprchlíci z Szabadszálláse. Roku 1701 zde bylo již napočítáno přes stovku rodin.
V letech 1816 a 1817 se na území města dostěhovali Rumuni z oblasti dnešního Sedmihradska, které vyhnala neúroda a hlad. Příchod nových obyvatel znamenal změnu statistiky nejen po jazykové, ale i po náboženské stránce, neboť se umocnil ortodoxní prvek. Město po dlouhou dobu vlastnila šlechtická rodina Károlyů. Získala jej nedlouho po Rákócziho povstání na počátku 18. století. [zdroj?] Obyvatelstvo bylo v této době především kalvinistického vyznání.
Železnice města dosáhla roku 1870. Městská práva získaly Hódmezővásárhely v roce 1873 v období rychlé urbanizace a růstu počtu obyvatel. Hlavním průmyslem, který zde vzkvétal, byl potravinářský. V této době zde stálo celkem sedm parních mlýnů. I přes to však stále většina obyvatelstva pracovala hlavně v zemědělství. Vzhledem k tomu, že v závěru 19. století byly jedním z mála měst, které měly gymnázium široko daleko, sem začaly dojíždět studenti z bližších i vzdálenějších oblastí. Kromě Rumunů se jednalo také i o Srby z území dnešní Vojvodiny.
Během 20. století se město vyprofilovalo jako centrum potravinářského průmyslu. Co do růstu počtu obyvatel však zaznamenalo vzestupy i pády, které způsobily jak války, tak i společenské změny. Po první světové válce bylo jako nově příhraniční město okupováno nejprve francouzskou a poté rumunskou armádou.
Jen na počátku století bylo 70 % obyvatel města zaměstnáno v zemědělství. Minimální rozvoj zaznamenávalo město v oblasti průmyslu. Mezi větší stavby, které byly v okolí města realizovány, byly zavlažovací, resp. odvodňovací kanály. Těsně před první světovou válkou se začala ukazovat stagnace místního hospodářství a nedostatek perspektivy v dalším rozvoji města. Sándor Bródy posměšně označil Hódmezővásárhely v roce 1909 za vesnickou Paříž. Meziválečné období městu nepřineslo větší rozkvět; byly dokončeny nicméně některé infrastrukturní investice, rozšířena byla např. místní nemocnice a vydlážděny některé ulice. Hódmezővásárhely se nicméně ale v této době podstatně zadlužily.
Za druhé světové války, resp. v jejím závěru, zde nebylo zřízeno ghetto, přestože tak maďarská vláda (po nástupu strany Šípových křížů) žádala.
V letech 1950 až 1961 bylo hlavním městem župy Csongrád. V roce 2006 zde bylo otevřeno muzeum Emlékpont, věnované období existence Maďarské lidové republiky.
V roce 2009 bylo město zvoleno Municipalitou roku (maďarsky Az év települese).
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
Žije zde asi 43 700 obyvatel, což je podobný počet jako na počátku 20. století, kdy město patřilo mezi nejlidnatější v Uhersku. Až do roku 1900 zde počet obyvatel rostl; dosáhl maxima asi 51 000. Poté stagnoval a po roce 1980 opět klesá. Podle sčítání lidu z roku 2011 se 3 % obyvatel města, tedy 1 292 osob, hlásilo k národnostní menšině. Jednalo se převážně o menšinu německou, srbskou a romskou.
Administrativní dělení[editovat | editovat zdroj]
Město se dělí na následující místní části:
- Béke-telep
- Belváros (Staré město)
- Csúcs
- Hód-tó
- Kertváros
- Kincses-telep
- Kishomok
- Tabán
- Tarján
- Susán
- Újváros (Nové město)
Doprava[editovat | editovat zdroj]
Městem prochází silnice celostátního významu č. 47, která vede ze Segedína do Békéscsaby. Ta město obchází po severním obchvatu. Dále sem směřuje silnice č. 45 z města Szentes. Nejbližší dálnice se nacházejí jihozápadně od města v Segedíně, a to M5 a M43.
Kromě hlavní železniční trati, která je vedena ve stejném směru (trať č. 130), vedou do Hódmezővásárhel i dvě trati regionální, a to z Makó a Szentese.
Od roku 2021 má město také tramvajovou trať, která prochází jeho historickým středem a končí na místním nádraží. Jedná se o část tramvajové sítě nedalekého Segedína. Tramvaje využívají železniční trať pro meziměstskou dopravu.[2]
Kultura[editovat | editovat zdroj]
Město je bohaté na archeologické vykopávky[zdroj?]. Sídlí zde galerie Alföldi Galéria a Muzeum Jánose Tornyai, dále zemědělské muzeum. Významné je rovněž Kulturní centrum Ference Besseneyei. Mezi zajímavé kulturní památky patří také Károlyho dům, panské sídlo z počátku 18. století.
Místní historickou budovu radnice vyprojektoval architekt Miklós Ybl.
Turistika[editovat | editovat zdroj]
Navštěvována je místní pláž, termální koupaliště a sportovní koupaliště. Hódmezővásárhely má deset bazénů – tři vnitřní a sedm otevřených.
Osobnosti[editovat | editovat zdroj]
- Katalin Juhászová (* 1932), šermířka, olympionička
- József Gyuricza (1934-2020), šermíř, olympionik
- Zsigmond Szathmáry (* 1939), varhaník, klavírista, skladatel a dirigent
- Péter Márki-Zay (* 1972), politik
- Éva Risztov (* 1985), olympijská vítězka 2012 ve vytrvalostním plavání
- Ákos Kecskés (* 1996), fotbalista
Partnerská města[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Magyarország közigazgatási helynévkönyve, 2019. január 1.. 14. srpna 2019. Dostupné online. [cit. 2019-08-24]
- ↑ Článek na stránkách railjournal.com (anglicky)
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Ходмезевашархељ na srbské Wikipedii a Hódmezővásárhely na německé Wikipedii.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hódmezővásárhely na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Hódmezö-Vásárhely v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Oficiální stránky
Encyklopedické heslo 