Slunečnice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek je o rodu hvězdnicovitých rostlin. Další významy jsou uvedeny na stránce Slunečnice (rozcestník).
Wikipedie:Jak číst taxoboxSlunečnice
alternativní popis obrázku chybí
Slunečnice
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád hvězdnicotvaré (Asterales)
Čeleď hvězdnicovité (Asteraceae)
Rod slunečnice (Helianthus)
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Slunečnice (Helianthus L., 1753) je rod vysokých bylin z čeledi hvězdnicovitých. Celý rod obsahuje přibližně 55 až 67 druhů, dva z nich, slunečnice roční a slunečnice topinambur, se pěstují po celém světě. V Česku se můžeme běžně setkat s pěti druhy a s jedním křížencem.

Nomenklatura[editovat | editovat zdroj]

Helianthus L., 1753

Typ
H. annuus L., 1753 (lektotyp)
Nomenklatorická synonyma
Vosacan Adanson, 1763
Taxonomická synonyma
=Helianthus subg. Harpalium Cass., 1818
=Harpalium (Cass.) Cass. in F.Cuvier, 1825
=Discomela Raf., 1825
=Echinomeria Nutt., 1840
=Linsecomia Buckley, 1861

Popis[editovat | editovat zdroj]

Mezi slunečnicemi nalezneme jednoleté i vytrvalé rostliny. Mají silný, chlupatý stonek s velkými, řapíkatými, zubatými listy. Níže rostoucí listy jsou střídavé, oválné nebo srdčité, listy při vrcholu stonku jsou užší a střídavé. Dosahují i značné výšky, 60 – 400 cm.

Detail struktury listu slunečnice

Velké úbory se žlutými jazýčkovitými květy vyrůstají na konci stonku. U slunečnice roční existují i odrůdy se smetanovými, oranžovými nebo červenými květy. Mladá rostlina je heliotropní, tzn, že květy se otáčejí za sluncem. Až při dozrávání semen úbor postupně těžkne a sklání se k zemi.

Semena slunečnice jsou v semenících uspořádána do spirál o dvou po sobě jdoucích čísel Fibonacciho posloupnosti.

Areál rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Většina druhů tohoto rodu pochází ze Severní Ameriky, převážně z USA, areál rozšíření zahrnuje i jižnější oblasti Kanady. Několik druhů pochází i z horských oblastí Jižní Ameriky.

Vzhledem k pěstování se vytvořily u několika druhů i sekundární areály, ve kterých se zplanělé formy uchytily.

Druhy[editovat | editovat zdroj]

Druhy v následujícím seznamu s uvedeným českým jménem se vyskytují i v ČR. Druhy, označené (*) byly vzácně pěstovány v našich zemích pro okrasu, ale ve volné přírodě se nikdy nevyskytly.

  • H. agrestis Pollard
  • H. angustifolius L.
  • H. annuus L. – slunečnice roční
  • H. anomalus S.F.Blake
  • H. argophyllus Torr. & A.Gray
  • H. arizonensis R.C.Jacks.
  • H. atrorubens L.
  • H. bolanderi A.Gray
  • H. californicus DC.
  • H. carnosus Small
  • H. ciliaris DC.
  • H. cinereus Torr. & Gray
  • H. cusickii A.Gray
  • H. debilis Nutt. (*)
  • H. decapetalus Darl. (*)
  • H. divaricatus L.
  • H. eggertii Small.
  • H. floridanus A.Gray ex Chapm.
  • H. giganteus L. (*)
  • H. glaucophyllus D.M.Sm.
Helianthus petiolaris
  • H. gracilentus A.Gray
  • H. grosseserratus M.Martens
  • H. heterophyllus Nutt.
  • H. hirsutus Raf.
  • H. laciniatus A.Gray
  • H. × laetiflorus Pers. – slunečnice pozdní
  • H. laevigatus Torr. & A.Gray
  • H. longifolius Pursh
  • H. maximiliani Schrad.
  • H. microcephalus Torr. & A.Gray
  • H. mollis Lam. (*)
  • H. × multiflorus L. (*)
  • H. neglectus C.B.Heiser
  • H. niveus (Benth.) Brandegee
Helianthus salicifolius
  • H. nuttallii Torr. & A.Gray
  • H. occidentalis Riddell
  • H. paradoxus C.B.Heiser
  • H. pauciflorus Nutt.
  • H. petiolaris Nutt. – slunečnice řapíkatá
  • H. porteri (A.Gray) Pruski
  • H. praecox Engelm. & Gray
  • H. praetermissus E.E.Watson
  • H. pumilus Nutt.
  • H. radula (Pursh) Torr. & A.Gray
  • H. resinosus Small
  • H. rigidus Desf. – slunečnice tuhá
  • H. salicifolius A.Dietr. – slunečnice vrbolistá
  • H. schweinitzii Torr. & A.Gray
  • H. silphioides Nutt.
  • H. simulans E.Watson
  • H. smithii C.B.Heiser
  • H. strumosus L. (*)
  • H. tuberosus L. – slunečnice topinambur (topinambur hlíznatý)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Květena České republiky, díl 7. B. Slavík, J. Štěpánková (Eds.). Praha: Academia, 2004. - S. 322–331. - ISBN 80-200-1161-7

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]