Hatvan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Hatvan
Polgármesteri Hivatal, Kossuth tér 2, Hatvan1.jpg
Hatvan – znak
znak
Hatvan – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Časové pásmo+1
StátMaďarskoMaďarsko Maďarsko
ŽupaHeves
OkresHatvan
Hatvan
Hatvan
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha66,17 km²
Počet obyvatel20 079 (2021)[1]
Hustota zalidnění303,4 obyv./km²
Etnické složení99% Maďaři, 1% Romové (2001)
Správa
StarostaZsolt Szabó (Fidesz)
Oficiální webwww.hatvan.hu
Telefonní předvolba(+36) 37
PSČ3000
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hatvan (někdy též německy Hottwan) je okresní město v Maďarsku v župě Heves.

Má rozlohu 66,17 km² a v roce 2013 zde žilo 20 525 obyvatel. Protéká jím říčka Zagyva. Jeho název znamená v maďarštině doslova čislici 60. Shodou okolností je Hatvan vzdálen přibližně 60 km od maďarské metropole Budapešti. Ve městě se také nachází termální lázně.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První známky lidské činnosti v okolí města pocházejí už ze starší doby kamenné. V oblasti kolem Hatvanu byly nalezeny pozůstatky osídlení z období mezi 5000 a 2500 před naším letopočtem. Významné osídlení se zde objevilo v době bronzové (podle něj získala jméno Hatvanská kultura). Po tomto období se zde však žádné další sídelní útvary až do středověku nevyskytují. Přesto archeologové na území Hatvanu nacházejí artefakty skýtského, keltského, roxolanského, sarmatského, avarského a staromaďarského původu. Nedaleko vrcholku Strázsa byly nalezeny pozůstatky římské strážní věže.

Osídlení vzniklo v místech, kde bylo možné bezpečně přebrodil řeku Zagyvu. V roce 1170 se na území dnešního města usadili premonstrátší mniši a založili zde v roce 1264 klášter. První písemná zmínka o osídlení pak pochází z roku 1235. Mnichům se dařilo vysušovat bažiny a zavádět nové formy zemědělství a díky dobrým životním podmínkám sem přicházelo stále více lidí. V období vrcholného středověku tudy vedla navíc obchodní stezka z Budína do Krakova. V roce 1406 získal Hatvan statut města s tržním právem (maďarsky mezőváros). Vyrábělo se zde také víno, které z bylo z Hatvanu vyváženo do okolních uherských měst.

Město v 16. století.

V roce 1544 získali Hatvan Turci. Ti z něj učinili centrum sandžaku, který zasahoval do území dnešních okresů Gyöngyös, Pásztó a Jászberény. Díky tomu se město postupně rozvíjelo i během osmanské okupace. Přicházelo stále více nemaďarského obyvatelstva. V 17. století, posledním věku turecké moci, zde již byli Maďaři v menšině co do podílu na obyvatelstvu města. Turci pod vedením místního správce Déli Kurta Hatvan také opevnili, přítomná byla vojenská posádka.[2] Součástí fortifikace byly početné palisády, které ale podléhaly zkáze, a tak muselo být opevnění často opravováno. Město bylo dobyto zpět z tureckých rukou roku 1686.

V roce 1746 se Hatvan dostal do držení hraběte Antala Grassalkoviče I., který zde nechal postavit zámek a přivedl německé osadníky z okolí Kolína nad Rýnem a Trevíru. Současný kostel na Kossuthově náměstí byl postaven v druhé polovině 18. století a dnes je významnou kulturní památkou. V roce 1849 došlo u Hatvanu k bitvě, v níž maďarští vzbouřenci porazili rakouské císařské vojsko.[3]

V následujícím období zahájila provoz textilní továrna. Po napojení Hatvanu na železniční síť v roce 1867 se v obci usadili italští, němečtí a čeští dělníci i řečtí a židovští obchodníci. Průmyslový rozvoj místa začal výstavbou cukrovaru v roce 1889 průmyslnickou rodinou Deutsch-Hatvany. Ve 20. letech 20. století byla založena také konzervárna.

V roce 1939 přišli do Hatvanu uprchlíci z Polska a také někteří Židé.

Dopravní význam Hatvanu jako železničního uzlu vedl za druhé světové války ke zřízení sběrného tábora pro maďarské Židy z oblasti měst Hatvan, Gyöngyös a Pásztó, odkud se byli odváženi dál do vyhlazovacích táborů. Hatvanská dráha byla také terčem náletu 21. září 1944, při kterém zahynulo kolem 600 lidí. Dne 25. listopadu 1944 město obsadila Rudá armáda, která zde dokázala prolomit německé linie.[4]

Po druhé světové válce byl Hatvan v roce 1945 povýšen na město. V době existence Maďarské lidové republiky bylo kolektivizováno zemědělství a místní zpracovatelský průmysl. Od roku 1990 se Hatvan změnil z regionálního centra pro zemědělské produkty na město podléhající metropolitní oblasti Budapešti. Lidé se přeorientovali spíše na služby. Od té doby vzniklé partnerství měst je určujícím znakem současné orientace místa.

Populace[editovat | editovat zdroj]

V roce 2001 tvořili obyvatelstvo z 99 % Maďaři a z 1 % Romové. 51 % obyvatel se hlásí k Římskokatolické církvi, 3,7 % k reformovaným církvím a 1,2 % k luteránství.

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Základní škola sv. Štěpána.
místní nádraží.

V oblasti byl tradiční zdroj obživy zemědělství. Později zde byly postaveny různé potravinářské závody, např. cukrovar nebo konzervárna. Na počátku 21. století byl cukrovar zbourán. Do té doby sloužil ještě jako skladiště. V roce 2001 byla v Újhatvanu založena průmyslová zóna, kde se usídlilo pět velkých firem, které se věnují oblasti elektroniky.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Hatvanem prochází dálnice M3 do maďarského Miskolce a potom dále na sever do Košic. Původně přes něj vedla i silnice celostátního významu č. 3.

Město je rovněž regionální železniční křižovatkou. Tratě odsud směřují do měst Füzesabony, Salgótarján a Jászberény. Přes místní hlavní nádraží je denně vypravováno více než sto vlaků.

V roce 2010 bylo v Hatvanu dobudováno nové autobusové nádraží, umístěné severně od hlavního nádraží.

Školství[editovat | editovat zdroj]

V Hatvanu se nachází osm mateřských a pět základních škol. Jako největší střední škola v kraji poskytuje vzdělání Damjanićův Institut průmyslového odborného vzdělávání.

Osobnosti města[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Hatvan na slovenské Wikipedii, Hatvan na maďarské Wikipedii a Hatvan na německé Wikipedii.

  1. Magyarország közigazgatási helynévkönyve, 2021. január 1.. Dostupné online.
  2. CARTLEDGE, Brian. The will to survive: A history of Hungary. Londýn: Hurst & Company, 2006. ISBN 978-184904-112-6. S. 84. (angličtina) 
  3. MOLNÁR, Miklós. A Concise history of Hungary. [s.l.]: Cambridge University Press, 2001. 366 s. Dostupné online. ISBN 9781107050716. S. 194. (angličtina) 
  4. CARTLEDGE, Brian. The will to survive: A history of Hungary. Londýn: Hurst & Company, 2006. ISBN 978-184904-112-6. S. 409. (angličtina) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]