Slunečnice roční

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxSlunečnice roční
alternativní popis obrázku chybí
Slunečnice roční
Stupeň ohrožení podle IUCN
Málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád hvězdnicotvaré (Asterales)
Čeleď hvězdnicovité (Asteraceae)
Rod slunečnice (Helianthus)
Binomické jméno
Helianthus annuus
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Slunečnice roční (Helianthus annuus) je jednoletá rostlina z čeledi hvězdnicovité, původní v Americe. Její květenství je velký úbor, dosahuje v průměru až 30 cm. Stonek slunečnice roční může být až 3 metry vysoký.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Slunečnice s 34 spirálami v jednom směru a 55 ve druhém
Plody slunečnice, obsahují po jednom semeni

To, co se někdy nazývá květ, je ve skutečnosti velké květenství složené z více květů, nahloučeným vedle sebe. Květy jsou dvojího druhu: výrazné jazykovité květy, umístěné na kružnici na okrajové části úboru, bývají žluté, ale někdy až oranžové či do hněda. Tyto květy jsou však pouze sterilní a slouží k přilákání hmyzího opylovače. Druhé, trubkovité květy, jsou ve vnitřní části úboru.

Trubkovité květy uzrávají v plody, běžně zvané slunečnicová semínka. Ve skutečnosti se však nejedná o semena v pravém slova smyslu, ta jsou uzavřena pouze uvnitř v tvrdém nepoživatelném pouzdru.

Trubkovité květy jsou uspořádané v květenství spirálovitě a každý kvítek je k dalšímu orientovaný přibližně ve zlatém úhlu (~137°). Přitom vzniká vzorek tvořený levotočivými a pravotočivými spirálami, kde počet levých a pravých spirál jsou po sobě jdoucí Fibonacciho čísla. Většinou mívá 34 spirál v jednom směru a 55 ve druhém.

Otáčení za sluncem[editovat | editovat zdroj]

Otáčení za sluncem, čili heliotropismus, je známý jev, který se o slunečnici traduje. Ve skutečnosti se vyskytuje pouze u poupat, nerozvinutých květenství. Při východu Slunce se všechny slunečnice v této životní fázi natáčí na východ a postupně „putují“ po obloze na západ. V noci se opět vrací na východní pozici.[2]

Pohyb způsobují motorické buňky ve stonku pod květenstvím, v části stonku nazývané pulvinus. Když se květenství začnou otevírat, stonek ztuhne. Většinou zůstává ve východní pozici [3].

Ke slunci se dokonce určitým způsobem natáčí i listy.

Pěstování[editovat | editovat zdroj]

Plodenství slunečnic

Slunečnice pochází z Ameriky. Vedou se spory o tom, kde byly poprvé pěstovány a domestikovány[4]. První známý příklad plně domestikované slunečnice roční byl nalezen v Hayes, Tennessee, a datuje se do let 2300 př. n. l.[4] Inkové používali slunečnice jako vypodobení svého boha slunce. Semena byla dovezena do Evropy v 16. století. Zde se v 18. století (např. v Rusku) velmi rozšířily a jsou pěstovány dodnes.

Slunečnicová semínka se prodávají ke přímé konzumaci nebo se pečou na plotně. Někdy se z nich vyrábí i alternativa k arašídovému máslu. Také se jimi často přikrmují ptáci. Slunečnicový olej se používá při vaření a na výrobu bionafty. Zbytek po získání oleje se používá ke krmení dobytka. Slunečnice také produkují latex a zkoumá se jejich vhodnost pro výrobu hypoalergenní gumy.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sunflower na anglické Wikipedii.

  1. Červený seznam IUCN 2017.1. Dostupné online. [cit. 2017-06-11]
  2. Jak se slunečnice otáčejí za Sluncem? A pohybují se i v noci?, prirodovedci.cz, citováno 19. 4. 2014
  3. A. R. G. Lang, J. E. Begg (1979): Movements of Helianthus annuus Leaves and Heads, The Journal of Applied Ecology, Vol. 16, No. 1 (Apr., 1979), pp. 299-305, abstrakt dostupný http://links.jstor.org/sici?sici=0021-8901(197904)16%3A1%3C299%3AMOHALA%3E2.0.CO%3B2-9
  4. a b David M. Wills, and John M. Burke (2006): Chloroplast DNA Variation Confirms a Single Origin of Domesticated Sunflower (Helianthus annuus L.), Journal of Heredity 2006 97(4):403-408, dostupný http://jhered.oxfordjournals.org/cgi/content/full/97/4/403#BIB4