Makó

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Možná hledáte: Ma-kung, v minulosti nazývaný Makó.
Makó
Letecký pohled na Makó
Letecký pohled na Makó
Makó – znak
znak
Makó – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Časové pásmo+1
StátMaďarskoMaďarsko Maďarsko
ŽupaCsongrád
OkresMakó
Administrativní děleníHlavní městské části: Ardics, Bajcsy-Ráday, Buják, Dózsatelep, Gerizdes, Honvéd, Ingó, Ipari terület, Makó-Rákos, Táncsicstelep, Üdülőtelep, Újváros, Vertán
Další části: Bajcsy lakótelep, Bánom, Cédulaház, Cigánybécs, Honvéd-telep, Igásitanya, Kelemenhíd, Kenderföld, Kenyerváró, Középváros, Lesi, Ószeged út menti járandó, Ószentlőrinc, Orosz fertály, Ráday lakótelep, Református városrész, Sovány, Újhegy, Újszentlőrinc, Vágóhíd, Vertán telep, Zsidó-városrész
Makó
Makó
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha229,23 km²
Počet obyvatel22 514 (2018)
Hustota zalidnění98,2 obyv./km²
Správa
StatusMěsto
StarostkaFarkas Éva Erzsébet
Vznik895
Oficiální webmako.hu
PSČ6900
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Makó (chorvatsky Makovo, rumunsky Macău, slovensky Makov, v jidiš מאַקאָוו‎) je město v jihovýchodním Maďarsku v župě Csongrád, nacházející se těsně u hranic Rumunska (3 km), u břehu řeky Maros. Nachází se asi 22 km východně od Szegedu a je správním městem stejnojmenného okresu. V roce 2018 zde žilo 22 514 obyvatel, což jej činí 49. největším maďarským městem. Nachází se zde průmyslová zóna.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Město bylo historicky sídlem župy Csanád (dnes neexistuje; byla sloučena s nedalekou do Csongrád-Csanád). Město bylo již ve středověku důležitým místem obchodu, díky své povaze dopravního uzlu: nacházelo se na křižovatce silnic do Segedína, Hódmezővásárhelů a Aradu (dnes v Rumunsku). V letech 15521686 bylo součástí Osmanské říše. Pri stahování Turků bylo ustupujícími krymskotatarskými vojáky, bojujícími v osmanských řadách, vypáleno.

Od 18. století žila ve městě početná židovská komunita. Židovská škola zde byla od roku 1851. Synagoga byla postavena roku 1895. V roce 1900 činili cca 5 % místního obyvatelstva. Židé žili v Makó až do druhé světové války, kdy byli odvezeni transporty do vyhlazovacích táborů (holocaust).

Rozvoj města co do počtu obyvatel umožnila železnice, která dosáhla Makó v roce 1883. Vybudovala ji sem soukromá společnost Aradi és Csanádi Egyesült Vasutak (Aradsko-csanádské dráhy). Díky tomu město získalo spojení s nedalekým Segedínem. Postupně se z Makó stalo 12. největší město Uher. V roce 1900 se stalo Makó mětem.

Město je v Maďarsku známé kromě své polohy při hranicích jako centrum zemědělsky velmi aktivního regionu. Pěstována je zde především cibule (nachází se zde i pomník, který jí byl věnován) a také česnek. Místní producenti obou druhů zeleniny vystavovali již na veletrzích v Budapešti a ve Vídni v závěru 19. století. V centru města se nachází Dům cibule postavený dle projektu architekta Imre Makovcze.

V rámci industrializace po druhé světové válce zde byl postaven závod na výrobu zemědělských strojů. Vzhledem k blízkosti ne příliš k Maďarsku přátelské Jugoslávie (vzdálena cca 20 km jihozápadně od města) nebylo rozhodnuto o větším rozvoji města.

Nedaleko od města se nachází ložiska zemního plynu, která byla předmětem rozsáhlejšího průzkumu na počátku 21. století.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Severně od města vede dálnice M43, která vede ze Segedína k rumunské hranici (Nădlac).

Známí rodáci[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]